O DŮLEŽITOSTI SPRÁVNÉ VĚROUKY


بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Bohu, Pánu světů, jen Jeho uctíváme, jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Koho Bůh správně povede, nebude nikým sveden z cesty a kdo bloudí, nenalezne jiného vedení než Božího. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه و سلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny pilíře islámu a jděme přímo. Nejlepším slovem je slovo Boží. Přikázal: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Álu Imrán:102). Nejlepším vedením je Prorokovo صل الله عليه و سلم a ten řekl: "Každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni."

A potom, milí bratři a sestry! Jediný Bůh, Vládce, Upravovatel a Vlastník veškerenstva, který nás stvořil, abychom jen Jej uctívali, ve Svých vznešených přívlastcích a vlastnostech, řekl: Uspějí věřící (Mu´minún:1) a také: A kdo je bohabojný, tomu On připraví východisko a uštědří mu obživu z místa, odkud s tím ani nepočítal. (Talák:2-3) Věřící! Islámská věrouka je naukou nauk. Skrze akídu se dozvídáme o nepoznatelném, o přesvědčení, víře, o tom, co má spojovat muslimy, o učení, jež nás vede ke Světlu. Ona vede jedny národy k vítězství a druhé ponižuje, skrze ni je náklonnost i nenávist a skrze ni je spása i trest. Imám a obnovitel víry Muhammed ibn Abdulwehháb ve své knize Tři základy stanovuje podmínky dosažení milosti Boží: "1.Alláh nás stvořil, zajistil nám obživu, a neopomíjí nás. Naopak nám seslal Poslaصل الله عليه و سلم . Kdokoli jej poslouchá vstoupí do Ráje, kdokoli jej neposlouchá stane se obyvatelem Pekla; 2. Alláh si nepřeje, aby byl spolu s ním kdokoli uctíván, ani anděl, ani prorok; 3. Kdokoli ctí Poslaصل الله عليه و سلم a Alláha samotného, není pro něj přijatelné paktovat se s těmi, kdo tak nečiní, byť blízkými příbuznými." Bratři a sestry, islám neklade hlavní důraz na rituál, bezchybné vykonání uctívání a obřadu, a je ve víře prost dogmatu, na němž se dohodli lidé. Budeme-li pozorně studovat jak Korán a Sunnu, tak i zprávy, komentáře, vysvětlení a citáty správných učenců islámské ummy, zjistíme zcela opačnou situaci. Bůh řekl: Dobrota nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky ... (Bekara:177) a také: Uvěřil posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i posly Jeho - a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho - a řekli: "Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný cíl náš!" (Bekara:285). Abú Hurejra vyprávěl: Pravil Posel صل الله عليه و سلم : "Všichni moji následovníci vejdou do ráje, kromě těch, kteří to odmítnou." "A jak mohou odmítnout?" zeptali se přítomní. "Ten, kdo mne bude poslušen a pokoren, ten vejde do Ráje. A ten, kdo mi bude odporovat, ten nikoli." Zaznamenal Buchárí. Islámská věrouka je neměnná, jasná a definitivně stanovená zjevením - Koránem a Sunnou, nikoli lidskými tužbami a omezeným rozumem. Jediné, co lidé mohou, je zaujmout k ní postoj - buď ji přijmou a budou spaseni, nebo ji odmítnou a budou zatraceni. Záchrana před věčným pobytem v ohni netkví ani v modlitbě, ani v almužně, či jakékoli jiné vnější zbožnosti, ale právě ve správném přesvědčení a správné víře, shodné s vírou Proroka صل الله عليه و سلم , jeho společníků a všech, kteří je v tom následovali. To co nebylo její součástí v okamžiku jeho صل الله عليه و سلم smrti, není součástí víry ani dnes. Imám Málik ibn Anas řekl: "Sunna je jako archa Noemova. Kdo je na ní, ten se zachrání a kdo je mimo ni, bude zahuben." Bůh zjevil: Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. (Máida:3) Podle obecně přijatého hadísu od Áiše pravil Poselصل الله عليه و سلم : "Kdo přimyslí do naší věci něco nového, to se navrací k němu." Imám Ibn Tejmíjja praví: "Nemůže být poslušnost Alláhu a Jeho milost cestou, kterou nenařídil, ani vírou, ani slovem, ani činem." Abú Hanífa shrnul klíčové body akídy slovy: "Podstata Boží jedinečnosti a to, co činí islámskou víru platnou, sestává se z povinného vyřčení slov: Věřím v Boha, Boží anděly, Boží knihy, Boží posly, ve vzkříšení po smrti, v Boží určení dobra i zla, ve skládání účtu v Soudný Den, v to, že v Den Soudu budou lidské skutky postaveny na váhu, v ráj (džennet) a peklo (džehennem). To vše je pravda." Neuznáváme absolutní neomylnost nikoho z lidí, ani že Korán je stvořen, nebo je nekompletní. Hasan al-Basrí řekl o ímánu: "Není ímán s přikrášlováním a slovem, nýbrž je s tím, když se na tom srdce uklidní a když to vše činy potvrdí." Buchárí řekl: "Potkal jsem se s více než tisícem učenců z různých krajů a neviděl jsem nikoho, kdo by se rozcházel v pohledu toho, že ímán jsou slova i činy a že se zvětšuje a zmenšuje." Odmítáme prohlašovat někoho za nevěřícího kvůli hříchu, ani neoddělujeme víru od činů. My následujeme věrouku nejlepších generací lidstva. Posel صل الله عليه و سلم řekl: "Nejlepší z lidstva je má generace, pak ti, kdo přijdou po nich, pak ti, kdo přijdou po nich." Podle Buchárího. Oni byli svědky zjevení, kterým se dostalo výchovy a výuky od nejlepšího ze všech stvoření صل الله عليه و سلم . Ibn Mes'úd připomíná: "Posel صل الله عليه و سلم nakreslil na zemi svou rukou čáru a řekl: "Toto je přímá cesta Boží." A poté z ní vyvedl mnoho menších čar zprava a zleva a řekl: "Toto jsou rozličné jiné cesty. Na začátku každé z nich je šejtán, který k ní vyzývá." Načež recitoval verš: A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje - snad budete bohabojní!" (An'ám:153)." Podle Ahmeda, sahíh podle Hakíma. A Ibn Kesír říká: "Toto je přímá cesta, se kterou přišli poslové, že se pouze Alláh má uctívat, bez jakéhokoli společníka, že se musí přidržovat zákona posledního posla. Vše, co se tomu příčí, je blud, neznalost, křivý názor a tužba." Bůh zjevil: A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! (Bekara:256)

