KORÁN, SUNNA A SLOVA SELEF ODSUZUJÍ DEBATY O VÍŘE

 Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho, jeho společníkům a všem jejich následovníkům.

Alláh seslal Svoji Knihu jasnou, bez jakéhokoli pokřivení, seslal Svého Posla Muhammeda صلىاللهعليهوسلم, vždy pravdomluvného a důvěryhodného. Korán a Sunna jsou dvě části Božího zjevení a jsou od sebe neoddělitelné. Tvoří jediný celek, prostý kontradikce, nedostatku a nedokonalosti. Neexistuje byť i jediný příkaz a jediná cesta k dobru, aby na ni Korán a Sunna neukázaly a též neexistuje byť i jediná cesta ke zlu, aniž by na ni neupozornily a neodvrátily od ní. A je nade vší pochybnosti jasné, že první generace muslimů, vychované v duchu živé veřejné paměti na prorockou misi Muhammeda صلىاللهعليهوسلم jsou lidmi s nejlepším, nejsprávnějším, nejhlubším a nejdetailnějším pochopením Zjevení. Není žádná jiná cesta nápravy muslimů, nežli oživit toto chápání Koránu a Sunny a vrátit jej zpět do veřejné, společně sdílené kolektivní paměti ummy. To, co není součástí Koránu a Sunny, to, co není interpretací islámu zbožných předků, není součástí víry ani dnes. Kdokoli se vzpírá cestě zbožných překů, jejich chápání a jejich aplikace víry, klopítá křivolakými cestami bludu a temnotami inovace až k sebezničení.
 
Víra nebyla zjevena k tomu, aby o ní bylo debatováno, aby se debatující strany předháněly v argumentaci a ukazovaly na nedostatky druhých. Zjevení není zjeveno samo proti sobě, ani nebylo zjeveno proto, aby se některé jeho zdánlivě sporné články interpretovaly podle lidských tužeb. Zjevení je zjeveno, aby se jeho pravdy beze zbytku následovaly.
 
Muhammed ibn Husejn Al-Ádžurrí říká: „Pokud ten, který se tě ptá na náboženský předpis, tímto zamýšlí cestu k pravdě, a nikoli debatu, uveď ho na pravou cestu nejjemnějším způsobem a znalostí z Koránu a Sunny, výroků ashábů a imámů muslimů. Pokud se s tebou chce dohadovat a přít, pak to je ono, co učenci vidí zavrženým. Nedebatuj s ním a hleď si své víry, jako jsme i my předtím vzpomenuli od imámů muslimů, jsi-li jejich následovníkem.[1] To co je zakázáno, není debata pro získání znalostí a zdůvodnění stanovisek, ani učená diskuze s cílem dopátrat se pravdě nejbližšímu řešení. Varováni jsme však před tím, co navenek působní stejně, nebo alespoň podobně, ale podstata a cíl toho je zcela jiná. Jde tu, spíše nežli o pravdu, o zviditelňování sama sebe, o jakýsi perverzní sport, o snahu utlouct toho druhého argumentací, o touhu zvítězit nad někým v rozpravě.
 
