بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Pokaždé, když vykonáme jakýkoli čin uctívání nebo dobrý skutek, musíme se sami sebe tázat: Byl u Alláha přijat? Budeme mezi úspěšnými, anebo mezi tratícími?
Věz, milý bratře, že existují příčiny, které k přijetí činů u Alláha mohou vést. A znej, že existují i jisté znaky, které ti mohou napovědět, že Alláh tvé dobré skutky přijal.
Znamením přijetí tvého dobra je, že se nevracíš ke hříchům, které jsi dříve páchal. Uvádí se, že Jahjá ibn Mu’áz pravil: “Kdo jazykem prosí o odpuštění, leč jeho srdce pevně spojuje se s hříchem, kdo je pevně rozhodnut se po měsíci ke hříchu vrátit, toho půst musí být odmítnut a tomu budou brány jeho přijetí před nosem uzavřeny.“
Znamením přijetí je i vděk a uvědomění si, že Alláh naše dobré skutky nepotřebuje. Vznešený Alláh praví:
إِن تَكْفُرُوا فَإِنَّ اللَّهَ غَنِيٌّ عَنكُمْ ۖ وَلَا يَرْضَىٰ لِعِبَادِهِ الْكُفْرَ ۖ وَإِن تَشْكُرُوا يَرْضَهُ لَكُمْ ۗ
“Jestliže jste vy nevděční, je Bůh věru soběstačný i bez vás a nelíbí se mu nevděk u služebníků Jeho. Jste-li vděční, pak ve vás nalezne zalíbení.” (Zumer: 7)
V hadísu od Abú Zerra رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم cituje Boží slova:
يَا عِبَادِي لَوْ أَنَّ أَوَّلَكُمْ وَآخِرَكُمْ وَإِنْسَكُمْ وَجِنَّكُمْ قَامُوا فِي صَعِيدٍ وَاحِدٍ فَسَأَلُونِي فَأَعْطَيْتُ كُلَّ إِنْسَانٍ مَسْأَلَتَهُ مَا نَقَصَ ذَلِكَ مِمَّا عِنْدِي إِلاَّ كَمَا يَنْقُصُ الْمِخْيَطُ إِذَا أُدْخِلَ الْبَحْرَ
“Služebníci Mí! I kdyby ti první i ti poslední mezi vámi, i lidé i džinové, se postavili na jediné místo a všichni společně Mne o něco poprosili, nic by Mi to neubralo, dokonce ani tolik, kolik ubere špička jehly, když se zanoří do moře.“1
Skutečný věřící se chvěje strachem, zda Alláh přijme to dobré, co vykoná a pospíchá s dalšími a dalšími dobrými skutky a podobami pokornosti vůči Němu.
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها se tázala Posla Božího صلى الله عليه وسلم na koránský verš:
وَالَّذِينَ يُؤْتُونَ مَا آتَوا وَّقُلُوبُهُمْ وَجِلَةٌ أَنَّهُمْ إِلَىٰ رَبِّهِمْ رَاجِعُونَ
“ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví před tím, že k Pánu svému se navrátí,” (Mu´minún: 60):
“Jsou to ti, co pijí alkohol a kradou?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم jí odpověděl:
لاَ يَا بِنْتَ الصِّدِّيقِ وَلَكِنَّهُمُ الَّذِينَ يَصُومُونَ وَيُصَلُّونَ وَيَتَصَدَّقُونَ وَهُمْ يَخَافُونَ أَنْ لاَ يُقْبَلَ مِنْهُمْ
“Nikoli, dcero as-Siddíkova, nýbrž jsou jimi ti, co se postí, modlí se, udělují milodary a i přesto se obávají, že to od nich nebude přijato,” načež recitoval následující verš:
أُولَٰئِكَ يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَهُمْ لَهَا سَابِقُونَ
“ti všichni se předhánějí v konání dobrých skutků a jako první jich dosahují.” (Mu´minún: 61)2
Dalším znamením přijetí dobrého činu je neustálé pokračování s dalšími dobrými činy, stále navazujícími na původní skutek. Alláh poctí dobro konajícího tím, že mu dá možnost vykonat další dobrý skutek. Jeden dobrý skutek je pak následován dalším a dalším podobným skutkem.
