NÁŠ VZTAH KE KORÁNU - SKRZE KORÁNSKÉ VERŠE, HADÍSY BOŽÍHO POSLA صل الله عليه و سلم A VÝROKY SELEF

 بسم الله الرحمان الرحيم

 
Chvála Alláhu, požehnání a mír jeho Poslu صل الله عليه و سلم
 
Pokaždé, když Alláh dž.š. něco vzpomíná pod různými označeními, přeje si poukázat na důležitost takové věci. Tak vzpomíná pod různými jmény a přívlastky sebe sama, Den Soudu a pak také – samotný Korán. O něm praví: A věru tento Korán vede k cestě, jenž nejpřímější je, a zprávu radostnou věřícím zvěstuje, kteří zbožné skutky konají, že odměna velká určena je pro ně. (Isrá´:9), dále jej nazývá al-Kitáb, Kniha: A nyní jsme vám již Knihu seslali, v níž pro vás je připomenutí (Anbijá´:10), az-Zikr, Připomenutí. My zajisté Připomenutí jsme seslali (Hidžr: 9), al-Furqán, Spásné rozlišení. Požehnán budiž ten, který seslal Spásné rozlišení služebníku Svému, aby lidstvu varovatelem byl (Furqán:1) a Tenzíl, Seslání. A toto je vskutku Pána lidstva seslání (Šu‘ará´:192)         
Korán je přímé, nestvořené slovo Boží, které bylo spuštěno do nejnižšího nebe během jedné noci v poslední třetině ramadánu, odkud bylo postupně zjevováno Božímu Poslu Muhammedovi. Anas bin Málik říká: „Vznešený stále doručoval Poslu صل الله عليه و سلم Své Zjevení, až do jeho smrti. Před ní mu zjevoval nejvíce a potom Boží Posel صل الله عليه و سلم zesnul.“ Podle Buchárího. Buchárí též zaznamenal slova ‘Áišina: „Posel Boží صل الله عليه و سلم mi důvěrně sdělil: „Džibríl mi každý rok předčítal Korán a poslouchal mne, ale letos mne vyposlechl dvakrát. To vidím jako předzvěst hodiny mé smrti.Buchárí zaznamenal od Abú Hurejry slova Posla صل الله عليه و سلم: „Každému poslu bylo dáno něco, kvůli čemuž uvěří jeho národ. To, co bylo dáno mně, bylo toto zjevení. Takže doufám, že mezi nimi budu mít nejvíce následovníků.“ Posel Boží recitoval Korán dále svým druhům. O tom svědčí hadís zaznamenaný Muslimem od Anase: „Řekl Posel Boží صل الله عليه و سلم Ubejjovi bin Ka’b: „Všemohoucí a Nejvyšší Alláh mi nařídil, abych ti recitoval „lem jekúnu llezína keferú.“ „A vzpomenul ti mne jménem?“ „Ano,“ odpověděl Posel صل الله عليه و سلم a on pak začal plakat.“ Posel Boží si nechával recitovat Korán také od jiných. Abdulláh ibn Mes’úd říká: „Řekl mi Posel Boží صل الله عليه و سلم: „Přednášej u mne Korán!“ „Jak mám u tebe přednášet Korán, když tobě byl zjevován?“ zeptal jsem se. „Zachtělo se mi poslouchat od někoho jiného,“ odvětil on a já jsem mu recitoval súru an-Nisá´. Když jsem došel do verše: A jak jim bude, až z národa každého přivedeme svědka jednoho a přivedeme také tebe jako svědka proti těmto? (Nisá´41), zdvihl jsem hlavu, nebo do mne někdo strčil a uviděl jsem, jak mu tečou slzy.“ Podle Muslima. Sám Ibn Mes‘úd říká: „Přímo, z úst Posla Božího صل الله عليه و سلم, jsem se naučil přes sedmdesát súr.“ Podle Muslima.
 
