IMÁM AHMED IBN HANBEL V PAMĚTI NEMUSLIMŮ

Jeden z nejslavnějších britských orientalistů, posléze povýšených do rytířského stavu, sir Thomas Walker Arnold (zemřel roku 1930) proslul jako historik muslimských zemí a specialista na islámské umění. Je autorem doposud nepřekonané knihy Kázání islámu (The Preaching Islam, 1913). Tato kniha dokumentuje šíření islámu na Východ i Západ a čerpá z několika stovek různých zdrojů ve více než deseti jazycích, opírá se jak o původní prameny, tak i o práce dalších evropských badatelů. Napříč touto studií T. W.

JAK SE LZE DISTANCOVAT OD SEKTY NOVODOBÝCH CHÁRIDŽOVCŮ

OTÁZKA: Jak se může muslim distancovat od činů cháridžovců (z organizace Dá'iš/ISIS a dalších jim podobných) na západě?

ODPOVĚĎ:

KORÁN O NEBEZPEČÍ „NÁBOŽENSKÉHO KUTILSTVÍ“ A SVÉVOLNÉHO VÝKLADU VÍRY, DÍL II.

Sunna o svévolných interpretacích

Ke stejnému závěru vede i studium Sunny.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

من أطاعني فقد أطاع الله، ومن عصاني فقد عصا الله، ومن أطاع أميري فقد أطاعني، ومن عصا أميري فقد عصاني.

KORÁN O NEBEZPEČÍ „NÁBOŽENSKÉHO KUTILSTVÍ“ A SVÉVOLNÉHO VÝKLADU VÍRY, DÍL I.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم má, podobně jako měli ostatní proroci před ním, přímo od Alláha za úkol svým věrným a jejich prostřednictvím i celému lidstvu objasnit zjevení, kterého je adresátem a to slovy i svým osobním příkladem. Toto jeho vysvětlení se pak pro ně stává závazným a nezbytným proto, aby jeho následovníci pochopili, co jim skrze něho Všemohoucí Stvořitel odkazuje. O úkolu proroků, mír s nimi všemi, Vznešený Alláh pravil tomu poslednímu z nich:

ODKAZ ZAKLADATELE OSMANSKÉ ŘÍŠE JEHO NÁSTUPCŮM

Začátkem 7. století hidžry (2. polovina 13. stol. křesťanské éry) se na severozápadě Anatolie skupiny kočovníků z řad oghuzských Turků sjednotili pod velením Ertuǧrula, jehož syn Osmán I. (zemřel roku 726 hidry/ 1324 kř. éry), tak řečený Gazi (tj.

CESTY JAK SE ZBAVIT VNITŘNÍ TÍSNĚ A ÚZKOSTI A DOSÁHNOUT ŠTĚSTÍ SRDCE PODLE IMÁMA IBNU L-KAJJIMA

Největším důvodem příjemně povzneseného pocitu uvnitř je víra v Boží Jedinost a Jedinečnost (arab. التوحيد at-tewhíd). Shodně stupni dokonalosti a síly tohoto přesvědčení roste i tento povznešený pocit uvnitř a tím více jej člověk může zažívat.

Vznešený Alláh pravil:

أَفَمَن شَرَحَ اللَّهُ صَدْرَهُ لِلإسْلامِ فَهُوَ عَلَى نُورٍ مِّنْ رَبِّه

NECHŤ NIKDO NEŘÍKÁ: „Ó BOŽE ODPUSŤ MI, POKUD CHCEŠ“

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

‏ لاَ يَقُولَنَّ أَحَدُكُمُ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي، اللَّهُمَّ ارْحَمْنِي، إِنْ شِئْتَ‏.‏ لِيَعْزِمِ الْمَسْأَلَةَ، فَإِنَّهُ لاَ مُكْرِهَ لَهُ.

Nechť nikdo z vás nikdy neříká: „Ó Bože, obdař mne milostí, pokud chceš,“ nýbrž nechť vždy prosí Alláha odhodlaně, protože nikdo nemůže Alláha nutit, aby učinil něco proti své vůli.[1]

UŘKNUTÍ A JEHO LÉČBA

OTÁZKA: Je možné, aby někdo uřkl druhého člověka? Jak se postižený člověk může uřknutí zbavit?

ODPOVĚĎ:

KDOKOLI BRÁNÍ ČEST SVÉHO BRATRA V JEHO NEPŘÍTOMNOSTI

Abu d-Dardá رضى الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم řekl:

مَنْ رَدَّ عَنْ عِرْضِ أَخِيهِ بِالْغَيْبِ, رَدَّ اَللَّهُ عَنْ وَجْهِهِ اَلنَّارَ يَوْمَ اَلْقِيَامَةِ.

Kdokoli brání čest svého bratra v jeho nepřítomnosti, toho tvář Alláh uchrání před Ohněm v Den Zmrtvýchvstání.[1]

KORÁNSKÝ PŘÍKAZ KONAT UPŘÍMNÉ POKÁNÍ

Vznešený Alláh každému věřícímu přikázal:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا تُوبُوا إِلَى اللَّـهِ تَوْبَةً نَّصُوحًا

Vy, kteří věříte! Obraťte se k Bohu s upřímným pokáním! (Tahrím: 8)

Tj. kajte se upřímným pokáním.

Ibn Tejmíja pravil: