Buď vděčný, střídmý a solidární
Mou čtvrtou radou je spravedlivě nakládat s Božími dobrodiními a dary, kterých se nám dostalo. To znamená jednak jimi šetřit, využívat je zodpovědně a jen k tomu, co Alláh dovolil a jednak si je neuzurpovat jen pro sebe a při jejich využívání vždy myslet na ostatní. K těmto Božím darům patří především potrava, voda, energie, příjem a zdraví. Nenechme se zlákat jejich relativním dostatkem, kterým nás Alláh doposud zahrnoval.
V jednom zajímavém hadísu relevantním pro naši dnešní situaci Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
الْمُسْلِمُونَ شُرَكَاءُ فِي ثَلاَثٍ فِي الْكَلإِ وَالْمَاءِ وَالنَّارِ
“Všichni muslimové jsou spolupodílníky ve trojím – v pastvinách, vodě a v ohni.“1
Muslimové jako komunita jsou tedy společnými vlastníky zdrojů potravy, vody a energie. Má-li jeden z nich potíže se zaopatřením něčeho z toho, má celá komunita povinnost pomoci mu a vyjít mu vstříc, aby i on měl k těmto věcem přístup v míře takové, jako všichni ostatní. Není skutečným věřícím ten, s jehož svědomím nehne zjištění, že jeho soused nemá zabezpečeny základní podmínky k odpovídající kvalitě života.
V příběhu o proroku Júsufovi/Josefovi, mír s ním, můžeme číst jeho Alláhem inspirovanou radu, jak se připravit na nadcházející krizi:
قَالَ تَزْرَعُونَ سَبْعَ سِنِينَ دَأَبًا فَمَا حَصَدتُّمْ فَذَرُوهُ فِي سُنبُلِهِ إِلَّا قَلِيلًا مِّمَّا تَأْكُلُونَ ﴿٤٧﴾ ثُمَّ يَأْتِي مِن بَعْدِ ذَٰلِكَ سَبْعٌ شِدَادٌ يَأْكُلْنَ مَا قَدَّمْتُمْ لَهُنَّ إِلَّا قَلِيلًا مِّمَّا تُحْصِنُونَ ﴿٤٨﴾ ثُمَّ يَأْتِي مِن بَعْدِ ذَٰلِكَ عَامٌ فِيهِ يُغَاثُ النَّاسُ وَفِيهِ يَعْصِرُونَ
“Odpověděl Josef: “Budete sít sedm let podle zvyku svého a to, co sklidíte, ponecháte v klasech kromě té malé části, již sníte. A poté později přijde sedm let suchých, jež pozrou vše, co předtím jste shromáždili, kromě malé části, již stranou uschováte. A po tomto přijde jeden rok, v němž lidem dostane se deště a v němž opět lisovat víno budou!” (Júsuf: 47-49)
Sám Posel Boží Muhammed صلى الله عليه وسلم je vzorem střídmosti a udržitelného využívání zdrojů, které měl k dispozici. Příkladem budiž jeho vztah k vodě. Džábir رضي الله عنه vypráví, že “Posel Boží صلى الله عليه وسلم vykonával abdest s jedním muddem (cca 0,67 l) vody a ghusl s jedním sá’a (cca 2,7 l) vody.“2
Sa’d ibn Abí Wakkás رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
مِنْ سَعَادَةِ ابْنِ آدَمَ رِضَاهُ بِمَا قَضَى اللهُ لَهُ وَمِنْ شَقَاوَةِ ابْنِ آدَمَ تَرْكُهُ اسْتِخَارَةَ اللهِ وَمِنْ شَقَاوَةِ ابْنِ آدَمَ سَخَطُهُ بِمَا قَضَى اللهُ لَهُ
“Ke štěstí syna Adamova patří i spokojenost s tím, co mu Alláh předurčil. K mizérii syna Adamova pak patří i to, že zapomene Alláha prosit o správné vedení a také to, že není spokojen s tím, co mu Alláh předurčil.”3
‘Abdulláh ibn Mes’úd, jeden z jeho nejbližších společníků, pravil: “Buď spokojen s tím, kolik ti Alláh dal. Pak budeš ten nejbohatší člověk.“4
Naopak marnotratnost vůči Božím darům byla příčinou pádu Sáby, jak popisuje Korán:
لَقَدْ كَانَ لِسَبَإٍ فِي مَسْكَنِهِمْ آيَةٌ ۖ جَنَّتَانِ عَن يَمِينٍ وَشِمَالٍ ۖ كُلُوا مِن رِّزْقِ رَبِّكُمْ وَاشْكُرُوا لَهُ ۚ بَلْدَةٌ طَيِّبَةٌ وَرَبٌّ غَفُورٌ ﴿١٥﴾ فَأَعْرَضُوا فَأَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ سَيْلَ الْعَرِمِ وَبَدَّلْنَاهُم بِجَنَّتَيْهِمْ جَنَّتَيْنِ ذَوَاتَيْ أُكُلٍ خَمْطٍ وَأَثْلٍ وَشَيْءٍ مِّن سِدْرٍ قَلِيلٍ ﴿١٦﴾ ذَٰلِكَ جَزَيْنَاهُم بِمَا كَفَرُوا ۖ وَهَلْ نُجَازِي إِلَّا الْكَفُورَ ﴿١٧﴾
“A věru měli obyvatelé Sáby v sídlech svých znamení: dvě zahrady zprava i zleva. Živte se z přídělu obživy Pána svého a buďte vděční! A je to země výtečná a Pán váš je odpouštějící. Avšak odvrátili se od Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody hořkými, tamaryšky a s několika málo cicimky. Takto jsme je odměnili za to, že byli nevděční – což takto odměňujeme někoho jiného než nevděčníky?” (Seba´: 15-17)
Sdílení Božích darů a solidarita s těmi méně šťastnými je pak přímo charakteristikou věřících, Alláhu blízkých, která je dělí od nevěřících Božích nepřátel.
