Alláh se zachová tak, jak si to jeho služebník představoval

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci:

 

قَالَ اللهُ: أَنَا عِندَ ظَنِّ عَبدِي بِي

„Alláh pravil: „Jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí.“¹

 

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci:

 

قَالَ اللهُ: أَنَا عِندَ ظَنِّ عَبدِي بِي

„Alláh pravil: „Jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí.“¹

 

Ibn Hadžer al-‘Askalání ve Fethu l-Bárí uvádí následující vysvětlení:

 

„Jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí,“ znamená „jsem schopen chovat se k němu tak, jak si myslí, že se ke němu budu chovat.“ al-Kermání říká: „Toto podání ukazuje na přednost naděje vkládané v Boží odpuštění před strachem z jeho trestu.“ Možná se podle něj hadís vztahuje k otázce rovnováhy mezi nadějí na Boží milost a obavou z Božího trestu. Když kdokoli rozumný uslyší tento hadís, první, co jej napadne je, že by neměl dávat přednost strachu z trestu a obavě z Alláha, protože to je něčím, co by si on sám pro sebe nevybral. Spíše by měl tíhnout k očekávání Alláhem přislíbené odměny, což je naděje ohledně Něho.

 

Učenci výkladu hadísů a nauky o nich tvrdí totéž, s tím, že na okolnostech záleží, bude-li u někoho větší jeho víra, či jeho naděje.

 

Toto potvrzuje hadís na autoritu Džábira رضي الله عنه, který slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم říci:

 

لَا يَمُوتَنَّ أَحَدُكُم إِلَّا وَ هُوَ يُحسِنُ الظَّنَّ بِاللهِ عَزَّ و جَلََّ

„Nechť nikdo z vás neumírá, kromě pokud má o Alláhu, Vznešeném a Mocném, dobré smýšlení.“²

 

Jiní učenci naproti tomu říkají, že naděje, kterou člověk do Božího odpuštění vkládá a strach, který má z Božího trestu, musí být stále v rovnováze. Ibn Abí Džemra vykládá slova „smýšlení o Mně“ jako „jistou znalost,“ ve shodě se slovy Vznešeného ohledně těch, kteří se neúčastnili boje na cestě Boží:

 

A prominul rovněž těm třem, kteří zůstali vzadu, když se jim země přes svou rozlehlost zdála příliš úzkou a i duše jejich pojala úzkost, takže sami nahlédli, že není jiného útočiště před Bohem než u Něho samého. A potom se k nim blahovolně obrátil, aby se mohli kát, vždyť Bůh přijímá pokání a je slitovný.(Tewba:118)

 

Al-Kurtubí tento verš vysvětluje:

„Již bylo řečeno, že význam „smýšlení o Mně“ je očekávat odpověď, když je Alláh vzýván, očekávat přijetí pokání, když se k Alláhu kaji, očekávat odměnu, když vykonávám cokoli z uctívání, za splnění všech potřebných podmínek, na základě víry v pravdivost Jeho slibu.“

 

Také říká:

„Toto tvrzení je dále podloženo hadísem Božího Poslaصلى الله عليه و سلم:

 

اُدعُوا اللهَ وَ أَنتُم مُوقِمُونَ بِالإِجَابَةِ

„Vzývejte Alláha, zatímco jste si jisti (Jeho) odpovědí.“³

 

Proto se každý musí snažit plnit si své náboženské povinnosti a být si přitom jist, že je od něj Alláh přijme a odpustí mu, protože On slíbil, že to učiní. A Alláh nikdy neporuší svůj slib. Pokud někdo přijde k závěru, že Alláh jeho uctívání nepřijme, nebo že mu toto jeho uctívání v ničem nepomůže, lze toto chápat jako jednu z podob ztrácení naděje v milost Boží. A to je velký hřích, jak zdůraznil prorok Ja’kúb, mír s ním, svým synům:

 

A neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící ztrácejí naději v laskavost Boží!(Júsuf:87)

 

Pokud by někdo s takovou pochybností zemřel, poté by se nad ním mohlo naplnit něco z toho, co popisuje následující hadís:

 

أَنَا عِندَ ظَنِّ عَبدِي بِي فَليَظُنَّ بِي مَا شَاءَ

„Jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí, nechť o Mně tedy smýšlí, jak chce.“⁴

 

Co se týče očekávání odpuštění za jeden konkrétní hřích a neustálé opakované činění téhož hříchu, pak to je čirá ignorance a lhostejnost vůči Alláhu a takové smýšlení vede k doktríně sekty, známé jako murdžíja.⁵“

 

Imám Jahjá ibn Šeref an-Newewí ve svém Šerhu Sahíhi Muslim podal následující vysvětlení:

 

„Ohledně slov „jak o Mně Můj služebník smýšlí“ al-Kádí uvádí, že mu bude odpuštěno, pokud bude hledat odpuštění, jeho pokání bude přijato, pokud se bude kát a jeho prosba bude vyslyšena, pokud poprosí, nalezne dostatek v tom, co mu bude dáno. Bylo to také vysvětleno jako naděje v odpuštění hříchů, které dotyčný spáchal, což je přesnější.“

