ZDRÁHAVOST ZBOŽNÝCH PŘEDKŮ PŘI VYDÁVÁNÍ ISLÁMSKO-PRÁVNÍCH ROZHODNUTÍ

Toto je spodobnění nevole zbožných předků (ar. selefu ´s-sálih) vůči tomu, aby se někdo stavěl do pozice vynašeče náboženských verdiktů (ar. fetawá´) a šplhal za ní, spěchal k ní a přeháněl v tom.
 
Ibn Lahí`a uvádí od ‘Ubejdulláha ibn Abí Dža’fera v mursel[1] podání, že Boží Posel صلى الله عليه و سام řekl: „Ten z vás, kdo nejvíce spěchá ve vynášení fetawá´ také nejrychleji spěje do Ohně.[2]
‘Alkama říká: „Říkávali, že ten, který z vás nejvíce spěchá ve vynášení fetawá´ je ten, kdo má nejméně znalosti.“
Abdurrahmán ibn Abí Lejlá řekl: „Potkal jsem sto dvacet Ansárů ze společníků Božího Posla  صلى الله عليه و سام a když byl z nich kdokoli tázán na něco, nebyl mezi nimi jediný, komu by nestačil jeho bratr (tj. aby mu odpověděl).“[3]
Berá´a řekl: „Viděl jsem tři sta účastníků bitvy u Bedru a nebyl mezi nimi ani jeden, aby nemiloval, když ho ve vynášení odpovědi nahradí někdo jiný.[4] V jiném podání stojí „takže tento jeden předal otázku dalšímu a ten zase dalšímu, přičemž se eventuelně vrátila onomu prvnímu.
Ibn Mes’úd, bidiž s ním Alláh spokojen, řekl: „Ten, kdo vynáší fetwu lidem ohledně všeho, nač se jej zeptají, je vskutku šílenec.[5]
Chalífa Omar ibn ‘Abdul’azíz byl tázán na otázku a odpověděl: „Nejsem z těch, kteří spěchají ve vynášení fetawá´.“ Jednomu ze svých místodržících napsal: „Při Alláhu! Nejsem z těch, kteří šplhají k pozici vynášet lidem fetawá´, jak jen mohu, snažím se tomu vyhnout.
Ibn Jemína řekl: „Tato záležitost není pro ty, kteří milují, aby lidem byli potřební, spíše je to záležitost pro ty, kteří milují, aby na jejich místě byl někdo jiný.“ Od něj je také zaznamenáno, že řekl: „Nejznalejší mezi lidmi v otázce fetawá´ je ten, který je nejčastěji shledán mlčícím. A největším neznalcem mezi lidmi ohledně tohoto je ten, který k nim o tomto promlouvá nejčastěji.[6]
Sufján as-Sawrí řekl: „Dospěli jsme k učencům a tito nenáviděli, když jim byly pokládány otázky a měli dávat lidem fetawá´, jedině když nemohli najít úniku, jinak než skrze svou odpověď, ale když byli ponecháni, aby si mohli v tomto zvolit, pak bylo pro ně toto oblíbenější (tj. neodpovídat).
Imám Ahmed řekl: „Ten, kdo se upouští k vynášení fetawá´ se upustil přímo k něčemu velmi vážnému, kromě pokud je k tomuto dotlačen potřebou.“ Bylo mu řečeno: „Co je pro něj tedy lepší? Mluvit, nebo mlčet?“ Odpověděl: „Je námi více oblíbeno, zdrží-li se.“ Bylo řečeno: „Vždyť je zde ale potřeba!“ Odvětil rozpačitě: „Potřeba, potřeba…“A dodal: „Je pro něj lepší, zdrží-li se.
 
