Vysvětlení slov božích "Zraky lidí ho nedosáhnou, leč on jich dosahuje" podle imáma Ibn Džeríra at-Taberího

ذَلِكُمُ اللَّهُ رَبُّكُمْ لا إِلَهَ إِلا هُوَ خَالِقُ كُلِّ شَيْءٍ فَاعْبُدُوهُ وَهُوَ عَلَى كُلِّ شَيْءٍ وَكِيلٌ لا تُدْرِكُهُ الأبْصَارُ وَهُوَ يُدْرِكُ الأبْصَارَ وَهُوَ اللَّطِيفُ الْخَبِيرُ

Takový je Bůh, Pán váš! A není božstva jiného kromě Něho, stvořitele věcí všech! Uctívejte tedy Jeho, vždyť On věru ochráncem je všeho! Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i dobře zpravený. (An’ám:102-103)

… Vykladači nesouhlasí ohledně významu Božích slov Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje.

Někteří uvádějí následující význam:

Zraky lidí nejsou s to Jej plně uchopit (arab. aháta أحاط) ale On Svým Zrakem plně uchopuje je. Toto je názor Júnuse ibn ‘Abdulláh ibn ‘Abdulhakem, který vypráví na základě isnádu až k Chálidu ibn ‘Abdurrahmánovi a Abú ‘Arfedžovi slova ‘Átíjje al-Awfího ohledně slov Božích

V ten den budou jedny tváře zářící a ke svému Pánu hledící (Kijáma:22-23)

„Budou se snažit spatřit Alláha, leč jejich zraky Jej nebudou schopny dosáhnout pro Jerho Velkolepost. Toto je význam Božích slov „zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje“

Zastánci tohoto názoru uvádějí pro podporu svého stanoviska též argument ze slov Božích:

وَجَاوَزْنَا بِبَنِي إِسْرَائِيلَ الْبَحْرَ فَأَتْبَعَهُمْ فِرْعَوْنُ وَجُنُودُهُ بَغْيًا وَعَدْوًا ۖ حَتَّىٰ إِذَا أَدْرَكَهُ الْغَرَقُ قَالَ آمَنتُ أَنَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا الَّذِي آمَنَتْ بِهِ بَنُو إِسْرَائِيلَ وَأَنَا مِنَ الْمُسْلِمِينَ

A převedli jsme dítka Izraele přes moře, zatímco Faraón a vojska jeho je pronásledovali nespravedlivě a nenávistně.A nakonec, když postihlo jej utopení, zvolal Faraón: „Uvěřil jsem, že není božstva kromě toho, v nějž věří dítka Izraele,a já jsem jedním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali!“ (Júnus:90).

Zde Alláh popisuje utonutí faraona a také, že uznal některé Jeho vlastnosti, které k němu dospěly. Bezpochyby, ale neuvádí se, co přesně faraon během svého utonutí viděl a co vlastně uznal, je to tedy nicneříkající popis. Pokračují ve slovech o tom, že skutečný význam je daleko od představy, že „oni Ho nevidí, ale On vidí je,“ protože nějaká věc se přece k někomu může dostat i bez toho, aniž by ji dotyčný viděl.

Též vysvětlují příběhem Proroka Músá, mír s ním, a jeho druhů, když přišli k faraonovi:

فَلَمَّا تَرَاءَى الْجَمْعَانِ قَالَ أَصْحَابُ مُوسَىٰ إِنَّا لَمُدْرَكُونَ

 Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: „Teď vskutku dostiženi jsme!“ (Šu‘ará:61).

Alláh zpravil Svého Posla Músá, že na ně nedosáhnou, jak bylo řečeno:

وَلَقَدْ أَوْحَيْنَا إِلَىٰ مُوسَىٰ أَنْ أَسْرِ بِعِبَادِي فَاضْرِبْ لَهُمْ طَرِيقًا فِي الْبَحْرِ يَبَسًا لَّا تَخَافُ دَرَكًا وَلَا تَخْشَىٰ فَأَتْبَعَهُمْ فِرْعَوْنُ بِجُنُودِهِ فَغَشِيَهُم مِّنَ الْيَمِّ مَا غَشِيَهُمْ وَأَضَلَّ فِرْعَوْنُ قَوْمَهُ وَمَا هَدَىٰ

Zastánci tohoto názoru také uvádějí, že věc lze vidět, aniž bychom jí dosáhli a poté interpretují Boží slova „zraky lidí Ho nedosáhnou“ v úplném a izolovaném smyslu slova, tedy v přímém a doslovném jejich smyslu, že „zrak jej nemůže dosáhnout,“ neboť je pro něj nemožné, aby jej dosáhl. Protože věřící a obyvatelé Ráje svého Pána vidí vlastním zrakem, i když jejich zrak původně není schopen jej obsáhnout, znamená to, že jej nebudou schopni obsáhnout, protože je nemožné Alláhu připsat charakteristiky, které může číkoli zrak obsáhnout.

Toto zastávají, neboť je dovoleno připsat Alláhu charakteristiku, že se může někomu zjevit, i když Jej samotného nelze dosáhnout, nebo připsat mu charakteristiku, která je poznatelná, i když Jeho nelze lidskou znalostí poznat a obsáhnout jako takového. Alláh praví:

اللَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ الْحَيُّ الْقَيُّومُ ۚ لَا تَأْخُذُهُ سِنَةٌ وَلَا نَوْمٌ ۚ لَّهُ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ ۗ مَن ذَا الَّذِي يَشْفَعُ عِندَهُ إِلَّا بِإِذْنِهِ ۚ يَعْلَمُ مَا بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَمَا خَلْفَهُمْ ۖ وَلَا يُحِيطُونَ بِشَيْءٍ مِّنْ عِلْمِهِ إِلَّا بِمَا شَاءَ ۚ وَسِعَ كُرْسِيُّهُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ ۖ وَلَا يَئُودُهُ حِفْظُهُمَا ۚ وَهُوَ الْعَلِيُّ الْعَظِيمُ لَا إِكْرَاهَ فِي الدِّينِ ۖ قَد تَّبَيَّنَ الرُّشْدُ مِنَ الْغَيِّ ۚ فَمَن يَكْفُرْ بِالطَّاغُوتِ وَيُؤْمِن بِاللَّهِ فَقَدِ اسْتَمْسَكَ بِالْعُرْوَةِ الْوُثْقَىٰ لَا انفِصَامَ لَهَا ۗ وَاللَّهُ سَمِيعٌ عَلِيمٌ

On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu potíží nečiní – On vznešený je a mohutný!  Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí. (Bekara:255-256).

Alláh, jak říkají, vylučuje možnost, že by Jej Jeho stvoření mohla obsáhnout, nebo mohla obsáhnout cokoli z Jeho znalosti, kromě toho, co On sám chce. Proto to na základě této pasáže podle nich znamená, znalost obsahu Jeho znalosti (arab. ma‘lúm). Ačkoli, říkají, Alláh vylučuje možnost, že by Jeho stvoření mohla obsáhnout cokoli z Jeho znalosti bez Jeho svolení, toto nevylučuje, že poznají Jeho. Říkají, že proto, že vyloučení možnosti poznat Jeho znalost nevylučuje možnost poznat Jeho samotného, vyloučení možnosti dosáhnout Alláha zrakem vylučuje možnost vidět ho jen omálo. Říkají, že jako je pro Boží tvory možno vnímat určité věci aniž by je přesně znali, je pro ně zrovna tak možné vidět svého Pána svým zrakem aniž by Jej viděli ve skutečnosti, protože slovo vidění, arab. ru´ja má také jiný význam, nežli slovo idrák, tj. dosažení. Proto je možné, že se tímto dosažením vlastně myslí obsažení v celistvosti. ..

