Nutnost prověřovat informace v době rozkolu

 

Sa’d ibn Abí Wakkás رضي الله عنه řekl svému synu Omarovi: „Synu můj! Což mi v časech pokušení nařizuješ stát se vůdcem?! Ne, při Alláhu, toto neudělám, dokud mi nedáš meč, který, když udeří na muslima, mine svůj cíl …“ Poté citoval hadís Božího Posla صلى الله عليه و سلم: „Alláh věru miluje toho boháče, který je jemný a bohabojný.“¹

 

Sa’d ibn Abí Wakkás رضي الله عنه též pravil: „Nemyslím, že mám větší právo na úřad chalífy, než na něj má tento můj oděv. Já jsem bojoval v džihádu a sám nejlépe vím, co to džihád je. Neumřu v hněvu, existuje-li nějaký jiný muž, který je lepší, než jsem já sám. A nikdy nebudu bojovat, dokud mi nedají meč, který má dvě oči a jazyk…“²

 

Když Merwán bojoval proti Dehháku ibn Kajsovi, poslal pro Ajmána ibn Hurejjima al-Asadího, aby bojoval s ním. Ajmán odpověděl: „Věru můj otec a můj strýc přísahali u Bedru a zapřísahali mne, abych nikdy nebojoval proti nikomu, kdo svědčí, že není božstva kromě Alláha. Tedy, budu bojovat s vámi, pokud mi ovšem zaručíš záchranu před Ohněm pekelným.“

Merwán jej rozhněvaně poslal pryč, začal se mu vysmívat a urážet ho. Ajmán recitoval:

„Nejsem z těch, kdo válčí proti modlícímu se

Pak, dokud budu živ, nemá již můj život smyslu.“³

 

K Mutarrifu ibn ‘Abdulláhovi přišli harúríje⁴ a vyzývali jej ke svému učení, aby se k nim připojil. Řekl jim: „Vy lidé, kdybych měl dvě duše, jednu bych dal vám a druhou si nechal. Pokud je to, k čemu mě vyzýváte, správným vedením, jednu duši bych spasil a pokud by to byl blud, abych přišel jen o jednu duši a zůstala mi ještě druhá. Mám však jen jednu jedinou a proto jí nemohu dovolit, aby zbloudila.“⁵

 

Mutarrif k tomu také řekl: „Je mi milejší zůstat sedět vzadu, maje čistou víru, nežli se plahočit za odměnou džihádu s iluzemi a v nejistotě.“⁶ Jindy řekl: „Věru pokušení nepřichází proto, aby uvedlo lidi na správnou cestu, ale proto, aby válčil muslim proti muslimovi a prohlašoval jej za nevěřícího. Nechť mi Alláh raději vyčte, proč jsem toho a toho nezabil, nežli proč sem toho a toho zabil.“⁷

 

Mensúr ibnu l-Mu’tamir chodíval za Zubejrem ibnu l-Hárisem přesvědčovat jej, aby se přidal k ahlu l-bejtu do řad vojska Zejda ibn ‘Alího. Zubejr mu však odvětil: „Nebudu bojovat pod nikým, kromě pod Božím Poslem صلى الله عليه و سلم, ale toho tam nikde nenacházím.“⁸

 

Arabové nazývali spěch a unáhlenost matkou všech pokání.

 

Katáda ibn Di’áma pravil: „Při Alláhu, viděli jsme lidi spěchat v pokušení, stejně jako ty, kteří mu odolali a neupadli do něj, kvůli Alláhu a bázni před Ním. Když pokušení přestalo, ti, co se nenechali zlákat, na tom byli nejlépe. Měli klidnější srdce a na ramenou nesli méně tíže, nežli ti, kteří do onoho pokušení tryskem vcválali a stali se jeho součástí. Činy těch, kteří se jím dali zmámit, se staly bídnými a jejich srdce se naplnila nenávistí, kdykoli by na ně vzpomenuli. Při Alláhu, kdyby tito lidé již na začátku věděli, co jim pokušení přinese, tak, jako to věděli na konci, generace lidí by byli pronikavého intelektu a ostrého rozumu.“⁹

