بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři,
Alláh si od nás žádá bezvýhradnou pokornost a okamžité plnění toho, co nám přikazuje. Kdykoli se dopustíme chyby, hříchu či poklesku, požaduje od nás Alláh, abychom to uznali a bez prodlení s tím přestali. Abychom se k Němu navrátili s upřímným pokáním.
A toto nám přináší nesmírné dobro, shodně Božím slovům:
وَآخَرُونَ اعْتَرَفُوا بِذُنُوبِهِمْ خَلَطُوا عَمَلًا صَالِحًا وَآخَرَ سَيِّئًا عَسَى اللَّهُ أَن يَتُوبَ عَلَيْهِمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
“Avšak jiní uznali hříchy své a smísili tak skutky dobré s jinými, jež jsou špatné; a možná že jim Bůh odpustí, vždyť Bůh je věru odpouštějící, smilovný.” (Tewba: 120)
Vykladači Koránu tradují od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما a dalších, že každé slůvko “možná,” je-li spojeno s Alláhem, pro nás označuje jistotu.
Což nevíte, že okamžitě uznat vlastní prohřešek, kát se a snažit se to rychle napravit, patřilo k vlastnostem vznešených proroků?
Náš praotec prorok Ádem/Adam, mír s ním, se svou ženou poté, co pochybili, se obraceli k Alláhu slovy:
رَبَّنَا ظَلَمْنَا أَنفُسَنَا وَإِن لَّمْ تَغْفِرْ لَنَا وَتَرْحَمْنَا لَنَكُونَنَّ مِنَ الْخَاسِرِينَ
“Pane náš, věru jsme sami sobě ukřivdili; jestliže se nad námi neslituješ a neodpustíš nám, budeme věru mezi tratícími.” (A’ráf: 23)
Když se prorok Músá/Mojžíš, mír s ním, přimíchal do rvačky a neúmyslně zapříčinil smrt jednoho z jejích účastníků, zvolal:
هَٰذَا مِنْ عَمَلِ الشَّيْطَانِ ۖ إِنَّهُ عَدُوٌّ مُّضِلٌّ مُّبِينٌ ﴿١٥﴾ قَالَ رَبِّ إِنِّي ظَلَمْتُ نَفْسِي فَاغْفِرْ لِي فَغَفَرَ لَهُ ۚ إِنَّهُ هُوَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ
“Toto je dílo satanovo, jenž nepřítelem je i svůdcem zjevným!” A pokračoval: “Pane můj, sám sobě jsem ukřivdil, odpusť mi!” A odpustil mu, vždyť On věru je odpouštějící, smilovný.” (Kasas: 15-16)
A všichni známe životní peripetie proroka Júnuse/Jonáše, mír s ním, jenž se rozhněval na svůj lid, že ho odmítl a prohlásil za lháře, do té míry, že svůj národ rozzlobeně opustil, aniž Alláha žádal o svolení tak učinit. A potom, když se ocitl v útrobách veliké ryby, prosil Alláha o odpuštění za svou unáhlenost:
فَنَادَىٰ فِي الظُّلُمَاتِ أَن لَّا إِلَٰهَ إِلَّا أَنتَ سُبْحَانَكَ إِنِّي كُنتُ مِنَ الظَّالِمِينَ
“A volal nás v temnotách říkaje: “Není božstva kromě Tebe, sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým!” (Anbijá´: 87)
Uznal svou chybu a Alláh ho za to vyznamenal nad ostatními lidmi tím, že padl před Alláhem na tvář na místě, kde to nikdo jiný nedokázal.
A toto byl také přístup zbožných a moudrých lidí, jako byla královna ze Sáby, která díky proroku Sulejmánovi/Šalamounovi rozpoznala klam a zlo svého dosavadního života, kdy uctívala se svým národem slunce namísto Jediného Alláha:
قِيلَ لَهَا ادْخُلِي الصَّرْحَ ۖ فَلَمَّا رَأَتْهُ حَسِبَتْهُ لُجَّةً وَكَشَفَتْ عَن سَاقَيْهَا ۚ قَالَ إِنَّهُ صَرْحٌ مُّمَرَّدٌ مِّن قَوَارِيرَ ۗ قَالَتْ رَبِّ إِنِّي ظَلَمْتُ نَفْسِي وَأَسْلَمْتُ مَعَ سُلَيْمَانَ لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ
