ISLÁMSKÁ VĚROUKA - AKÍDA: JEJÍ ÚČEL A DŮLEŽITOST

 

Každé slovo je v arabském jazyce definovatelné prostřednictvím sebe sama, nebo jako odvozenina, přenesený význam, či jako cizí výpůjčka přes jazyk, ze kterého bylo přejato. 
        Slovo Akída je odvozeno od základu s významem „pevně poutat, sjednocovat, svazovat“ a původně znamenalo  suk, či pevně svázaný uzel.
 
V islámské terminologii zahrnuje vědu o „uzlových“ bodech jednotící islámské věrouky, o tom, co činí člověka muslimem, o základních pravdách a přesvědčeních islámu. Abú Hanífa shrnul klíčové body akídy slovy: "Podstata Boží jedinečnosti a to, co činí islámskou víru platnou, sestává se z povinného vyřčení slov: Věřím v Boha, Boží anděly, Boží knihy, Boží posly, ve vzkříšení po smrti, v Boží určení dobra i zla, ve skládání účtu v Soudný Den, v to, že v Den Soudu budou lidské skutky postaveny na váhu, v ráj (džennet) a peklo (džehennem). To vše je pravda."
 
Jiná označení islámské věrouky jsou: Ímán, tj. víra; Jednota Boží, neboť veškerá tato přesvědčení pramení z víry v Jednotu Boží; Základy náboženství, neboť na jejich přijetí se buduje celý islámský systém; Sunna, neboť je vědou o přesvědčeních a pravdách tak, jak v ně věřil Posel Boží, mír a požehnání s ním.
 
V každém okamžiku musí být na světě skupina lidí, která se bude věnovat jejímu správnému vyučování. Důvodem proč klást vždy největší důraz na výuku akídy je:
1.      Nutnost znalosti. Bůh řekl: Věz tedy, že není božstva kromě Boha, a pros za odpuštění vin svých i vin mužů a žen věřících! Bůh dobře ví o přecházení vašem a zná i konečný příbytek váš. (Muhammed:19) Obnovitel víry, imám Muhammed bin Abdulwehháb stanovuje tyto tři základní principielní důvody: "1.Alláh nás stvořil, zajistil nám obživu, a neopomíjí nás. Naopak nám seslal Posla, mír a požehnání s ním. Kdokoli jej poslouchá vstoupí do Ráje, kdokoli jej neposlouchá stane se obyvatelem Pekla; 2. Alláh si nepřeje, aby byl spolu s ním kdokoli uctíván, ani anděl, ani prorok; 3. Kdokoli ctí Posla a Alláha samotného, není pro něj přijatelné paktovat se s těmi, kdo tak nečiní, byť blízkými příbuznými."
2. Islám je náboženství kladoucí důraz na víru nikoli praxi. Bůh řekl: Dobrota nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky ... (Bekara:177) A také: Uvěřil posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i posly Jeho - a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho - a řekli: "Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný cíl náš!" (Bekara:285).Říká Ibn Tejmíja: „Bůh má svůj ráj na tomto světě. Kdo do něj nevejde, nevejde do něj ani ve světě budoucím.
 
Užitky, které totiž z vyučování správné akídě plynou jak pro věřícího jednotlivce, tak i pro celou komunitu jsou následující:
1. Bůh říká: Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám. (Álu ‘Imrán:19)
Správná akída je pojítkem mezi muslimy, jejich selef, prorokem,mír s ním a Alláhem. Abú Hurejra vyprávěl: Pravil Posel, mír a požehnání s ním: "Všichni moji následovníci vejdou do ráje, kromě těch, kteří to odmítnou." "A jak mohou odmítnout?" zeptali se přítomní. "Ten, kdo mne bude poslušen a pokoren, ten vejde do Ráje. A ten, kdo mi bude odporovat, ten nikoli." Zaznamenal Buchárí. Posel, mír a požehnání s ním, řekl: "Nejlepší z lidstva je má generace, pak ti, kdo přijdou po nich, pak ti, kdo přijdou po nich." Podle Buchárího. Ibn Mes'úd připomíná: "Posel, mír a požehnání s ním, nakreslil na zemi svou rukou čáru a řekl: "Toto je přímá cesta Boží." A poté z ní vyvedl mnoho menších čar zprava a zleva a řekl: "Toto jsou rozličné jiné cesty. Na začátku každé z nich je šejtán, který k ní vyzývá." Načež recitoval verš: A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje - snad budete bohabojní!" (An'ám:153)." Podle Ahmeda, sahíh podle Hakíma.
2. Správná akída je spása. Bůh řekl: Vskutku uspějí věřící (Mu´minún:1) A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! (Bekara:256)
3. Náklonnost a odvržení je skrze akídu. Bůh řekl: A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá´:115) S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! (An'ám:159) Ibn Abbás, nechť je s ním Alláh spokojen, říká: "Nedruž se s následovníky tužeb, protože ze družení se s nimi onemocní srdce." Imám al-Awzáí ve svých Dějinách Damašku říká: "Bojte se Alláha, skupino muslimů! Přijímejte rady rádců a doporučení těch, kteří vám je směřují. Vězte, že tato nauka je víra a podívejte se, co činíte, od koho ji přebíráte, koho následujete a komu důvěřujete v pohledu vaší víry. Všichni následovníci inovací negují a vnášejí pomluvy, jsou hříšníci, ničemu nezasvěcují svou pozornost, nad ničím nepřemýšlejí, ani se nemají na pozoru…Proto se mějte na pozoru před nimi vy, pochybujte o nich, odmítejte je a vyhýbejte se jim! Vaši první učenci a též správní následovníci tak činili a tak činit přikazovali."
4. Správná věrouka je ochranou před lstí šejtána.