DOBŘÍ LIDÉ, JEJICHŽ PROROCTVÍ JE SPORNÉ

 

Existovali dobří lidé, jejichž proroctví je sporné, učenci se v této otázce rozcházejí.
 
1.      Zú l-Karnejn. Je vzpomenut v posledních verších súry Kehf, když Vznešený Bůh říká:
حَتَّى إِذَا بَلَغَ مَغْرِبَ الشَّمْسِ وَجَدَهَا تَغْرُبُ فِي عَيْنٍ حَمِئَةٍ وَوَجَدَ عِنْدَهَا قَوْمًا قُلْنَا يَا ذَا الْقَرْنَيْنِ إِمَّا أَنْ تُعَذِّبَ وَإِمَّا أَنْ تَتَّخِذَ فِيهِمْ حُسْنًا
a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: „Dvourohý[1], na tobě je, zda potrestáš je, či zda zachováš se k nim dobře.“
(Kehf:86)
Nabízí se otázka: Byla tato slova směřována přímo k němu, jakožto k prorokovi, nebo nepřímo prostřednictvím nějakého jiného člověka, skutečného proroka? Fachr er-Rází tvrdí, že Zú l-Karnejn byl prorokem. Říká Ibn Hadžer: „Stejný názor se traduje i od ‘Abdulláha ibn Amra. ‘Alí ibn Abí Tálib jeho proroctví popírá.
2.      Tubbá‘ – v Koránu se vzpomíná i Tubbá‘. Říká Bůh Vznešený:
أَهُمْ خَيْرٌ أَمْ قَوْمُ تُبَّعٍ وَالَّذِينَ مِنْ قَبْلِهِمْ أَهْلَكْنَاهُمْ إِنَّهُمْ كَانُوا مُجْرِمِينَ
Jsou snad oni lepší než lid Tubbá‘ův a než jejich předchůdci, jež za hříšnost jejich jsme zahubili?
(Duchán:37)
Neví se přesně, byl-li Tubbá‘ prorokem, kterého jeho národ nutil lhát a kvůli tomu byl zničen Bohem. Jaké stanovisko máme tedy v otázce možného proroctví Zú l-Karnejna a Tubbá‘a zaujmout? Nejsprávnější je zdržet se odpovědi, neboť je řečeno v hadísu: „Nevím, byl-li Tubbá‘ prorokem, nebo nebyl a nevím, byl-li Zú l-Karnejn prorokem, nebo nebyl.“[2] Když tedy nevěděl Posel Boží صل الله عليه و سلم, jestli tito dva lidé byli proroky, pak je přednější, abychom se i my zdrželi ve svém soudu.
3.      Chidr, mír s ním. Byl zbožným Božím služebníkem, se kterým Músá, mír s ním, putoval, aby se od něj naučil znalosti. Hovoří o něm Bůh v súře Kehf. Ptáme-li se na možné proroctví Chidra, mír s ním, i zde existuje neshoda mezi islámskými učenci. Sám kontext vyprávění o něm v této súře indikuje, že on byl skutečně prorokem. To lze podložit následujícími důkazy:
a)      Boží slova:
فَوَجَدَا عَبْدًا مِنْ عِبَادِنَا آتَيْنَاهُ رَحْمَةً مِنْ عِنْدِنَا وَعَلَّمْنَاهُ مِنْ لَدُنَّا عِلْمًا
A nalezli jednoho ze služebníků Našich, jehož jsme milosrdenstvím Svým obdařili a jehož jsme vědění z Nás vycházejícímu naučili,
(Kehf:65).
Je zřejmé, že tato milost, vzpomenutá v verši, je milostí poselství a znalost Zjevení, kterého se mu dostalo.
b)      Músá řekl Chidrovi, mír s nimi oběma:
قَالَ لَهُ مُوسَى هَلْ أَتَّبِعُكَ عَلَى أَنْ تُعَلِّمَنِ مِمَّا عُلِّمْتَ رُشْدًا قَالَ إِنَّكَ لَنْ تَسْتَطِيعَ مَعِيَ صَبْرًا وَكَيْفَ تَصْبِرُ عَلَى مَا لَمْ تُحِطْ بِهِ خُبْرًا قَالَ سَتَجِدُنِي إِنْ شَاءَ اللَّهُ صَابِرًا وَلا أَعْصِي لَكَ أَمْرًا قَالَ فَإِنِ اتَّبَعْتَنِي فَلا تَسْأَلْنِي عَنْ شَيْءٍ حَتَّى أُحْدِثَ لَكَ مِنْهُ ذِكْرًا
a Mojžíš mu řekl: „Smím tě následovat, abys mne naučil něčemu ze správného vedení, o němž jsi byl poučen?“ Odpověděl: „Ty trpělivost se mnou mít nebudeš schopen; a jak bys také mohl mít trpělivost v tom, co je mimo rozsah vědění tvého?“ Avšak Mojžíš řekl: „Bude-li Bůh chtít, shledáš mě trpělivým a já neoslyším rozkazu žádného.“„Chceš-li mne následovat, tedy se mne neptej na nic, pokud já sám tě nevybídnu svou zmínkou.“
(Kehf:66-70).
Kdyby nebyl prorokem, Músá, vybraný a ctihodný posel by netoužil setkat se s Bohu blízkým člověkem, který i přesto není uchráněn omylu a čerpat od něj poznání. Důkazem Chidrova poselství je i fakt, že disponoval správnou znalostí, kterou nedisponoval ani sám Músá, mír snimi oběma.
c)      Chidr podle tohoto koránského vyprávění zabil mladého chlapce, což se může stát jedině zjevením od Znajícího a Moudrého. To je jeden z obzvláštních důkazů jeho poselství a záštity před omylem, což je vlastností proroků, protože Bohu blízkému není dovoleno někoho zabít jen kvůli tomu, že si myslí, že je to tak správně, neboť jeho činy nejsou uchráněny omylu. Podle toho, skutečnost, že Chidr zabil tohoto malého chlapce, vědě, že se stane nevěřícím, až vyroste, a že bude své rodiče nutit k nevíře, kvůli jejich velké lásce k němu, ukazuje, že Chidr byl skutečně poslem, kterému bylo sesíláno Zjevení.[3]


[1] Arabsky Zú l-Karnejn.
[2] Zaznamenali Bejhekí a Hákim jako sahíh.
[3] Súfisté ospravedlňují konání některých zakázaných věcí tím, že obyčejný lid nezná jejich podstatu, zatímco jejich šejchové vědí. To ospravedlňují učením, že poznání je šarí’a – zákon a také hakíka – transcendentní skutečnost skrytá běžným očím. Proto stavějí súfističtí duchovní vůdcové (šejchové) svým učedníkům (murídům) některé nepochopitelné premisy, jako „učiní-li tvůj šejch nějakou nepřístojnost, věz, že jeho nitro je zcela čisté“ nebo „nikdy neuspěje ten, který říká svému šejchovi ‚proč“.