Znamením přijetí dobrého činu je i to, že ten, kdo ho vykoná, jím není ohromen a nekochá se jím. Podceňuje množství toho, co vykonal a cítí potřebu se Alláhu odvděčit za jeho dary, např. v jeho těle, jako zdraví, sluch, zrak, řeč apod., je si vědom toho, že se za ně Alláhu odvděčit nemůže a snaží se je využívat tak, aby v jejich pohledu plnil Boží nároky. Proto Alláh Svému Poslu přikazuje:
يَا أَيُّهَا الْمُدَّثِّرُ ﴿١﴾ قُمْ فَأَنذِرْ ﴿٢﴾ وَرَبَّكَ فَكَبِّرْ ﴿٣﴾ وَثِيَابَكَ فَطَهِّرْ ﴿٤﴾ وَالرُّجْزَ فَاهْجُرْ ﴿٥﴾ وَلَا تَمْنُن تَسْتَكْثِرُ
“Ty rouchem přikrytý! Vstaň a varuj, Pána svého oslavuj, svůj oděv očišťuj, hněvu Božího se varuj, kvůli rozmnožování zisku neuštědřuj” (Muddesir: 1-6)
Podle al-Hasana al-Basrího toto rozmnožování zisku znamená pocit, že člověk vykonal velké množství dobrých činů.
Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
لَنْ يُدْخِلَ أَحَدًا عَمَلُهُ الْجَنَّةَ
“Dobré skutky nepřivedou do Ráje nikoho z vás.”
“Ani tebe ne, Posle Boží?” podivili se přítomní.
A on jim odpověděl:
لاَ، وَلاَ أَنَا إِلاَّ أَنْ يَتَغَمَّدَنِي اللَّهُ بِفَضْلٍ وَرَحْمَةٍ
“Ne, ani mne ne, ledaže by mne Alláh zahrnul Svou přízní a milostí.“3
Znamením přijetí dobrých skutků je i to, že si je oblíbíš, jsi spokojen s poslušností a zošklivíš si hřích.
Vznešený Alláh praví:
الَّذِينَ آمَنُوا وَتَطْمَئِنُّ قُلُوبُهُم بِذِكْرِ اللَّهِ ۗ أَلَا بِذِكْرِ اللَّهِ تَطْمَئِنُّ الْقُلُوبُ
“Srdce těch, kdož uvěřili se uklidňují při vzpomínce na Boha – jak jinak, než vzpomínkou na Boha se mohou srdce uklidnit?” (Ra’d: 28)
Pokud jsi takový, prosíš Alláha, aby ti dal oblíbit si víru a pevně ji usadil v tvém srdci, aby ti zošklivil nevíru, hanebnost a vzpurnost a učinil tě ze správně vedených. A to je další znak.
Sám strach před Alláhem nestačí. Musí ho provázet je i naděje. Proto je množství proseb a naděje na přijetí tvých dobrých skutků další známkou toho, že je Alláh od tebe přijal. Jedno bez druhého nemůže. Strach bez naděje vede k zoufalství, zatímco naděje bez strachu zbavuje člověka schopnosti zpytovat své svědomí. Jak jedno, tak druhé, jsou nešvary protivící se správné věrouce i způsobům uctívání. Správný přístup kombinuje obojí, strach i naději, jak nám ukazuje příklad prosby našich prorockých praotců Ibráhíma a Ismá’íla:
وَإِذْ يَرْفَعُ إِبْرَاهِيمُ الْقَوَاعِدَ مِنَ الْبَيْتِ وَإِسْمَاعِيلُ رَبَّنَا تَقَبَّلْ مِنَّا ۖ إِنَّكَ أَنتَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ
“Když pak Abraham a Ismael kladli základy chrámu, zvolali: “Pane náš, přijmi jej od nás, vždyť Tys věru slyšící, vševědoucí!” (Bekara: 127) Tj. vykonali dobrý skutek a prosí Alláha, aby ho přijal. Doufají, že tak učiní, ale i přesto se na to nespoléhají a právě proto prosí, aby tak učinil.
Pokud je ti následně usnadněno dobro a znesnadněno zlo, potom věz, že zažíváš další znamení přijetí tvých dobrých činů. Vznešený Alláh praví:
فَأَمَّا مَنْ أَعْطَىٰ وَاتَّقَىٰ ﴿٥﴾ وَصَدَّقَ بِالْحُسْنَىٰ ﴿٦﴾ فَسَنُيَسِّرُهُ لِلْيُسْرَىٰ ﴿٧﴾ وَأَمَّا مَن بَخِلَ وَاسْتَغْنَىٰ ﴿٨﴾ وَكَذَّبَ بِالْحُسْنَىٰ ﴿٩﴾ فَسَنُيَسِّرُهُ لِلْعُسْرَىٰ
“Co týče se toho, jenž rozdával a Boha se bál a za pravdivou nejkrásnější odměnu pokládal, tomu usnadníme přístup ke snadnému. Však co se týče toho, kdo lakotil a za soběstačného se vydával a nejkrásnější odměnu za lež pokládal, tomu ulehčíme přístup do nesnází.” (Lejl: 5-10)
Pokud Alláh vnukne tvému srdci navíc i lásku k dobro konajícím a odpor ke zle konajícím, ukazuje ti ještě jedno znamení, že tvé skutky přijímá.
