Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu, jeho rodině, jeho druhům a všem, kteří je následují až do soudného dne.
Jeden bratr v islámu mne v návaznosti na nedávnou diskuzi o hidžábu požádal o objasnění problematiky věcí, které je každý muslim povinen znát z titulu svého islámu a kterých zpochybňování by obecně mohlo znamenat popření víry ze strany toho, kdo je zpochybňuje.
Čteme-li v dílech a pojednáních velkých islámských učenců klasické doby i dneška, týkajících se věrouky (arab. العقيدة الإسلامية al-‘akídatu l-islámíja) a islámskoprávní vědy (arab. الفقه الإسلامي al-fikhu l-islámí), setkáváme se někdy s termínem المعلوم من الدين بالضرورة al-ma’lúmu mine d-díni bid-darúra, což přibližně znamená “nutně známý náboženský poznatek.”
Je velmi důležité tuto kapitolu islámských nauk ozřejmit čtenářům v našem jazykovém prostředí, protože se o to uceleným způsobem doposud nikdo nepokusil a protože mnohé z věcí, které do kategorie nezbytných znalostí, které nás činí muslimy a které ustavují náš islám, bývají často terčem útoku všech, kteří si přejí islám pozměňovat a deformovat k obrazu jeho nepřátel.
O to větší nároky jsou kladeny na nás, abychom tyto kapitoly naší víry znali, ovládali a uměli si je smysluplně a rozumně obhájit.
Definice nezbytných náboženských poznatků
Jedná se o vědomosti, které nezbytně ví a ovládá každý muslim už ze samého titulu toho, že je muslimem a nelze si takřka ani představit, že by existoval nějaký muslim, který je nezná a nemá o nich ani ponětí.
Na samotném faktu existence takových poznatků se všichni učenci ummy islámu shodují a dodávají, že obecně se nikdo nemůže vymlouvat na jejich neznalost. Neshodují se však mezi sebou v tom, co přesně do případného výčtu takových poznatků zařadit a co představuje náplň tohoto typu problematiky.
Dželáluddín al-Mahallí v definici takových poznatků pravil:
“Jedná se o to, co z islámu znají jak odborníci, tak i laici, to, co každý přijímá a o čem nikdo nepochybuje a to, co je spojeno s povinnostmi a zákazy, jako je modlitba či půst, nebo zákaz smilstva či alkoholu.“1
Al-Merdáwí říká:
“Jsou to ty poznatky, které shodně ovládají jak učenci, tak obyčejní lidé, je to množina znalostí potřebných k tomu, aby byl člověk vůbec muslimem. Jsou to náboženské skutečnosti, o kterých se nepochybuje a které musí z principu znát každý muslim soudné a příčetné mysli. Takové poznatky konstituují nezbytnou znalost. Příkladem je počet denních modliteb, toho, kolik mají rek’átů, znalost o zekátu, půstu, hadždži, jejich časech, o zákazu smilstva, alkoholu, krádeže apod.“2
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín je definoval jako:
“To, s čím přichází islám jako s nutností a o čemž není možné nevědět. Nutně známým náboženským poznatkem je například povinnost pěti denních modliteb, nebo zákaz pití alkoholu po konečném vynesení předpisu o jeho zákazu. Jedná se o něco, o čem žádný z muslimů nemůže nevědět.“3
Podle Muhammeda Násiruddína al-Albáního jde o poznatek, který nepotřebuje žádné další objasnění a jehož znalost přímo vyplývá z toho, že je někdo muslimem, činí muslima muslimem, načež uvádí:
“Může nějaký muslim nevědět, že prvním z pilířů islámu je, že není božstva hodného uctívání kromě Alláha? Potřebuje to dále dokazovat? (…) Nebo zákaz smilstva či zákaz alkoholu. Právě takové věci spadají mezi nezbytné náboženské poznatky, jejichž znalost se předpokládá u toho, kdo je muslimem.“4
Lze shrnout, že všechny tyto poznatky mají společnou jasnou dokázanost, jednoznačnost pochopení a všeobecnou známost mezi všemi muslimy.
Povinnost vědět to, co je z víry nezbytně nutné znát
Co se týče معلوم من الدين بالضرورة ma’úmun mine d-díni bid-darúra, je to vše, na co se odkazuje tento velmi dobře známý hadís od Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
طَلَبُ الْعِلْمِ فَرِيضَةٌ عَلَى كُلِّ مُسْلِمٍ
“Získávat nauku je povinností každého muslima.“5
Tento hadís se uvádí od skupiny Prorokových společníků, mezi nimiž jsou i Anas ibn Málik, ‘Abdulláh ibn Omar, ‘Abdulláh ibn ‘Abbás, ‘Abdulláh ibn Mes’úd, Abú Se’íd al-Chudrí a mnozí další, ať je se všemi Alláh spokojen.