Podle obecně přijatého hadísu od Abú Hurejry, že řekl Posel صل الله عليه و سلم: „Není závisti, kromě vůči dvěma,“ z nichž prvním je: „člověku, kterého Alláh naučil Koránu a on jej recituje dnem i nocí, jeho soused jej zaslechne a řekne: „Kéž by i mně bylo dáno to, co jemu, abych činil to, co i on činí.“ To je Buchárího verze. V Muslimově verzi od Sálima stojí: Není dovolena závist, kromě ve dvou případech – člověku, kterému Alláh dal Korán a on se jím zabývá dnem i nocí. A Sámura bin Džundeb slyšel následující Prorokovaصل الله عليه و سلم slova: Každý hostitel miluje připravit hostinu. A Boží hostinou je Korán, proto ho nezanedbávejte. Podle Bejhekího. Muslim zaznamenal od ‘Áiše, že Posel صل الله عليه و سلم řekl: „Znalý čtenář Koránu je ve společnosti vznešených, uctivých andělů, písařů. A ten, kdo jej učí s přestávkami, slabikuje ho, protože je to pro něj obtížné, ten má odměnu dvojnásobnou.“ Muslim též zaznamenal od Berrá´a: „Nějaký člověk recitoval súru Kehf a vedle něj byl dvěma provazy přivázán kůň. Objevil se mrak, který se snesl přímo nad něj a začal se k němu přibližovat. Kůň se splašil a snažil se od něj běžet pryč. Protože si to uvědomil, zašel k Poslu Božímu صل الله عليه و سلم a vše mu pověděl. Řekl صل الله عليه و سلم: „To jsou andělé, snesli se ke Koránu.
                                                                            
