OTÁZKA: Může si žena vybrat, zda si nechá příjmení po otci, anebo převezme manželovo? Co když dodá manželovo příjmení ke svému a bude mít příjmení zdvojené?
ODPOVĚĎ:
Přejímání manželova příjmení při uzavírání manželského svazku je nově nastalá otázka, na níž není možno najít přímou odpověď v klasických knihách islámské právní vědy.
Praxe změny příjmení při vstupu do manželství je nemuslimským obyčejem, který mnozí dnešní muslimové, zejména nearabové, přijali s otevřenou náručí, neboť v muslimských zemích, kde je v oblasti rodinného práva soudí v souladu s islámským zákonem, tato možnost podle toho, co je mi známo, neexistuje.
Vznešený Alláh praví:
ادْعُوهُمْ لِآبَائِهِمْ هُوَ أَقْسَطُ عِندَ اللَّهِ ۚ فَإِن لَّمْ تَعْلَمُوا آبَاءَهُمْ فَإِخْوَانُكُمْ فِي الدِّينِ وَمَوَالِيكُمْ ۚ وَلَيْسَ عَلَيْكُمْ جُنَاحٌ فِيمَا أَخْطَأْتُم بِهِ وَلَٰكِن مَّا تَعَمَّدَتْ قُلُوبُكُمْ ۚ وَكَانَ اللَّهُ غَفُورًا رَّحِيمًا
“Nazývejte je podle otců jejich, neboť to spravedlivější je před Bohem. A neznáte-li jejich otce, pak jsou to vaši bratři v náboženství a vaši bližní. A není pro vás hříchem to, co učiníte omylem, nýbrž jen to, co srdce vaše zamýšlela a Bůh je odpouštějící, slitovný.” (Ahzáb: 5)
Citovaný verš je zjeven v souvislosti s Prorokovým صلى الله عليه وسلم chráněncem a adoptivním synem Zejdem ibn Hárisou رضي الله عنه. ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما říká: “Nazývali jsme Zejda ibn Hárisu, Prorokova صلى الله عليه وسلم propuštěnce, Zejd ibn Muhammed (tj. Zejd, syn Muhammedův), dokud nebyl zjeven verš: “Nazývejte je podle otců jejich, neboť to je před Alláhem spravedlivější.“1
‘Áiša رضي الله عنها uvádí, že Abú Huzejfa رضي الله عنه, který byl mimo jiné účastníkem bitvy u Bedru po boku Posla Božího صلى الله عليه وسلم, přijal za svého adoptivního syna jistého Sálima a oženil ho s Hind, dcerou svého bratra Welída ibn ‘Utby. Sálim byl propuštěncem jisté ženy z ansár, medínských muslimů. Stejným způsobem si Prorok صلى الله عليه وسلم samotný adoptoval i Zejda ibn Hárisu. V době předislámské jinak fungoval zvyk, že chlapce, kterého si někdo osvojí, adoptuje, poté nazývají synem onoho dotyčného, který si ho adoptoval. Dotyčný osvojenec býval pak také dědicem jeho majetku. Toto vše platilo až do chvíle, kdy Vznešený Alláh seslal slova: “Nazývejte je podle otců jejich.“2
Citovaný verš a uvedené podání jasně ukazují, že se člověk musí připisovat pouze svému biologickému otci a nikomu jinému, bez ohledu na to, o koho by se jednalo. Manželky Posla Božího صلى الله عليه وسلم, matky věřících, nechť je s nimi všemi Alláh spokojen, se nazývaly podle svých otců, jako ‘Áiša bint Abí Bekr (tj. ‘Áiša, dcera Abú Bekrova), Hafsa bint Omar, Safíja bint Hujejj, Zejneb bint Džahš atd. Ani jediná z Prorokových manželek se nepřipisovala k jeho biologické rodové linii, byť by to samozřejmě byla pro tyto ženy nesmírná pocta.
