Ibn ‘Abdilberr ve svém díle at-Temhíd uvádí, že zbožný muž zvaný ‘Abdulláh al-‘Umerí jednou napsal dopis imámu Málikovi ibn Anas. V tomto dopise povzbuzoval Málika, aby vyhledával samotu a věnoval se tajným dobrým skutkům tak, jako to činí on sám.
Málik mu na tento dopis odpověděl slovy:
“Zajisté Alláh rozdělil dobré skutky mezi lidmi zrovna tak, jako rozdělil i obživu a zdroje příjmu. Proto jednomu člověku otevřel brány modlitby, ale neotevřel mu brány půstu. Druhému otevřel brány almužny, ale neotevřel mu brány vyzývání k islámu. Třetímu pak otevřel brány džihádu na cestě Boží. A šíření znalostí je také jedním z nejlepších zbožných skutků. Proto jsem já spokojen s branami těch dobrých skutků, které jsou otevřeny mně. Smýšlím, že to, na čem jsem já, není o nic méně hodnotné, nežli to, na čem jsi ty. A doufám, že oba následujeme dobro a dobro také konáme.” 1
Každý jeden muslim má od Alláha předepsány rituální povinnosti, které musí vykonávat. Musí mít základní znalosti své víry, musí znát základní prosby a připomenutí, musí dodržovat povinné modlitby, postit se v Ramadánu, případně, pokud si to může dovolit, musí vykonat pouť do Mekky a platit povinné milodary.
Co je nad tento rámec, je záležitostí osobního duchovního života každého jedince. Někdo nalézá probuzení své duše a slast svého srdce v nauce, jejím hledání a vyučování, někdo v modlitbě, někdo v milodaru, někdo v zikru, někdo v prosbách, půstu či jiných aspektech uctívání. Ráj má, jak se dozvídáme v hadísech, osm různých bran, mezi nimi i bránu modlitby, bránu milodaru, bránu džihádu na cestě Boží, bránu půstu zvanou ar-Rajján … A jak říká Posel Boží صلى الله عليه وسلم:
كُلٌّ مُيَسَّرٌ لِمَا خُلِقَ لَهُ
“Každému je ulehčeno to, pro co byl stvořen.” 2
Schopnosti lidí nejsou totožné. Lidé se mezi sebou liší ve svých talentech a nadáních, díky vrozeným vlohám, výchově a prostředí, které je formovalo. A je to jedině dobře. Někomu Alláh otevře brány dobrovolné modlitby, jinému dobrovolného půstu, třetímu milodaru, čtvrtému nauky, pátému šíření islámu apod.
Pohlédneme-li na životy společníků Posla Božího صلى الله عليه وسلم, ať je s nimi všemi Alláh spokojen, pak shledáme, že každý z nich exceloval v některém dobrém skutku.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
أَرْحَمُ أُمَّتِي بِأُمَّتِي أَبُو بَكْرٍ وَأَشَدُّهُمْ فِي دِينِ اللَّهِ عُمَرُ وَأَصْدَقُهُمْ حَيَاءً عُثْمَانُ وَأَقْضَاهُمْ عَلِيُّ بْنُ أَبِي طَالِبٍ وَأَقْرَؤُهُمْ لِكِتَابِ اللَّهِ أُبَىُّ بْنُ كَعْبٍ وَأَعْلَمُهُمْ بِالْحَلاَلِ وَالْحَرَامِ مُعَاذُ بْنُ جَبَلٍ وَأَفْرَضُهُمْ زَيْدُ بْنُ ثَابِتٍ أَلاَ وَإِنَّ لِكُلِّ أُمَّةٍ أَمِينًا وَأَمِينُ هَذِهِ الأُمَّةِ أَبُو عُبَيْدَةَ بْنُ الْجَرَّاحِ
“Nejmilosrdnější z mé ummy vůči mé ummě je Abú Bekr. Nejpřísněji příkaz Boží dodržuje Omar, nejopravdovější je ve svém studu Osmán, nejlepší soudce je ‘Alí ibn Abí Tálib, nejlepším recitátorem Knihy Boží je Ubejj ibn Ka’b, nejznalejší o povoleném a zakázaném je Mu’áz ibn Džebel, dědické výměry nejlépe zná Zejd ibn Sábit. A věru každá občina má svého důvěrníka a důvěrníkem této občiny je Abú ‘Ubejda ibnu l-Džerráh.” 3
Také možno dodat, že podobně tomu exceloval jako vojevůdce v džihádu na cestě Boží Chálid ibnu l-Welíd, Ibn ‘Abbás vynikal jako vykladač Koránu a Abú Hurejra byl nejlepší, co se týče zaznamenávání a předávání hadísů.
Proto i ty, milý čtenáři, zjisti, v čem jsi dobrý. Každý může být v něčem nedostižný, pokud se dostatečně vynasnaží objevit v sobě to nejlepší, čím ho jeho Stvořitel obdařil. Avšak tato cesta není myslitelná bez dřiny, potu, učení, klopýtání a opětovného vstávání. Leč nejsladší spánek je poté, co padneme únavou. Nejlépe se najíme poté, co nejvíce vyhladovíme a ani kadidlo nepustí vůni, dokud se nezapálí.
Vznešený Alláh praví:
وَالَّذِينَ جَاهَدُوا فِينَا لَنَهْدِيَنَّهُمْ سُبُلَنَا
“Ty, kdož k vůli Nám se usilovně snaží, ty věru povedeme po cestách Svých.” (‘Ankebút: 69)
Dej se tedy do práce. Usilovně konej, čti, vzpomínej Alláha, využívej svůj čas. Nenechej, aby ti uplynula zahálkou ani jediná minuta. Právě v okamžiku, když začneš zahálet, přijdou šejtánská našeptávání, starosti a chmury a tvá duše se stane pro šejtána hřištěm. Proto nenechej, aby ti uplynul třeba i jediný den či noc a ty nevykonáš něco užitečné. Mrhání časem je totiž nejhorší neřestí, neřestí, která ničí celý život.
Prosím Alláha, aby každému muslimovi otevřel brány toho dobra, v němž je nejlepší a v němž může vystoupat po rajských příčkách nejvýše. Ámín!
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 8/115.
- Muttefekun ‘alejhi. Od ‘Imrána ibnu l-Husajna رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7551; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2649.
- V této formě hadís uvádí Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 154; jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 125.