Milí bratři a sestry, Bůh nařizuje: Poslouchejte Boha a posla Jeho! (Álu 'Imrán:32) a varuje: A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá´:115) Zříkáme se falešných přesvědčení a ideologií nevěřících, všeho, co bylo vneseno do islámu v průběhu dějin i to, co se do něj pokoušejí vnést jeho nepřátelé dnes. Následujeme příkaz Boží: S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! (An'ám:159) Ibn Abbás, nechť je s ním Alláh spokojen, říká: "Nedruž se s následovníky tužeb, protože ze družení se s nimi onemocní srdce." Imám al-Awzáí ve svých Dějinách Damašku říká: "Bojte se Alláha, skupino muslimů! Přijímejte rady rádců a doporučení těch, kteří vám je směřují. Vězte, že tato nauka je víra a podívejte se, co činíte, od koho ji přebíráte, koho následujete a komu důvěřujete v pohledu vaší víry. Všichni následovníci inovací negují a vnášejí pomluvy, jsou hříšníci, ničemu nezasvěcují svou pozornost, nad ničím nepřemýšlejí, ani se nemají na pozoru…Proto se mějte na pozoru před nimi vy, pochybujte o nich, odmítejte je a vyhýbejte se jim! Vaši první učenci a též správní následovníci tak činili a tak činit přikazovali." Muslimové a muslimky! Jsme spokojeni s Alláhem jakožto božstvem, s Muhammedem صل الله عليه و سلم jakožto s prorokem a s islámem jakožto náboženstvím. Tuto víru budeme zastávat, tuto víru budeme praktikovat a tuto víru budeme i bránit před dezinterpretací a pokřivením, dá-li Bůh Nejmocnější.

Pane, naprav víru v našich srdcích, upevni nás na ní a dej nám dosáhnout Tvé největší odměny. Ámín.