“A bylo jí řečeno: “Vstup do paláce!” A když jej spatřila, domnívala se, že je to plocha vodní, a vykasala si oděv až k lýtkům svým. I řekl Šalomoun: “To je jen palác křišťálem vydlážděný.” Zvolala: “Pane můj, sama sobě jsem ukřivdila, avšak nyní se odevzdávám spolu se Šalomounem do vůle Boha, Pána lidstva veškerého.” (Neml: 44)
Proto i my, kdykoli si uvědomíme, že jsme zabředli do něčeho, do čeho jsme neměli, musíme si uvědomit svou chybu ihned, okamžitě s tím přestat a namístě se kát, navraceje se upřímně k Pánu všech světů. Toto musíme učinit ještě na tomto světě, dříve než nás dostihne smrt, abychom se nestali jedněmi z těch nešťastníků, o nichž Alláh hovoří:
وَلَوْ أَنَّ لِكُلِّ نَفْسٍ ظَلَمَتْ مَا فِي الْأَرْضِ لَافْتَدَتْ بِهِ ۗ وَأَسَرُّوا النَّدَامَةَ لَمَّا رَأَوُا الْعَذَابَ ۖ وَقُضِيَ بَيْنَهُم بِالْقِسْطِ ۚ وَهُمْ لَا يُظْلَمُونَ
“A kdyby každá duše nespravedlivá měla vše, co je na zemi, chtěla by se tím vykoupit. A budou tajit lítost, až spatří trest; avšak bude mezi nimi spravedlivě rozsouzeno a nebude jim ukřivděno.” (Júnus: 54)
O těch, kteří své viny neuznají ani tehdy, Alláh říká:
الْيَوْمَ نَخْتِمُ عَلَىٰ أَفْوَاهِهِمْ وَتُكَلِّمُنَا أَيْدِيهِمْ وَتَشْهَدُ أَرْجُلُهُم بِمَا كَانُوا يَكْسِبُونَ
“Dnes ústa jejich zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a svědčit jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli.” (Jásín: 65)
Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم se usmál a potom pravil:
مِنْ مُخَاطَبَةِ الْعَبْدِ رَبَّهُ يَقُولُ يَا رَبِّ أَلَمْ تُجِرْنِي مِنَ الظُّلْمِ قَالَ يَقُولُ بَلَى . قَالَ فَيَقُولُ فَإِنِّي لاَ أُجِيزُ عَلَى نَفْسِي إِلاَّ شَاهِدًا مِنِّي قَالَ فَيَقُولُ كَفَى بِنَفْسِكَ الْيَوْمَ عَلَيْكَ شَهِيدًا وَبِالْكِرَامِ الْكَاتِبِينَ شُهُودًا – قَالَ – فَيُخْتَمُ عَلَى فِيهِ فَيُقَالُ لأَرْكَانِهِ انْطِقِي . قَالَ فَتَنْطِقُ بِأَعْمَالِهِ – قَالَ – ثُمَّ يُخَلَّى بَيْنَهُ وَبَيْنَ الْكَلاَمِ – قَالَ – فَيَقُولُ بُعْدًا لَكُنَّ وَسُحْقًا . فَعَنْكُنَّ كُنْتُ أُنَاضِلُ
“Vzpomněl jsem si na to, jak bude služebník hovořit se svým Pánem. Řekne: “Pane můj! Což jsi mi nezaručil, že budu uchráněn nespravedlnosti?” Alláh odpoví: “Ovšemže zaručil.” Potom služebník řekne: “Neuznávám proti sobě žádného svědectví, kromě svého vlastního.” Alláh řekne: “Dobrá, sám si proti sobě postačíš jako svědek, jakož i oba andělé, pověření záznamem tvých skutků.” Potom budou jeho ústa zapečetěna a poví se jeho rukám i chodidlům: “Mluvte!” – a ony promluví o jeho činech. Potom budou jeho ústa opět uvolněna, aby mohl promluvit i on, načež se on obrátí a svým rukám a chodidlům řekne: “Traťte se, prokleté! Vždyť já jsem se vás jenom snažil krýt!“1
Proto Alláh praví:
فَاعْتَرَفُوا بِذَنبِهِمْ فَسُحْقًا لِّأَصْحَابِ السَّعِيرِ
“Svou vinu tedy doznali – pryč s plamene obyvateli!” (Mulk: 11)
Potom už bude pozdě. A obyvatelům Ohně už zbude jen marné žadonění:
رَبَّنَا أَمَتَّنَا اثْنَتَيْنِ وَأَحْيَيْتَنَا اثْنَتَيْنِ فَاعْتَرَفْنَا بِذُنُوبِنَا فَهَلْ إِلَىٰ خُرُوجٍ مِّن سَبِيلٍ
“Pane náš, dals nám dvakrát zemřít a oživils nás také dvakrát a my viny své uznáváme. Je způsob nějaký, abychom se ven z toho dostali?” (Gháfir: 11)
Naopak skutečný muslim a opravdový věřící je ten, kdo se ze svých hříchů Alláhu doznává i na tomto světě, pročež s tím nebude mít problém ani na světě onom. A takovým bude, z dovolení Božího, odpuštěno.