 

Isma’íl ibn Chálid jednou řekl: „Zažil jsem vítězství na Kádisíjji s třemi tisícovkami svých mužů. Mezi nimi nebyl ani jediný, který by se bál pokušení tak, jako já. A nebyl nikdo, kdo by mi to nezáviděl.“¹⁰

 

Hammád ibn Zejd uvádí, že Ajjúb as-Sihtijání řekl ohledně recitátorů Koránu, kteří šli bojovat s Ibnu l-Aš’asem: „Neznám jediného z vás, který byl zabit, aby na místo své smrti nepospíchal. A neznám nikoho z vás, kdo byl zachráněn, aniž neděkoval Alláhu, Jenž jej spasil a zároveň nelitoval toho, co učinil.“¹¹

 

Málik ibn Dínár pravil: „Potkal jsem Ma’bada al-Džuheního v Mekce poté, co skončila revolta Ibnu l-Aš’ase. Ma’bad byl zraněný, protože bojoval proti al-Hadždžádžovi ve všech bitvách. Řekl mi: „Viděl jsem mnoho fakíhů i mnoho lidí, ale nikdo z nich nebyl jako al-Hasan al-Basrí (který pokušení bojovat odolal). Kéž bysme jej poslechli!“ řekl, litujíce války proti al-Hadždžádžovi.“¹²

 

Když už pokušení bitev mezi al-Hadždžádžem a Ibnu l-Aš’asem pominulo, seděl Abú Kilába spolu s dalšími u Muslima ibn Jesára. Muslim řekl: „Všechna chvála Alláhu, který mne zachránil před tímto pokušením. Při Alláhu, já jsem během něj ani nevystřelil šíp, ani nebodl kopím, ani neudeřil mečem.“ Abú Kilába mu řekl: „Co si potom myslíš o nevědoucím, který tě viděl v řadách bojovníků?“ a řekl: „Při Alláhu, nemůže se stát, aby Muslim ibn Jesár, imám recitátorů Koránu, nezaujal takovou pozici a neviděl, že je správná!?“ „I on bojoval, dokud nepadl,“ odpověděl Muslim. Abú Kilába dodal: „A plakal tolik, až jsem litoval, že jsem mu to vůbec vzpomenul.“¹³

 

‘Abdulláh ibn ‘Awn pravil: „Nikdo nebyl v těch časech na vyšším stupni, nežli Muslim ibn Jesár, leč i on se tohoto dopustil (narukoval do boje v časech nepokojů). Abú Kilába jej viděl a Muslim mu řekl: „Při Alláhu, už to víckrát neudělám.“ Abú Kilába dodal: „Dá-li Alláh.“ Potom recitoval:

رَبِّ لَوْ شِئْتَ أَهْلَكْتَهُم مِّن قَبْلُ وَإِيَّايَ ۖ أَتُهْلِكُنَا بِمَا فَعَلَ السُّفَهَاءُ مِنَّا ۖ إِنْ هِيَ إِلَّا فِتْنَتُكَ تُضِلُّ بِهَا مَن تَشَاءُ وَتَهْدِي مَن تَشَاءُ ۖ أَنتَ وَلِيُّنَا فَاغْفِرْ لَنَا وَارْحَمْنَا ۖ وَأَنتَ خَيْرُ الْغَافِرِينَ

(A’ráf: 155)

Slyše tato slova, Muslim začal plakat.“¹⁴

 

Nezbytností je i prověřovat veškeré informace, které se nám v době pokušení a rozkolů mezi muslimy dostanou do ruky. Pokušení, konspirativní historky, poplašné či vymyšlené zprávy se šíří způsobem jedna paní povídala. Poté se ve spěchu zaujmou tvrdá a jednoznačná stanoviska.

