POUČENÍ Z HIDŽRY

بسم الله الرحمان الرحيم

Islámský letopočet se začal počítat od roku 622. křesťanské éry. Událost, kterou letopisci zvolili jako počátek nového věku nebyla ani smrt, ani narození Božího Posla صل الله عليه و سلم, ale bylo jím jeho přesídlení z Mekky, kde byl poníženým a utlačovaným, do Medíny, kde byl ctěným a vítaným. Hidžra znamenala přerušení starých svazků pokrevních a kmenových a navázání svazků nových, pout překračujících hranice jazyka, původu, kmene i etnika, nejpevnějších vazeb na základě společné víry v Jednotu Boží a Poselství Muhammeda صل الله عليه و سلم.

Tato událost pro nás nese mnoho poučení i dnes.

1. Prvním je odvaha. Služebník Boží nemá strach, pokud věří, že je Bůh s ním. A je úspěšný ve všem co dělá, když to dělá s úmyslem Boží spokojnosti. Nečeká odměnu ani zisk od nikoho jiného než Boha. Pravý upřímný věřící ví, že Bůh je nejpřednější, aby z něho měl strach a když tedy stojí na jeho straně, nemohou ho jeho nepřátelé ohrozit ničím, než co Bůh bude chtít.

2. Druhá je oběť a ochota obětovat. Mnozí ze sahába obětovali své majetky, pozemky, povolání, byli odloučeni od svých rodin, o nichž neměli žádné zprávy. To vše trpěli jen pro věc Boží. Vemme si příklad a buďme aspoň trochu jako oni. Dnes vidíme mnoho lidí mluvit o nutnosti postavit se za věc islámu a podstoupit oběti. Ptejme se proto sami sebe jestli i my jsme schopni slevit ze svého pohodlí a alespoň trochu obětovat. Jestli naše slova nejsou jen prázdné tlachání.

3. Třetím je trpělivost. Prorokova صل الله عليه و سلم hidžra byla výsledkem 13 let trpělivého snášení hladu, strachu, obklíčení, útoků a pronásledování, které nakonec přineslo své ovoce. Ale plody naší víry nepřijdou hned, nýbrž až po určité době a pouze těm, co byli trpěliví a pracovití. To je univerzální světové pravidlo. Ten, kdo spěchá a chce sklidit plody svojí práce předčasně, přijde o ně a nikdy je nezíská. Stát vzniklý v Medíně, jehož světlo dosáhlo do celého světa, byl výsledkem 13ti let trpělivosti v Mekce. A Posel Boží, který opustil Mekku nenáviděn a pronásledován, vstoupil do Medíny a lid ho vítal velkou oslavou a průvodem. Tak byl Boží slib daný Poslu a jeho sahabům naplněn.

4. Čtvrtým ponaučením je pečlivost. Prorok صل الله عليه و سلم nás naučil vše pečlivě zařídit a naplánovat a až poté se spoléhat na Boha jak to dopadne. A to bylo naprosto zřejmé když se otázal Abu Bakr Proroka:"Kdyby se podívali dolů, spatřili by nás" a on صل الله عليه و سلم mu odvětil:"Co si myslíš o dvou, se kterými je Bůh třetí? Nebuď smutný, Bůh je s námi."

5. Pátým je skromnost. Posel Boží, mír a požehnání s ním, byl chudým člověkem z Kurejšovců a hrstky jeho následovníků - povětšinou slabých, chudých a sluhů, dokázali něco, co nikdo před nimi. Jejich ohromné činy právě během hidžry jsme již vzpomenuli. Avšak nikdy se nevychloubali, nepovyšovali se nad druhé. Měli respekt ke starším a pochopení pro mladší. Nikým neopovrhovali. Praktikovali slova svého vůdce, který byl vůdcem z jejich středu, stejným jako oni: "Kdo by měl v srdci byť i váhu prášku pýchy, nevstoupí do ráje."

6. Šestým je bratrství. Když přišel Prorok, mír s ním, do Medíny, určil každému z Muhádžirín jeho bratra z Ansár. Podle Abdurrahmána bin Auf, "ustavil Posel Boží, mír s ním, bratrství mezi mnou a Sa'dem ibn Rábi'ou, hned jek jsme přišli do Medíny." A Abú Džuhejfa dodal: "A uzavřel Posel Boží, mír s ním, bratrství mezi Selmánem a Abú Dardou." Tímto byli navěky přetrhány svazky kmenové a nahradila jej pouta víry. To je stěžejní poselství pro náš čas, kdy vidíme islámský koncept bratrství hrubým způsobem porušený, zanedbaný a přehlížený. Naopak, měl by být pro nás tím klíčovým, nejen v muslimských zemích, ale obzvláště i v této zkažené společnosti, která odporuje Božímu zákonu. Každý z nás musí cítit, že se může svému bratru ve víře se vším svěřit a najít v něm oporu beze strachu ze zrady. Ne proto, že je skvělý lékař a má hodně peněz, ale pro jeho víru. Cítíme to?

7. Posledním, sedmým ponaučením je naděje. Naši selef opouštěli rodná místa a vydávali se napospas poušti vedení nadějí a touhou za lepší život a spravedlivější svět. Bojovali za pravdu Boží všemi dostupnými prostředky a vší svou úpornou snahou. Celý svůj život podřídili islámu, až si jejich výzva našla cestu do srdcí mnoha národů. Dnes vyznává islám téměř půl druhé miliardy lidí. Doufali v Boží příslib v Koránu:Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. "Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic. (Núr 55)

Zamyslete se nad nimi a zkuste alespoň v malém získat některou ze vzpomenutých vlastností, kterou první muslimové během ní prokázali. Jsou nám nápomocny a zlepší náš stav i právě v této pro nás obzvláště těžké době, kdy jsme poníženým národem, naše práva jsou pošlapávána, nevěřící nepřátelé obsazují, plení a drancují muslimské země jednu za druhou a mnozí samotní muslimové se k nim přidávají a islám svými činy zrazují. enstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům. (As-Saf 8-9)

I my dnes, ačkoliv doba Prorokova, mír a požehnání s ním, dávno uplynula, máme možnost hidžry. Bůh nám ji nabídl ovšem v trochu jiné podobě, i ta však zasluhuje nesmírnou odměnu. Je to hidžra od hříchu k poslušnosti. Od lenivosti a prázdných slov k pilnosti a správným skutkům. Od lhostejnosti a nevědomosti k moudrosti a vzdělání. Od sobeckosti k vzájemné úctě, porozumění a lásce. Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl:Muslim je ten, u kterého mají ostatní muslimové pocit bezpečí. Muhádžir je ten, kdo opustil to, co Bůh zakázal. A mudžáhid je ten, kdo bojoval, aby slovo Boží bylo nejvýše. Sahíh Muslim.