Vznešený Alláh, Pán všech světů, ve Své Knize hovoří o Merjem/Marii tímto způsobem:
وَمَرْيَمَ ابْنَتَ عِمْرَانَ الَّتِي أَحْصَنَتْ فَرْجَهَا
“A Marii, dceru ‘Imránovu, jež panenství své střežila” (Tahrím: 12)
V Sunně Posla Božího صلى الله عليه وسلم se uvádí skupina hadísů výslovně zakazujících připisovat se rodem ke komukoli jinému, nežli pouze k biologickému otci.
Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لَيْسَ مِنْ رَجُلٍ ادَّعَى لِغَيْرِ أَبِيهِ وَهْوَ يَعْلَمُهُ إِلاَّ كَفَرَ، وَمَنِ ادَّعَى قَوْمًا لَيْسَ لَهُ فِيهِمْ فَلْيَتَبَوَّأْ مَقْعَدَهُ مِنَ النَّارِ
“Nikdo se vědomě nepřipíše rodu někoho, kdo není jeho otcem, aniž tímto nezapírá.3 A kdo tvrdí, že pochází z lidu, z něhož nepochází, ať si připraví místo v Pekle!“4
Sa’d ibn Abí Wekkás a Nufej’a ibn Háris رضي الله عنهما uvádějí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنِ ادَّعَى إِلَى غَيْرِ أَبِيهِ، وَهْوَ يَعْلَمُ أَنَّهُ غَيْرُ أَبِيهِ، فَالْجَنَّةُ عَلَيْهِ حَرَامٌ
“Tomu, kdo se připíše komukoli jinému, nežli svému biologickému otci, přičemž zná, že dotyčný, k němuž se připsal, jeho biologickým otcem není, bude zakázán vstup do Ráje.“5
‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
وَمَنِ ادَّعَى إِلَى غَيْرِ أَبِيهِ أَوِ انْتَمَى إِلَى غَيْرِ مَوَالِيهِ فَعَلَيْهِ لَعْنَةُ اللَّهِ وَالْمَلاَئِكَةِ وَالنَّاسِ أَجْمَعِينَ لاَ يَقْبَلُ اللَّهُ مِنْهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ صَرْفًا وَلاَ عَدْلاً
“Na kohokoli, kdo bude tvrdit, že nepatří ke svému otci, anebo se bude coby propuštěnec připisovat k někomu, kdo ho neosvobodil, nechť dopadne prokletí Boží, prokletí andělů i všech lidí. V Soudný den Alláh od takových nepřijme ani povinné, ani dobrovolné uctívání.“6
Wáil ibn Aska’ رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِنَّ مِنْ أَعْظَمِ الْفِرَى أَنْ يَدَّعِيَ الرَّجُلُ إِلَى غَيْرِ أَبِيهِ، أَوْ يُرِيَ عَيْنَهُ مَا لَمْ تَرَ، أَوْ يَقُولُ عَلَى رَسُولِ اللَّهِ صلى الله عليه وسلم مَا لَمْ يَقُلْ
“Jednou z největších lží věru je, když se někdo váže rodokmenem k někomu, kdo není jeho otec, anebo vypráví, že ve snu viděl něco, co neviděl, anebo říká, že Posel Boží, mír a požehnání s ním, řekl něco, co vůbec neřekl.“7
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
لاَ تَرْغَبُوا عَنْ آبَائِكُمْ، فَمَنْ رَغِبَ عَنْ أَبِيهِ فَهُوَ كُفْرٌ
“Nezříkejte se svých otců. Kdo se zřekne svého otce, toto je čin nevíry.“8
Citovaná podání, zaznamenaná v těch nejautentičtějších sbírkách hadísů nedvojsmyslně ukazují na skutečnost, že v otázce původu není dovoleno se připisovat nikomu jinému, nežli pouze a výhradně svému biologickému otci. Přebírání manželova příjmení sňatkem představuje ze strany ženy akt připisování se rodové linii, ke které ona sama nepatří.