Tedy ti, kteří poskytují fetawá´ by si měli uvědomit, že přenášejí Boží příkazy a zákazy a že budou postaveni ke zúčtování a budou o tom tázáni.
Ar-Rabí‘ ibn Chajsam řekl: „Ó vydavači fetawá´! Pohleď a pozři, jak vydáváš fetawá´.
`Amr ibn Dínár řekl Katádovi, když se usadil, aby vydával fetawá´: „Uvědomuješ si záležitost, do které jsi upadl? Vstoupil jsi mezi Alláha a Jeho služebníky! A řekl jsi, že toto je správné a toto správné není.[7]
Ibn Munkadir řekl: „Učenci vstupují mezi Alláha a Jeho stvoření, proto je nechme pohlédnout a zřít, jak mezi ně vstupují.[8]
Když byl Ibn Sirín tázán o něčem, o čem nebylo zřejmé, je-li povoleno, či zakázáno, barva jeho tváře se změnila a změnil se i on, takže se vůbec nezdálo, že jde o stejnou osobu.[9]
Pokaždé, když byl an-Nachá’í tázán o čemsi, v jeho obličeji se zračila nevole a říkával: „Nemohl jsi najít někoho jiného než mne, abys se ho zeptal?“ Také říkával: „Já jsem mluvil a kdykoli bych našel cestu, jak nemluvit, zajisté bych nemluvil a věru čas, kdy jsem učencem v Kúfě, je zlým časem.[10]
Také je připisováno Ibn Omarovi, že řekl: „Žádáš o fetawá´ způsobem, že kdybychom byli lidmi, kteří nebudou tázáni na své fetawá´, odpověděli bychom.[11]
Muhammed ibn Wási‘ řekl: „První, kdo bude volán ke skládání účtů, budou učenci.
Imám Málik, byl-li by tázán na něco, jakoby stál mezi rájem a pekelným ohněm.[12]
Jeden z učenců také řekl komusi, kdo vynášel fetawá´: „Jsi-li tázán na něco, nenechej se být uvolněn a nenechej se hledat cestu ven pro tazatele, raději se vyprosti ty sám a zachraň sama sebe.[13]
Někdo další řekl: „Jsi-li tázán o něčem, co máš rozvážit – pokud najdeš cestu, jak z toho ven, pak mluv, jinak zůstaň mlčet.“ Výroků selef ohledně tohoto je příliš mnoho, aby byly všechny citovány a shromážděny.
 
Autor: Ibn Redžeb al-Hanbelí


[1] Tj. mezi posledním vypravěčem (v generaci následovníků, ar. tábi‘ín) a Prorokem je chybějící článek, tj. neví se, kterému z Prorokových druhů, nechť je s nimi všemi Alláh spokojen, je možno tento výrok připsat.
[2] Sunen ad-Dárimí, 1/57.
[3] Toto podání je zaznamenáno ad-Dárimím, 1/53. Uvádí jej též Ibn Abdulberr v al-Džámi‘ 2/163.
[4] Zaznamenáno Ibn Mubárekem v az-Zuhd, č.68; viz též Ibn Sa’ad v Tabekát, 6/11.
[5] Ibn Abdulberr, 2/164-165; al-Chatíb v al-Fakíh we l-mutefakkíh, 2/197-198; Abú Chajsama v al-‘Ilm, str. 10, řetězec vypravěčů je sahíh.
[6] Zaznamenává al-Chatíb v al-Fakíh we l-mutefakkíh, se slabým řetězcem vypravěčů.
[7] Zaznamenal al-Chatíb ve al-Fakíh we l-mutefakkíh, 2/168.
[8] Zaznamenal ad-Dárimí, 1/53; a al-Chatíb ve al-Fakíh we l-mutefakkíh, 2/168. Isnád je sahíh.
[9] Zaznamenal Ibn Sa’d, 7/195; a al-Chatíb ve al-Fakíh we l-mutefakkíh, 2/167. Isnád je sahíh.
[10] Abú Chajsama v al-‘Ilm, str. 131.
[11] Zaznamenal al-Fasawí, 1/490; a al-Chatíb ve al-Fakíh we l-mutefakkíh, 2/168. Isnád je slabý.
[12] Zaznamenal al-Chatíb ve al-Fakíh we l-mutefakkíh, 2/167. Isnád je slabý.
[13] Řekl to Omar ibn Chalda az-Zarkí Rabí’ovi ibn Abí Abdurrahmán. Zaznamenáno ve velmí podobném znění al-Fasawím, 1/556-557; Abú Nu’ajmem v al-Hilja, 3/260-261 a al-Chatíb ve al-Fakíh we l-mutefakkíh, 2/168. Isnád je sahíh.