Vznešený Alláh popisuje bohabojné věřící takto:
الَّذِينَ يُؤْمِنُونَ بِالْغَيْبِ وَيُقِيمُونَ الصَّلَاةَ وَمِمَّا رَزَقْنَاهُمْ يُنفِقُونَ
“ti, kteří v nepoznatelné věří, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají.” (Bekara: 3)
Na jiném místě Alláh vykresluje jejich charakter takto:
وَيُطْعِمُونَ الطَّعَامَ عَلَىٰ حُبِّهِ مِسْكِينًا وَيَتِيمًا وَأَسِيرًا ﴿٨﴾ إِنَّمَا نُطْعِمُكُمْ لِوَجْهِ اللَّهِ لَا نُرِيدُ مِنكُمْ جَزَاءً وَلَا شُكُورًا ﴿٩﴾ إِنَّا نَخَافُ مِن رَّبِّنَا يَوْمًا عَبُوسًا قَمْطَرِيرًا ﴿١٠﴾ فَوَقَاهُمُ اللَّهُ شَرَّ ذَٰلِكَ الْيَوْمِ وَلَقَّاهُمْ نَضْرَةً وَسُرُورًا
“a krmili jídlem přes lásku svou k němu chuďasa, sirotka i zajatce. “My krmíme vás z lásky k Bohu a nechceme od vás ani odměny, ani díku velkého, my obáváme se od Pána svého dne mračného, pohrom plného.” Avšak Bůh je ochránil přede zlem dne toho a zahrnul je jasem a radostí.” (Insán: 8-11)
Naopak nevěřící se ve stejné situaci chovali takto:
وَإِذَا قِيلَ لَهُمْ أَنفِقُوا مِمَّا رَزَقَكُمُ اللَّهُ قَالَ الَّذِينَ كَفَرُوا لِلَّذِينَ آمَنُوا أَنُطْعِمُ مَن لَّوْ يَشَاءُ اللَّهُ أَطْعَمَهُ إِنْ أَنتُمْ إِلَّا فِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ
“A když je jim řečeno: “Přispívejte z toho, co Bůh vám uštědřil,” odpovídají nevěřící těm, kdož uvěřili: “Máme snad krmit toho, koho by živil Bůh, kdyby chtěl? A vy jste přece jen ve zjevném bloudění.” (JáSín: 47)
Je Boží zvyklostí a též důkazem nestálosti a pomíjivosti tohoto světa, že se situace v něm prudce mění a přichází životní zvraty. Kdo je dnes zdravý, je zítra nemocný. Kdo je dnes bohatý, je zítra chudý. Kdo dnes žije v paláci, je zítra bezdomovcem. Kdo je dnes vládcem, je zítra prchajícím psancem bez domova. Nikdy se nad nikoho nepovyšujte, nikdy nad nikým neohrnujte nos, protože už zítra klidně můžete být na jeho místě vy.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl od Posla Božího صلى الله عليه وسلم následující příběh:
إِنَّ ثَلاَثَةً فِي بَنِي إِسْرَائِيلَ أَبْرَصَ وَأَقْرَعَ وَأَعْمَى بَدَا لِلَّهِ أَنْ يَبْتَلِيَهُمْ، فَبَعَثَ إِلَيْهِمْ مَلَكًا، فَأَتَى الأَبْرَصَ. فَقَالَ أَىُّ شَىْءٍ أَحَبُّ إِلَيْكَ قَالَ لَوْنٌ حَسَنٌ وَجِلْدٌ حَسَنٌ، قَدْ قَذِرَنِي النَّاسُ. قَالَ فَمَسَحَهُ، فَذَهَبَ عَنْهُ، فَأُعْطِيَ لَوْنًا حَسَنًا وَجِلْدًا حَسَنًا. فَقَالَ أَىُّ الْمَالِ أَحَبُّ إِلَيْكَ قَالَ الإِبِلُ ـ أَوْ قَالَ الْبَقَرُ هُوَ شَكَّ فِي ذَلِكَ، إِنَّ الأَبْرَصَ وَالأَقْرَعَ، قَالَ أَحَدُهُمَا الإِبِلُ، وَقَالَ الآخَرُ الْبَقَرُ ـ فَأُعْطِيَ نَاقَةً عُشَرَاءَ. فَقَالَ يُبَارَكُ لَكَ فِيهَا. وَأَتَى الأَقْرَعَ فَقَالَ أَىُّ شَىْءٍ أَحَبُّ إِلَيْكَ قَالَ شَعَرٌ حَسَنٌ، وَيَذْهَبُ عَنِّي هَذَا، قَدْ قَذِرَنِي النَّاسُ. قَالَ فَمَسَحَهُ فَذَهَبَ، وَأُعْطِيَ شَعَرًا حَسَنًا. قَالَ فَأَىُّ الْمَالِ أَحَبُّ إِلَيْكَ قَالَ الْبَقَرُ. قَالَ فَأَعْطَاهُ بَقَرَةً حَامِلاً، وَقَالَ يُبَارَكُ لَكَ فِيهَا. وَأَتَى الأَعْمَى فَقَالَ أَىُّ شَىْءٍ أَحَبُّ إِلَيْكَ قَالَ يَرُدُّ اللَّهُ إِلَىَّ بَصَرِي، فَأُبْصِرُ بِهِ النَّاسَ. قَالَ فَمَسَحَهُ، فَرَدَّ اللَّهُ إِلَيْهِ بَصَرَهُ. قَالَ فَأَىُّ الْمَالِ أَحَبُّ إِلَيْكَ قَالَ الْغَنَمُ. فَأَعْطَاهُ شَاةً وَالِدًا، فَأُنْتِجَ هَذَانِ، وَوَلَّدَ هَذَا، فَكَانَ لِهَذَا وَادٍ مِنْ إِبِلٍ، وَلِهَذَا وَادٍ مِنْ بَقَرٍ، وَلِهَذَا وَادٍ مِنَ الْغَنَمِ. ثُمَّ إِنَّهُ أَتَى الأَبْرَصَ فِي صُورَتِهِ وَهَيْئَتِهِ فَقَالَ رَجُلٌ مِسْكِينٌ، تَقَطَّعَتْ بِيَ الْحِبَالُ فِي سَفَرِي، فَلاَ بَلاَغَ الْيَوْمَ إِلاَّ بِاللَّهِ ثُمَّ بِكَ، أَسْأَلُكَ بِالَّذِي أَعْطَاكَ اللَّوْنَ الْحَسَنَ وَالْجِلْدَ الْحَسَنَ وَالْمَالَ بَعِيرًا أَتَبَلَّغُ عَلَيْهِ فِي سَفَرِي. فَقَالَ لَهُ إِنَّ الْحُقُوقَ كَثِيرَةٌ. فَقَالَ لَهُ كَأَنِّي أَعْرِفُكَ، أَلَمْ تَكُنْ أَبْرَصَ يَقْذَرُكَ النَّاسُ فَقِيرًا فَأَعْطَاكَ اللَّهُ فَقَالَ لَقَدْ وَرِثْتُ لِكَابِرٍ عَنْ كَابِرٍ. فَقَالَ إِنْ كُنْتَ كَاذِبًا فَصَيَّرَكَ اللَّهُ إِلَى مَا كُنْتَ، وَأَتَى الأَقْرَعَ فِي صُورَتِهِ وَهَيْئَتِهِ، فَقَالَ لَهُ مِثْلَ مَا قَالَ لِهَذَا، فَرَدَّ عَلَيْهِ مِثْلَ مَا رَدَّ عَلَيْهِ هَذَا فَقَالَ إِنْ كُنْتَ كَاذِبًا فَصَيَّرَكَ اللَّهُ إِلَى مَا كُنْتَ. وَأَتَى الأَعْمَى فِي صُورَتِهِ فَقَالَ رَجُلٌ مِسْكِينٌ وَابْنُ سَبِيلٍ وَتَقَطَّعَتْ بِيَ الْحِبَالُ فِي سَفَرِي، فَلاَ بَلاَغَ الْيَوْمَ إِلاَّ بِاللَّهِ، ثُمَّ بِكَ أَسْأَلُكَ بِالَّذِي رَدَّ عَلَيْكَ بَصَرَكَ شَاةً أَتَبَلَّغُ بِهَا فِي سَفَرِي. فَقَالَ قَدْ كُنْتُ أَعْمَى فَرَدَّ اللَّهُ بَصَرِي، وَفَقِيرًا فَقَدْ أَغْنَانِي، فَخُذْ مَا شِئْتَ، فَوَاللَّهِ لاَ أَجْهَدُكَ الْيَوْمَ بِشَىْءٍ أَخَذْتَهُ لِلَّهِ. فَقَالَ أَمْسِكْ مَالَكَ، فَإِنَّمَا ابْتُلِيتُمْ، فَقَدْ رَضِيَ اللَّهُ عَنْكَ وَسَخِطَ عَلَى صَاحِبَيْكَ
“Alláh chtěl podrobit zkoušce tři muže z Izraelitů – malomocného, olysalého a slepého. Poslal k nim tedy anděla. Ten přiišel v lidské podobě za malomocným a zeptal se ho: “Co by sis přál ze všeho nejvíc?” Malomocný odpověděl: “Zdravou barvu a zdravou kůži, aby se mne už lidé neštítili.” Anděl se ho dotkl a jeho choroba se ihned vyléčila. Vrátila se mu zdravá barva a krása jeho pleti. Potom se ho anděl zeptal: “Jaký majetek by sis přál nejvíc?” Odpověděl: “Velbloudy,” či odpověděl: “Krávy.”5 Malomocný muž tedy obdržel darem březí velbloudici a anděl mu řekl: “Ať ti to Alláh požehná!” Potom anděl odešel k olysalému a řekl mu: “Co by sis přál ze všeho nejvíc?” Lysý řekl: “Chtěl bych mít bujné vlasy, chtěl bych se vyléčit z této své choroby, kvůli které se mne lidé straní.” Anděl se ho dotkl a jeho neduh ihned zmizel. Na hlavě měl nyní porost krásných hustých vlasů. Anděl se ho poté zeptal: “Jaký druh majetku bys měl nejraději?” “Krávy,” odpověděl muž a anděl mu tedy věnoval skotnou krávu se slovy: “Ať ti v tom