Vyprávěl Džábir رضي الله عنه, že slyšel Božího Posla صلى اله عليه و سلم tři dny před jeho smrtí říci:
Vyprávěl Džábir رضي الله عنه, že slyšel Božího Posla صلى اله عليه و سلم tři dny před jeho smrtí říci:
لَا يَمُوتَنَّ أَحَدُكُم إِلَّا وَ هُوَ يُحسِنُ الظَّنَّ بِاللهِ عَز وَ جَلََّ
„Nechť nikdo z vás neumírá, kromě pokud má o Alláhu Vznešeném, Mocném, to nejlepší smýšlení.“1
Imám Jahjá ibn Šeref an-Newewí uvádí, že učenci řekli, že se tento hadís je varováním před ztrátou naděje v Milost Boží a povzbuzení mít naději v Boží Milost, když člověk umírá. V podobném smyslu je řečeno: „Jsem takový, jaké má o Mně můj služebník smýšlení,“ tedy každý by měl doufat, že k němu bude Alláh Milostivý a odpustí mu. Další učenci řekli, že v časech blahobytu a zdraví. Vyprávěl Džábir رضي الله عنه, že slyšel Božího Posla صلى اله عليه و سلم tři dny před jeho smrtí říci:
لَا يَمُوتَنَّ أَحَدُكُم إِلَّا وَ هُوَ يُحسِنُ الظَّنَّ بِاللهِ عَز وَ جَلََّ
„Nechť nikdo z vás neumírá, kromě pokud má o Alláhu Vznešeném, Mocném, to nejlepší smýšlení.“2
Imám Jahjá ibn Šeref an-Newewí tento hadís v Šerhu Sahíhi Muslim vysvětluje následovně:
„Učenci řekli, že se tento hadís je varováním před ztrátou naděje v Milost Boží a povzbuzení mít naději v Boží Milost, když člověk umírá. V podobném smyslu je řečeno: „Jsem takový, jaké má o Mně můj služebník smýšlení,“ tedy každý by měl doufat, že k němu bude Alláh Milostivý a odpustí mu. Další učenci řekli, že v časech blahobytu a zdraVyprávěl Džábir رضي الله عنه, že slyšel Božího Posla صلى اله عليه و سلم tři dny před jeho smrtí říci:
ví se jedinec musí zároveň obávat Božího trestu a zároveň mít naději, přičemž obojí musí být dokonale vyví se jedinec musí zároveň obávat Božího trestu a zároveň mít naději, přičemž obojí musí být dokonale vyváženo. Jiní řekli, že bázně musí být více, ale když se člověku přiblíží smrt, měla by u něj převážit naděje. To proto, že hlavním účelem posvátné bázně vůči Alláhu je bránit páchání hříchu a ohavnosti a povzbuzovat k poslušnosti a dobrému činu. A toto je těžko možné, pokud již člověk umírá. Naopak, v této situaci je třeba najít smír s Alláhem a mít o Něm jen to nejlepší mínění, zcela se mu poddat a oddat, mít pocit totálního odevzdání se a naprosté odkázanosti na Alláha.“
Toto chápání potvrzuje i hadís, který imám Muslim uvádí v zápětí bezprostředně po výše uvedeném:
يُبعَثُ كُلُُّ عَبدٍ عَلَى مَا مَاتَ عَلَيهِ
„Každý služebník bude vzkříšen při tom, při čem zemřel.“3
Učenci tento hadís vysvětlují, že každý z nás bude v Soudný Den vzkříšen v téže situaci, v jaké zemřel.
Toto podporuje i následující hadís:
إِذَا أَرَادَ اللهُ بِقَومٍ عَذَابًا أَصَابَ العَذَابُ مَن كَانَ فِيهِم ثُمَّ بُعِثُوا عَلَى أَعمَالِهِِم
„Když si Alláh usmyslí nějaký lid potrestat, trest je zasáhne všechny, načež budou vzkříšeni při svých činech.“4
A pak také hadís:
إِنَّمَا يُبعَثُ النَّاسُ عَلَى نِيَّاتِهِم
„Zajisté budou lidé vzkříšeni na svých úmyslech.“5
Al-Menáwí ve Fejdu l-Kadír uvádí toto vysvětlení:
„Nechť nikdo za žádných okolností neumírá, kromě za situace, kdy o Alláhu smýšlí jen dobré, tedy že bude vůči němu Milostivý a odpustí mu. To proto, že když každému nadejde čas jeho odchodu a jeho životní pouť se začne chýlit ke konci, jeho posvátná bázeň, jíž vůči Alláhu pociťuje, přestane pozbývat smyslu, tedy aby mu bránila v hřešení na tomto světě. Naopak by ho mohla vést k zoufalství a pocitu, že Boží Milosti a odměny se mu nedostane, že na ni nemá nárok. Kdokoli v takové situaci, včetně toho, čí srdce je zatíženo velehříchy, začne doufat v příchod toho nejlepšího od jeho Pána, kdokoli neztratí naději, ten zdokonalil své činy a připravil se na setkání s Pánem.
At-Tíbí praví: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم nás vybízí, abychom neumírali v jakémkoli jiném stavu, nežli ve stavu, kdy od Alláha očekáváme to nejlepší. Toto neznamená, že by člověk mohl změnit svůj osud, či jednou daný úděl. Jde spíše o příkaz, že každý musí o Alláhu dobře smýšlet a v tomto stavu setrvat, když se k němu smrt přiblíží.“
1 Zaznamenal Muslim v Sahíhu.
2 Zaznamenal Muslim v Sahíhu.
3 Zaznamenal Muslim v Sahíhu.
4 Zaznamenal Muslim v Sahíhu.
5 Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, al-Albání doložil jako sahíh v Sahíhu Suneni Ibni Mádža, hadís č. 3407.