Základní informace o zekátu na finance, díl 2.

Předpoklady a pilíře zekátu

Zekát je uctívání a platí pro něj předpisy uctívání, stejně jako třeba pro modlitbu, tj. musí být proveden výhradně s upřímným úmyslem pro Tvář Boží z lásky k Alláhu, touhy po Jeho odměně a strachu z Jeho trestu a zároveň jen a pouze způsobem, který stanovil Alláh v Koránu či Posel Boží صلى الله عليه وسلم ve své Sunně a nijak jinak. Navíc také platí, že zekát je vedle uctívání i přímým nárokem chudých na majetku bohatých.

Pilíře zekátu lze definovat z pohledu hrazeného obnosu majetku, plátce a příjemce.

Z hlediska druhu hrazeného obnosu je předepsán zekát na zlato a stříbro, finance v hotovosti i úsporách, obchodované zboží (podle správnějšího názoru), šeky a dluhopisy. Do vypočtené výše majetku se nezapočítávají základní životní náklady jako jídlo, oblečení, bydlení, výbava domu či bytu, vozidlo, základní výbava k výkonu zaměstnání či běžné provozní náklady na vše uvedené.

Stálá komise pro fetwy stanovuje:

„Zekát je nutno platit na všechny druhy majetku, na majetek, který se nachází v hotovosti, i na ten, který je uložen jako úspory v bance, pokud dosáhne stanovené meze a pod tuto mez nespadne po dobu jednoho lunárního roku.“¹

Z hlediska plátce zekátu, je jím každý šarí’atsky povinovaný věřící muž či žena, jehož majetek přesáhne hodnotu zvanou النصاب an-nisáb a pod tuto hodnotu neklesne za celý lunární rok. Taková osoba se podle šarí’y považuje za bohatou.

Stálá komise pro fetwy v KSA stanovuje:

„Zekát musí být uhrazen z úspor i z příjmů, pokud u dotyčné osoby jejich hodnota přesáhne nisáb buď sama o sobě, anebo po připočtení ke stávajícímu obnosu majetku, v úsporách i v hotovosti, a pokud od okamžiku, kdy majetek hodnotu nisábu přesáhl uplynul lunární rok.“²

Příjemce zekátu pak explicitně vyjmenovává koránský verš:

إِنَّمَا الصَّدَقَاتُ لِلْفُقَرَاءِ وَالْمَسَاكِينِ وَالْعَامِلِينَ عَلَيْهَا وَالْمُؤَلَّفَةِ قُلُوبُهُمْ وَفِي الرِّقَابِ وَالْغَارِمِينَ وَفِي سَبِيلِ اللَّهِ وَابْنِ السَّبِيلِ ۖ فَرِيضَةً مِّنَ اللَّهِ ۗ وَاللَّهُ عَلِيمٌ حَكِيمٌ

„Almužny jsou pouze pro chudé a nuzné, pro ty, kdož je vybírají, pro ty, jichž srdce se sjednotila, pro otroky a zadlužené, pro boj na cestě Boží a pro toho, kdož po ní kráčí podle ustanovení Božího, a Bůh je vševědoucí, moudrý.“ (Tewba: 60)

Primárním příjemcem zekátu je kdokoli z výše jmenovaných kategorií, kdo je muslim³ a praktikuje svou víru. ⁴

Kdo je muslim a dodržuje příkazy své víry, má tímto přednostní nárok, aby mu byl vyplacen díl ze zekátu. Ibn Tejmíja smýšlí, že nemodlící se osoba, byť by byla z kategorie příjemců zekátu, nemá na zekát tento přednostní nárok, dokud se nepokaje a nezačne se modlit. ⁵

Pokud neexistuje v uvedených kategoriích nikdo, kdo by byl praktikujícím muslimem, přechází zekát na nepraktikující muslimy a na nemuslimy, kteří nejsou ve válečném stavu s muslimy. Těm, kteří proti muslimům bojují, je zekát dávat zakázáno shodně konsenzu učenců.⁶

Podle Sáliha al-Fewzána mohou nemuslimští spojenci spadat do kategorie المؤلفة قلوبهم al-muellefetu kulúbuhum a je jim možno věnovat zekát i přednostně a to i ve velkých obnosech, protože takoví lidé jsou jednou z kategorií, kterým se má dávat zekát. ⁷

Zekát je možno dát i vlastnímu příbuznému, pokud spadá do jedné z kategorií jeho příjemců, za podmínky, že plátce zekátu by v případě jeho smrti po něm nedědil (v opačném případě by se mu udělený zekát de facto vrátil s dědictvím) a že jinak není povinen dotyčného živit, šatit a vydržovat (čímž by povinnost uhradit zekát de facto obcházel a zredukoval dvě povinnosti na jedinou). Zekát tomuto vzdálenějšímu příbuznému by dokonce mohl být hodnotnější, protože navíc plní i funkci utužování rodinných pout.