Alláh požehná!” Potom se anděl vydal za slepcem. Zeptal se ho: “Co bys ze všeho nejraději?” “Aby mi Alláh navrátil zrak, abych mohl znovu spatřit lidi, které mám rád,” odpověděl mu slepec. Anděl se dotkl jeho očí a muži se ihned navrátil zrak. Pak se ho anděl otázal: “Jaký majetek by sis nejvíc přál?” “Ovce,” odpověděl mu dotyčný. Anděl mu tedy věnoval březí ovci. Brzy poté všechny tři březí samice porodily mláďata. Dále se rozmnožovaly, až zanedlouho první měl ohromné stádo velboudů, zaplňujících celou dolinu, druhý stádo krav také přes celé údolí a třetí obdobně velké stádo ovcí. Potom za nimi přišel anděl znovu. Za prvním mužem se dostavil v podobě malomocného s odpornými vředy po celém těle, načež mu řekl: “Jsem ubohý chudák, který přišel úplně o vše. Jsem na cestě. Nikdo nedokáže ukojit mou potřebu, jedině Alláh a potom ty. Jménem toho, kdo ti dal tak nádhernou barvu, zdravou pleť, a takovou spoustu jmění, žádám tě, abys mi dal jen jednoho jediného velblouda, abych dospěl k cíli své cesty.” Muž odpověděl: “Mám mnoho povinností, nemůžu ti dát ani jednoho.” Na to mu anděl řekl: “Myslím, že se známe. Nebyls náhodou kdysi malomocný, kterého se všichni lidé štítili? Nebyls naprostý chudák, než ti Alláh dal toto všechno?” “Kdeže,” odpověděl zpupně onen muž. “Tento majetek jsem zdědil od svých předků!” Anděl odpověděl: “Pokud lžeš, ať tě Alláh znovu učiní tím, čím jsi býval kdysi.” Potom se anděl vypravil za druhým mužem. Měl podobu odpudivého olysalého muže. Řekl mu totéž, co řekl i tomu prvnímu. Také ten druhý mu odpověděl to samé, co onen před ním. Anděl mu tedy řekl: “Pokud lžeš, ať tě Alláh znovu učiní tím, čím jsi býval kdysi.” Nakonec anděl v podobě slepce navštívil posledního z trojice oněch mužů. Řekl: “Jsem chudobný a jsem na cestě, utratil jsem na ní všechen svůj majetek. Nemám nikoho, kdo by mi pomohl, kromě Alláha a po Něm i tebe. Jeho Jménem tě prosím, že ti vrátil zrak, abys mi dal jednu ovečku, díky níž dosáhnu snáze cíle své cesty.” “Samozřejmě,” odpověděl vlídně třetí muž a dodal: “Byl jsem také slepý, ale Alláh mi zrak vrátil. Byl jsem chudobný, ale Alláh mi daroval bohatství. Vem si z mého jmění, cokoli jen chceš a kolik jen chceš. Vše je to pro věc Boží.” “Svůj majetek si nechej,” řekl mu anděl a dodal: “Ty a tví dva druhové jste byli zkoušeni Alláhem. Alláh je s tebou spokojen a na ty dva zbývající se hněvá.“6
Chceš si udržet či zlepšit zdraví? Potom pomož tomu, kdo je nemocen. Chceš si udržet či získat bohatství? Pak uděl milodar chudobnému. Chceš zlepšit své bydlení? Poskytni tedy střechu nad hlavou bezdomovci. Požehnání v tom, co miluješ, si nejlépe zajistíš tím, že se o to podělíš s ostatními. Alláh se ti odmění a vynahradí ti to něčím mnohem lepším, než co jsi na jeho cestě poskytl ty.