Pokračují:

Někdo by se nás mohl zeptat: Což tímto nepopíráte Alláhova slova ve významu, že „zrak Jej nemůže spatřit?“ Na toto odpovídáme: Toto popíráme, protože Alláh ve Své Knize rozhodně prohlašuje, že zde budou v Den Vzkříšení tváře (arab. wudžúh), které k Němu budou vzhlížet a Boží Prorok své ummě sdělil, že v Den Vzkříšení uvidí svého Pána tak, jako vidí slunce na jasné obloze, kdy není překryto oblaky. Alláh toto tvrdí ve Své Knize i jazykem Pvého Posla. Ozřejmuje, že v ten den budou tváře jedněch zářící, hledící vstříc Pánu svému. Své zraky budou upírat na Alláha. Protože Kniha Boží je pravdivá a pravdivé jsou i její části a není možno, aby jeden ze dvou Božích výroků byl nepravdivý, nebo rušil platnost druhého, potom je nutné vysvětlení, že „zraky lidí Jej nedosahují“ nemá jiný význam, než „toho dne budou tváře jedněch zářící, vstříc Pánu svému hledící.“

Následně, v Den Zmrtvýchvstání pohlédnou obyvatelé Ráje na Alláha svými zraky, ale nedosáhnou Jej. Toto vysvětlení musí být přijato, aby byly obě pasáže slov Božích uvedeny do souladu a aby bylo přijato zjevení ve formě té, v jaké též přišlo v těchto dvou súrách.

Další vykladači tvrdí, že tyto diskutované verše znamenají: „zraky lidí Jej nemohou dosáhnout, ačkoli on dosáhne zraků lidí“ K tomuto uvádí Hanned řetězcem tradentů k Wáki’ovi, Ismá’ílu ibn Chálidovi, Ámirovi aš-Ša’bímu a Mesrúkovi následující slova ‘Áiše رضي الله عنها: „Pokud vám někdo bude vyprávět, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم viděl svého Pána, pak lže“ a recitovala verš „zraky lidí Ho nemohou dosáhnout, ale on dosahuje zraků lidí“ a verš:

A není dáno smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval, leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak, že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho to, co On chce a On vznešený je a moudrý. A takto jsme ti vnukli ducha ze zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem, jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých. A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé, (Šúrá:51-52)

Naproti tomu se Prorokovi صلى الله عليه و سلم dvakrát ve své pravé podobě ukázal Džibríl …

Zastánci tohoto názoru vysvětlují slovo „dosažení“ – إدراك idrák, v této pasáži jako „vidění“ – ru´ja a popírají, že by Alláha šlo vidět prostým zrakem jak na tomto, ta i na onom světě. Slova Boží

V ten den budou jedny tváře zářící a ke svému Pánu hledící (Kijáma22-23) interpretují jako „nadějně očekávat“ – intazara Boží dobrotu a odměnu.

(At-Taberí uzavírá, že) někteří vykladači vkládají falešnou interpretaci slov, která se k tomuto vztahují od Posla Božího reinterpretováním toho, že obyvatelé Ráje uvidí svého Pána v Den Vskříšení. Další jednoduše odvrhují tato podání Božího Posla صلى الله عليه و سل na základě svého rozumu (arab. عقل ‘akl). Smýšlejí, že rozum popírá možnost, že by kdokoli mohl vidět Alláha svým zrakem a toto prosazují všemi cestami falzifikace, užívaje různého odvozování mnoha různých slov.