Jak se stanovuje nisáb?

V době zjevování Koránu a prorockého působení Posla Božího Muhammeda صلى الله عليه وسلم byly v Arábii v oběhu dvě valuty: východořímské zlaté dínáry a perské stříbrné dirhemy. Proto Posel صلى الله عليه وسلم Boží určil základ pro nisáb podle nich.

‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

فَإِذَا كَانَتْ لَكَ مِائَتَا دِرْهَمٍ وَحَالَ عَلَيْهَا الْحَوْلُ فَفِيهَا خَمْسَةُ دَرَاهِمَ وَلَيْسَ عَلَيْكَ شَىْءٌ – يَعْنِي فِي الذَّهَبِ – حَتَّى يَكُونَ لَكَ عِشْرُونَ دِينَارًا فَإِذَا كَانَ لَكَ عِشْرُونَ دِينَارًا وَحَالَ عَلَيْهَا الْحَوْلُ فَفِيهَا نِصْفُ دِينَارٍ فَمَا زَادَ فَبِحِسَابِ ذَلِكَ

„Budeš-li mít dvě sta stříbrných dirhemů, které u tebe zůstanou celý rok, potom z nich daruješ pět stříbrných dirhemů. A ze zlata nemáš povinnost odvádět nic, dokud nebudeš mít dvacet zlatých dínárů a ony u tebe vydrží celý rok. Potom se na ně dává půl dínáru. A pokud jich bude víc, výpočet je shodně tomu.”⁸

Základ pro stanovení nisábu je tedy pokrytí drahým kovem – zlatem nebo stříbrem. Stanovené množství je 20 miskálů zlata (arab. مثقال miskál je váhová jednotka o hodnotě cca 4,55 g), anebo 140 miskálů stříbra. Kdo celý jeden lunární rok vlastní majetek v této minimální výši, je podle šarí’y bohatý člověk a jeho povinností je odvádět jednu čtyřicetinu, tj. 2,5%, této hodnoty jako zekát. 200 stříbrných dirhemů váží cca 595 g a 20 zlatých váží asi 85 g. Minimální hodnota zekátu na stříbro je tedy 14,875 g stříbra a na zlato je to 2,125 g zlata.

Zekát na peněžní hotovost

Papírové bankovky či mince nekryté drahým kovem v době Posla Božího صلى الله عليه وسلم a jeho společníků رضي الله عنهم v místě, kde žili, neexistovaly, proto je otázka zekátu na finanční hotovost v současných měnách nově nastalým případem, který soudobí učenci museli náležitě zhodnotit, rozpracovat a zodpovědět.

Drtivá většina relevantních islámských učenců se vyslovila pro povinnost odvádět zekát na hotovost v soudobých valutách, analogicky k zekátu na zlato a stříbro. Toto je preferovaný a správný názor. Zekát na finance v soudobé měně se počítá podle hodnoty zlatého či stříbrného standardu a určuje se podle toho, která hodnota je pro chudobné výhodnější.⁹

Tedy pokud je nižší hodnotou nisáb podle zlata, bude se počítat podle zlata. Pokud je nižší hodnotou nisáb podle stříbra, bude se počítat podle stříbra.

Stálá komise pro fetwy v KSA říká:

„Měla by být stanovena podle toho z obou pokrytí, které je pro chudobné lepší a výhodnější, protože ceny zlata a stříbra kolísají podle doby a místa.“¹⁰

Vzhledem na aktuální rozdíly v burzovní ceně stříbra a zlata, kdy je stříbro o více než polovinu lacinější, než zlato, určujeme nisáb podle ceny stříbra přepočítané na naši měnu. Tak to bude výhodnější pro chudobné, neboť bude více plátců zekátu a celkově se vysbírá vyšší obnos a tak to také bude jistější z hlediska předběžné opatrnosti, co se týče svědomitého plnění si vlastních náboženských povinností ze strany plátců. Toto je preferovaný názor učenců a stanovisko velké většiny komisí pro fikh a moderní islámskoprávní otázky. Tohoto názoru je Kolegium pro fikh (islámsko-právní nauku) při Rábitě, tj. Světové muslimské lize, dále Světová rada islámských učenců, Stálá komise pro fetwy v KSA a šejchové Ibn Báz, al-‘Usejmín, Ibn Džibrín, Hasan Me´mún, ‘Abdulmuhsin al-‘Abbád, ‘Abdulláh al-Fewzán, Mustafa al-‘Adewí, Sa’d al-Haslán, Muhammed al-Munedždžid, Chálid ar-Rifá’í, Chálid al-Mušejkih, Chálid al-Muslih a další.¹¹

