NEJLEPŠÍ VÍRU Z VÁS MAJÍ TI, KTEŘÍ SE NEJLÉPE CHOVAJÍ KE SVÝM ŽENÁM

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

أَكْمَلُ الْمُؤْمِنِينَ إِيمَانًا أَحْسَنُهُمْ خُلُقًا وَخِيَارُكُمْ خِيَارُكُمْ لِنِسَائِهِمْ خُلُقًا ‏.

Nejdokonalejší víry mezi věřícími jsou ti s nejlepšími mravy a nejlepšími z vás jsou ti, kteří se chovají ke svým ženám nejmravněji.[1]

TOTO JE TEN, KDO JE HODEN TITULU OPRAVDOVÝ HLEDAČ NAUKY!

'Abdulláh ibn Mubárek pravil: „Člověk zůstává hledačem nauky jen pokud neustále hledá nauku. Když se začne považovat za učeného, stane se ignorantem.[1]

Učenec Bakíja ibn Machled cestoval pěšky až z Andaluzie (dnešní Španělsko) až do iráckého Bagdádu, jen aby se mohl potkat s imámem Ahmedem ibn Hanbelem a mohl u něho studovat. 

TŘI MUŽI, KTEŘÍ DESÍTKY LET NEZMEŠKALI ANI JEDNU SPOLEČNOU MODLITBU

(1)

Al-Kádí Ibn Semá'a vyprávěl o svém životě, že během něj celých čtyřicet let nezmeškal úvodní tekbír [1] společné modlitby, s jedinou výjimkou. Tou byl den, kdy zemřela jeho matka. Protože zmeškal společnou modlitbu, pomodlil se namísto ní sedmadvacetkrát, aby nahradil svou ztracenou odměnu. [2]

NEJHORŠÍMI LIDMI JSOU POKRYTCI DVOU TVÁŘÍ

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

إِنْ شَرَّ النَّاسِ ذُو الْوَجْهَيْنِ، الَّذِي يَأْتِي هَؤُلاَءِ بِوَجْهٍ وَهَؤُلاَءِ بِوَجْهٍ.

Věru tím nejhorším z lidí je člověk dvojtvářný, který přijde za jedněmi a ukáže jim jednu svou tvář k druhým a ukáže jim jinou svou tvář.[1]

COKOLI DOBRÉHO UČINÍŠ DNES, TO SE TI UŽ ZÍTRA VRÁTÍ

Pokud cokoli dnes rozdáš, budeš z toho mít užitek třeba už zítra. A pokud někdo něco dát odmítne, shledá, že se ani pro něj nic nenajde. Pak utrpí velkou ztrátu na tomto i na onom světě.

Někteří ze zbožných předků řekli: „Synu Adamův, v Den Soudný ti pro život zůstane jen to, co jsi zbudoval na tomto světě. Najdeš pro sebe jen to, co jsi sám pro sebe přichystal během pozemského života.

MODLITBA JE SVĚTLEM

Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

الصَّلاةُ نورُ المؤمنِ.

Modlitba jest světlem věřícího.[1]

Muhammed Násiruddín al-Albání o jeho autenticitě uvádí:

O NEDOTKNUTELNOSTI INSTITUCE RODINY

OTÁZKA: Jaký je pohled islámu na instituci rodiny? Jaké je stanovisko vůči neustávajícím frontálním útokům, které jsou v celosvětovém měřítku vůči této instituci soustavně vedeny ze strany jistých globálních kruhů?


ODPOVĚĎ:

ZAPOMENUTÝ NEJVĚTŠÍ DŽIHÁD: BOJ PROTI VLASTNÍ ŠPATNOSTI, DÍL III.

Pro očištění duše jsou nezbytné čtyři faktory: vrozená vnitřní dispozice, výchova, duchovní úsilí (arab. المجاهدة al-mudžáheda), sebedisciplína v dospělém věku a usnadňující podpora od Alláha (arab. التوفيق at-tewfík). Proto se také říká, že člověk musí bojovat proti svému egu tak dlouho, dokud zcela nezlomí jeho odpor (arab. ﻻ بد من مجاهدة النفس و كسرها lá budde min mudžáhedeti n-nefsi we kesrihá).

Z tohoto důvodu Ibnu l-Džewzí shrnul:

ZAPOMENUTÝ NEJVĚTŠÍ DŽIHÁD: BOJ PROTI VLASTNÍ ŠPATNOSTI, DÍL II.

Stupně a druhy boje proti sobě samému

Vznešený Alláh přikázal muslimům znalým své víry:

كُونُوا۟ رَبَّـٰنِيِّـۧنَ بِمَا كُنتُمْ تُعَلِّمُونَ ٱلْكِتَـٰبَ وَبِمَا كُنتُمْ تَدْرُسُونَ

Buďte spíše učenými muži Pána v tom, že učíte Písmu, a v tom, že v něm studujete (Áli 'Imrán: 79)

ZAPOMENUTÝ NEJVĚTŠÍ DŽIHÁD: BOJ PROTI VLASTNÍ ŠPATNOSTI, DÍL I.

Jednou z nejdůležitějších forem džihádu a podle názorů mnoha islámských učenců tou vůbec největší a základní podobou džihádu, často nazývanou الجهاد الأكبر al-džihádu l-akbar, tedy největší džihád, je boj proti vlastnímu egu, tedy جهاد النفس džihádu n-nefs, vysvětlitelný také jako zápas o co největší zdokonalení sebe sama a dosažení nejchvályhodnějších vnitřních i vnějších kvalit mravnosti a zbožnosti.