Manželský svazek není stvrzen přebráním manželova příjmení. Plně k tomuto stvrzení postačuje, když se řekne, že “ta a ta je manželkou toho a toho.” Stejným způsobem hovoří i Vznešený Alláh ve Své Knize:
ضَرَبَ اللَّهُ مَثَلًا لِّلَّذِينَ كَفَرُوا امْرَأَتَ نُوحٍ وَامْرَأَتَ لُوطٍ ۖ كَانَتَا تَحْتَ عَبْدَيْنِ مِنْ عِبَادِنَا صَالِحَيْنِ فَخَانَتَاهُمَا
“Bůh uvádí těm, kdož neuvěřili, podobenství o ženě Noema a o ženě Lota: obě byly pod mocí Našich dvou služebníků bezúhonných a obě je zradily.” (Tahrím: 10)
Hovoříce o Ibráhímovi/Abrahámovi, Vznešený Alláh říká:
فَأَقْبَلَتِ امْرَأَتُهُ
“Pak žena jeho přiběhla” (Záriját: 29)
V kontextu zmínky o prokletém Abú Lehebovi Vznešený Alláh:
وَامْرَأَتُهُ حَمَّالَةَ الْحَطَبِ
“i žena jeho, jež dříví palivové nosí” (Mesed: 4)
Stálá komise pro fetwy ve složení pěti významných učenců v čele s šejchem Ibn Bázem stanovuje:
“Ženě není dovoleno připsat příjmením ke svému muži, jak to praktikují nemuslimové a někteří muslimové, kteří je v tomto následují.“9
Šejch al-Albání považuje skutek přebírání manželova příjmení za zakázaný, dokazujíce to výše citovanými hadísy a skutečností, že se jedná o napodobování nevěřících.10
Na dvou nejznámnějších islámských internetových stránkách “islamqa.info,”11 které fungují pod patronátem šejcha Muhammeda ibn Sálih al-Munedždžida a “islamweb.net,”12 kterých mentorem je Dr. ‘Abdulláh al-Fakíh, jsou rovněž uveřejněny odpovědi zakazujících manželkám přebírat příjmení svých manželů.
Radím sestrám muslimkám, přičemž nikoho nepovinuji následováním právě mého názoru, aby u si příležitosti uzavírání manželského svazku ponechaly svá rodná příjmení, tj. příjmení svých biologických otců. Ponechávání si rodného, dívčího příjmení bylo praxí muslimek prvních generací a jedná se o praktiku, která je bezesporu správná. Naproti tomu změna příjmení je činem, který se objevil až omnoho později a je převzat od nemuslimů.
Co se týče dodávání manželova příjmení k rodnému příjmení navíc, jedná se o skutek, který je mnohem méně závažný než přímá změna příjmení, avšak žena i přesto ke svému příjmení opět dodává rodovou linii, která není její vlastní a ke které žádným způsobem nenáleží.
Poznámka:
Vedle tohoto preferenovaného názoru nepovažuji za bezpředmětný ani názor těch, kteří smýšlejí, že změnou příjmení k žádné nežádoucí a zakázané změně rodové linie nedochází, protože rodný a oddací list ženy vždy uvádí jména a příjmení jejích biologických rodičů a její dívčí, rodné příjmení. S ohledem na to, že jména rodičů zůstávají nezměněna a skutečný původ nikam nemizí, protože se žena svého biologického otce svými vdavkami vpodstatě nezříká, není podle tohoto názoru naplněna skutková podstata výše popisovaného, islámem zakazovaného jednání.
Nicméně zůstává zde tak jako tak problém přijímání a následování zvyků nevěřících a cizí praxe v oblasti islámského manželského práva, která protiřečí praxi muslimů, jak je a byla známa po staletí.
Odpovídal: Dr. Safet Kuduzović
Zdroj: Fetve za muslimansku porodicu, 3/100-104.
Přeložil: Alí Větrovec
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4782; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2425.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4000.
- Tj. popírá jeden z Božích darů a zapírá právo biologického otce na jeho potomka. Upírá otci nárok, který u svého potomka má.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3508; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 63.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 6766 a 6767; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 63.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1370.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3509.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6768; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 62.
- Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, 20/378.
- Viz https://www.youtube.com/watch?v=BvROKDjr8lo
- Viz Má huwe sebebun fí anne z-zewdžetu lá tudáfu ilá nesebi zewdžihá. https://islamqa.info/ar/answers/6241/.
- Viz https://www.islamweb.net/ar/fatwa/17398/.