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِنَّ اللَّهَ يُدْنِي الْمُؤْمِنَ فَيَضَعُ عَلَيْهِ كَنَفَهُ، وَيَسْتُرُهُ فَيَقُولُ أَتَعْرِفُ ذَنْبَ كَذَا أَتَعْرِفُ ذَنْبَ كَذَا فَيَقُولُ نَعَمْ أَىْ رَبِّ. حَتَّى إِذَا قَرَّرَهُ بِذُنُوبِهِ وَرَأَى فِي نَفْسِهِ أَنَّهُ هَلَكَ قَالَ سَتَرْتُهَا عَلَيْكَ فِي الدُّنْيَا، وَأَنَا أَغْفِرُهَا لَكَ الْيَوْمَ. فَيُعْطَى كِتَابَ حَسَنَاتِهِ، وَأَمَّا الْكَافِرُ وَالْمُنَافِقُونَ فَيَقُولُ الأَشْهَادُ :
“Alláh si přiblíží k Sobě věřícího a spustí na něj svůj zástor. Řekne mu: “Spáchal jsi takový a takový hřích?” A dotyčný odpoví: “Ano, můj Pane, spáchal.” A Alláh se ho bude dál a dál ptát a on dozná všechny své hříchy. Pomyslí si, že je už zcela zatracen. A pak Alláh řekne: “Skryl jsem tvé hříchy už na vezdejším světě a odpouštím ti je i dnes.” A potom mu bude dána kniha záznamů jeho dobrých skutků. Ale hříchy nevěřících a pokrytců budou odhalovámy přede všemi a všichni svědkové o nich řeknou:
هَٰؤُلَاءِ الَّذِينَ كَذَبُوا عَلَىٰ رَبِّهِمْ ۚ أَلَا لَعْنَةُ اللَّهِ عَلَى الظَّالِمِينَ
“Toto jsou ti, kdož o Pánu svém lži pronášeli!” Zdaž prokletí Boží nepadne na nespravedlivé” (Húd: 18)”2
(…)
Služebníci Boží!
V dlouhém hadísu o příběhu pomluvy matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها jí říká Posel Boží صلى الله عليه وسلم mimo jiné i toto:
فَإِنَّ الْعَبْدَ إِذَا اعْتَرَفَ بِذَنْبِهِ ثُمَّ تَابَ تَابَ اللَّهُ عَلَيْهِ
“… neboť věru Alláh přijme pokání toho služebníka, který se dozná ze svého hříchu a kaje se.“3
Podle jiného podání jí řekl:
يا عائِشةُ، إنْ كُنتِ ألْمَمْتِ بذَنبٍ فاستَغْفِري اللهَ، فإنّ التَّوبةَ مِن الذَّنبِ: النَّدَمُ والاستِغْفارُ
“‘Áišo, pokud jsi spáchala hřích, potom pros Alláha o odpuštění, protože pokání ze hříchu je věru lítost nad ním a prosba o jeho odpuštění.“4
Jejího otce Abú Bekra as-Siddíka رضي الله عنه naučil Posel Boží صلى الله عليه وسلم na konci každé modlitby uznávat své hříchy a prosit o odpuštění těmito slovy:
اَللَّهُمَّ إِنِّي ظَلَمْتُ نَفْسِي ظُلْمًا كَثِيرًا , وَلَا يَغْفِرُ اَلذُّنُوبَ إِلَّا أَنْتَ , فَاغْفِرْ لِي مَغْفِرَةً مِنْ عِنْدِكَ , وَارْحَمْنِي , إِنَّكَ أَنْتَ اَلْغَفُورُ اَلرَّحِيمُ
“Ó Alláhu, ukřivdil jsem sám sobě křivdou četnou a nikdo neodpouští hříchy kromě Tebe, odpusť mi tedy Svým odpuštěním a smiluj se nade mnou, věru Ty jsi odpouštějící, smilovný!“5
Proto se bojme Alláha, urychleně uznejme své chyby a kajme se z nich! To je požadavek naší víry a věc, kterou Alláh miluje. Skutečný věřící a zbožný muslim je znám jako někdo, kdo se stále kaje, prosí o odpuštění a vyznává se Alláhu ze svých chyb.
Podle ‘Abdulláha ibn Busra رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم praví:
طُوبَى لِمَنْ وَجَدَ فِي صَحِيفَتِهِ اسْتِغْفَارًا كَثِيرًا
“Blahoslaven, kdo ve svém záznamu nalezne mnoho proseb za odpuštění!“6
Naopak odsouzen je ten, kdo znovu a znovu střemhlav upadá do jednoho a téhož hříchu, jako v hadísu ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما, kde Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
ويلٌ للمُصرِّينَ الَّذينَ يصرُّونَ على ما فعلوا وهم يعلَمونَ.
“Běda střemhlav se vrhajícím, kteří se vrhají do toho, čeho se již dopustili a jsou si toho vědomi!“7
Ó Alláhu, uznáváme, že jsme bytosti, které mnoho hřeší, proti sobě samým, proti našim bližním a dokonce i proti Tobě. Přiznáváme své poklesky, chyby, hříchy, přešlapy a omyly a prosíme Tě o odpuštění a ochranu před naším vlastním zlem. Ty jsi Jediný, který nám může odpustit, a Jediný u Něhož můžeme nalézt bezpečí před námi samými. Ámín!
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2969.
- V této podobě ho zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2441. Velmi podobný hadís uvádí i Muslim v Sahíhu, hadís č. 2768.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2661; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2770.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 26279; al-Humejdí v Musnedu, hadís č. 284; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č.7027. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1208.
- Muteffekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 834; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2705.
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3818; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 1/381. Uvádí ho i as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 5292. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3930.
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 6541; al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 380; a v delší verzi at-Taberání v Musnedu š-Šámíjín, hadís č. 1055. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 2257.