Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا مَن يَرْتَدَّ مِنكُمْ عَن دِينِهِ فَسَوْفَ يَأْتِي اللَّهُ بِقَوْمٍ يُحِبُّهُمْ وَيُحِبُّونَهُ أَذِلَّةٍ عَلَى الْمُؤْمِنِينَ أَعِزَّةٍ عَلَى الْكَافِرِينَ يُجَاهِدُونَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ وَلَا يَخَافُونَ لَوْمَةَ لَائِمٍ ۚ ذَٰلِكَ فَضْلُ اللَّهِ يُؤْتِيهِ مَن يَشَاءُ ۚ وَاللَّهُ وَاسِعٌ عَلِيمٌ
“Vy, kteří věříte! Kdo z vás se odřekne náboženství svého… A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje, komu chce, a Bůh je velkorysý, vševědoucí.” (Máida: 54)
Historie islámu a muslimů pamatuje mnoho velikánů, mužů, kteří byli majáky a svítilnami správného vedení a morálními kompasy této ummy i v dobách nejtěžších. Jedním z nich byl bezpochyby i Abú Muhammed ‘Izzuddín ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdisselám ibn Abi l-Kásim ibn Hasan as-Sulemí aš-Šáfi’í, známý jako al-‘Izz ibn ‘Abdisselám (žil v letech 577-660 hidžry, tj. rok jeho úmrtí odpovídá roku 1262 kř. éry) – učenec zběhlý v mnoha vědních oborech, muž encyklopedických znalostí, člověk vysoce ambiciózní a energický, známý tím, že neustále nabádal k dobru a odvracel od zla. A nebál se při tom ničích výčitek.
Dobře známý je případ, kdy kritizoval vladaře as-Sáliha Ismá’íla za to, že francouzskému křižáckému hraběti Theobaldovi ze Champagne prodal několik muslimských pevností. Vládce se mu za jeho kritiku pomstil tím, že jej poslal do vyhnanství do al-Kudsu/Jeruzaléma. Potom k němu poslal svého vyslance s prosbou, aby se vrátil, poprosil o odpuštění a na znamení své pokory políbil vladaři as-Sálihovi jeho ruku. Odměnou se měl vrátit na místo předního učence, které zastával a měly mu být také navráceny všechny pocty, kterých byl zbaven. Al-‘Izz ibn ‘Abdisselám však něco takového odmítl, když královského vyslance častoval slovy: “Bídníče! Při Alláhu, nechci a hnusí se mi, aby mi on políbil moji ruku, natož abych já líbal tu jeho! Lidé! Já jsem na jedné straně a vy na opačné! Chvála Alláhu Vznešenému, který mne ochránil a uchránil mne toho, čím pokouší vás!”
Když jiný vládce, al-Ašraf, umíral a ležel na smrtelné posteli, pozval k sobě al-‘Izze ibn ‘Abdisseláma na poslední návštěvu. Al-Ašraf políbil učencovu ruku a pravil: “Pros Alláha za mne! Řekni mi naposled něco moudrého a dej mi radu.”
Al-‘Izz mu odvětil: “Co se týče mé prosby za vládce, opakuji ji velmi často. Často prosím Alláha, aby napravil našeho vládce, protože když bude takový, jaký má být, přinese spoustu užitku islámu a muslimům.”
A potom mu poskytl následující radu:
“V okamžicích, kdy je starý vládce nemocen a bezmocně leží na smrtelné posteli, jeho podřízení mnohdy povolují smilstvo, pití alkoholu, dopouštějí se obrovských hříchů a snaží se zosnovat četné lsti, jimiž škodí muslimům. A zvedají sazby daní měrou pro lid neúnosnou. To nejlepší, s čím bys mohl předstoupit před Alláha Vznešeného je, že zabráníš těmto nepravostem a všem těmto hříchům zamezíš. Že zabráníš jakékoli podobě bezpráví a útlaku.”
Když vládce slyšel tato slova, nařídil svým úředníkům, aby toto vše ihned a neprodleně vykonali a příkaz učence tak byl splněn.
Svému rádci al-‘Izzovi vládce tehdy řekl: “Ať tě Alláh dobrem odmění ve jménu tvé víry, tvé rady a všech muslimů. Prosím Alláha, aby mne i tebe v Ráji znovu spojil tak, jako na tomto světě.”
Potom vládce nabídl učenci rovných tisíc zlatých egyptských dinárů, které mu však al-‘Izz ihned vrátil se slovy: “Toto setkání bylo ve Jménu Božím. Nechci ho poskvrnit čímkoli světským.”
Potom se učenec s vladařem rozloučil a vrátil se domů.1