Vzpomínej Alláha a obrať se k Němu v prosbách
Mou poslední radou je co nejvíce vzpomínat Alláha, prosit ho o odpuštění a opakovat prosby, které Posel Boží صلى الله عليه وسلم pronášel v dobách tísně a nepohodlí.
Příznivý efekt zanechání hříchů, kajícného obrácení a prosby o odpuštění vidno ze slov proroka Húda, mír s ním, k jeho lidu, jak je zachoval Korán:
وَيَا قَوْمِ اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ يُرْسِلِ السَّمَاءَ عَلَيْكُم مِّدْرَارًا وَيَزِدْكُمْ قُوَّةً إِلَىٰ قُوَّتِكُمْ وَلَا تَتَوَلَّوْا مُجْرِمِينَ
“Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle. Neobracejte se tedy zády způsobem hříšným!” (Húd: 52)
Z připomenutí je doporučováno pronášet co nejvíce tzv. حوقلة hawkalu, tj. slova لا حول و لا قوة ألا بالله lá hawle we lá kúwwete illá billáh, tzn. “není moci ani síly kromě u Alláha,” protože Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
أَفَلَا أَدُلُّكَ عَلَى كَلِمَةٍ مِنْ كَنْزِ الْجَنَّةِ مِنْ تَحْتِ الْعَرْشِ لَا قُوَّةَ إِلَّا بِاللهِ يَقُولُ أَسْلَمَ عَبْدِي وَاسْتَسْلَمَ
“Nemám vám snad ukázat na slova, jež patří k pokladům zpod Trůnu Božího? Není ani moci ani síly kromě u Alláha. Alláh říká: “Můj služebník se Mi plně podrobil a odevzdal se Mi.”7
Asma bint Umejs رضي الله عنها vyprávěla: “Posel Boží صلى الله عليه وسلم mne naučil, abych při úzkosti opakovala co nejvíce tato slova:
اللَّهُ اللَّهُ رَبِّي، لَا أُشْرِكُ بِهِ شَيْئًا
“Alláh, Alláh je můj Pán, nic k Němu nepřidružuji!”8
V Sunně také nalezneme velmi mnoho proseb určených pro okamžiky těžkostí, nesnází a tísně. Uvedeme jen některé.