Z hlediska řetězce vypravěčů jeho jednotlivá podání nevyhovují, ale jeho smysl je zcela v pořádku.6
Ibn ‘Abdilberr říká:
“O jednotlivých řetězcích vypravěčů tohoto hadísu o povinnosti hledat nauku existují mezi učenci spory, avšak byť zde existují drobné odchylky, význam tohoto hadísu je podle nich správný.“7
Hadís jasně dokazuje, že náboženské poznatky nezbytné k tomu, aby byl člověk muslimem, má každý muslim i muslimka neodkladnou povinnost se naučit a ovládat je. Věci mimo to mají povinnost ovládat učenci, kteří tak sejmou břímě povinnosti z ostatních. Muslimská umma musí mít k dispozici učence, kteří jí budou vysvětlovat z víry věci hlubší a méně jasné. Pokud tak muslimové jako kolektiv neučiní, padá hřích na ně na všechny.
Ishák ibn Mensúr al-Kewsedž toto vysvětluje jako “povinnost učit se povinné znalosti, typu vědomostí o abdestu, modlitbě, zekátu, pokud má člověk majetek překračující stanovenou mez, hadždži apod.“8
Málik ibn Anas na otázku, zda je povinností hledat nauku, odpověděl: “Co se týče poznávání předpisů víry, toho, co je dobrovolným skutkem, správného pochopení zjevných skutečností víry, pak ano. A co je nad rámec toho, pak pokud by v tom člověk byl slabší, neponese vinu.“9
Ahmed ibn Hanbel dodal: “I v tom smyslu, že pokud by tuto povinnost nevykonal první, musel by druhý nést její břímě za něj.“10
‘Abdulláh ibn Mubárek řekl: “To také znamená, že se člověk nemá do ničeho pouštět, aniž by o tom neměl znalost. Nemá se do ničeho pouštět, pokud se případně nezeptá znalejšího.“11
Co mají všichni muslimové a muslimky povinnost se naučit?
Dža’fer ibn Muhammed řekl: “Nauka pro všechny lidi se týká čtvera předmětů. Prvním je poznat svého Pána, druhým je poznat dary, kterými tě zahrnul, třetím je poznat, co od tebe tvůj Pán žádá a čtvrtým je jak se očistit od svých hříchů.” a další řekli: “poznat to, co tě připraví o tvou víru.“12
Poznání Pána znamená uznat Jeho existenci, Jeho absolutní postavení coby Stvořitele, Udržovatele, Vládce a Pána nade vším, přijetí a potvrzení všech Jeho jmen a atributů, kterými Sám Sebe popisuje v jejich zjevném významu podle známých slov jazyka, bez připodobnění Stvořitele ke stvořenému, stvořeného ke Stvořiteli, popření těchto atributů či jejich pokřivené interpretaci a oplošťování. Znamená také splnění výsadního a výhradního Božího nároku na uctívání, který z tohoto všeho nevyhnutelně vyplývá.
Poznání a přijetí Božích darů zahrnuje uznání, že jsou od Alláha, poděkování Alláhu za ně, oznámení skutečnosti, že jsou od Alláha a jejich využití jen k tomu účelu, s nímž je Alláh spokojen.
Poznat, co od nás Alláh žádá znamená naučit se uctívání a tomu, jak ho vykonávat, naučit se tomu, co je přikázáno, aby se to plnilo a tomu, co je zakázáno, aby se toho člověk vyvaroval.
A poznání jak se očistit od hříchů znamená znalost správného pokání, prosby o odpuštění a činů, které napravují prohřešky, jichž se člověk dopustil, znalost toho, co je hříchem a toho, co k němu vede.
Žena má povinnost znát vše, co je z náboženství nezbytnost ovládat, stejně jako muž. I ona musí hledat nauku a vzdělávat se ohledně správného způsobu vykonání povinností, aby je vykonávala s plným nasazením. Proto je povinností jejího patrona, ať je jím už její otec, bratr, či manžel či kdokoli jiný, aby ji vyučoval všemu, co je pro ni nezbytností znát, ať už se jedná o předpisy či o jejich vykonávání.
Pokud muslimka nemá nikoho, kdo by ji tomu mohl naučit, má se ptát učenců a učit se od nich. Pokud má muslimka možnost učit se od ženy, nechť se učí od ženy, studuje a hledá nauku. Pokud taková žena není k dispozici, nechť ji vyučují starší učenci způsobem takovým, kdy bude vyloučeno, že s nimi nebude ona zůstávat o samotě. Nechť se při tom omezí na to, co je pro ni povinností a prioritou vědět a pokud se jí přihodí v její náboženské praxi něco mimo to, nechť se na to dotáže posléze, přičemž se nemusí stydět. Vznešený Alláh se totiž nestydí pravdy!
