DVĚ CHOROBY ČESKÝCH MUSLIMŮ

Před několika dny jsem svým přátelům v české muslimské komunitě poslal email, kde jsem definoval dvě základní choroby českých muslimů. Jeho obsah s malými úpravami publikuji i zde.

Přemýšlel jsem, jestli tohle napsat a nakonec jsem se rozhodl, že ano. Jen doufám, že se zase někdo neurazi a ze toto splní svůj účel, tj. aby se nad tím zapřemýšlelo a vyvodily se důsledky.

V prvé řadě si uvědomme, že existuje jen jeden jediný správný Islám a to je islám Koránu a Sunny, v pochopení prvních generací muslimů. Cokoli je v souladu s ním, to je dobré a přijatelné, ať je to cokoli od kohokoli, a cokoli tomu odporuje, je špatné a zavržené, ať je to cokoli od kohokoli. V jeho ramci je jen jednota a každé rozdělení je zlem. Mimo jeho rámec je jen rozdělení a každé spojení je zlem. Tento islám neni ani můj, ani váš islám, ale je to něco, k čemu můzeme dospět. Tedy nelze pravdu MÍT ale DOJÍT k ní a STÁT na ní. Takovy je i skutečný Islám, proto se snažme stát na něm. Vše ostatní jsou jen subjektivní názory a pokřivení pravé víry a jak já říkám, pseudoislámy.

Český muslim je každý, kdo se za českého považuje. Nemyslím tím, že je národností nutně jen Čech, může být i kdokoli jiný, třeba Papuánec, je to jednoduše kdokoli, kdo cítí odpovědnost za českou islámskou mysl. I když v popisu chorob mám na mysli předně konvertity.

Přestaňme si nalhávat, že v komunitě českých muslimů a v jejich vedení je vše v pořádku, naopak, v nepořádku toho je dost a můžeme za to všichni, neseme si svůj hřích před Alláhem každý z nás.

Z tohoto úhlu pohledu vidím dvě základní choroby českých muslimů.

Choroby spojuje následování tužeb, následování vlastního pseudoislámu na úkor Islámu. Bereme si z Islámu, co se nám líbí a to, co se nám nelíbí odsouváme do pozadí, nebo rovnou zavrhujeme. Přemýšlejme, znáte někdo aspoň jedno manželství uzavřené mezi českým muslimem (zde konvertitou) a českou muslimkou, které by nezkrachovalo, nebo právě nekrachuje? Znáte někdo někoho, kdo je od narození muslim, ale narodil se rodičům, kteří jsou oba Češi?

I. choroba
Vzdání se české muslimské identity. To se týká nás všech, i když se to u našich sester projevuje těžším průběhem. Možná to souvisí s jakýmsi dějinným extremizmem českého národa, který je již nějakou dobu zvyklý měnit strany a názory ode zdi ke zdi. Choroba má několik fází: 1. člověk, který v Česku přijme islám, se začne vymezovat vůči svému nemuslimskému okolí, odcizí se své české apod. identitě, začne se jinak oblékat, používat v hovoru bezúčelně cizí výrazy, změní si jméno ne třeba na Zejneb (nebo Zajnab, s hezkým českým "j") ale na Zaynab, hlavně aby se to cize psalo... 2. chytí se některých muslimů-cizinců a začne se asimilovat s kulturou někoho jemu blízkého, jako manžela/ky apod. nebo jen kamarádů atd. - ze zemí jako Pákistán, Egypt, KSA, Alžír... 3. procitne a zjistí, že v novém prostředí není brán jako cizí ale že je za exota a blázna. 4. odejde od muslimů, někdy i od islámu, někdy se dokonce postaví proti němu.
Tato choroba má tendenci zveličovat existující rozdíly mezi muslimskou společností a českou nemuslimskou  společností, má tendenci vyhledávat a budovat další rozdily, lpět na malickostech, být puntičkářský. Vydávat vše, co činí jiní muslimové za správné, i když to tak dle islámu není, kritizovat nemuslimy i tam, kde to není na místě a přehlížet chyby muslimů, i když se to nemá. Je to choroba uzavřených lidí, kteří odmítají i to dobré, co je ve zdejší nemuslimské společnosti.
Proč se někdo nakazí takovouto chorobou? Protože nepřijme Islám a nehledá Islám, ale chce uniknout ze společnosti, o které zprvu sice pozná, že není na pravdě, ale pak přijme cizí identitu, cizí život, cizí řešení a cizí prřítup místo svého. Přijme cizí pseudoislám. Protože je jen jediný pravý Islám, tak někdo, kdo přijme pseudoislám jen vyměnil jednu lež za druhou, načež nutně musí přijít do stádia skepse a k odmítnutí. Nakonec je mu milejší vlastní lež, ve které vyrostl, než lež cizí, ke které se dostal.
Lék na tuto chorobu je nepodlehnout tlaku okolí, které muslima ostrakizuje a odmitá: nemuslimské protože je muslim a muslimské-cizinecké, ktere ho odmitá proto, ze je místní. Pokud tomuto někdo podlehne, pak hrozí, že místo toho, aby budoval islámskou mysl v českém prostredi a vedl další lidi k poznání Islámu, tj. byl spojnicí, průnikem, tak se stane někým, koho zavrhli úplně všichni. Jak si vůbec vážit někoho, kdo si neváží ani sám sebe?