 

‘Abdurraúf al-Menáwí ve svém Fejdu l-Kadír uvádí následující vysvětlení:

 

„Jeho slova „Jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí,“ znamenají „zachovám se k němu tak, jak si myslí, že se k němu zachovám, naložím s ním tak, jak si myslí, že s ním naložím, nechť tedy má naději.“ Nebo mohou znamenat „jsem schopen s ním naložit tak, jak si myslí.“ Toto by znamenalo upřednostnění naděje a apel, aby naděje v Boží odpuštění převážila strach před Božím trestem, aby se od Alláha očekávalo jen to nejlepší. Al-Kádí zmínil tento význam a také uvedl, že mít o Alláhu pevnou znalost znamená pevné vědomí, že člověk kráčí směrem k Alláhu, jeho zúčtování je u Alláha, cokoli je předurčeno, aby se mu stalo, je od Alláha, ať je to dobré nebo špatné, před ničím z toho není úniku, není nikdo, kdo by to byl schopen odvrátit a ani nikdo, kdo by tomu byl schopen zamezit. Pokud služebník dosáhne pochopení čistého tewhídu, je pevný ve své víře a důvěřuje Alláhu Vznešenému. Dostává se blíže k Němu a překonává všechny překážky, které ho od Něj oddělují, takže když Alláha poprosí, On mu odpoví, pokud Alláha o něco požádá, Alláh mu zaručí to, o co Ho žádal. Někteří pozdější učenci zdůraznili i tento druhý význam, s poukazem, že „jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí,“ znamená, že pokud Mi důvěřuje, nechť se na Mne spoléhá, důvěřuje Mému slibu, bojí se Mé hrozby a doufá v to, co je při Mně. Pak mu Já dám, kdykoli Mne o něco požádá, odpovím mu, kdykoli Mne osloví – vše to podle jeho důvěry v Alláha a síly jeho spoléhání se na Něj.

 

Arabské slovo ظَنٌّ zann – předpoklad, smýšlení, může být užito ve smyslu jazykovém, jako ve verši:

 

kteří soudí, že s Pánem svým se setkají a že k Němu se navrátí.(Bekara:46)

Zde znamená vědět s určitostí.

 

Podle jiné verze téhož hadísu Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

إِنَّ اللهَ تَعَالَى يَقُولُ: أَنَا عِندَ ظَنِّ عَبدِي بِي إِنَّ خَيرًا فَخَيرٌ وَ إِنَّ شَرًّا فَشَرٌّ

„Věru Vznešený Alláh praví: „Já jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí – pokud dobré, pak dobře a pokud zlé, pak zle.“⁶

 

Tedy, pokud si dotyčný o Alláhu myslí dobré, Alláh se k němu také dobře zachová a pokud si o Něm myslí zlé, Alláh k němu bude přísný.“

 

‬Ibnu l-Kajjím praví:

 

„Jedním z největších hříchů v očích Alláha je předpokládat a myslet si o Něm jen to nejhorší. Pokud si někdo o Alláhu myslí špatné, vymýšlí si o Něm i něco, co protiřečí jeho Svaté Dokonalosti a co odporuje realitě jeho krásných přívlastků a vznešených atributů. V tom případě se k němu Alláh zachová tak, jak o tom dotyčný smýšlel. On praví:

 

a aby potrestal pokrytecké muže i ženy a modloslužebníky a modloslužebnice, kteří mají o Bohu špatné mínění. Proti nim ať obrátí se osud špatný, nechť Bůh se na ně rozhněvá a prokleje je a peklo pro ně připraví – a jak hnusný to je cíl konečný. (Feth:6)

 

Také praví:

 

أَأَتَّخِذُ مِن دُونِهِ آلِهَةً إِن يُرِدْنِ الرَّحْمَٰنُ بِضُرٍّ لَّا تُغْنِ عَنِّي شَفَاعَتُهُمْ شَيْئًا وَلَا يُنقِذُونِ

Vezmu si snad kromě Něho nějaká božstva jiná? Jestliže Milosrdný mi bude chtít uškodit, přímluva jejich mi nebude nic platná a oni mne nezachrání.(Fussilet:23)“

 

al-Menáwí vysvětluje i další podobné podání:

 

أَنَا عِندَ ظَنِّ عَبدِي بِي فَليَظُنَّ بِي مَا شَاءَ

„Jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí, nechť o Mně tedy smýšlí, jak chce.“⁷

 

„Znamená „jsem Schopen s ním učinit to, co si myslí, že s ním učiním,“ nebo „jsem takový, jakého Mne znal, v jakého Mne věřil v tom, co jsem mu přislíbil, nebo zda jsem přijal jeho dobré činy, odpustil jeho pochybení, odpověděl na jeho prosby dříve nebo později,“ anebo „jsem takový, jakého Mne očekává, nebo doufá, že budu.“ Též bylo řečeno, že před Soudcem není žádný hřích tak závažný, aby způsobil ztrátu naděje v milost Boží. Kdokoli svého Pána opravdu zná, nikdy nepozbude vědomí, že jeho hřích je nicotný v porovnání s Velkodušností jeho Pána.“