 

Vznešený Alláh praví:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِن جَاءَكُمْ فَاسِقٌ بِنَبَإٍ فَتَبَيَّنُوا أَن تُصِيبُوا قَوْمًا بِجَهَالَةٍ فَتُصْبِحُوا عَلَىٰ مَا فَعَلْتُمْ نَادِمِينَ

Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili. (Hudžurát: 6)

 

Vy, kteří věříte! Když vyrazíte do boje na stezce Boží, buďte obezřetní a neříkejte každému, kdo vám nabídne mír: “Ty nejsi věřící!”, snažíce se tak získat statky tohoto života pozemského. Vždyť u Boha je kořist hojná. Takoví jste byli dříve, avšak nyní se Bůh smiloval nad vámi. Buďte tedy obezřetní, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. (Nisá´: 94)

 

Nejlépe je proto vše důkladně prověřit, zejména týká-li se to ummy jako celku, jejích zájmů a jejích vůdců. Říkat třeba jen to, o čem víme, že je jednoznačně pravda a jen těm, kdo dopomohou nápravě věci. Třeba upřímně poradit, přikazovat dobro a zakazovat zlo, a to i přímo do očí toho nejkrutějšího tyrana. Vždyť Posel Boží صلى الله عليه و سلم označil toho, kdo je zabit za slovo pravdy, za největšího z mučedníků. Vždy třeba říkat jen pravdu a nešířit polopravdy a nepodložená obvinění, obzvláště v době pokušení, kdy jediné slovo může rozpoutat krvavou řež.

 

K Omarovi ibn ‘Abdul’azíz přišel jistý muž a začal špatně hovořit o někom jiném. Omar mu řekl: „Chceš-li, prověříme, co říkáš, pokud lžeš, potom jsi jedním z těchto lidí:

إِن جَاءَكُمْ فَاسِقٌ بِنَبَإٍ فَتَبَيَّنُوا

Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit(Hudžurát: 6)

A pokud jsi děl pravdu, jsi jedním z takových:

هَمَّازٍ مَّشَّاءٍ بِنَمِيمٍ

klevetníka s pomluvami obcházejícího (Kalem: 11)

Chceš-li, odpustíme ti to a promineme.“

Muž zažadonil: „Vládce věřících, při Alláhu, již to nikdy nezopakuji!“

 

Alláh pravil:

وَإِذَا جَاءَهُمْ أَمْرٌ مِنَ الْأَمْنِ أَوِ الْخَوْفِ أَذَاعُوا بِهِ ۖ وَلَوْ رَدُّوهُ إِلَى الرَّسُولِ وَإِلَىٰ أُولِي الْأَمْرِ مِنْهُمْ لَعَلِمَهُ الَّذِينَ يَسْتَنْبِطُونَهُ مِنْهُمْ ۗ وَلَوْلَا فَضْلُ اللَّهِ عَلَيْكُمْ وَرَحْمَتُهُ لَاتَّبَعْتُمُ الشَّيْطَانَ إِلَّا قَلِيلًا

A když k nim dojde nějaká zpráva týkající se bezpečnosti či strach vzbuzující, tu ji hned rozhlásí. Kdyby se však s ní obrátili na posla anebo na ty, kdož mezi nimi mají autoritu, dozvěděli by se ji tak ti, kteří se mezi nimi snaží proniknout k pravdivosti její. A kdyby nebylo dobrodiní a milosrdenství Božího vůči vám, věru byste byli všichni následovali satana, kromě několika málo.(Nisá´: 83)

Ve verši je užito slovesa يَسْتَنْبِطُونَ jestenbitúne, s významem „zjistí základ, vyvedou z něj důsledky, prověří, zakládá-li se na pravdě.“¹⁵

Ibn Kesír okomentoval tento verš slovy:

„Jde o zákaz rozhlašovat něco, dokud se to neprověří. V tomto smyslu uvádí Muslim na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه slova Proroka صلى الله عليه و سلم: „Člověku (jako hřích) stačí říkat vše, co zaslechne.“ V hadíse přijatém al-Buchárím a Muslimem jako sahíh se uvádí, že Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه se dozvěděl, že se Prorok صلى الله عليه و سلم rozvedl se svými manželkami, přišel do mešity a slyšel lidi, jak o tom hovoří. Nezdržoval se tam a šel ihned za Božím Poslem صلى الله عليه و سلم, aby to prověřil. Zeptal se: „Rozvedl ses se svými manželkami?“ „Ne,“ odpověděl Prorokصلى الله عليه و سلم. „Alláh je Největší!“ zvolal Omar úžasem.“ Muslim dodává, že se Omar poté vrátil do mešity a volal na lidi: „Posel Boží se nerozvedl!“

 

Netřeba také všechno říkat všem. Chalífa ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه pravil: „Mluvte k lidem jazykem, kterému porozumí. Což snad chcete aby Alláha a Posla Jeho obviňovali ze lži?!“¹⁶

 

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Neříkejte lidem věci, které nejsou schopni pochopit, aby se to některým lidem nestalo pokušením.“¹⁷

 

Hammád ibn Zejd pravil: „Ajjúb as-Sihtijání byl na cosi dotázán a poté mlčel. Tazatel naléhal: „Abú Bekre, tys nerozuměl? Chceš otázku zopakovat?“ Ajjúb pravil: „Ale ano, rozuměl jsem, jen přemýšlím, jak ti nejlépe odpovědět.“¹⁸

 

Al-Chalíl byl dotázán na něco, ale svou odpověď odložil. Tazatel se podivil: „Tato otázka přece nevyžaduje tolik přemýšlení!“ Odpověděl mu: „Já už jsem s otázkou a odpovědí na ni skončil, ale chci ti odpovědět tak, abys to co nejsnáze a nejrychleji pochopil.“¹⁹

 

Abú Hurejra رضي الله عنه pravil: „Uchoval jsem dvě nádoby znalosti od Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Co se první týče, tu jsem předal dále. Co se týče druhé, kdybych ji předával dále, podřízli by toto mé hrdlo.“²⁰ Podle učenců Abú Hurejra رضي الله عنه nepředal vše, co slyšel z podání týkajících se tyranských vládců, jejich stavu a jejich času. Abú Hurejra to občas jen náznakem zmínil, ze strachu z pokušení se o tom však nerozšiřoval přímo.

Takto například prosil: „Utíkám se k Alláhu před rokem 60 a vládou mladíčka,“ čímž narážel na vládu Jezída ibn Mu’áwíjji, který v onom roce nastoupil. Také říkával: „Ó Alláhu, nedej mi dožít se roku 60, ani vlády mladíčka.“ Alláh vyslyšel jeho prosby a Abú Hurejra zemřel rok předtím.²¹

Abú Hurejra patrně věděl o rozkolu, který zavládne po nástupu Umajjovců, kteří vystřídali správně vedené, pravověrné chalífy a zavedli dynastické nástupnictví. Jednou totiž řekl: „Slyšel jsem Pravdomluvného a Důvěryhodného صلى الله عليه و سلم říci: „Mou ummu zničí mládež z Kurajšovců.“ A dodal: „Chcete-li, abych vám řekl, že jsou to ti a ti, řeknu to.“ Podle jiného podání dodal: „Chcete-li, řeknu kdo to je, řeknu Benú ti a ti.“²²

 

Zdráhavost Abú Hurejry byla výsledkem jeho opatrnosti a obezřetnosti před pokušením. Nehovořil příliš ani o hadísech, nezmiňujících konkrétní islámská nařízení. Nechtěl honem rychle předat vše, co věděl, aby nedošlo k pokušení a aby dostál cíle přikazovat dobro a zakazovat zlo. Nechtěl, aby se umma znovu rozštěpila na znepřátelené frakce, když krize pominula a umma za panování Mu’áwíjji ibn Abí Sufjána رضي الله عنه znovu dosáhla jednoty. ²³