II. choroba
Vytváření falešného českého pseudoislámu. To se týká zejména našich bratrů. Člověk odolá tlaku společnosti a zůstává muslimem, odolá i tlaku cizinců a nestane se pákistánským, saúdským, egyptským, alžírským nebo jiným "poturčencem". Jenže ač má stále svou vlastní identitu, nenásleduje Islám a nehledá Islám, ale svoji vlastní novou lež, dezinterpretaci, utváří si a následuje svůj vlastní pseudoislám.
Tato choroba má svoje příznaky: přílišná kritika jiných, nevlastních muslimských etnik, bezdůvodné obviňování vůdců muslimů, že si uzurpovali islám, aby ho udělali v této zemi cizím, citlivost na kritiku svého pseudoislámu a neschopnost přiznat vlastní chybu, přesvědčenost o výlučnosti a pravosti svého pseudoislámu, lhostejnost k textům Koránu a Sunny, únik k několika jedincům sdílejícím stejný pseudoislám, rozpad a atomizace komunity nasledováním vícero pseudoislámu namisto společného sdílení Islámu, tendence shromažďovat okolo sebe jedince, kteří jsou méně znalí islámu a života, aby dotyčný mohl cítit uspokojení ze šíření vlastního pseudoislámu, což není krásný pocit z dobrého činu, ale bohapustá samolibost, sebestřednost a zviditelňování se před druhými...
Tato choroba má tendenci zahlazovat existující rozdíly mezi místní nemuslimskou a muslimskou společností i tam, kde jsou tyto opodstatněné a kde se místní nemuslimská společnost dopouští hříchu, zločinu a křivdy proti Alláhu, čímž nemocný touto chorobou dobrovolně slevuje ze své víry a děla nepřípustné kompromisy v islámu, vystupuje nepřátelsky proti jiným muslimům, má tendenci ke xenofobním projevům určitého specifického typu. Má tendenci přehlížet vlastní chyby a pátrat po chybách jiných lidí, zejména muslimů-cizinců a místních muslimů nesdílejících jeho pseudoislám, ke kterým se staví krajně nepřátelsky. Má tendenci sám slevovat na dodržování náboženských povinností, jako je modlitba, zekát apod. a některé způsoby uctívání a projevů zbožnosti známé z autentické sunny odmítá takto nemocný jako cizí tradice a vliv cizího agresivního vměšování.
Tato choroba vyrůstá z pýchy, nadutosti a přehnaného sebevědomí. Lékem na ni je vše, co tyto příčiny potlačuje - hledání znalosti, družení se s učenými, pohroužení se sám do sebe, návrat ke Koránu a Sunně v pojetí zbožných předků, obrat k uctívání Alláha, k přemýšlení sám o sobě a o svých činech.

Úkolem nás, českých muslimů a budovatelů islámské mysli v českém prostředí je vyhladit a vykořenit špatný přístup prví i druhý. Toto musíme dokázat co nejrychleji a nejúplněji, neboť nám jinak hrozí trest od Alláha. Dokud to nedokážeme a pokud to nedokážeme, pak i nadále platí, že nepoznám a neslyšel jsem o horších muslimech, než jsou čeští.

Vyzývám napřed sebe a potom i ostatní, abychom přemýšleli o svých činech a hříších vůči české islámské mysli, káli se, prosili o odpuštění a hledali skutečný Islám a drželi se ho.

ať nám v tom Alláh pomůže. ámín.

Komentáře

souhlas-čeští muslimové jsou hanbou muslimů

souhlas-čeští muslimové jsou hanbou muslimů