Alláh pravil v Koránu:
هُوَ الَّذِي أَنْزَلَ عَلَيْكَ الْكِتَابَ مِنْهُ آيَاتٌ مُحْكَمَاتٌ هُنَّ أُمُّ الْكِتَابِ وَأُخَرُ مُتَشَابِهَاتٌ فَأَمَّا الَّذِينَ فِي قُلُوبِهِمْ زَيْغٌ فَيَتَّبِعُونَ مَا تَشَابَهَ مِنْهُ ابْتِغَاءَ الْفِتْنَةِ وَابْتِغَاءَ تَأْوِيلِهِ وَمَا يَعْلَمُ تَأْوِيلَهُ إِلا اللَّهُ وَالرَّاسِخُونَ فِي الْعِلْمِ يَقُولُونَ آمَنَّا بِهِ كُلٌّ مِنْ عِنْدِ رَبِّنَا وَمَا يَذَّكَّرُ إِلا أُولُو الألْبَابِ
On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: „My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!“ A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni. (Álu ’Imrán:7) ‘Áiša říká: „Posel Boží صلىاللهعليهوسلم recitoval: „On je ten…až do“… rozmyslem obdařeni“a řekl: „Když uvidíte ty, kteří následují mnohoznačné verše, to jsou ti, které Bůh bičoval, střežte se jich tedy.[2] Posel Boží صلىاللهعليهوسلم říká: „Korán není zjeven aby jedna jeho část odporovala druhé. Proto, cokoli z něj pochopíte, postupujte dle toho a ve zbytek věřte.[3] Omar ibnu l-Chattáb říká: „Lidé s vámi debatují o méně jasných verších z Boží Knihy. Proto je pobijte Sunnou, protože znalci Sunny nejlépe znají Knihu Alláha Vznešeného.[4] Ibn Abbásovi kdosi řekl: „Chvála Alláhu, který učinil naše mínění nad vaším.“ Ibn Abbás odvětil: „Všechna mínění jsou bludem.
Muslim ibn Jesár pravil: „Střezte se prázdné rozpravy, neboť ona je okamžikem neznalosti učence a pomocí ní si šejtán přeje jeho pád.[5] Mu’áwíjja ibn Kurra řekl: „Rozepře o víře ničí činy.[6] Omar ibn ‘Abdul’azíz říká: „Kdo postaví svou víru jako cíl rozpravy, mnoho bude měnit směry.“[7]
Kdosi přišel k al-Hasanovi a řekl mu: „Abú Se’íde, přijď, abychom s tebou debatovali o víře.“ Al-Hasan odvětil: „Co se mne týče, já svou víru poznal. Pokud jsi ty svou víru ztratil, běž a hledej si ji.[8]
‘Imrán ibnu l-Kesír říkal: „Střežte se rozepře a debaty. Střežte se těch, kdož říkají: „Co myslíš? Co si ty myslíš?[9]
Abdulkerím al-Džezerí řekl: „Bohabojný nikdy o víře nedebatoval.[10]
Muhammed ibn Sirín na něčí pozvánku k debatě odpověděl: „Vím, co chceš a umím lépe debatovat, nežli ty, ale s tebou debatovat nebudu.[11]
Abú Kilába řekl: „Následovníci vlastního mínění jsou následovníci bludu a nevidím pro ně jiné zakončení, nežli v Ohni.[12]
 
Alláh v mnoha dalších verších zmiňuje prázdné debaty a rozepře o víře, většinou v souvislosti s nevěřícími – s modloslužebníky, nebo s následovníky předešlých poselství, kteří poslední poselství kvůli své pýše, ješitnosti, pohodlnosti a strachu ze ztráty výsadního postavení odmítli. I v tom je poučení pro ty, kteří stále ještě chtějí o své víře prázdně debatovat. Nechť se zamyslí nad tím, na koho se podobají a čí cestu následují.
Alláh praví:
هَا أَنْتُمْ هَؤُلاءِ حَاجَجْتُمْ فِيمَا لَكُمْ بِهِ عِلْمٌ فَلِمَ تُحَاجُّونَ فِيمَا لَيْسَ لَكُمْ بِهِ عِلْمٌ وَاللَّهُ يَعْلَمُ وَأَنْتُمْ لا تَعْلَمُونَ
Hle, zde jste těmi, kteří se hádali o tom, o čem mají nějaké vědění. Proč se tedy hádáte o něčem, o čem vědění nemáte - a Bůh zná nejlépe, zatímco vy neznáte. (Álu ‘Imrán:66)
وَقَالُوا أَآلِهَتُنَا خَيْرٌ أَمْ هُوَ مَا ضَرَبُوهُ لَكَ إِلا جَدَلا بَلْ هُمْ قَوْمٌ خَصِمُونَ
a říkají: „Jsou božstva naše lepší, či lepší je on?“ A uvádějí ten příklad jen proto, aby hádat se mohli, vždyť věru oni jsou lid hádky milující. (Zuchruf:58) Tirmízí zaznamenal sahíh hadís od Abú Umámy, že Posel Boží صلىاللهعليهوسلم řekl: „Nikdy nesešel národ z pravé víry, na které byl, aniž by se pak nestal sklon a připraven na rozepři.[13] al-Ádžurrí říká: „Prorokovi druhové a učenci z řad jejich následovníků a imámové po nich se po tomto již nikdy nerozprávěli o víře. Upozorňovali muslimy na nebezpečí prázdné debaty o víře a nařizovali jim pevně se držet Sunny a toho, na čem byli Prorokovi druhové, nechť je s nimi Alláh spokojen. Toto je cesta následovníků pravdy, které Alláh uvedl na správnou cestu.[14]
 