     Můžeme vytýčit tyto základní významy Koránu pro nás a práva, která po nás Korán vyžaduje:
-         Přistupovat k němu s respektem. a s úctou a k jeho recitaci rituálně očištěni. Bůh řekl: Ať dotýkají se ho jen očištění (Al-Wáqi‘a 79). Mushaf, výtisk, do kterého je Korán zapsán, uchovávat v úctě a čistotě, vždy je-li možno na nejvyšším místě v domě, nepokládat na něj nic, netrhat jej, neodhazovat jej, nepokládat jej na zem, či na nohy, nebo klín. Nikdy nevystavovat Korán možnosti, že bude znevažován jinými, kteří o něm nemají znalost, či se chtějí Božímu Slovu vysmívat. Nesnižovat jeho recitaci tím, že jí nebudeme naslouchat, či budeme během ní hovořit: A když je přednášen Korán, naslouchejte mu a zmlkněte, snad se vám dostane smilování. (A’ráf: 204).
-         Číst ho a recitovat. Tirmizí zaznamenal od Ibn Mes’úda slova Poslaصل الله عليه و سلم: Kdo recituje něco z Koránu, má za to odměnu a ona se desetinásobí. Tirmízí zaznamenal od Ibn Mes’úda slova Posla صل الله عليه و سلم: „Kdo přednese jedno písmeno z Boží Knihy, bude mu za to zapsán jeden dobrý čin. A dobrý čin se násobí deseti. Neříkám vám, že alif-lám-mím je jedno písmeno, nýbrž alif je jedno písmeno, lám je jedno písmeno a mím je jedno písmeno.“ Muslim zaznamenal od Abú Umámy hadís ve znění: Recitujte Korán, neboť bude v soudný den svému recitátoru přímluvcem. Tato recitace nesmí být ponechána pouze mešitě. Bejhekí zaznamenal hadís od Aiše, kde říká Posel صل الله عليه و سلم: Dům, ve kterém se recituje Korán je viditelný pro obyvatele nebes stejně jako obyvatelé země vidí hvězdy.“ Abú Hurejra říká: „Dům,ve kterém se recituje Korán, je pro své obyvatele prostorný, je v něm nesmírné dobro, přítomni jsou v něm andělé a opouštějí jej šejtáni. Dům, kde se Kniha Boží neučí, je těsný pro své obyvatele, je v něm málo dobra, andělé jej opouštějí a šejtáni jej osídlují.“ Sufján as-Sawrí říká: „Přednese-li člověk Korán, anděl jej políbí mezi oči.“ Nespěchejte s recitací. V sahíh hadísu podle Tirmizího a Abú Daúda Posel Božíصل الله عليه و سلمřekl: Neporozuměl Koránu ten, který ho přečetl rychleji než za tři noci.
-         Zkrášlovat svůj hlas během recitace. Bůh řekl: …a prozpěvuj Korán slavnostně (Muzzemmil: 4). Posel Boží صل الله عليه و سلم říká: „Alláh neposlouchá nikoho tak pečlivě, jako toho, který nahlas a melodicky recituje Korán.“ Od Abú Hurejry, podle Muslima.
-         Učit se Korán nazpaměť, věnovat se mu. Muslim zaznamenal od Ukby bin Ámira: „Seděli jsme na pohovce, když k nám přišel Posel Boží صل الله عليه و سلم a řekl:Kdo z vás by chtěl vyjít každé ráno do Buthánu nebo do Akíky (údolí blízko Medíny) a přivést si odtud jednoho, či dva hrbaté velbloudy, aniž by se tím dopustil hříchu, či porušil rodinné svazky?“ „Všichni bychom chtěli,“ odpověděli jsme a on pokračoval: „Proč byste tedy raději nevstali do mešity a naučili se, či zarecitovali dva verše z Boží Knihy, to je cennější pro vás, než dva velbloudi, tři verše jsou cennější než tři velbloudi, čtyři verše než čtyři velbloudi a tak dále, kolik veršů, tolik velbloudů.“ Nezapomínat, že je velkým hříchem zapomenout z něj již naučené. Posel Božíصل الله عليه و سلمřekl: Háfiz Koránu je podoben vlastníku přivázaného velblouda. Hlídá-li si jej, pak si jej uchrání, avšak spustí-li jej z očí, on uteče. Buchárí od Ibn Omara. Opakujte si co již znáte a pokračujte dál a dál, protože v ráji budete po stupních stoupat recitujíce, to co z něj znáte, a zastavíte se, až odrecitujete vše co znáte. Tirmízí zaznamenal od Abú Hurejry, že řekl Posel صل الله عليه و سلم: „V soudný den přijde recitátor Koránu a bude řečeno: „Pane, ozdob toho, který jej přednášel“ a tak mu bude na hlavu položena koruna cti. Potom bude řečeno: „Pane, zvětši mu.“ Tak mu bude navlečen plášť cti. Pak bude řečeno: „Pane, buď s ním spokojen“ a bude mu řečeno: „Přednášej Korán a dosahuj většího stupně, protože ti na každý přednesený verš bude zvětšen jeden dobrý čin.“ A Tirmízí zaznamenal i podobný hadís na autoritu Abdulláha bin Amra: „Bude řečeno: Přednášej, stoupej na vyšší a vyšší stupně, recituj Korán pečlivě tak, jako na světě vezdejším. Tvé místo bude na stupni posledního verše, který předneseš.“ Abdulláh bin Amr říká: „Každý koránský verš je jeden rajský stupeň výše a jedna lucerna ve vašem domě.“ Ibn Mes‘úd říká: „Osvojujte si Korán, neboť v něm je znalost předešlých i současných.
-         Učit Korán i druhé. Buchárí zaznamenal od Osmána slova Posla صل الله عليه و سلم: „Nejlepší mezi vámi jsou ti, kteří se naučí Korán a vyučují mu druhé.
-         Snažit se porozumět Koránu. Na více místech v Koránu Alláh kárá ty, kdož tak nečiní: Cožpak nehloubají nad Koránem? (Nisá: 82; Muhammed: 24) Recitace a memorování Koránu, ač krásná a záslužná věc, sama o sobě nestačí, není-li doplněna o správné porozumění, znalost a jednání podle něj. Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Naučte se Korán a čtěte ho (recitujte). Kdo se naučí Korán, recituje ho a postupuje podle něj, je jako kadidelnice plná vůně, jež se šíří na všechny strany. Zatímco ten, jenž se naučí Korán a zanedbá jej, podoben je kadidelnici, jejíž se vůně necítí. Hadís hasan. Hledejte znalost, porozumění a pochopení Koránu, neboť tím následujete naše selef. As-Sulamí řekl, že když je učili Korán lidé jako Osmán, Ibn Mes‘úd a jiní, kteří se jej naučili od Posla, nepokračovali dále, dokud nepochopili jaké ideje a regule tyto verše obsahují: "Naučili jsme se verše a studovali jejich význam a použití dohromady." Bůh řekl: Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali. (Sád:29)
-         Nechat Korán a Sunnu Posla Božíhoصل الله عليه و سلم, která jej vysvětluje, být rozhodčím ve vašem konání a sporech. Dodržujte jeho příkazy a zákazy. Bůh řekl: Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. (Nisá´:65) a nebuďte jako ti, o kterých Bůh hovoří: Ti, kterým bylo dáno nésti Tóru, a oni ji potom nenesli, jsou podobni oslu, jenž naložen je knihami. Jak hnusná je podoba lidí, kteří za lež prohlašují znamení Boží! Ale Bůh nepovede cestou správnou lid nespravedlivý. (Džumu’a:5) Posel Boží صل الله عليه و سلم v hadíse zaznamenaném Buchárím od Abú Músáa říká: „Věřící, který recituje Korán a koná dle něj, je jako citrus. Jeho chuť je lahodná a vůně krásná. Věřící, který Korán nerecituje, ale koná dle něj, je jako datle. Jeho chuť je lahodná, ale nevoní. Pokrytec, který Korán recituje, ale nekoná dle něj, je jako bazalka. Krásně voní, ale její chuť je hořká. A pokrytec, který Korán nerecituje a ani nekoná dle něj je jako hořká tykev. Její chuť je odporně hořká a vůně nevábná.“ Obecně přijímaný. Anas říká: „Mnoho je těch, kteří Korán přednášejí, a mezitím je Korán proklíná.“ Efekt Koránu by se měl projevit na naší řeči, skutcích a způsobech, ilustrováno tím, co Ibn Masúd, kéž v něm Alláh nalezne zalíbení, pravil: Je žádoucí, aby se recitátor Koránu poznal podle svých nocí [vstával k recitování v noci] když lidé spí; a svých dní, když jsou lidé vzhůru, a podle svého pláče, když se lidé smějí; a podle ticha, když mají lidé marný spor…
 
