Lidské národy a kultury napříč světem v různých dobách přirovnávali jevy v lidské společnosti zvířecími metaforami. Mnoho z nich je velmi dobře srozumitelných mezi kulturami a pregnantních nečekanými významy.
Lidské národy a kultury napříč světem v různých dobách přirovnávali jevy v lidské společnosti zvířecími metaforami. Mnoho z nich je velmi dobře srozumitelných mezi kulturami a pregnantních nečekanými významy. Navzdory faktu, že ne všechna taková zvířecí přirovnání mohou odrážet reálné zoologické poznatky (neboť jazykové výrazivo není neomezené) a skutečnosti, že chování zvířat nelze antropomorfizovat, či chování lidí zoomorfizovat, musíme i přesto konstatovat, že mnozí lidé následují právě ty nejméně lichotivé metafory živočišné říše, které lidský jazyk zná.
-
Porovnávání muslimské komunity v ČR s komunitou ve Francii, Německu nebo Velké Británii je srovnávání nesrovnatelného. Muslimové v ČR jsou velmi různorodí co do zemí původu, vztahu k islámu a následování názorových proudů, ke kterým se hlásí, jejich počet a nároky se navíc nezvyšují, minimálně ne tak dramaticky, aby to vyvolávalo tak hysterickou reakci, jaké jsme svědky nyní. Navíc se muslimové dovolávají jen toho, nač mají ústavou, stále ještě zaručující svobodu vyznání, garantováno právo.
-
Při vší úctě, Česká republika není pluralitní a multikulturní liberální, zkušenou a odskoušenou demokracií v naprosto stejném smyslu slova, jako výše zmíněné země. Její civilizační i společenská zkušenost je přeci jen odlišná a proto nelze kopírovat západní řešení do ČR (nehledě na to, že mezi nimi samými již existují četné rozpory, o čemž se nehovoří) a tato uplatňovat zde by bylo oným pomyslným kováním žabí nožky.
-
Je docela dobře možné, že někteří cítí komplex méněcennosti vůči západním zemím a dle jejich vidění světa jsou tyto jejich idoly ohrožovány islámem a muslimy. Poté dojdou ke zbrklému soudu a příliš rychlému zobecnění, ignorujícímu realitu – napasují západní zkušenosti na českou, odlišnou realitu a domnívají se, že pokud v Česku vytvoří v reálu neexistující problém s muslimskou menšinou, zařadí se do tábora civilizovaných, stojícího proti hordám zvířeckých divochů.
-
V neposlední řadě aplikuje významná část společnosti tzv. orientalizmus, zjednodušeně šablonovité vnímání druhého a jiného, v našem případě muslima, Orientálce, který je antitezí a pokřiveným zrcadlem Evropana, jakýmsi novodobým archaickým neandrtálcem, kterého je nutno politikou síly vychovávat a usměrňovat tak, aby dorostl do kůže a formy civilizovaného člověka, přičemž právě tím, co mu v tomu je největší překážkou, je islám, tedy jím svobodně vyznávaná víra. Proto se každý muslim, který se snaží o reálnou aplikaci své víry v každodenním životě stává v perspektivě tohoto orientalizmu nepřítelem a kdokoli bojující proti muslimům přítelem, nehledě na reálné diplomatické závazky a existující spojenecké pakty v konkrétní mezinárodní politice – např. naším spojencem na Blízkém Východě by mělo být především Turecko, jež je členem NATO stejně jako ČR a nikoli ti, kteří členem NATO ani nejsou. V zájmu obrany vágně definovaných konceptů euroatlantické či židovsko-křesťanské civilizace, nebo svérázně vyloženého konceptu demokracie zaznívají na domácí úrovni hlasy volající po omezení občanských svobod muslimů.
-
Nutný dialog mezi muslimy a nemuslimy pak tento orientalizmus přetváří na cosi podobného vztahu mezi entomology a škodlivým hmyzem. Muslimové domáci i ti ze zemí, které jsou přirozenými spojenci ČR jsou vnímáni naprosto stejnou optikou, jako nepřátelé státních zájmů ČR v Iráku či Sýrii. Muslimů ani muslimek se na jejich názor nikdo neptá, ač je právě jejich názor ten nejrelevantnější, jakoby se jim upírala i sama schopnost samostatně myslet a hovořit za sebe. Česká společnost, takto hledící na muslimy, si neuvědomuje, že pojem Orientálce je velmi vágní a hranice Orientu nebývale pružné. Závisí jen na tom, odkud se na Orient díváme. Zcela zapomíná, že pro mnoho těch, do jejichž tábora by mnozí Češi rádi patřili a jejichž orientalizmus sdílí, jsou i oni sami orientálci, divokými, barbarskými a zvířeckými pololidmi.