Abú Bekr as-Siddík رضي الله عنه od Posla Božího صلى الله عليه وسلم uvádí tuto:
دعَواتُ المَكروبِ اللَّهمَّ رحمتَك أرجو فلا تَكِلني إلى نفسي طرفَةَ عينٍ وأصلِح لي شأني كلَّهُ لا إلهَ إلّا أنتَ
“Prosba v tísni zní: Ó Bože, v Milost Tvou doufám, proto mne nenech napospas sobě samému ani na okamžik, naprav všechny mé záležitosti, není božstva kromě Tebe!“9
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه od Posla Božího صلى الله عليه وسلم uvádí následující slova:
مَا أَصَابَ أَحَدًا قَطُّ هَمٌّ وَلَا حَزَنٌ فَقَالَ اللَّهُمَّ إِنِّي عَبْدُكَ وَابْنُ عَبْدِكَ وَابْنُ أَمَتِكَ نَاصِيَتِي بِيَدِكَ مَاضٍ فِيَّ حُكْمُكَ عَدْلٌ فِيَّ قَضَاؤُكَ أَسْأَلُكَ بِكُلِّ اسْمٍ هُوَ لَكَ سَمَّيْتَ بِهِ نَفْسَكَ أَوْ عَلَّمْتَهُ أَحَدًا مِنْ خَلْقِكَ أَوْ أَنْزَلْتَهُ فِي كِتَابِكَ أَوْ اسْتَأْثَرْتَ بِهِ فِي عِلْمِ الْغَيْبِ عِنْدَكَ أَنْ تَجْعَلَ الْقُرْآنَ رَبِيعَ قَلْبِي وَنُورَ صَدْرِي وَجِلَاءَ حُزْنِي وَذَهَابَ هَمِّي إِلَّا أَذْهَبَ اللَّهُ هَمَّهُ وَحُزْنَهُ وَأَبْدَلَهُ مَكَانَهُ فَرَجًا
“Není nikoho, kdo by v okamžiku, když se ocitne v nesnázích a smutku, recitoval tuto prosbu, aniž by mu tato prosba nebyla splněna: “Ó Bože, jsem Tvým služebníkem, synem Tvého služebníka a synem Tvé služebnice. Má kštice je ve Tvé Ruce, Tvé rozhodnutí v mé věci je nezvratné a Tvé předurčení je spravedlivé. Vzývám Tě všemi Tvými překrásnými přívlastky, jimiž jsi Ty popsal Sám Sebe, či které jsi Ty zjevil ve Své Knize, či které jsi naučil kohokoli ze Tvých stvoření, či které sis ponechal ve Své Znalosti nepoznatelného jen pro Sebe, abys učinil Korán potěchou mé duše a jarem mého srce, abys odstranil můj smutek a rozptýlil mou úzkost” – aniž Alláh neodstraní jeho nesnáz a nenahradí mu ji štěstím a radostí.“
Přítomní se otázali: “Nemáme se tuto prosbu naučit nazpaměť?”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odvětil:
بَلَى يَنْبَغِي لِمَنْ سَمِعَهَا أَنْ يَتَعَلَّمَهَا
“Ano, kdokoli ji uslyší, ať se ji naučí!“10
Bezpočet dalších vhodných proseb Posel Boží opakovával během svých nočních modliteb v poslední třetině noci, které pro jeho ummu zůstaly jako modlitby nepovinné. Právě v nich hledali první muslimové svou sílu, když jim v životě bylo nejhůře a když byla jejich situace nejsložitější.
‘Abdurrahmán ibn ‘Awf رضي الله عنه vypráví, že se tázal matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, jakými slovy její manžel, Posel Božíصلى الله عليه وسلم, zahajoval svou modlitbu na sklonku noci. Odpověděla: “Když v noci vstal, zahájil svou noční modlitbu těmito slovy:
اللَّهُمَّ رَبَّ جِبْرَائِيلَ وَمِيكَائِيلَ وَإِسْرَافِيلَ فَاطِرَ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضِ عَالِمَ الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ أَنْتَ تَحْكُمُ بَيْنَ عِبَادِكَ فِيمَا كَانُوا فِيهِ يَخْتَلِفُونَ اهْدِنِي لِمَا اخْتُلِفَ فِيهِ مِنَ الْحَقِّ بِإِذْنِكَ إِنَّكَ تَهْدِي مَنْ تَشَاءُ إِلَى صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ
“Ó Alláhu, Pane Džibráíla, Míkáíla a Isráfíla, Stvořiteli nebes i země, který znáš nepoznatelné i známé, Ty rozsuzuješ mezi Svými služebníky to, v čem jsou ve sporu, veď mne, s Tvým svolením, mezi tím, o čem se navzájem přou, k pravdě. Věru Ty vedeš toho, koho chceš, ke stezce přímé!” 11
‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم v noci vstal, aby se pomodlil a řekl:
وَجَّهْتُ وَجْهِيَ لِلَّذِي فَطَرَ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضَ حَنِيفًا وَمَا أَنَا مِنَ الْمُشْرِكِينَ إِنَّ صَلاَتِي وَنُسُكِي وَمَحْيَاىَ وَمَمَاتِي لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ لاَ شَرِيكَ لَهُ وَبِذَلِكَ أُمِرْتُ وَأَنَا مِنَ الْمُسْلِمِينَ اللَّهُمَّ أَنْتَ الْمَلِكُ لاَ إِلَهَ إِلاَّ أَنْتَ . أَنْتَ رَبِّي وَأَنَا عَبْدُكَ ظَلَمْتُ نَفْسِي وَاعْتَرَفْتُ بِذَنْبِي فَاغْفِرْ لِي ذُنُوبِي جَمِيعًا إِنَّهُ لاَ يَغْفِرُ الذُّنُوبَ إِلاَّ أَنْتَ وَاهْدِنِي لأَحْسَنِ الأَخْلاَقِ لاَ يَهْدِي لأَحْسَنِهَا إِلاَّ أَنْتَ وَاصْرِفْ عَنِّي سَيِّئَهَا لاَ يَصْرِفُ عَنِّي سَيِّئَهَا إِلاَّ أَنْتَ لَبَّيْكَ وَسَعْدَيْكَ وَالْخَيْرُ كُلُّهُ فِي يَدَيْكَ وَالشَّرُّ لَيْسَ إِلَيْكَ أَنَا بِكَ وَإِلَيْكَ تَبَارَكْتَ وَتَعَالَيْتَ أَسْتَغْفِرُكَ وَأَتُوبُ إِلَيْكَ
