Rekáik

OSM VĚCÍ, KTERÉ HÁTIM AL-ASAMM SE NAUČIL OD SVÉHO UČITELE ŠAKÍKA AL-BALCHÍHO

Uvádí se, že významný islámský učenec Šakík al-Balchí se svého žáka Hátima al-Asamma zeptal: „Provázel jsi mne už velmi dlouho. Co ses ode mne naučil?“

Hátim odpověděl: 

„Naučil jsem se celkem osm věcí:

… ALE CENY ROSTOU A ŽIVOT JE STÁLE NÁKLADNĚJŠÍ!

Abú Házimu Selemovi ibn Dínárovi někdo řekl: „Abú Házime, což nevidíš, jak ceny rostou?“

Odpověděl: „A pročpak tě to trápí? Věru Ten, Který nám dával obživu kdysi, když všechno bylo lacinější, nám bude dávat obživu i nyní, když je všechno dražší.[1]

Tj. Vznešený Alláh si Sám Sobě uložil za povinnost a předem určil, že nenechá žádného živého tvora, aniž by pro něj nezajistil obživu, když oznamuje:

MOUDROSTI IMÁMA IBNU L-KAJJIMA

Významný islámský učenec Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja po sobě zanechal mnoho moudrosti ohledně odříkání se tohoto světa. Řekl:

Ó lidé, kteří hledáte potěchu v životě, který jednou skončí, vězte, že propadnout lásce k blednoucímu stínu je čirou bláhovostí![1]

V díle al-Fewáid pak napsal mimo jiné:

PROSBA IMÁMA AHMEDA

'Abbás ibnu d-Dúrí vyprávěl od svého souseda 'Alího ibn Abí Fezáry následující příběh:

„Má matka byla dvacet let chromá. Jednoho dne mne poprosila: „Běž za imámem Ahmedem a popros ho, aby za mne prosil Alláha, Pána všech světů o odpuštění. Možná Alláh přijme jeho prosbu a vyléčí mne z choroby, kterou mne postihl.“

Odešel jsem tedy k němu, zaklepal na dveře a on se zrovna modlil v předísni hned za dveřmi. Když skončil modlitbu, řekl: „Kdo je?

ABÚ 'UBEJDA – GUVERNÉR, KTERÝ SPAL NA HOLÉ ZEMI

Abú 'Ubejda 'Ámir ibn Džerráh رضي الله عنه byl jedním z deseti sahábů, kterým Alláh skrze Svého Posla ještě za jejich života oznámil radostnou zvěst o tom, že se stanou obyvateli Ráje. 

JAK ŠPATNÍ JSOU TI, CO JSOU ZBOŽNÍ JEN V RAMADÁNU

Bišra se tázali na ty, kdo v ramadánu usilovně uctívají Alláha, ale jakmile měsíc skončí, jejich život se vrací do starých kolejí lhostejnosti. Řekl: „Jak zkažení jsou věru ti, kteří Alláha znají pouze v Ramadánu![1]

Abu l-Feredž 'Abdurrahmán ibnu l-Džewzí napsal:

PROROK MÚSÁ, MÍR S NÍM, A PROKLETÝ IBLÍS

'Abdurrahmán ibn Zijád ibn An'am vypráví:

„Zatímco seděl prorok Músá/Mojžíš عليه السلام na jednom sezení, přišel za ním prokletý Iblís. Na sobě měl pestrobarevnou kápi s kapucí. Když se šejtán přiblížil, stáhl kapuci a přišel až k Músovi, se slovy: „Mír s tebou.“ 

„Kdo jsi?“ otázal se Músá. 

„Jsem Iblís,“ odpověděl šejtán. 

ZBOŽNÍ PŘEDKOVÉ V PAMĚTI LIDÍ: VZPOMÍNKA NA HASANA AL-BASRÍHO

Chálid ibn Safwán potkal emíra Meslemu ibn 'Abdulmelika. Meslema byl rozčarovaný z lidí okolo sebe a tak se Chálida zeptal: „Chálide, zprav mne, jaký byl Hasan al-Basrí? Domnívám se totiž, že právě ty jsi ho poznal tak, jako nikdo jiný.“

KNIHA JE NEJLEPŠÍM PŘÍTELEM ČLOVĚKA

Nu’ajm ibn Hammád vyprávěl, že 'Abdulláh ibn Mubárek zůstával často u sebe doma. Někteří se jej zeptali: „Proč zůstáváš tolik doma? Necítíš se osamělý? Odpověděl: „Jak se mám cítit osamělý, když jsem ve společnosti Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků?

Podle jiného podání řekl: „Jsem snad sám? Nikoli! Jsem ve společnosti Proroků, spravedlivých, a moudrých – Proroka a jeho společníků!

POSLEDNÍ VŮLE ŠEJCHA AL-ALBÁNÍHO

Toto je poslední vůle a odkaz (arab. وصية wasíja) šejcha Muhammeda Násiruddína al-Albáního, o němž šejch Ibn Báz prohlásil: 

Neznám pod nebeskou klenbou žádného učence hadísů, jako byl náš učitel, šejch Muhammed Násiruddín al-Albání.[1]

Další významný učenec dneška, šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi'í z Jemenu, o něm prohlásil: