بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
V našem pozemském životě se střídají chvíle blahobytu i nouze, síly i slabosti, požehnaných darů i zdrcujících katastrof. To je realita tohoto světa. Kolébá se mezi tím, co je pro nás pozitivní a tím, co je pro nás negativní. Když prší, doufáme v blahodárný déšť a bojíme se ničivých povodní. Když fouká vítr, prosíme o osvěžující vánek a strachujeme se před běsnící vichřicí.
Moudrý člověk ví, že toto vše jsou znamení od Stvořitele veškerenstva a bere si z tohoto ponaučení pro svůj život. Ví, že takto se v reálném světě projevují důkazy pravdivosti Knihy Boží a Sunny Božího Posla صلى الله عليه وسلم. A k takovým jevům patří i zemětřesení.
Vznešený Alláh praví:
قُلْ هُوَ الْقَادِرُ عَلَىٰ أَن يَبْعَثَ عَلَيْكُمْ عَذَابًا مِّن فَوْقِكُمْ أَوْ مِن تَحْتِ أَرْجُلِكُمْ أَوْ يَلْبِسَكُمْ شِيَعًا وَيُذِيقَ بَعْضَكُم بَأْسَ بَعْضٍ ۗ انظُرْ كَيْفَ نُصَرِّفُ الْآيَاتِ لَعَلَّهُمْ يَفْقَهُونَ
“Rci: “A jest v moci Jeho, aby na vás poslal trest, jenž postihne vás shora i zdola, či aby vás rozdělil na protivné strany a dal jedněm z vás okusit násilí druhých!” Pohleď, jak činíme znamení Svá srozumitelnými – snad to pochopí.” (An’ám: 65)
Trest postihující zdola je vysvětlován jako pohlcení zemí či právě zemětřesení.
Vznešený Alláh přísahá:
وَالْأَرْضِ ذَاتِ الصَّدْعِ
“Při zemi rozpuklin plné!” (Tárik: 12)
Tyto rozpukliny zmíněné ve verši zjeveném před čtrnácti staletími by snad mohly odkazovat i na geologické zlomy, podél kterých probíhají zemětřesení a které byly objeveny teprve před méně než sto lety. Tyto zlomy vymezují jednotlivé kontinentální desky, které po nich kloužou a pohybují se a vytvářejí hory i zemětřesení. Toto je Boží vzkaz, který jedni přijímají se zadostiučiněním, zatímco druzí se na něm snaží budovat své bezbožné a materialistické výmysly. A Alláh nemiluje toho, kdo ví vše o tomto světě, ale neví pranic o Stvořiteli světa.
Zemětřesení byla také jednou z podob trestu národů vyhlazených na tomto světě.
Alláh uvádí příběh o zpupném boháči Kárúnovi, jehož pohltila zem:
إِنَّ قَارُونَ كَانَ مِن قَوْمِ مُوسَىٰ فَبَغَىٰ عَلَيْهِمْ ۖ وَآتَيْنَاهُ مِنَ الْكُنُوزِ مَا إِنَّ مَفَاتِحَهُ لَتَنُوءُ بِالْعُصْبَةِ أُولِي الْقُوَّةِ إِذْ قَالَ لَهُ قَوْمُهُ لَا تَفْرَحْ ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ الْفَرِحِينَ
“Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, avšak vzpurně jednal s nimi, neboť jsme mu tolik pokladů dali, že klíče jeho těžké byly i pro houf lidí plných síly. A hle, pravil mu lid jeho: “Nejásej příliš, neboť Bůh nemá rád ty, kdož příliš jásají!” (Kasas:76)
A zmiňuje se i o městech překypujících modloslužbou, nespravedlností a útlakem, zničených právě pohromami jako jsou zemětřesení:
وَكَذَٰلِكَ أَخْذُ رَبِّكَ إِذَا أَخَذَ الْقُرَىٰ وَهِيَ ظَالِمَةٌ ۚ إِنَّ أَخْذَهُ أَلِيمٌ شَدِيدٌ ﴿١٠٢﴾ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً لِّمَنْ خَافَ عَذَابَ الْآخِرَةِ ۚ ذَٰلِكَ يَوْمٌ مَّجْمُوعٌ لَّهُ النَّاسُ وَذَٰلِكَ يَوْمٌ مَّشْهُودٌ ﴿١٠٣﴾
“Takový je zásah Pána tvého, když města zasahuje, jež nespravedlivá jsou. A zásah Jeho věru bolestný je a prudký! A zajisté je v tom znamení pro toho, kdo bojí se trestu dne posledního; a to bude den, v němž lidé budou shromážděni, a bude to den, v němž všichni budou přítomni.” (Húd: 102-103)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم se v hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه také zmiňuje o zemětřeseních coby znameních blížící se Hodiny:
لاَ تَقُومُ السَّاعَةُ حَتَّى يُقْبَضَ الْعِلْمُ، وَتَكْثُرَ الزَّلاَزِلُ، وَيَتَقَارَبَ الزَّمَانُ، وَتَظْهَرَ الْفِتَنُ، وَيَكْثُرَ الْهَرْجُ ـ وَهْوَ الْقَتْلُ الْقَتْلُ ـ حَتَّى يَكْثُرَ فِيكُمُ الْمَالُ فَيَفِيضُ
“Hodina nenadejde, dokud nauka nebude odňata, zemětřesení se nestanou častějšími, čas nezačne plynout rychleji, pokušení se nezvýrazní, nebude více herdže – a to je vraždění a vraždění – a nebude mezi vámi kolovat více majetku.”1
Zemětřesení není jen katastrofa, není nutně zlým znamením konce světa či trestem hříšníků, ale je vždy varováním od Všemohoucího Alláha, Nejsilnějšího a Nejmocnějšího Vládce země i nebes. Jsou zkouškami tohoto světa. Jako jsou jedny národy pokoušeny tyranií vládců, jiné nájezdy nepřátel, chudobou či epidemiemi chorob, jsou jiné pokoušeny živelnými pohromami. Zamýšlet se nad ním a vyvozovat z něj ponaučení je islámský imperativ. Stejně jako zanechání hříchů, neboť právě ty nejvíce a nejčastěji působí ztrátu požehnání na tomto světě, jak uvádí Ibnu l-Kajjim.2
Vznešený Alláh praví:
وَمَا نُرْسِلُ بِالْآيَاتِ إِلَّا تَخْوِيفًا
“A My znamení Svá jen pro postrašení sesíláme.” (Isrá´: 59)
Také říká:
وَلَنَبْلُوَنَّكُم بِشَيْءٍ مِّنَ الْخَوْفِ وَالْجُوعِ وَنَقْصٍ مِّنَ الْأَمْوَالِ وَالْأَنفُسِ وَالثَّمَرَاتِ ۗ وَبَشِّرِ الصَّابِرِينَ ﴿١٥٥﴾ الَّذِينَ إِذَا أَصَابَتْهُم مُّصِيبَةٌ قَالُوا إِنَّا لِلَّهِ وَإِنَّا إِلَيْهِ رَاجِعُونَ ﴿١٥٦﴾ أُولَٰئِكَ عَلَيْهِمْ صَلَوَاتٌ مِّن رَّبِّهِمْ وَرَحْمَةٌ ۖ وَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُهْتَدُونَ ﴿١٥٧﴾
“Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech – avšak oznam zvěst radostnou trpělivým, kteří, když postihne je neštěstí, hovoří: “My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!” A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni.” (Bekara: 155-157)
A právě takový byl i přístup našich zbožných předků k zemětřesením.
Historie muslimů uvádí případ zemětřesení v době pravověrného chalífy Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه. Jeho snacha Safíja bint ‘Ubejd vypráví, že Medína se tehdy mocně zatřásla zemětřesením natolik, až zaduněla země a otřásly se postele spících. Omar tehdy přednesl lidem kázání, v němž řekl: “Což jste to nepocítili? Což se rychle a neodkladně nenapravíte? Věru pokud se to zopakuje, vskutku opustím vaše řady a nebudu tu s vámi!”3
Když se v době ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه zatřásla zem pod iráckou Kúfou, řekl místním lidem: “Ó lidé! Věru váš Pán vás napomíná, proto si to vemte k srdci, kajte se k Němu dříve, než bude jedno, ve které dolině dojdete zkázy!”4
Když zemětřesení postihlo Šám, chalífa Omar ibn ‘Abdil’azíz nařídil ve svém dopise místním lidem: “Opusťte své domovy. Kdokoli z vás je toho schopen, nechť uděluje milodary. Věru Vznešený Alláh praví:
قَدْ أَفْلَحَ مَن تَزَكَّىٰ ﴿١٤﴾ وَذَكَرَ اسْمَ رَبِّهِ فَصَلَّىٰ ﴿١٥﴾
“Prospívat naopak bude ten, kdo je očištěn a jméno Pána svého vzpomíná a modlitbu koná.”(A’lá: 14-15)”5
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh zhůry sedmero nebes zjevuje Svůj příkaz:
فَآمِنُوا بِاللَّهِ وَرَسُولِهِ النَّبِيِّ الْأُمِّيِّ الَّذِي يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَكَلِمَاتِهِ وَاتَّبِعُوهُ لَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ
“Věřte tedy v Boha a posla Jeho, proroka neučeného, jenž věří v Boha a Jeho slova, a následujte jej – snad se octnete na cestě správné!” (A’ráf: 158)
Varuje nás před osudem těch, kteří se zachovali opačně:
إِنَّ الَّذِينَ حَقَّتْ عَلَيْهِمْ كَلِمَتُ رَبِّكَ لَا يُؤْمِنُونَ ﴿٩٦﴾ وَلَوْ جَاءَتْهُمْ كُلُّ آيَةٍ حَتَّىٰ يَرَوُا الْعَذَابَ الْأَلِيمَ ﴿٩٧﴾
“Ti, proti nimž se vyplnilo slovo Pána tvého, neuvěří, i kdyby se jim dostalo všech možných znamení, dokud trest bolestný nespatří.” (Júnus: 96-97)
Vznešený Alláh se také výhružně táže:
أَفَأَمِنَ أَهْلُ الْقُرَىٰ أَن يَأْتِيَهُم بَأْسُنَا بَيَاتًا وَهُمْ نَائِمُونَ ﴿٩٧﴾ أَوَأَمِنَ أَهْلُ الْقُرَىٰ أَن يَأْتِيَهُم بَأْسُنَا ضُحًى وَهُمْ يَلْعَبُونَ ﴿٩٨﴾ أَفَأَمِنُوا مَكْرَ اللَّهِ ۚ فَلَا يَأْمَنُ مَكْرَ اللَّهِ إِلَّا الْقَوْمُ الْخَاسِرُونَ ﴿٩٩﴾
“Jsou si obyvatelé těchto měst jisti tím, že na ně nedopadne přísnost Naše během doby noční, když do spánku jsou pohrouženi? Jsou si obyvatelé těchto měst jisti tím, že na ně nedopadne přísnost Naše během dne jasného, když zábavám se oddávají? A jsou si jisti před lstí Boží? Nikdo si není před lstí Boží jist, leda lid, jenž ztrátě své jde vstříc!” (A’ráf: 97-99)
Projevme ve svém životě více dobra a Alláh nám to dobrem vrátí. Projevíme-li však více zla, Alláh nezabrání, aby nás postihlo zlé.
Vznešený Alláh praví:
وَمَا كَانَ رَبُّكَ لِيُهْلِكَ الْقُرَىٰ بِظُلْمٍ وَأَهْلُهَا مُصْلِحُونَ
“Pán tvůj pak není takový, aby zničil města ona nespravedlivě, zatímco obyvatelé jejich skutky zbožné konali.” (Húd: 117)
Kajte se a proste o odpuštění! Proste Alláha a modlete se! Napravujte sebe sama, své rodiny a svou společnost, protože dokud existuje upřímná snaha o nápravu, Boží trest se odkládá. Kárúna přece nepohltila zem a obyvatelé dávných měst nehynuli pod troskami svých obydlí, dokud neodmítali upřímnou radu.
Muslimové! Prokažme svůj soucit! Pomáhejme našim bratřím a sestrám v Turecku a Sýrii postiženým zemětřesením! Věnujme ze svého majetku almužnu! Mysleme na ně a nezapomínejme na ně ve svých prosbách. Buďme vděčni za každodenní Boží požehnání nad námi a nesmírné dary Jeho přízně v podobě životních jistot, bezpečí domova a rodinné pohody, kterých jsme si doposud ani nevšímali a jichž si všimneme teprve poté, co o ně – nedej Bůh – přijdeme. Važme si toho, co máme a toho, že máme jeden druhého. Dívejte se na osud ostatních i na osud svůj a poučte se z toho dřív, než bude pozdě!
Skončím hadísem od Abú Hurejry رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
مَنْ رَأَى مُبْتَلًى فَقَالَ الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي عَافَانِي مِمَّا ابْتَلاَكَ بِهِ وَفَضَّلَنِي عَلَى كَثِيرٍ مِمَّنْ خَلَقَ تَفْضِيلاً لَمْ يُصِبْهُ ذَلِكَ الْبَلاَءُ
“Kdo uvidí někoho stiženého pohromou a řekne: “Chvála Alláhu, Jenž mne uchránil toho, čím tebe vzkoušel a poctil mne poctami nad mnohé z těch, které stvořil,” toho daná pohroma nepostihne.”6
Ó Alláhu, ukřivdili jsme sami sobě, Ty Jediný můžeš odpustit hříchy, proto nám odpusť a smiluj se nad námi, věru Ty jsi Odpouštějící, Smilovný. Ó Alláhu, prosíme Tě o pomoc a o odpuštění, v Tebe věříme a na Tebe spoléháme, Tebe chválíme nejlepším způsobem, nejsme vůči Tobě nevděční, k Tobě pospícháme a zříkáme se těch, kteří Tvé meze překračují. Ó Alláhu, jen Tebe uctíváme, jen před Tebou na tváře padáme a jen Tebe o pomoc žádáme. Odvrať od nás Svůj trest na tomto I onom světě, ó Nejsmilovnější ze smilovných! Dej nám vejít do zahrad Ráje se všemi dobrými, ó Odpouštějící, Všemohoucí! Ámín!
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č.1036.
- Viz al-Džewábu l-káfí, str. 124.
- Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 2/473; a al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 3/342 se sahíh isnádem.
- Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 2/357-358; a at-Taberí v al-Džámi’u lit-te´wíli áji l-Kur´án, 17/478.
- Zaznamenal Ibn Redžeb ve Fethu l-Bárí, 6/323.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3432; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 6217; a at-Taberání v ad-Du’á, hadís č. 799. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2737.