Znalosti, které nás činí muslimy
Existují náboženské poznatky a skutečnosti víry, které nás činí muslimy a jejichž popíráním a zpochybňováním být muslimy přestáváme.
Vznešený Alláh popisuje nevěřící jako:
الَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَلَا بِالْيَوْمِ الْآخِرِ وَلَا يُحَرِّمُونَ مَا حَرَّمَ اللَّهُ وَرَسُولُهُ وَلَا يَدِينُونَ دِينَ الْحَقِّ
“Ti, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy.” (Tewba: 29)
Tj. nevěřící spolu s muslimy nesdílejí jako pravdivé to, co o Sobě tvrdí Sám Alláh a co zjevuje ohledně nepoznatelného, nevěnují se muslimským rituálům a nemají za povolené a zakázané to, co mají za povolené a zakázané i muslimové. Kdo bude mít potom za lež to, co všichni muslimové dosvědčují jako pravdu, za zakázané to, co všichni muslimové dosvědčují za povolené, povolené, co všichni muslimové dosvědčují za zakázané, či kdo bude popírat povinnost toho, co za povinnost mají všichni muslimové, anebo ukládat za povinnost něco, co nikdo z muslimů nikomu za povinnost neukládá, popírá svůj islám a stává se nevěřícím.
V jiném verši Alláh toto chápání potvrzuje Svými slovy:
وَمَن يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِن بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ ۖ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
„A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný!“ (Nisá: 115)
‘Abdulláh ibn ‘Abdil’azíz ibn Báz řekl:
“Kdokoli popírá něco, co mu Alláh stanovil za povinnost a co spadá mezi nutné náboženské poznatky, jako například kdo popírá nutnost a povinnost modlit se pětkrát denně, platit zekát, postit se v Ramadánu, popírá tímto svůj islám podle konsensu všech islámských učenců, dokonce i kdyby se sám postil či modlil. Připojuje se tímto aktem k modloslužebníkům, k Alláhu se před tím utíkáme. Nápodobně se podle konsensu stává nevěřícím ten, kdo popírá zákaz něčeho, který spadá v nutné náboženské poznatky, jako například zákaz smilstva, alkoholu nebo neposlušnosti vůči rodičům, díky jasnosti kategorických důkazů, jimiž jsou takové zákazy podloženy.“13
- Viz Šerhu ‘alá Džem’i l-džewámi’, 2/238.
- Viz at-Tahbíru Šerhu t-Tehrír, 4/1680.
- Viz Fetáwá núru ‘ale d-derb, díl č. 331. K dispozici online na: https://binothaimeen.net/content/12167 [citováno k 10. I. 2023]
- Viz Silsiletu l-hudá wen-núr, díl č. 965. K dispozici online na: https://alathar.net/home/esound/index.php?op=codevi&coid=228486 [citováno k 10.I.2023] Citát je redakčně krácen.
- Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 224; at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, 2/297, 4/245 a 6/96; al-Bekhekí v Šu’abu l-ímán, 2/725; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 6746; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 2837. Dále ho uvádí Ibn Muflih v al-Ádábu š-šar’íja, 2/38; Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 1/179; Ibn Hibbán v al-Medžrúhín, 1/169; al-‘Ukajlí v ad-Du’afáu l-kebír, 2/58 a mnozí další.
- Tak uvádí an-Newewí v al-Mensúrát, str. 287; Ibnu l-Kajjim v Miftáhu Dári s-se’áda, 1/480. Na základě podpůrných podání ho jako hasan li-ghajrihi ocenil az-Zerkeší v al-Lu´luu l-mensúra, str. 40; As-Sujútí ho uvádí dokonce jako sahíh v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 5246.
- Viz Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, 1/52.
- Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, 1/52.
- Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, 1/54.
- Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, 1/56.
- Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, 1/56.
- Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilm, 1/62.
- Viz Hukmu men džehade me’lúmen mine d-díni bid-darúra. K dispozici online na https://binbaz.org.sa/pearls/528/%D8%AD%D9%83%D9%85-%D9%85%D9%86-%D8%AC%D8%AD%D8%AF-%D9%85%D8%B9%D9%84%D9%88%D9%85%D8%A7-%D9%85%D9%86-%D8%A7%D9%84%D8%AF%D9%8A%D9%86-%D8%A8%D8%A7%D9%84%D8%B6%D8%B1%D9%88%D8%B1%D8%A9 [citováno k 10. I. 2022]