Koránské vědy

VYSVĚTLENÍ VERŠE "LIDÉ BYLI NÁRODEM JEDINÝM" PODLE IMÁMA IBN DŽERÍRA AT-TABERÍHO

 كَانَ النَّاسُ أُمَّةً وَاحِدَةً فَبَعَثَ اللَّهُ النَّبِيِّينَ مُبَشِّرِينَ وَمُنْذِرِينَ وَأَنْزَلَ مَعَهُمُ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ لِيَحْكُمَ بَيْنَ النَّاسِ فِيمَا اخْتَلَفُوا فِيهِ وَمَا اخْتَلَفَ فِيهِ إِلا الَّذِينَ أُوتُوهُ مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَتْهُمُ الْبَيِّنَاتُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ فَهَدَى اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا لِمَا اخْتَلَفُوا فِيهِ مِنَ الْحَقِّ بِإِذْنِهِ وَاللَّهُ يَهْدِي مَنْ يَشَاءُ إِلَى صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ

VYSVĚTLENÍ VERŠŮ O LIDECH PŘÍKOPU

 قُتِلَ أَصْحَابُ الأخْدُودِ

PŘÍBĚCH LIDÍ PŘÍKOPU

Lidé příkopu, arab. أَصْحَابُ الأخْدُودِ ashábu l-uchdúd, vystupují v ranně mekkánské súře al-Burúdž[1] v příběhu o věřících, kteří byli za svou víru v Jediného Boha umučeni nevěřícím vládcem a jeho nohsledy.

PODOBY KŘIVDY PODLE KORÁNU

Alláh Všemohoucí označil za zálimún  ظَالِمُونَ- křivdící ty, kteří se dopouštějí následujících hříchů (a tyto označil jako zulm ظُلمٌ - křivda):

BILÁDU Š-ŠÁM A JERUZALÉM V KORÁNU

Všemohoucí Alláh učinil některá místa hodnotnějšími, než jiná, podobně jako učinil hodnotnějšími některé časy, období a lidi. Proto je pro každého skutečného věřícího např. Mekka či Medína dražší a milejší, než jeho vlastní dům, než jeho rodná hrouda. K takovým oblastem patří také Biládu š-Šám.

PRVNÍ PŘICHÁZÍ NA ŘADU KORÁN

 Huzejfa, nechť je s ním Alláh spokojen, pravil: „Posel Boží  صلى الله عليه و سلمnám odkázal dvě věci. Jednu jsem viděl a na druhou čekám. Zpravil nás: „Pravdymilovnost byla seslána do hloubi lidských srdcí, naučili se ji pak z Koránu a pak se ji naučili ze Sunny.[1]

KORÁNSKÁ ESTETIKA A JEJÍ VNÍMÁNÍ MUSLIMY I NEMUSLIMY

Egyptský autor Mustafá Sadík ar-Ráfi’ komentoval estetiku koránu slovy:

DIALOG MEZI VĚŘÍCÍMI A NEVĚŘÍCÍMI OPTIKOU KORÁNSKÝCH VERŠŮ

Korán je, jak jsme viděli, svého druhu promluvou, je určen k recitování a k argumentování, je znamením a jasným důkazem, kterým Alláh představuje lidem Sama Sebe, je přímým, nestvořeným slovem Boha k lidem. Proto i dialog směrem k nevěřícím je jeho významnou a nedělitelnou součástí.

KORÁNSKÝ DIALOG, KORÁNSKÝ MONOLOG, JEJICH FORMY A JEJICH ÚLOHA V KORÁNSKÉM TEXTU

S dialogy se v Koránu střetáváme všude tam, kde figurují postavy a kde se odehrávají děje, tedy ve většině koránských vyprávění, všude tam, kde Korán považuje za nutné vyjasnit svým příjemcům důležité články islámské věrouky (arab. ‘akídy), či některé z nich s obzvláštním důrazem akcentovat.

ARCHETYPÁLNÍ POSTAVY MUŽŮ A ŽEN V KORÁNU

Tvoří nejrozmanitější kategorii koránských postav. Bývají hrdiny dobře známých příběhů, sdílených většinou lidstva, které Alláh v Koránu ještě jednou a naposledy zrekapituloval, spolu s poučeními, která z nich vyplývají. Tyto postavy představují pozitivní i negativní vzory lidského chování, jakési archetypy a kategorizaci typů lidských povah a nátur.