Berá´ ibn ‘Ázib رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci i toto:
إنَّ أوْثَق عُرى الإيمانِ أنْ تُحِبَّ في اللهِ، وتُبْغِضَ في اللهِ .
“Věru nejsilnější rukojetí víry je, když kvůli Alláhu miluješ a kvůli Alláhu pociťuješ zášť.“4
A posledním znamením přijetí dobrých skutků, které dnes zmíníme, je hojnost prosby o odpuštění. Alláh přikazuje touto prosbou zakončit mnohé bohulibé činy, jako např. modlitbu či pouť:
ثُمَّ أَفِيضُوا مِنْ حَيْثُ أَفَاضَ النَّاسُ وَاسْتَغْفِرُوا اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
“Potom proveďte běh tudy, kudy jej provádějí ostatní lidé, a proste Boha za odpuštění, neboť Bůh věru je odpouštějící, slitovný!” (Bekara: 199)
Alláh popisuje Své služebníky takto:
وَبِالْأَسْحَارِ هُمْ يَسْتَغْفِرُونَ
“a za úsvitu o odpuštění prosívali” (Záríját: 18)
Také přikazuje Svému Prorokovi صلى الله عليه وسلم:
وَاسْتَغْفِرْ لِذَنبِكَ وَلِلْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ
“a pros za odpuštění vin svých i vin mužů a žen věřících!” (Muhammed: 19)
A jeden z posledních příkazů, které mu On zjevil, zněl:
فَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ وَاسْتَغْفِرْهُ ۚ إِنَّهُ كَانَ تَوَّابًا
“pak oslavuj chválou Pána svého a pros jej o odpuštění, vždyť On věru ke kajícníku je milostivý!” (Nasr: 3)
(…)
Služebníci Boží!
Abychom vůbec mohli uvažovat o přijetí našich činů, tyto činy musí splnit dvě podmínky. První podmínkou přijetí dobrého činu je upřímnost úmyslu, s nímž byl čin vykonán, tedy že v něm není přetvářky ani touhy po dobré reputaci u lidí. Druhou podmínkou je správnost jeho provedení, což potvrzuje jak Korán, tak i Sunna.
Vznešený Alláh spojil obě podmínky ve svých slovech:
فَمَن كَانَ يَرْجُو لِقَاءَ رَبِّهِ فَلْيَعْمَلْ عَمَلًا صَالِحًا وَلَا يُشْرِكْ بِعِبَادَةِ رَبِّهِ أَحَدًا
“A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať správné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!” (Kehf: 10)
Bratře! Uvědom si, že je to Alláh, kdo tě navedl k dobru a podpořil v tvém uctívání! Pokud by na tebe nedohlížel, pokud bys byl ponechán sám sobě napospas, zmocnil by se tě šejtán, uvedl by tě v blud a sešel bys díky němu na scestí.
Že to platí i pro Posla Božího صلى الله عليه وسلم, dokládají i tato slova, jimiž k němu promlouvá Sám Alláh:
وَلَوْلَا أَن ثَبَّتْنَاكَ لَقَدْ كِدتَّ تَرْكَنُ إِلَيْهِمْ شَيْئًا قَلِيلًا
“A kdybychom tě nebyli posílili, byl by ses málem k nim přiklonil, byť i nemnoho.” (Isrá: 74)
Jsi-li vytrvalý na cestě dobra, potom ti tuto příležitost dává Sám Alláh! Vždyť kolika jiným dal odchýlit se! Vznešený Alláh Svému Milovanému Poslu صلى الله عليه وسلم říká:
وَلَوْلَا فَضْلُ اللَّهِ عَلَيْكَ وَرَحْمَتُهُ لَهَمَّت طَّائِفَةٌ مِّنْهُمْ أَن يُضِلُّوكَ وَمَا يُضِلُّونَ إِلَّا أَنفُسَهُمْ ۖ وَمَا يَضُرُّونَكَ مِن شَيْءٍ
“A kdyby nebylo přízně Boží vůči tobě a milosti Jeho, věru by byla skupina z nich uvažovala o tom, aby tě zavedla v blud – avšak oni uvedli v blud jen sami sebe a nemohou ti v ničem uškodit.” (Nisá: 113)
Ať je dobrodiní Boží, že nám dává příležitost konat dobro, jakkoli velké, ještě větší je Boží dobrodiní v tom, že od nás naše dobro přijme. Proto, bratře, nebuď jako ti muslimové, kterým je úplně jedno, zda Alláh přijme jejich činy.
Ó Bože, děkujeme Ti za možnost konat dobro! Pane náš, dej nám ještě mnoho takových možností, přijmi naše dobro, nedej nám odchýlit se a dej, ať si dobro zamilujeme! Neodmítni ani naše činy, ani naše prosby, odpusť nám a přiveď nás do Ráje! Ámín!