Koránské vědy

ČTYŘI ÚROVNĚ ČISTOTY V KORÁNU

Vznešený Alláh popisuje Své věřící služebníky, kteří Ho v mešitách zbudovaných za tímto účelem, usilovně uctívají s neochvějnou nadějí, nezměrnou bázní a vroucí láskou, jako:

 رِجَالٌ يُحِبُّونَ أَن يَتَطَهَّرُوا۟ ۚ وَٱللَّـهُ يُحِبُّ ٱلْمُطَّهِّرِينَ 

muži, kteří milují očišťování a také Bůh miluje ty, kdož se očišťují. (Tewba: 108)

KORÁN O DRUZÍCH SRDCÍ, JEJICH CHOROBÁCH, OČISTĚ A NÁPRAVĚ

Vznešený Alláh popsal Soudný Den jako:

يَوْمَ لَا يَنفَعُ مَالٌ وَلَا بَنُونَ إِلَّا مَنْ أَتَى ٱللَّـهَ بِقَلْبٍ سَلِيمٍ 

den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí - kromě těch, kdož se srdcem čistým k Bohu přijdou (Šu'ará:88-89)  

Na jiném místě Alláh zjevuje, že v Soudný Den:

SEDM POKLADNIC DOBRA V KORÁNU

Existuje sedm pokladnic dobra a každá z nich je podle Knihy Boží povinností.

První pokladnicí dobra je naprostá upřímnost a oddanost uctívání. Vznešený Alláh praví:

وَمَآ أُمِرُوٓا۟ إِلَّا لِيَعْبُدُوا۟ ٱللَّـهَ مُخْلِصِينَ لَهُ ٱلدِّينَ حُنَفَآءَ وَيُقِيمُوا۟ ٱلصَّلَوٰةَ وَيُؤْتُوا۟ ٱلزَّكَوٰةَ ۚ وَذَٰلِكَ دِينُ ٱلْقَيِّمَةِ

ZÁKAZ ZABÍJET NEVINNÉ UPLATNĚNÝ V KORÁNSKÉM PŘÍBĚHU

Vznešený Alláh pravil explicitně hned na dvou místech:

وَلَا تَقْتُلُوا۟ ٱلنَّفْسَ ٱلَّتِى حَرَّمَ ٱللَّـهُ

A nezabíjejte nikoho, koho Bůh zakázal zabíjet. (An'ám: 151; Isrá: 33)

Na jiném místě je srovnáno zabití jediného nevinného s vyvražděním celého lidstva:

KORÁNSKÉ ARGUMENTY, ŽE KORÁN JE PŘÍMÉ SLOVO BOŽÍ

Podle správné islámské věrouky tak, jak se dochovala od Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků رضي الله عنهم أجمعين, je Korán přímým a nestvořeným slovem Božím (arab. كلام الله kelámu ´lláh), seslaným prostřednictvím anděla Džibríla عليه السلام Prorokovi صلى الله عليه و سلم a posléze celému lidstvu.

KORÁN O SVĚTLE VÍRY V JEDINOST A JEDINEČNOST BOŽÍ

Vznešený Alláh zcela jasně odmítá myšlenku, že by někdo, kdo uctívá výhradně Jeho Jediného, nikoho k Němu nepřidružuje a kdo se řídí Zákonem, který zjevil Svému Poslu صلى الله عليه و سلم byl ve své odměně a postavení, které u Něho má, roven někomu, kdo toto odmítá, když pokládá řečnickou otázku:

أَفَمَن شَرَحَ ٱللَّـهُ صَدْرَهُۥ لِلْإِسْلَـٰمِ فَهُوَ عَلَىٰ نُورٍ مِّن رَّبِّهِۦ ۚفَوَيْلٌ لِّلْقَـٰسِيَةِ قُلُوبُهُم مِّن ذِكْرِ ٱللَّـهِ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ فِى ضَلَـٰلٍ مُّبِينٍ

POMÍJIVÝ KVĚT ŽIVOTA VEZDEJŠÍHO

Vznešený Alláh pravil ohledně nádhery tohoto světa:

وَلَا تَمُدَّنَّ عَيْنَيْكَ إِلَىٰ مَا مَتَّعْنَا بِهِۦٓ أَزْوَٰجًا مِّنْهُمْ زَهْرَةَ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا لِنَفْتِنَهُمْ فِيهِ ۚ وَرِزْقُ رَبِّكَ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰ

A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání. To květ pomíjivý je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší. (TáHá:131)

O TRANSCENDENCI A IMANENCI BOŽÍ V PERSPEKTIVĚ KORÁNU, DÍL II.

Ibn 'Usejmín říká:

Jak sahábové, tak i tábi'ín se všichni shodovali na tom, že Alláh je nade vším stvořeným.[1]

Stejný je také názor zakladatelů všech čtyř mezhebů.

Abú Hanífa praví: „Alláh je nad Trůnem a kdokoli o tom pochybuje, je nevěřící.[2]

O TRANSCENDENCI A IMANENCI BOŽÍ V PERSPEKTIVĚ KORÁNU, DÍL I.

Vznešený Alláh pravil:

إِنَّ رَبَّكُمُ ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ يُغْشِى ٱلَّيْلَ ٱلنَّهَارَ يَطْلُبُهُۥ حَثِيثًا وَٱلشَّمْسَ وَٱلْقَمَرَ وَٱلنُّجُومَ مُسَخَّرَٰتٍۭ بِأَمْرِهِۦٓ ۗ أَلَا لَهُ ٱلْخَلْقُ وَٱلْأَمْرُ ۗ تَبَارَكَ ٱللَّـهُ رَبُّ ٱلْعَـٰلَمِينَ

COŽ NEZAČNOU UVAŽOVAT NAD KORÁNEM? DÍL II.

Na jiném místě pravil o Koránu Vznešený:

وَإِنَّهُۥ لَهُدًى وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ

a on vskutku je pro věřící vedením i milosrdenstvím. (Neml: 77 )