Rekáik

OMAR V JERUZALÉMĚ

Když muslimský vojevůdce Abú Ubajda stanul před branami Jeruzaléma, místní křesťané, kteří slyšeli o spravedlivosti chalífy Omara, požadovali, aby chalífa sám osobně přišel do Jeruzaléma a dohlédl na předání města pod podmínkami, jaké stanovuje islámský zákon.

TAKTO ČIŇTE, UVIDÍTE-LI SVÉHO BRATRA SEJÍT Z CESTY

Ibn Abí Hátim zaznamenává od Jezída ibnu l-A’samma:

„Byl jistý muž v Šámu, silný, obdařený silou, který často navštěvoval Omara ibnu l-Chattába, načež jednou k němu přestal přicházet. Omar se zeptal, co je s ním, načež mu bylo odpovězeno, že se znovu oddal alkholu. Omar tehdy povolal svého písaře a poručil mu psát:

O POKRYTECTVÍ

Hasan al-Basrí řekl: „Kdo bude hledat z této (islámské) znalosti něco, přejíce si tím a prahnouce tím po čemkoli, co je u Alláha, dosáhne toho a bude mu to k užitku. Kdo si skrze to však bude přát vezdejšek, to mu bude, při Alláhu, celý úděl toho.
 

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZNALOST V ISLÁMU

Imám al-Džunejjid definoval čistý a správný Tewhíd jako:

"Znalost rozdílů mezi Stvořitelem a stvořeními."

Džundub ibn Abdulláh řekl: "Byli jsme s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم coby jinoši. Naučili jsme se věrouku předtím, než jsme se naučili Korán. Pak jsme se naučili Korán a to nám jen zvýšilo naši víru." Zaznamenal Ibn Mádža.

NEPLODNÁ ZBOŽNOST

Vypráví se, že Alláh nařídil Džibrílovi, aby s vojskem andělů zničil jedno zkažené město. "Ale v něm je jeden zbožný," udivil se Džibríl. "Od něj začni," obořil se Alláh, "nepřikazoval dobro, ani neodvracel od zla."

ZEMĚ PROMLOUVÁ

Anas bin Málik říká: "Země každého dne deseti řekami prosí Alláha a promlouvá: "Synu Adamův, chodíš po mých zádech a skončíš v mém břichu. Hřešíš na mých zádech a odříkat se budeš v mém břichu. Směješ se na mně a zapláčeš ve mně. Raduješ se na mně a ve mně budeš tesknit. Na mně se povyšuješ, leč ve mně budeš ponížen.

PROPAGANDĚ NAVZDORY

Když Posel Boží صلى الله عليه و سلم začal v Mekce veřejně vyzývat lidi k islámu, rozpoutali proti němu pohlaváři z řad kurejšovských modloslužebníků dehonestující a nenávistnou propagandu, ve které jej obviňovali ze lži a čarodějnictví. Korán neměl být nic jiného nežli výplod bláznovství a černé magie.

JAK SE MÁŠ?

Ibráhím ibn Adham byl tázán: „Jak se máš?“ Odpověděl: „Zalátali jsme tento svět odtrhnutím z našeho náboženstvím, zatímco se naše náboženství stalo něčím, čím látáme. Blahoslaven ten, kdo upřednostňuje Alláha, svého Pána, zříká se života na tomto světě pro odměnu, kterou očekává na světě onom.
 

PĚTICE KRÁTKÝCH PŘÍBĚHŮ ZE ŽIVOTA ZBOŽNÝCH PŘEDKŮ

Bylo vyprávěno, že Sufján ibn Ujejna řekl: „Se vzpomínkou na zbožné je ustavena milost.“ A od imáma Abú Hanífy se traduje, že řekl: „Příběhy učenců a dobro konajících jsem si oblíbil více, nežli rozšiřování znalostí fikhu, neboť obdahují porozumění zvyklostí a etikety této ummy.[1]

ČTI KORÁN POZORNĚ! NAJDEŠ TO TAM!

V obou Sahíh stojí slova Abdulláha ibn Mes'úda: „Alláh proklel ty ženy, které tetují a které se nechávají tetovat, ty které si odstraňují chloupky z obličeje a upravují mezery mezi zuby, aby zkrášlily, co Alláh stvořil.“ Tyto noviny dospěly k ženě z kmene Benú As‘ad, jmenovala se Umm Ja‘kúb a měla ve zvyku recitovat Korán.