ČTYŘI RADY K NAPRAVENÍ SEBE SAMA

Cesta k nápravě sebe sama začíná nejprve důkladným poznáním svých vlastních nedostatků a špatných stránek, rozpoznáním neduhů vlastního ega a srdce.

Ijjás ibn Mu'áwíja pravil: „Každý, kdo nezná své vlastní nedostatky, je blázen.[1]

ÚMYSL V MODLITBĚ A ZAVÍRÁNÍ OČÍ BĚHEM NÍ

OTÁZKA: Je správné, když někteří před modlitbou vyslovují, kterou modlitbu a kolik rek'átů se chtějí modlit? A je správné, že se někteří modlí se zavřenýma očima?

ODPOVĚĎ:

Na tyto otázky mají učenci islámu jednoznačné odpovědi.

VÝJIMEČNĚ NADANÝ A PILNÝ CHLAPEC

Tento příběh je svědectvím o nesmírném talentu, ukázkové sebedisciplíně, neukojitelné touze po vědění a neobyčejné zralosti jednoho malého chlapce, který posléze vešel ve známost jako šejchu l-islám Takíjjuddín Ahmed ibn Tejmíja.

JAK SE POMODLIT MODLITBU MAGHRIB ZA IMÁMEM, KTERÝ SE MODLÍ 'IŠÁ

OTÁZKA: Člověk přijde do mešity pozdě na modlitbu maghrib (modlitbu při západu slunce) a uvidí imáma, že se už modlí modlitbu 'išá´ (večerní modlitbu). Má se dotyčný nejprve sám pomodlit maghrib a potom se přidat na 'išá´? Jak se má zachovat?

ODPOVĚĎ:

IMÁM AŠ-ŠÁFI'Í JAKO PŘÍKLAD ZDRAVÉHO NÁBOŽENSKÉHO PROŽÍVÁNÍ

Ar-Rabí'a ibn Sulejmán uvádí pro poučení příběh ilustrující, jak imám Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi'í, zakladatel tzv. šáfi'ovského mezhebu, organizoval svůj čas během noci: „V první třetině noci si zapisoval náboženskou znalost, ve druhé třetině noci odpočíval či spal a v poslední třetině noci se oddával modlitbám.[1]

CO JE TO MODLITBA PŘÁNÍ?

Jako modlitbu přání (arab. صلاة الرغائب salátu r-ragháib) někteří označují zvláštní modlitbu v první pátek měsíce redžebu, tedy 7. lunárního měsíce muslimského kalendáře. Jiní soudí, že má být prováděna v noci na 15. ša'bán.

POSLEDNÍ KÁZÁNÍ CHALÍFY OMARA IBN 'ABDIL'AZÍZ

Uvádí se, že poslední kázání, které spravedlivý umejjovský chalífa Omar ibn 'Abdil'azíz, považovaný za pátého pravověrného chalífu, pronesl, začalo chválou vzdanou Alláhu a poté znělo:

OHLEDNĚ SLOV „MÍT ŠTĚSTÍ“

OTÁZKA: Často slýcháme, že ten a ten „má štěstí,“ zatímco k někomu jinému se „štěstěna obrátila zády.“ Jaká je pozice islámu vůči podobným výrokům?

ODPOVĚĎ:

DVĚ SÚRY ČASTO OPAKOVANÉ V NEPOVINNÝCH MODLIBÁCH NA ZAČÁTKU A KONCI DNE

Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه vyprávěl: „Ani neumím spočítat, kolikrát jsem slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم recitovat ve dvou rek'átech po večerní modlitbě (arab. المغرب al-maghrib) před ranní modlitbou (arab. الفجر al-fedžr) súru:

‏قُلْ يَا أَيُّهَا الْكَافِرُونَ ...

Rci: „Ó nevěřící ... (al-Káfirún, česky Nevěřící, 109. súra v pořadí)

JAK POSTUPNĚ VZNIKÁ HŘÍCH

Jen velmi málo lidí si je dnes vědomo, jak vzniká hřích a jak přerůstá ve zlozvyk setrvalého hřešení. Proto do něj velmi snadno upadají, propadají špatným návykům a jen velmi těžko jsou schopni se jich osvobodit.

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja tuto otázku rozpracovává ve vícero svých dílech: