Rekáik

COKOLI DOBRÉHO UČINÍŠ DNES, TO SE TI UŽ ZÍTRA VRÁTÍ

Pokud cokoli dnes rozdáš, budeš z toho mít užitek třeba už zítra. A pokud někdo něco dát odmítne, shledá, že se ani pro něj nic nenajde. Pak utrpí velkou ztrátu na tomto i na onom světě.

Někteří ze zbožných předků řekli: „Synu Adamův, v Den Soudný ti pro život zůstane jen to, co jsi zbudoval na tomto světě. Najdeš pro sebe jen to, co jsi sám pro sebe přichystal během pozemského života.

LEPŠÍ SPOLEČNÍCI JSOU MRTVÍ – A PŘESTO ŽIVÍ, NEŽ ŽIVÍ – A PŘESTO MRTVÍ

Kdokoli se chce vydat cestou od zanechání hříchu k poslušnosti vůči Alláhu a následování Posla Jeho صلى الله عليه و سلم, nechť raději vyhledává společnost těch, kteří jsou sice už mrtví, avšak i přesto žijí dále v paměti lidí. Protože svého cíle dosáhne jedině tehdy, když se jich bude držet a bude stále s nimi.

O OSTROVANOVI A MUSLIMSKÝCH NÁMOŘNÍCÍCH

'Abdulwáhid ibn Zejd vypráví:

„Byli jsme na lodi, která se ocitla uprostřed bouře, jež ji hnala směrem k jistému ostrovu. Vylodili jsme se a našli jsme na ostrově člověka, který uctíval nějakou modlu.

Přišli jsme k němu a řekli jsme: „Člověče, co to uctíváš?“ Muž ukázal na modlu, kterou si vyrobil.

„Máme loď, ta je také vyrobená, avšak není božstvem, které je hodno uctívání,“ řekli jsme my, muslimové.

CO ČINÍ SKUTKY DOKONALÝMI, ALLÁHEM PŘIJATÝMI A CO JE NAOPAK KAZÍ

Dáwúd ibn Muhammed vypráví, že slyšel Abú 'Abda an-Nebádžího říci: „Přijaté činy mají pět rysů. Jsou provázeny: 

1. vírou a poznáním toho, kdo je Alláh,

2. znalostí pravdy,

3. upřímným vykonáváním uctívání čistě a jen pro Alláha,

PORAZIL JSEM SVÉ OPONENTY TŘEMI VĚCMI

Uvádí se, že kdosi přišel za Hátimem al-Asammem a zeptal se ho: „Ty jsi Nearab, arabštinou coby mateřským jazykem nevládneš, avšak není nikoho, kdo by s tebou kdy debatoval, aniž bys ho ty neumlčel. Čímže to porážíš své protivníky?“

Odpověděl:

Porážím je třemi věcmi:

Za prvé, jsem potěšen, když má můj oponent pravdu.

OSM VĚCÍ, KTERÉ SE HÁTIM AL-ASAMM NAUČIL OD SVÉHO UČITELE ŠAKÍKA AL-BALCHÍHO

Uvádí se, že významný islámský učenec Šakík al-Balchí se svého žáka Hátima al-Asamma zeptal: „Provázel jsi mne už velmi dlouho. Co ses ode mne naučil?“

Hátim odpověděl: 

„Naučil jsem se celkem osm věcí:

… ALE CENY ROSTOU A ŽIVOT JE STÁLE NÁKLADNĚJŠÍ!

Abú Házimu Selemovi ibn Dínárovi někdo řekl: „Abú Házime, což nevidíš, jak ceny rostou?“

Odpověděl: „A pročpak tě to trápí? Věru Ten, Který nám dával obživu kdysi, když všechno bylo lacinější, nám bude dávat obživu i nyní, když je všechno dražší.[1]

Tj. Vznešený Alláh si Sám Sobě uložil za povinnost a předem určil, že nenechá žádného živého tvora, aniž by pro něj nezajistil obživu, když oznamuje:

MOUDROSTI IMÁMA IBNU L-KAJJIMA

Významný islámský učenec Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja po sobě zanechal mnoho moudrosti ohledně odříkání se tohoto světa. Řekl:

Ó lidé, kteří hledáte potěchu v životě, který jednou skončí, vězte, že propadnout lásce k blednoucímu stínu je čirou bláhovostí![1]

V díle al-Fewáid pak napsal mimo jiné:

PROSBA IMÁMA AHMEDA

'Abbás ibnu d-Dúrí vyprávěl od svého souseda 'Alího ibn Abí Fezáry následující příběh:

„Má matka byla dvacet let chromá. Jednoho dne mne poprosila: „Běž za imámem Ahmedem a popros ho, aby za mne prosil Alláha, Pána všech světů o odpuštění. Možná Alláh přijme jeho prosbu a vyléčí mne z choroby, kterou mne postihl.“

Odešel jsem tedy k němu, zaklepal na dveře a on se zrovna modlil v předísni hned za dveřmi. Když skončil modlitbu, řekl: „Kdo je?

ABÚ 'UBEJDA – GUVERNÉR, KTERÝ SPAL NA HOLÉ ZEMI

Abú 'Ubejda 'Ámir ibn Džerráh رضي الله عنه byl jedním z deseti sahábů, kterým Alláh skrze Svého Posla ještě za jejich života oznámil radostnou zvěst o tom, že se stanou obyvateli Ráje.