Totéž platí pro prázdné debatování o Boží Knize. Posel Boží v podání od Abú Hurejry pravil: „Prázdná rozprava o Koránu je nevírou.[15] Abdulláh ibn Amr vypráví, že si jednoho dne přivstal a pospíšil si k Božímu Poslu صلىاللهعليهوسلم, když zaslechl hlas dvou lidí v rozepři ohledně jednoho koránského verše. Boží Posel صلىاللهعليهوسلم vystoupil před ně a v jeho tváři byl poznat hněv. Pravil: „Ti před vámi došli zničení skrze vzájemné rozpory ohledně Knihy.[16] Ve výkladu tohoto hadísu říká an-Newewí: „Zde je upozorněno na družení se s těmi, kteří se odchýlili, kteří vnášejí inovace a kteří vyhledávají problémy kvůli pokušení. Ten, kdo se ptá na to, co mu není jasno, kvůli hledání správného vedení, není překážkou. Odpovědět mu jest povinností. A těm prvním se neodpovídá, ale tito se kritizují a trestají.[17] Ibn Amr také slyšel Proroka صلىاللهعليهوسلم říci lidem, kteří se přeli ohledně Koránu: „Kvůli tomuto došli ztrátě ti před vámi. Boží Knihu vyvraceli částmi ní samé, leč části Boží Knihy jedna druhou potvrzují. Nevyvracejte jeden díl Boží Knihy jiným! To, co z ní znáte, to i hovořte a to, co neznáte, přenechejte těm, kteří znají.[18] To se týká jak způsobů recitace Koránu, tak i významu a výkladu jednotlivých jeho veršů a zjevených informací.
 
Omar ibnu l-Chattáb byl zpraven o muži, který se vyptával na výklad Koránu. Omar pravil: „Alláhu můj, dej, ať se jej dopátrám.“ Poté, když Omar rozděloval jednoho dne dávky ze státní pokladny, přišel kdosi v plášti, s turbanem na hlavě, aby se jich domohl. Řekl: „Vládce věřících!
وَالذَّارِيَاتِ ذَرْوًا فَالْحَامِلاتِ وِقْرًا
Při rychle běžících, břímě nesoucích (Záriját:1-2)“ Omar zvolal: „Tak to jsi ty!“ Vstal a popadl jej za předloktí. Bičoval jej tak dlouho, dokud mu turban nespadl. Pak mu řekl: „Při Tom, v Jehož ruce je Omarova duše, kdybych viděl, že máš oholenou hlavu, udeřil bych tě po hlavě. Oblečte ho, posaďte jej do sedla a odveďte jej až do jeho kraje. Pak ať promluví a řekne: „Sábigh hledal znalost, ale unikla mu.“ Dotyčný Sábigh byl pak přezírán u svých lidí a do své smrti, ač byl dříve předákem svého lidu.[19] V jiných podáních se upřesňuje, že dotyčný byl bičován palmovými pruty.
Alí ibn Abí Tálib jednou pravil: „Tažte se mne.“ Vstal Abdulláh ibn Kewwá´[20] a pravil: „Co je to černé na Měsíci?“ „Alláh tě proklej,“ opáčil Alí, „ptej se, abys dosáhl znalosti předpisů víry a nikoli jen tak pro nic za nic! Proč se netážeš na něco, co ti bude ku prospěchu, ze záležitostí tohoto, nebo onoho světa?“ a pak řekl: „To je černá měsíční skrvna.[21]
Al-Ádžurrí říká: „Pokud rozumný rozváží, pochopí, že je povinen držet se Knihy Boží, Sunny Jeho Posla صلىاللهعليهوسلم, Sunny pravověrných chalífů a Sunny všech ashábů, nechť je s nimi Alláh spokojen, imámů muslimů a všech, kteří je v dobrém následují. Pochopí, že je povinen odvrhnout prázdnou rozpravu a rozepře ve víře, vyhýbat se následovníkům inovací, následovat předpisy islámu a zanechat novotářství. Plně nám postačuje znalost imámů, kteří byli před námi a kterých připomínka se nevynechává, o směrech následovníků inovací a bludů. A Alláh dává vedení a pomáhá při něm, pokud On chce.[22]
Všem, kteří stále ještě chtějí prázdně debatovat o své víře, vzkazujeme, jak nás nabádá koránský verš:
فَمَنْ حَاجَّكَ فِيهِ مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَكَ مِنَ الْعِلْمِ فَقُلْ تَعَالَوْا نَدْعُ أَبْنَاءَنَا وَأَبْنَاءَكُمْ وَنِسَاءَنَا وَنِسَاءَكُمْ وَأَنْفُسَنَا وَأَنْفُسَكُمْ ثُمَّ نَبْتَهِلْ فَنَجْعَلْ لَعْنَةَ اللَّهِ عَلَى الْكَاذِبِينَ
Tomu, kdo se bude s tebou o tom přít poté, co ti bylo dáno vědění, odpověz: „Pojďme, přizveme syny naše a syny vaše, ženy naše a ženy vaše, nás i vás; potom vzájemně si budeme přísahat a přivoláme prokletí Boží na lháře!“ (Álu ‘Imrán:61)