Korán není seslán, aby se jím hledala obživa, úspěch a sláva na tomto světě. Imrán bin Husejn jednou viděl recitátora, který přednášel Korán a pak za to vybíral od lidí. Řekl: „Od Boha jsme a Bohu se vracíme. Slyšel jsem, jak Posel Boží صل الله عليه و سلم varoval: „Kdo bude přednášet Korán, nechť jím hledá u Alláha. Nadejde čas, kdy lidé budou přednášet Korána aby jím hledali u lidí.“ Říká Fudajl bin Ijjád: „Ten, kdo má v srdci Korán, nepotřebuje žádat od nikoho, ani od vladařů, ani od nižších, než jsou oni, nýbrž přednější je, aby oni potřebovali jeho.“ Také řekl: „Ten, kdo nosí Korán, nosí prapor islámu, proto kvůli cti Koránu není potřeba, aby se bavil s těmi, kteří se baví, aby byl nedbalí jako ti, kdo jsou nedbalí, aby mluvil od věci tak, jak hovoří lidé, kteří nemají nic na práci.“ Podle Tirmízího, hasan. Abú Saíd al-Chudrí vypráví, že Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Řekl Alláh: „Koho Korán zaneprázdní od vzpomínání Mne a hledání ode Mne, tomu dám více než těm, kteří Mne prosí.“ A hodnota slov Božích nad slovy Jeho stvoření je jako hodnota Alláha nad Jeho stvořeními.“ Zaznamenal Tirmízí jako hasan. V Muslimově Sahíhu se uvádí podání od Ámira bin Wasíla, že Náfi‘ bin Abdulháris v Asfánu potkal Omara, který jej dříve jmenoval místodržícím Mekky. Omar se zeptal: „Koho jsi jmenoval za místodržícího Mekky místo sebe?“ „Ibn Abzího,“ odpověděl. „Kdo je Ibn Abzí?“ otázal se Omar. „Jeden z našich propuštěnců,“ odpověděl Náfi‘ a Omar se podivil: „Jmenoval jsi jim namísto sebe propuštěnce?“ „On recituje Knihu Všemohoucího a zná předpisy dědického práva,“ odvětil Omarovi a on pokračoval: „Což neřekl náš Posel صل الله عليه و سلم: „Věru Alláh Svou Knihou jedny lidi povyšuje, zatímco jiné ponižuje.“ A Ibn Mádža zaznamenal od Anase slova Posla صل الله عليه و سلم: „Ti, kteří přednášejí Korán jsou Lidem Božím a Jím vybranými.“ A Ibn Mes’úd říká: „Nikdo se vás nebude tázat o sobě, kromě Koránu. Kdo tedy bude Korán milovat a udivovat se mu, ten miluje i Boha a Jeho Poslaصل الله عليه و سلم. A kdo bude zanedbávat Korán, ten nenávidí Boha i Jeho Posla.صل الله عليه و سلم.
 
Nezanedbejme tedy Korán, aby nebyl důkazem proti nám. Uposlechněme tedy výzvy Posla který dle slov Koránu: ani nehovoří z vlastního popudu svého. (Nedžm:53) Následujme tedy cestu našich zbožných předků.
 

Nechť je náš vztah ke Koránu stejný, jako byl ten jejich.