Nejdůležitějším jejich argumentem v této věci, podle něhož, jak říkají, znají správnost své pozice, je, že shledávají, že zrak může vidět jen to, co je od něj prostorově odděleno a nikoli to, co je s ním v přímém kontaktu, neboť zrak nemůže vidět něco, co je s ním v přímém kontaktu. Proto cokoli, co je prostorově odděleno od orgánu zraku, spadá do kategorie věcí, jež je možno vidět na vlastní oči, neboť prázdné prostory a mezery leží mezi objekty a očima.Pokud by tedy šlo prostým zrakem vidět našeho Pána v Den Vzkříšení, stejným způsobem jako vidíme dnes tvary, potom by musel Stvořitel být prostorově omezený (arab, محدود mahdúd). Jenže kdokoli by tuto charakteristiku Alláhu přisoudil, připsal by mu charakteristiku tělesnosti, což zahrnuje i zvětšování a zmenšování, což je absurdní. Smýšlejí, že schopnost dosáhnout (arab. أدرك adraka) barev je dána zrakem, stejně jako schopnost dosáhnout tónů je dána sluchem a schopnost dosáhnout pachů dána orgánem čichovým.

Poté pokračují ve stejném duchu, tj. že je nemožné pro sluch pocítit počitek tónů pakliže nebyly zaslechnuty, nebo pro čich počitech vůní, pakliže nebyly ucítěny. Proto je také pro zrak nemožné vnímat vjem, není-li dána jeho barva. A dále tvrdí, že podobně je také nemožné popsat Alláha charakteristikou nějaké barvy a proto není tedy možno charakterizovat Jej jako něco viditelného.

Další vykladači uvádějí, že diskutované verše mají význam: Zrak Božích stvoření Alláha nemůže obsáhnout na tomto světě, ale může na onom. Zastánci tohoto názoru tvrdí, že slovo dosažení, arab. idrák, zde nabírá význam vidění, arab. رؤية ru´ja.

Pro své tvrzení uvádějí následující argument:

I když slovo „dosažení“ má poněkud jiný význam, než „vidění“, alespoň v některých kontextech, jedná se stále o jeden z jeho významů. Proto je pro zraky lidí nemožné vidět a kontaktovat objekt bez možnosti tento objekt dosáhnout zrakem, když je spatřen a pozorován, i kdyby šlo o něco neobsažitelného, co nemůže být viděno celistvé, ve všech svých částech. Proto, pokračují, pokud někdo vidí něco, na co se dívá, pak to znamená, že to svým zrakem dosáhl, v opačném případě by to neviděl. Proto Alláh prohlašuje, že v Den Vzkříšení na něj budou některé tváře pohlížet.

Nyní, podle jejich názoru, je absurdní vyvodit, že tyto tváře budou na Něho pohlížet bez toho, aby Jej viděly, tj. dosáhly ho svým zrakem jako něco, co je viditelné. A také proto, že je nemožné nalézt v Božích výrocích cokoli protichůdného. Potom musí být nezbytné, aby slova „zraky lidí Ho nedosáhnou“ nebyla chápána v nějakém zvláštním a speciálním významu a nikoli v obecném. Znamenají tedy: zraky lidí Ho nemohou dosáhnout na tomto, zatímco On dosahuje zraků lidí na tomto i na onom světě. A toto je v souladu s Božími slovy:

V ten den budou jedny tváře zářící a ke svému Pánu hledící (Kijáma:22),

Alláh z tohoto učinil výjimku a tedy spatřit jej na tomto světě je vyloučeno.

Další zastánci tohoto názoru uvádějí, že verš, o kterém pojednáváme, je myšlen ve zvláštním smyslu slova a je možné, že jeho význam je následující: Zrak hříšníka a zlého člověka není schopen dosáhnout Ho ani na tomto, ani na onom světě, zatímco zrak věřícího, který Alláhu důvěřoval, k němu dosáhne. Celý verš tedy znamená, že zraky jej až do konce světa nedosáhnou, dokud nebude lidem dáno úplného vhledu (arab. إحاطة iháta) a dokud se jim nedostane skutečného zraku. Dále tento verš podle nich naznačuje, že zraky lidí Jej nemohou na tomto světě dosáhnout, ale vskutku na světě onom to mohou. Verš také může znamenat, že zrak toho, který na Něj pohlíží, jej nedosahuje stejně jako dosahuje Zrak Věčřného k Božím stvořením. Jediný, který vyloučil možnost, že by zraky Jeho stvoření Ho mohly dosáhnout, je Tím jediným, který představil a dokázal pro Svá stvoření Sám Sebe, neboť zrak Jeho stvoření je natolik slabý, že nemůže dosáhnout nikam, kromě tam, kam mu Alláh dá sílu proniknout. Na druhou stranu oni jsou Božímu zraku zcela odkryti a Jeho Zraku není skryto vůbec nic.

Není pochyb, tvrdí tito, že Boží slova „zraky lidí Ho nedosahují“ jsou míněna ve zvláštním významu a že ti, kteří se spoléhají na Alláha, Ho svým zrakem v Den Vzkříšení dosáhnou. My jen nevíme, který ze čtyř možných speciálních významů, které byly výše rozebrány, je tímto veršem myšlen. Fakt, že Alláh bude skutečně v Den Vzkříšení viděn, můžeme podložit odpovědí, která byla zmíněna výše. Jenže jsou stále i další, kteří zastávají názor, že verš je myšlen v obecném smyslu slova a že Alláha žádný zrak nedosáhne, ani na tomto, ani na onom světě. Spíše Alláh stvoří pro Své věrné nějaký šestý smysl, odlišný od jejich pěti stávajících smyslů. Tímto smyslem Alláha uzřou. Na podporu tohoto argumentu uvádějí: Alláh vyloučil, že by Jej mohly zraky lidí dosáhnout, kromě toho, pokud by existoval i jiný verš, který naznačuje, že tento je třeba chápat v nějakém jiném, zvláštním smyslu. Alláh však v jiném verši zároveň prohlašuje, že v Den Vzkříšení budou i tváře, které na něho budou pohlížet.

Dále pokračují, že protože jeden Boží výrok nemůže protivit druhému Božímu výroku a naopak, tj. nemohou si vzájemně protiřečit, potom musí být oba tyto výroky pravdivé, jako je pravdivé i celé zjevení, ve kterém byly seslány. Také uvádějí rozumový argument: Pokud jej sme schopni vidět na onom světě naším vlastním zrakem pod podmínkou, že se náš zrak tehdy stane hlubším, pronikavějším a ostřejším, jsme teoreticky schopni vidět Jej i na světě tomto, ač je síla našeho zraku nyní malá a omezená. Pro dosah všech smyslů (arab. إدراك idrák) tak byly stvořeny specifické počitky (arab. معن ma’an, sg. معنة ma‘na). I když je tento dosah slabý, i přesto dosahuje toho, čeho je zamýšleno, aby dosahoval vzhledem ke svému specifickému účelu, pro který byl stvořen. Dále říkají: Pokud je stanoveno, že zrak v nějaký okamžik za nějakých okolností dosáhne i Stvořitele, pak jej musí dosahovat i na tomto světě, i když třeba jen velmi slabě.

Pokračují: Podle toho, pokud by na tomto světě nebylo takovéhoto druhu nic, nebylo by nic takovéhoto druhu ani na onom světě, protože náš zrak je stvořen tak, jak je, na tomto světě. Leč Alláh prohlásil, že na onom světě budou takové tváře, které na Něj budou pohlížet, možná na Něj tedy budou pohlížet nějakým jiným smyslem, než přímo smyslem zraku, neboť to, co Alláh prohlásí, není nic, než pravda.

(at-Taberí uzavírá:) Podle našeho názoru je správným názorem ten, který často dosvědčuje sám Posel Boží صلى الله عليه و سلم: „Vskutku v Den Vzkříšení uvidíte vašeho Pána, jako vidíte měsíc v noci za úplňku a slunce, když není zakryto oblakem.“ Tedy, věřící jej uvidí, zatímco nevěřící od něj budou vzdáleni, přehrazeni, bude jim zakázáno jej vidět:

 Však pozor! Věru že budou v ten den od svého Pána odděleni závěsem a potom budou hořet v ohni pekelném (Mutaffifín:15-l6)

Autor: imám Ibn Džerír at-Taberí

Zdroj: Tafsír at-Taberí