 

Praktická ukázka výpočtu zekátu na hotovost

Pokud naše hotovost dosahuje vyšší nebo alespoň stejné hodnoty jako je nisáb podle ceny stříbra, zekát z ní vypočítáváme přepočtem na měnu, v níž máme hotovost, tak, že její celkovou (a nikoli jen tu přesahující) výši buď vydělíme 40, anebo znásobíme cifrou 0,025.

Pochopíme to na praktickém příkladě.

Momentální cena surového a nezpracovaného zlata na světové burze v době psaní tohoto textu byla 58,56 euro za gram a momentální cena surového a nezpracovaného stříbra byla 0,743 eura za gram.¹²

To v přepočtu odpovídá nisábu 442,08 euro, tedy 10 375,74 Kč podle stříbra a 1171,20 euro, tj. 27 488,06 Kč podle zlata. Kdo má úspory v této hodnotě a během celého jednoho lunárního roku mu pod tuto úroveň nikdy neklesly, je povinen odvést na ně zekát. Protože se oba výměry (tj. podle zlata a podle stříbra) od sebe velmi odlišují, bereme v potaz výměr nižší, tedy ten podle stříbra, činící 442 euro a 8 centů, tj. 10 375 Kč a 74 haléřů.

Koho celková hotovost v průběhu celého lunárního roku dosahovala minimálně na tuto mez anebo výše a neklesla pod ni, je podle islámu povinen uhradit zekát ve výši minimálně 11,05 euro, tj. 259,34 Kč anebo v daném poměru více, pokud vlastní více peněz.

Kdo disponuje hotovostí větší, odevzdává shodně tomu vyšší obnos zekátu. Např. má-li muslim coby jednotlivec hotovost ve výši 1 milionu korun, odevzdává jako zekát 25 tisíc korun na osobu a lunární rok.

Zekát na finanční hotovost se hradí ve formě finanční hotovosti a nikoli ve formě zakoupeného zboží, potravin apod.

Zekát na úspory

Pakliže je předepsán zekát na aktuální hotovost, je shodně tomu podle stejného scénáře předepsán i zekát na úspory, lhostejno, zda se tyto úspory nacházejí na účtě v bance či kdekoli jinde. Vypočítává se stejným způsobem. Hodnota úspor se připočte k celkové hotovosti a zekát se vypočte z této konečné celkové sumy.

‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz řekl:

„Úspory střádané např. na věno při svatbě, nebo na výstavbu domu, nebo na cokoli jiného, jsou předmětem zekátu rovněž. Pokud jejich hodnota za celý lunární rok neklesne pod úroveň nisábu, podléhají i ony výměře zekátu. Není důležité, zda jsou ve formě zlata, stříbra, či soudobé valuty. Podléhají tak jako tak zekátu, protože důkazy povinnosti zekátu jsou vyřčeny všeobecně. Zekátu podléhá bez výjimky jakýkoli majetek, který přesáhne úroveň hodnoty svého nisábu a za celý rok pod ni nepoklesne.“¹³

Zekát na úspory by měl být dán rovněž ve formě financí a nikoli ve formě zakoupeného spotřebního zboží.

Zekát na obchodovatelné zboží

Podle správnějšího názoru velké většiny islámských učenců podléhá zekátu i obchodovatelné zboží ve vlastnictví obchodníka, který je prodává. Kdokoli vlastní obchodované zboží, jehož hodnota přesahuje výměru nisábu, je za něj povinen uhradit zekát ve výši 2,5%, stejným způsobem jako u hotovosti a úspor. Hodnota zboží se počítá dle jeho normální prodejní ceny a nikoli podle ceny nákupní.¹⁴

Hodnota zekátu za toto zboží se tedy počítá vždy koncem každého uplynuvšího lunárního roku, na základě ceny, kterou by za ně obchodník požadoval při prodeji. To je férovější přístup, neboť zekát se obecně platí na majetek, který je aktuálně v držení plátce zekátu.¹⁵ Počítá se aktuální tržní cena zboží v době uzávěrky pro platbu zekátu.¹⁶

Toto ustanovení se týká obyčejného spotřebního zboží, které nepodléhá specifickým, jiným způsobům kalkulace zekátu, jako např. dobytek, ovoce a zelenina. Pro ně a pro zemědělce, kteří je produkují, platí zvláštní předpisy o jiné výměře zekátu, které nejsou předmětem tohoto pojednání. Jejich prodejci a distributoři, kteří je nevyrábějí, pak platí zekát jen z jejich tržní hodnoty.

