Jsou lidé, kteří říkají, že to příroda stvořila člověka a že to byla právě tato příroda, kdo mu dal rozum. A když se jich potom zeptáte, jak se to tak stalo, dostane se vám odpovědi, že příroda je jen náhoda, kterou řídí zákonitosti pravděpodobnosti a možnosti.
Vznešený Alláh však popisuje Sebe Sama jako toho:
الَّذِي جَعَلَ لَكُمُ الْأَرْضَ فِرَاشًا وَالسَّمَاءَ بِنَاءً وَأَنزَلَ مِنَ السَّمَاءِ مَاءً فَأَخْرَجَ بِهِ مِنَ الثَّمَرَاتِ رِزْقًا لَّكُمْ ۖ فَلَا تَجْعَلُوا لِلَّهِ أَندَادًا وَأَنتُمْ تَعْلَمُونَ
“jenž pro vás učinil zemi lůžkem a nebesa kupolí a jenž seslal z nebe vodu a dal pomocí jí vyrůst plodům pro obživu vaši. Nedávejte Bohu rovných, vždyť dobře to víte!” (Bekara: 22)
Ve svém vysvětlení tohoto verše Ibn Kesír, autor jednoho z nejznámějších výkladů Koránu, uvádí zkazku o jistém prostinkém beduínovi, kterého se tázali, co je důkazem jeho víry v existenci Stvořitele. Kočovník odpověděl: “Sláva budiž Alláhu! Oč vznešenější je On, nežli to, co k Němu přidružují! Jako zvířecí trus ukazuje na existenci zvířete, z něhož vyšel, jako stopy ukazují na existenci toho, kdo je po sobě zanechal, tak i nebesa s množstvím souhvězdí, země s množstvím kotlin a kopců, či moře s velikými vlnami … neukazují snad na existenci Všeznajícího a Vševědoucího, Vznešeného Alláha?” 1
Potom uvedl Ibn Kesír ještě nekolik dalších podobných příkladů a následně uzavřel:
“Stejně tak i propletená síť říčních koryt, nesoucí s sebou všechna ta požehnání, rozmanitost druhů zvířat, která Všemohoucí rozmístil po zemi, jakož i rostlinstva všemožné chuti, vůně, vzhledu a barev, které vyrůstají z jedné a téže půdy a vody, toto vše jsou důkazy existence všemohoucího Stvořitele a Jeho ohromující moci, moudrosti a milosti vůči Jeho stvořením.” 2
Přední syrský učenec, spisovatel a intelektuál minulého století ‘Alí at-Tantáwí o argumentech soudobých ateistů napsal:
“Víte, čemu se podobá argumentace ateistů?
Podobá se příkladu dvojice trosečníků bloudících pouští, kteří najednou nalezli velikánský a nádherně vybavený palác, plný umně zdobených a dovedně zbudovaných zdí, v jehož pokojích se nachází prostírání z drahocených látek, umělecky cenné řemeslné výrobky jako hodiny a svítilny.
V tom jeden z nich řekne: “Věru toto je výtvor nějakého velikého mistra stavitele!”
A druhý mu to vyvrací slovy: “Vůbec ne. Tohle kdysi byla jen pouhopouhá skála, ale větry a bouře ji za mnoho a mnoho milionů let vytvarovaly zcela náhodně do podoby zdí a hradeb.”
Potom se ten první toho druhého udiveně zeptá: “A co ta prostírání z drahých látek?”
První mu odpoví: “Vítr sem navál jednotlivé chlupy z ovčí vlny a honil je mnoho a mnoho let dokola, až se upletly na vlněná vlákna a spojila se do tkaniny. Ta se ta dlouhá léta také obarvila, když sem vítr navál i miniaturní částečky barvy. A tak za mnoho, mnoho let, náhodně vznikla i tkanina prostírání.
“A ty hodiny?” nechce mu stále věřit ten první.
“Kusy železa změnily svůj tvar dlouhodobým působením počasí. Za mnoho a mnoho let se rozpadly do železných koleček a potom, za další dlouhý čas, získaly dnešní podobu hodin.”
No řekněte sami. Není snad ten druhý z nich úplný a naprostý hlupák?“3
Tyto příklady jsou jen malá kapka v moři jiných podobných, které ukazují na existenci Velkolepého Tvůrce a Stvořitele, který vše udržuje při životě a všechno řídí v nejdokonalejším souladu.
A skončíme koránskými verši:
إِنَّ فِي خَلْقِ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَاخْتِلَافِ اللَّيْلِ وَالنَّهَارِ لَآيَاتٍ لِّأُولِي الْأَلْبَابِ ﴿١٩٠﴾ الَّذِينَ يَذْكُرُونَ اللَّهَ قِيَامًا وَقُعُودًا وَعَلَىٰ جُنُوبِهِمْ وَيَتَفَكَّرُونَ فِي خَلْقِ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ رَبَّنَا مَا خَلَقْتَ هَٰذَا بَاطِلًا سُبْحَانَكَ فَقِنَا عَذَابَ النَّارِ
“Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení pro lidi rozmyslem nadané, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: “Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic – sláva Tobě! Ušetři nás trestu ohně pekelného!” (Ali-Iman, 190)
A Alláh poskytuje svou podporu tomu, komu On chce!
Autor: Zijad Ljakić
Zdroj: facebookový profil Zijad Ljakić
Přeložil a upravil: Alí Větrovec