VÍRA V DEN POSLEDNÍ

 

Víra v Den Poslední je jedním z pilířů islámské věrouky. Důkazem proto je následující Koránský verš, ve kterém nám je přímo nařízeno věřit v Soudný Den:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا آمِنُوا بِاللَّهِ وَرَسُولِهِ وَالْكِتَابِ الَّذِي نَزَّلَ عَلَى رَسُولِهِ وَالْكِتَابِ الَّذِي أَنْزَلَ مِنْ قَبْلُ وَمَنْ يَكْفُرْ بِاللَّهِ وَمَلائِكَتِهِ وَكُتُبِهِ وَرُسُلِهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ فَقَدْ ضَلَّ ضَلالا بَعِيدًا
Vy, kteří věříte! Věřte v Boha i Jeho posla, v Písmo, které seslal poslu Svému, i v Písmo, které seslal již předtím. A kdo nevěří v Boha a Jeho anděly a Jeho Písma a Jeho posly a v den soudný, ten zbloudil zblouděním dalekým.
(Nisá´:136)
Tento pilíř víry s sebou nese víru ve vše to, o čem nás zpravil Vznešený Alláh ve Své Knize a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم v hadísech o tom, co se bude dít po smrti, shromáždění na jednom místě kvůli zůčtování, vyložení knih, ve kterých jsou zaznamenány lidské činy, zúčtování, vážení skutků, Hawd (nádrž), most Sirát, Ráj a Peklo a vše, co v nich Bůh připravil pro jeho obyvatele.
Ten, kdo čte Knihu Boží, zjišťuje, že obsahuje veliký počet veršů o dni soudu. Časté připomínání tohoto sloupu islámské věrouky ukazuje na jeho důležitost. Každá súra obsahuje téma Soudného Dne a jen zřídka se najde v Koránu stránka, aby tam nebyl vzpomenut. To, co taktéž ukazuje na jeho důležitost a skutečnost, je podrobný popis detailů a sledu událostí, od vzkříšení až do konečného rozsouzení. Na důležitost víry v soudný den ukazuje i množství pojmenování (synonym), kterými Korán tento den nazývá. Každé z nich v sobě odráží jeden ze stavů Dne Soudu.

Jména Dne Posledního

Některá ze jmen Soudného Dne, která jsou vzpomenuta v Koránu, jsou: al-Kijáma (Vstání), as-Sá’a (Hodina), al-Áchira (Jiný svět), Jawmu d-dín (Den skládání účtů), Jawmu l-hisáb (Den Zúčtování), Jawmu l-Feth (Den Vítězství), Jawmu t-Telák (Den Setkání), Jawmu l-džemi‘ (Den shromáždění), Jawmu l-chulúd (Den věčnosti), Jawmu l-churúdž (Den vyjítí), Jawmu l-hasra (Den lítosti), Jawmu t-Tenád (Den dovolávání), al-Azífa (Konec světa), at-Támma (Velká útrapa), as-Sáchcha (Ohlušující zvuk), al-Hákka (Hodina Nevyhnutelná), al-Ghášíja (Těžká útrapa), al-Wáki’a (Nezměrná událost), Jawmu l-Ba’s (Den Znovuoživení), Jawmu l-fasl (Den Rozdělení), al-Qári’a (Konec světa) aj.
Z významu těchto jmen si můžeme představit události, které se toho dne odehrají.Kvůli tomu jsou tato jména také v Koránu vzpomenuta, aby hrála roli v přípravě člověka pro Soudný Den.
Víra v Soudný Den zahrnuje i samu smrt. Prakticky, tím se zakončuje svět tento, plný muk a utrpení, svět, kde jsme konali činy, na něž pak budeme tázáni. Začíná nový svět, do kterého vstupujeme s následky toho starého. Smrt je něco, co je nejblíže našim smyslům a zároveň to, co je od nás nejdále v našich myslích. Věřící o ní přemýšlí a připomíná si ji. Nevěřící si je rovněž vědom, že jednou zemře, avšak nikterak se na smrt nepřipravuje. A každá duše zemře, jak říká Bůh:
كُلُّ نَفْسٍ ذَائِقَةُ الْمَوْتِ ثُمَّ إِلَيْنَا تُرْجَعُونَ
Duše každá smrti okusí, a potom budete k Nám navráceni.

(Ankebút: 57)