“Obracím svou tvář plně odevzdán Tomu, kdo způsobil vznik nebes i země coby haníf12 a nejsem jedním z modloslužebníků. Věru modlitba má, obětiny mé, život můj i smrt má náleží Alláhu, Pánu všech světů, Jenž nemá společníka, toto mi bylo přikázáno a já jsem prvním z muslimů. Ó Bože, Tys Králem, není ničeho hodného uctívání, nežli Tebe. Tys mým Pánem a já Tvým služebníkem. Ukřivdil jsem sám sobě, uznávám svůj hřích, odpusť mi všechny mé hříchy, věru není nikoho, kdo by odpustil hříchy, krom Tebe. Veď mne k nejkrásnějším mravům, vždyť k nejkrásnějším mravům nepřivádí nikdo, nežli Ty. Odstraň ode mne špatný charakter, vždyť není nikoho, kdo by ostraňoval špatný charakter, kromě Tebe. Zde jsem k Tvým službám a k Tvé potěše, veškeré dobro se v Tvých Rukou nachází a žádné zlo od Tebe nepřichází, ani k Tobě nevede. Já existuji jen kvůli Tobě a jen pro Tebe. K Tobě se obracím, Tys požehnaný a Tys vznešený. Prosím Tě o odpuštění a k Tobě se kajícně obracím.”
‘Alí dál uvádí, že když se pak Posel Boží صلى الله عليه وسلم předklonil, říkával:
اللَّهُمَّ لَكَ رَكَعْتُ وَبِكَ آمَنْتُ وَلَكَ أَسْلَمْتُ خَشَعَ لَكَ سَمْعِي وَبَصَرِي وَمُخِّي وَعَظْمِي وَعَصَبِي
“Ó Bože, jen před Tebou jsem se předklonil, v Tebe jsem uvěřil, Tobě jsem se odevzdal, před tebou se pokorně sklání můj sluch, zrak, mozek, morek mých kostí, mé kosti i šlachy.“
‘Alí doplňuje, že když se pak Prorok صلى الله عليه وسلم z předklonu narovnal, řekl:
اللَّهُمَّ رَبَّنَا لَكَ الْحَمْدُ مِلْءَ السَّمَوَاتِ وَمِلْءَ الأَرْضِ وَمِلْءَ مَا بَيْنَهُمَا وَمِلْءَ مَا شِئْتَ مِنْ شَىْءٍ بَعْدُ
“Ó Bože, Tobě všechna chvála, kolik se vejde do nebes i země i všeho mezi nimi a ještě tolik, kolik jen Ty chceš navíc k tomu!“
Potom, když Posel Boží صلى الله عليه وسلم padl na tvář, podle ‘Alího pravil:
اللَّهُمَّ لَكَ سَجَدْتُ وَبِكَ آمَنْتُ وَلَكَ أَسْلَمْتُ سَجَدَ وَجْهِي لِلَّذِي خَلَقَهُ وَصَوَّرَهُ وَشَقَّ سَمْعَهُ وَبَصَرَهُ تَبَارَكَ اللَّهُ أَحْسَنُ الْخَالِقِينَ
“Ó Bože, před Tebou jsem padl na tvář, v Tebe jsem uvěřil, Tobě jsem se odevzdal, má tvář se dotkla země pro Toho, kdo ji stvořil, dal jí formu, sluch i zrak, požehnán buď Alláh, nejlepší z tvůrců!“
A nakonec, uzavírá ‘Alí, Posel Boží v sedu po prosbě tešehhudu, těsně před pozdravem na konci modlitby, dodal tato slova:
اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي مَا قَدَّمْتُ وَمَا أَخَّرْتُ وَمَا أَسْرَرْتُ وَمَا أَعْلَنْتُ وَمَا أَسْرَفْتُ وَمَا أَنْتَ أَعْلَمُ بِهِ مِنِّي أَنْتَ الْمُقَدِّمُ وَأَنْتَ الْمُؤَخِّرُ لاَ إِلَهَ إِلاَّ أَنْتَ
“Ó Bože, odpusť mi to, čím jsem se provinil předtím i potom, tajně i veřejně, to, kde jsem něco přehnal a ty to víš nejlépe, lépe než já sám. Ty jsi vše předcházíš i po všem následuješ, není božstva kromě Tebe.“13
Nezapomeň, že cesta k Ráji je posetá zkouškami
Naše pojednání ukončuji hadísem od Abú Hurejry رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
إِنَّ الرَّجُلَ لِتَكُونُ لَهُ عِنْدَ اللهِ الْمَنْزِلَةُ فَمَا يَبْلُغُهَا بِعَمَلٍ فَلَا يَزَالُ اللهُ يَبْتَلِيهِ بِمَا يَكْرَهُ حَتَّى يُبَلِّغَهُ إِيَّاهَا
“Věru člověk může u Alláha dosáhnout úrovně, kterou by nikdy nebyl schopen dosáhnout jen svými činy. Proto ho Alláh nepřestává vystavovat pokušením v tom, co nenávidí, dokud on nedosáhne úrovně, jež mu byla předurčena.”14
Naši zbožní předkové v obtížných dobách utěšovali jedni druhé slovy: “Tento život je jen krátká chvíle a Alláhem nám byl přislíben Ráj!“15