Stejným způsobem funguje i zekát na obchodované nemovitosti. Pokud někdo nakupuje nemovitosti, aby je prodával, musí z jejich hodnoty také platit zekát v hodnotě 2,5% jejich prodejní hodnoty v aktuálním čase odevzdávání zekátu, jak uvádí al-‘Usejmín.¹⁷

Stálá komise pro fetwy stanovila:
„Pozemek určený na prodej podléhá pravidlu o obchodovaném zboží a platí se za něj zekát podle obecného šarí’atského pravidla, z jejich prodejní ceny po uplynutí jednoho roku od přesažení nisábu, bez ohledu na výši jejich kupní ceny, bez ohledu na to, zda se jejich prodejní cena nyní zvýšila či snížila. Zekát se počítá z celkové tržní ceny těchto nemovitostí a činí jednu její čtyřicetinu.“ ¹⁸

Učenci nejsou zajedno, zda je předepsána úhrada zekátu na obchodovatelné zboží ve formě financí, anebo ve formě tohoto zboží. Ibn Tejmíja uvádí, že podle mezhebů imámů Málika a aš-Šáfi’ího není možno v tomto případě využít platby jiné, než finanční. Podle Abú Hanífy a jeho mezhebu to naopak možné je.¹⁹

‘Abdul’azíz ibn Báz se přiklání k hanefíjskému názoru jako ke správnějšímu a říká:

„Je rovněž dovoleno uhradit zekát na obchodovatelné zboží, jako jsou tkaniny, potravinové výrobky apod., ve formě tohoto zboží a nikoli ve formě finanční hotovosti, pokud to lépe poslouží příjemcům zekátu a je to v jejich zájmu.“²⁰

Stejného názoru je i Stálá komise pro fetwy, dle které „pokud je to v nejlepším zájmu příjemců zekátu, není na tom (tj. na uhrazení zekátu za zboží ve formě zboží a nikoli financí) nic špatného.“²¹

1. Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/200.
2. Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/281.
3. Zekát je vyplácen přednostně pouze muslimům shodně konsenzu učenců uváděnému Ibn Kudámou v al-Mughní, 2/1774.
4. Viz Ibn Báz v Medžmú’u l-fetáwá wel-mekálát, 14/246.
5. Viz al-Fetáwe l-kubrá, 5/373.
6. Viz Al-Bahru z-zuchchár, 2/195. Viz také Abú Júsuf v Kitábu l-charádž, str. 86. Totéž uvádí i al-Karadáwí ve Fikhu z-zekát, str. 449.
7. Viz al-Fetáwe l-muhimmetu fí tebsíri l-mahbúr, str. 73.
8. Hadís zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1573 a jako sahíh ho doložil ve svém tahkíku al-Albání; Ibn Wehb v al-Džámi’u, hadís č. 183; a al-Bejhekí v Sunenu, hadís č. 7783.
9. Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/254.
10. Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/257.
11. Viz Medželletu l-buhúsi l-islámíja, 31/374 a 1/214; Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/257; Medžmú’u fetáwe bni Báz, 14/125; totéž uvádí i dr. Abdulláh al-Ghufejlí v Newázilu z-zekát, str. 155; a dr. Chálid al-Mušejkih ve Fikhu n-newázili fi l-‘ibádát, str. 164-166.
12. Aktuální ceny drahých kovů v předních světových měnách lze ověřit na internetovém odkaze https://www.gold.co.uk/gold-price/
13. Viz Medžmú’u l-fetáwá we l-mekálát, 14/130.
14. Viz al-Mewsú’atu l-fikhíja, 13/171. Viz také Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/319.
15. Viz Ibn Kudáma v al-Mughní, 4/249.
16. Viz al-‘Usejmín v Medžmú’u l-fetáwá, 18/233.
17. Viz Medžmú’u l-fetáwá li-bni l-‘Usejmín, 18/205; viz také Ibid., 18/240.
18. Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/324.
19. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 25/82.
20. Viz Medžmú’u l-fetáwá wel-mekálát, 14/253.
21. Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/433.