[1] Kitábu š-šarí’a, str. 99.
[2] Zaznamenali Buchárí a Tirmízí, také Abú Daúd na autoritu Alkamy.
[3] Zaznamenal Ibn Merdewejh na autoritu Amra ibn al-Ás. Hadís je též obecně přijímaný, v podání Bochárího, č. 4547 a Muslima, č.2665.
[4] Isnád hasan. Podle Dárimího v Sunenu , č. 121; Ibn Bettá, č.62; al-Lálikáího, č. 203; a al-Ádžurrího v Kitábu š-šarí’a, č. 92.
[5] Isnád sahíh, Zaznamenal Dárimí, č. 402 a Ibn Bettá, č. 526-529.
[6] Isnád sahíh. Zaznamenal Ibn ‘Abdulberr v Džámi’u l-bejjánu l-‘ilm, č. 1773; al-Lálikáí, č.221 a Ibn Bettá, č. 541.
[7] Isnád sahíh, zaznamenal Dárimí, č. 310; Lálikáí, č. 216 a Ibn Bettá, č. 541.
[8] Isnád hasan na základě četnosti podání, zaznamenal Ibn Bettá, č. 565.
[9] Isnád hasan, zaznamenal Ibn Bettá, č. 616.
[10] Isnád hasan, zaznamenal Ibn Bettá‘, č. 123.
[11] Isnád sahíh, zaznamenal Ibn Bettá, č. 602
[12] Isnád sahíh.
[13] Tirmízí, č. 3253. Isnád hasan, zaznamenal i Ahmed, č. 22225, hadís je sahíh podle Albáního (al-Miškát 1/64).  
[14] Kitábu š-šarí’a, str. 94.
[15] Isnád sahíh, zaznamenal Abú Daúd, č. 4603.
[16] Sahíh Muslim, č. 2665.
[17] Šerhu s-Sahíhi Muslim, hadís č. 2665.
[18] Isnád sahíh, zaznamenali Ahmed, č.6750; Abdurrezák, č.20367 a Ibn Bettá, č. 780.
[19] Isnád sahíh. Na autoritu Sa’íba ibn Jezída zaznamenal Ibn Bettá, č. 309 a al-Lálikáí, č. 1136.
[20] Někdejší vůdce cháridžovců, který se však následně kál a obrátil se na správnou cestu.
[21] Zaznamenal al-Ádžurrí v Kitábu š-šarí’a, str. 117.
[22] Kitábu š-šarí’a, str. 91.