MODLITBA JE SVĚTLEM

Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

الصَّلاةُ نورُ المؤمنِ.

Modlitba jest světlem věřícího.[1]

Muhammed Násiruddín al-Albání o jeho autenticitě uvádí:

O NEDOTKNUTELNOSTI INSTITUCE RODINY

OTÁZKA: Jaký je pohled islámu na instituci rodiny? Jaké je stanovisko vůči neustávajícím frontálním útokům, které jsou v celosvětovém měřítku vůči této instituci soustavně vedeny ze strany jistých globálních kruhů?


ODPOVĚĎ:

ZAPOMENUTÝ NEJVĚTŠÍ DŽIHÁD: BOJ PROTI VLASTNÍ ŠPATNOSTI, DÍL III.

Pro očištění duše jsou nezbytné čtyři faktory: vrozená vnitřní dispozice, výchova, duchovní úsilí (arab. المجاهدة al-mudžáheda), sebedisciplína v dospělém věku a usnadňující podpora od Alláha (arab. التوفيق at-tewfík). Proto se také říká, že člověk musí bojovat proti svému egu tak dlouho, dokud zcela nezlomí jeho odpor (arab. ﻻ بد من مجاهدة النفس و كسرها lá budde min mudžáhedeti n-nefsi we kesrihá).

Z tohoto důvodu Ibnu l-Džewzí shrnul:

ZAPOMENUTÝ NEJVĚTŠÍ DŽIHÁD: BOJ PROTI VLASTNÍ ŠPATNOSTI, DÍL II.

Stupně a druhy boje proti sobě samému

Vznešený Alláh přikázal muslimům znalým své víry:

كُونُوا۟ رَبَّـٰنِيِّـۧنَ بِمَا كُنتُمْ تُعَلِّمُونَ ٱلْكِتَـٰبَ وَبِمَا كُنتُمْ تَدْرُسُونَ

Buďte spíše učenými muži Pána v tom, že učíte Písmu, a v tom, že v něm studujete (Áli 'Imrán: 79)

ZAPOMENUTÝ NEJVĚTŠÍ DŽIHÁD: BOJ PROTI VLASTNÍ ŠPATNOSTI, DÍL I.

Jednou z nejdůležitějších forem džihádu a podle názorů mnoha islámských učenců tou vůbec největší a základní podobou džihádu, často nazývanou الجهاد الأكبر al-džihádu l-akbar, tedy největší džihád, je boj proti vlastnímu egu, tedy جهاد النفس džihádu n-nefs, vysvětlitelný také jako zápas o co největší zdokonalení sebe sama a dosažení nejchvályhodnějších vnitřních i vnějších kvalit mravnosti a zbožnosti.

ČTYŘI ÚROVNĚ ČISTOTY V KORÁNU

Vznešený Alláh popisuje Své věřící služebníky, kteří Ho v mešitách zbudovaných za tímto účelem, usilovně uctívají s neochvějnou nadějí, nezměrnou bázní a vroucí láskou, jako:

 رِجَالٌ يُحِبُّونَ أَن يَتَطَهَّرُوا۟ ۚ وَٱللَّـهُ يُحِبُّ ٱلْمُطَّهِّرِينَ 

muži, kteří milují očišťování a také Bůh miluje ty, kdož se očišťují. (Tewba: 108)

LEPŠÍ SPOLEČNÍCI JSOU MRTVÍ – A PŘESTO ŽIVÍ, NEŽ ŽIVÍ – A PŘESTO MRTVÍ

Kdokoli se chce vydat cestou od zanechání hříchu k poslušnosti vůči Alláhu a následování Posla Jeho صلى الله عليه و سلم, nechť raději vyhledává společnost těch, kteří jsou sice už mrtví, avšak i přesto žijí dále v paměti lidí. Protože svého cíle dosáhne jedině tehdy, když se jich bude držet a bude stále s nimi.

O OSTROVANOVI A MUSLIMSKÝCH NÁMOŘNÍCÍCH

'Abdulwáhid ibn Zejd vypráví:

„Byli jsme na lodi, která se ocitla uprostřed bouře, jež ji hnala směrem k jistému ostrovu. Vylodili jsme se a našli jsme na ostrově člověka, který uctíval nějakou modlu.

Přišli jsme k němu a řekli jsme: „Člověče, co to uctíváš?“ Muž ukázal na modlu, kterou si vyrobil.

„Máme loď, ta je také vyrobená, avšak není božstvem, které je hodno uctívání,“ řekli jsme my, muslimové.

KDO JSOU ŠEJTÁNI Z ŘAD LIDÍ?

OTÁZKA: Kdo jsou satani z řad lidí, o kterých se hovoří v súře an-Nás (Lidé, 114. v pořadí)? Čím se odlišují od ostatních lidí? A jak souvisí s šejtánem/Iblísem jako takovým?

ODPOVĚĎ:

Vznešený Alláh nám nařizuje, abychom se k Němu utíkali před Šejtánem/Iblísem:

CO ČINÍ SKUTKY DOKONALÝMI, ALLÁHEM PŘIJATÝMI A CO JE NAOPAK KAZÍ

Dáwúd ibn Muhammed vypráví, že slyšel Abú 'Abda an-Nebádžího říci: „Přijaté činy mají pět rysů. Jsou provázeny: 

1. vírou a poznáním toho, kdo je Alláh,

2. znalostí pravdy,

3. upřímným vykonáváním uctívání čistě a jen pro Alláha,