ALLÁH JE JMÉNEM BOŽÍM

Všechna chvála náleží Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.

Podle víry Posla Božího, mír a požehnání s ním, jeho druhů a jejich spravedlivých následovníků je jméno Alláh uznaným jménem Božím. Je bráno jako Jméno Nejvznešenější (ismu l-a'zam). To potvrzuje Korán:

Alláh - není božstva kromě Něho (Bekara:255)

Alláhu náleží jména nejkrásnější; vzývejte Jej tedy jimi a nechte být ty, kdož jména Jeho překrucují - ti budou odměněni za to, co činili. (A'ráf:180)

On je Alláh- a není božstva kromě Něho - jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé. On milosrdný je i slitovný. On je Alláh - a není božstva kromě Něho - vládce, přesvatý, mír, věrný, ochránce bezpečný, mocný, samovládný, velmožný; oč slavnější je Alláh než vše to, co k Němu přidružují.On je Alláh, stvořitel, tvůrce i utvářející. Jemu přísluší jména překrásná a Jeho slaví vše, co na nebesích je i na zemi - On mocný je i moudrý! (Hašr:22-24).

Celkem se jméno "Alláh" v Koránu objevuje 2697 krát a pak ještě pětkrát ve formě invokace: "Alláhumma" - "Ó Alláhu".

Dále Sunna:

Posel Boží صل الله عليه و سلم pravil: "Alláh má devět a devadesát jmen..." Od Abú Hurejry, obecně přijatý.

Posel Boží صل الله عليه و سلم pravil: "Soudný den nenastoupí, dokud bude na zemi někdo vyslovovat "Alláh" ." Podle Muslima, Tirmízího a Ahmeda.

i konsenzus prvních muslimů a imámu této ummy z řad Arabů i nearabů.

Kurtubí uvádí deset předností jména Alláh, mezi nimi i fakt, že jde o jméno, které nikdo nedal sám sobě a jde o jméno, kterým je vzýván On, bez prostředníka. Ibn Kesír v tefsíru basmaly " říká: "Jméno Alláh je vlastním jménem Našeho Pána, neboli, je to jméno Všemohoucího a Vznešeného. Uvádí se, že je to Jeho největší jméno, tzv. Ismu ´l-‘azzám, protože obsahuje všechny vlastnosti Vznešeného. "

A Pán pohrozil těm, kteří nebudou následovat tuto cestu slovy (ve významu):
Poslouchejte Boha a posla Jeho! (Álu 'Imrán:32)
A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá´:115)

A Korán je zjevením v čistém arabském jazyce, je nestvořené, přímé slovo Boží, podle věrouky prvních generací a imámů této ummy: Korán arabský, bez jakéhokoliv zkřivení - snad budou bohabojní! (Zumer:28) Směrodatným je pro nás vždy arabský text, nikoli nejrůznější překlady.

Mimo to muslimské nearabské národy používají souběžně jak jméno Alláh tak i své vlastní pojmenování Stvořitele. Tedy, čteme-li v českém překladu "Bůh", je v arabském originále Alláh. Jméno Alláh je jednak arabským ekvivalentem pro Boha a jednak i Božím jménem samo o sobě. Proto, říká-li Stvořitel arabsky (transkripce): "huwe lláhu lá iláhe illá huwe" - znamená to jak "On je Bůh, není božstva kromě Něj", tak i "On je Alláh, není božstva kromě Něj" - viz verš Trůnu (Bekara:255), či poslední verše súry Hašr. To proto, že za směrodatný považujeme arabský text. Označuje-li se On v něm jako Alláh, pak je Jeho vlastním jménem Alláh a nikoli Bůh. To je jen jeden z mnoha příkladů zplošťování významu, kterému je nezbytně každý překlad vystaven a nemusí jít jen o překlad nějakého svatého písma.

Alláh je Největším jménem Božím, zahrnuje všechny jeho jména a atributy, sjednocuje je a skládá dohromady. Navíc arabské slovo Alláh nemá ani množné číslo (srovnej s čs. "bohové") ani ženskou přechýlku (srovnej s čs. "bohyně") a není ani používáno v přeneseném smyslu slova, či jinak než jako označení Stvořitele. To zdůrazňuje také učenec arabského jazyka Sibewejh.

To nemá nic společného s arabským nacionalizmem, či tezí o vyvoleném národě, ani s ničím podobným. Naopak je to věc, která je po nás vyžadována, abychom v ni věřili a ve kterou věřit je povinnost, chceme-li být skutečnými muslimy u našeho Pána.

A Alláh ví nejlépe.

 

Alí Větrovec