Vznešený Alláh v tomto smyslu také praví:
أَمْ حَسِبْتُمْ أَن تَدْخُلُوا الْجَنَّةَ وَلَمَّا يَأْتِكُم مَّثَلُ الَّذِينَ خَلَوْا مِن قَبْلِكُم ۖ مَّسَّتْهُمُ الْبَأْسَاءُ وَالضَّرَّاءُ وَزُلْزِلُوا حَتَّىٰ يَقُولَ الرَّسُولُ وَالَّذِينَ آمَنُوا مَعَهُ مَتَىٰ نَصْرُ اللَّهِ ۗ أَلَا إِنَّ نَصْرَ اللَّهِ قَرِيبٌ
“Domníváte se, že vstoupíte do ráje, ač jste dosud nezakusili nic podobného tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli postiženi neštěstím a bídou a třásli se strachem, až konečně posel a ti, kdož s ním uvěřili, zvolali: “Kdy přijde vítězná pomoc Boží?” Což není pomoc Boží blízká?” (Bekara: 214)
Zachovej si dobré smýšlení o Alláhu. Zkouška a nesnáz, která tě potkala a kterou na tebe Alláh posílá, tě určitě nepoloží. Alláh tě pomocí ní chce očistit od tvých hříchů, jichž jistojistě nejsi zbaven, jako jich není prost ostatně žádný smrtelník. A pokud už ti náhodou žádné hříchy nezbývají, Alláh tě díky této zkoušce posouvá na novou duchovní úroveň na tomto světě a pro onen svět ti nechává odměnu ještě daleko vyšších příček Ráje, než bys dosáhl bez této kalamity. Každé neštěstí jednou pomine. Zbude jen vzpomínka, životní ponaučení, moudrá zkušenost a potřebný nadhled. A co tě nepoloží, to tě zocelí.
Odpovídal: Alí Větrovec
- Od nejmenovaného muže z řad muhádžirů zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3477; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 23132. Al-Albání ho doložil jako sahíh v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 966. Podobné hadísy uvádí Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2472; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 11105.
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 218.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2151 jako gharíb. Jako sahíh ho doložil as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 8233. Al-Albání ho naopak oceňuje jako da’íf v Da’ífu l-Džámi’, hadís č. 5300. Byť není toto vyprávění prosto kritiky z hlediska podání, kvůli slabému vypravěči Muhammedu ibn Abí Humejdovi, jeho smysl je pravdivý.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 1/497.
- Zde si vypravěč není jist, který druh dobytka měl malomocný z našeho příběhu přesně na mysli.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3464 a toto je jeho verze; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2964.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 7966. Jako hasan ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu Musnedi Ahmed, 13/345. Uvádí ho také an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 9841.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1525. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 2623.
- Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 970; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5090; a jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3388.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 3712; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 972; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 10352. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 199.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 770.
- Haníf je osoba, která má vlastnost الحنيفية al-hanífíja, tj. odklání se od toho, co je lživé a falešné, k tomu, co je pravdivé a skutečné, tj. od falešných model a vymyšlených božstev k Jedinému Pravému Bohu.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 771.
- Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 575, jako hasan ho doložil ve své revizi tohoto díla Šu’ajb al-Arnáút.
- Uvádí Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 1/222.