SEKTY, KTERÉ SE PŘIPISUJÍ ISLÁMU A JEJICHŽ ČINNOST BYLA ZAZNAMENÁNA V ČR

Některé sekty, sami sebe těsně, či volněji připisující islámu, jsou aktivní i v ČR. Jejich aktivita má konstantní tendenci, avšak jejich ideje se ve větší, nebo menší míře objevují v české muslimské komunitě. Představují velké nebezpečí zejména pro nové muslimy, hlavně díky jejich neznalosti správné akídy. Proto je velmi důležité dbát na její výuku v této zemi. Mezi sekty, jejichž misie je v ČR aktivní, můžeme řadit:

a) beháíju. Sekta původem z Íránu, její učení je na Západě známo jako baháizmus. Založil ji Mírzá Alí Muhammed Šírází (žil v letech 1266-1235. hidžry, tj. 1819-1850. kř éry) jako odštěpenecké hnutí jiné sekty, nazývané šejchíja. Odsouzen byl k smrti a tento rozsudek byl vykonán roku 1266 h. poté, co se jeho učení rozšířilo a poté, co začal Mírzá vyznávat ideu o úplné inkarnaci Boží Bytosti do jeho vlastní (jako tzv. Beháulláh). Jeho učedník Abbás Efendi, známý též jako Abdul Beháí, navštěvoval Švýcarsko a byl přítomen mnoha sionistickým kongresům, mj. v 1911 kř. éry. Mezi Araby chtěl vybudovat pátou kolonu, aby tak posílil sionistické bojůvky. S velkými poctami přivítal i anglického generála Allenbyho při jeho návštěvě v okupované Palestině. Velká Británie mu dokonce udělila titul sira. Baháizmus neuznává vzkříšení, zúčtování v Den Soudu, Ráj, ani Peklo. Zahalování žen pokládají za zakázaný akt. Povolují dočasný manželský svazek (tzv. mut'a - manželství na dobu určitou). Zastávají ideu společného vlastnictví majetku, podíli dědictví určují jinak,než muslimové. Neuznávají Muhammeda, mír a požehnání s ním, jako posledního posla, ani neuznávají pouť do Mekky, kterou nahrazují poutí do palestinského města Akky, kde leží hrob Mírzy Beháulláha. Jejich modlitba se sestává z devíti modlitebních cyklů, které se modlí třikrát denně a jednotlivě. Zakazují ozbrojený boj byť i v sebeobraně. Hnutí věří v neomezený počet proroků a samo sebe pokládá za vrchol vývoje všech náboženství, za jistý spolek výlučných, jehož učení nakonec bude následovat každý, až nadejde čas a lidstvo "vyspěje."

b) ahmedíju (kádjáníja). Toto hnutí směšující křesťanství a islám založil r. 1889 odpadlík a lžiprorok Mírzá Ghulám Ahmed Kádjání (žil v l. 1838 - 1908) kř.éry v tehdejší Britské Indii. Podle něj Ísá, mír s ním, nebyl Bohem vzat na nebe a usadil se v Indii. Sám sebe pokládá za jeho vtělení a zároveň za skrytého ší'itského imáma-mehdího. Hnutí se roku 1914 rozpadlo na dvě frakce, z nichž jedna uctívá Mírzu Ahmeda jako proroka a druhá "pouze" jako obnovitele víry. Pro svou blízkost křesťanství a odmítání koncepce džihádu je hnutí štědře podporováno ze Západu. Hlavní misijní oblasti ahmedíjců zahrnují chudé a málo rozvinuté země západní Afriky, ale působili (a možná ještě působí) i v ČR. V češtině vyšel roku 1990 jejich překlad významu koránských veršů od Alí Šér Mawláwího.

c) ší'ity - ráfizovce i jiné menšinové směry, včetně bátiníjských. Jejich misijní aktivita není nikterak výrazná, omezuje se spíše na české manželky ší'itů - cizinců.

d) Súfí, přičemž v ČR neexistuje jediná fungující klasická súfistická taríka[1] a ani nemají, domnívám se, větší budoucnost, kvůli své direktivnosti a rigiditě. Velký význam měla zejm. v 90. letech vlna hnutí tzv. neo-súfistů, která přišla ze západu (viz díla F. Schuona apod.) V 90. letech byly do češtiny přeloženy knihy jako Kniha súfistického léčitelství (H. M. Chiští) a Příběhy dervišů (I. Shah). Pro svou mystiku nevyužívali taríky a ustálená pravidla. Pro mnoho muslimů nepevných ve své víře je hnutí svým laxním přístupem k povinnostem a věrouce a kladným k filozofování, lákavým i dnes. Takoví jedinci se projevují vlastními projevy zbožnosti a ignorancí šarí'y, následováním pochybností a vysvětlováním šarí'atských argumentů skrze mystiku, skryté významy a snové vize.

e) Kur´áníju, tzv. "koránské muslimy", kteří popírají platnost sunny jako druhého pramene šarí'y. Míra této negace se může různit, někteří ji popírají pro fikh, jiní i pro akídu. Pro své "volnomyšlenkářské" názory na "konfliktní" témata mohou být pro komunitu pod tlakem okolí, jako je ta naše, nebezpečné.

f) Muslimové s přívlastkem. Sem náležejí všechny skupiny "demokratických" a "liberálních muslimů". Jejich přístupy a prameny se různí, společná je snaha o přizpůsobení islámu západnímu vzoru a synkretizmus islámského ritu s demokracií až sekularizmem. Sekulární tendence je patrná u všech, bez výjimky, proto je nejlepší definovat je jako sekularisty. Motivace může být u nich dvojí, jednak neuvědomělá snaha ukázat islám v očích nemuslimů "lepší" (odmítání džihádu, hidžábu, zákazu hudby atd.) anebo ryze podvratná. Zde již prokazatelně vstupují do hry zájmy cizích velmocenských politik o finanční a logistickou podporu takových kruhů. Velikost nebezpečí takových názorů a jejich nositelů spočívá v míře nátlaku okolního nemuslimského prostředí na malou muslimskou komunitu, jako je ta česká.

[1] Dosl. cesta, tj. řád, odnož, kladoucí svůj původ k jednomu zakladateli.