Vznešený Alláh přikazuje Svému Poslu صلى الله عليه وسلم říci:
وَقُلِ اعْمَلُوا فَسَيَرَى اللَّهُ عَمَلَكُمْ وَرَسُولُهُ وَالْمُؤْمِنُونَ ۖ وَسَتُرَدُّونَ إِلَىٰ عَالِمِ الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ فَيُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
“Rci: “Jednejte, a Bůh uvidí činy vaše stejně jako Jeho posel a věřící! A pak budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vám oznámí, co jste vlastně dělali.” (Tewba:105)
Alláh přikázal konání dobrých skutků navzdory tomu, že On Sám již dopředu velmi dobře ví, kde každý z nás skončí, zda v Ráji, nebo v Ohni!
‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم jednoho dne ráno seděl a v ruce držel hůl, kterou vrtal do země. Najednou zdvihl hlavu a řekl:
مَا مِنْكُمْ مِنْ أَحَدٍ إِلاَّ كُتِبَ مَقْعَدُهُ مِنَ النَّارِ أَوْ مِنَ الْجَنَّةِ
“Není nikoho mezi vámi, aniž by vám už nebylo předurčeno místo v buď Ohni, anebo v Ráji.“
Přítomní jeho společníci se ho zeptali: “Nemáme se na to tedy spolehnout?”
Ale on jim odpověděl:
اعْمَلُوا فَكُلٌّ مُيَسَّرٌ
“Nikoli! Vy konejte, protože každému je ulehčeno to, pro co byl stvořen!“
A potom recitoval verše:
فَأَمَّا مَنْ أَعْطَىٰ وَاتَّقَىٰ ﴿٥﴾ وَصَدَّقَ بِالْحُسْنَىٰ ﴿٦﴾ فَسَنُيَسِّرُهُ لِلْيُسْرَىٰ ﴿٧﴾ وَأَمَّا مَن بَخِلَ وَاسْتَغْنَىٰ ﴿٨﴾ وَكَذَّبَ بِالْحُسْنَىٰ ﴿٩﴾ فَسَنُيَسِّرُهُ لِلْعُسْرَىٰ
“Co týče se toho, jenž rozdával a Boha se bál a za pravdivou nejkrásnější odměnu pokládal, tomu usnadníme přístup k dobrému a ke snadnému. Však co se týče toho, kdo lakotil a za soběstačného se vydával a nejkrásnější odměnu za lež pokládal, tomu ulehčíme přístup do nesnází.” (Lejl: 5-10)1
‘Alí ibn Abí Tálib definoval dobrý skutek takto: “Dobrý čin je ten, za který nečekáš pochvalu od nikoho, kromě od Alláha!“2
Ve stejném duchu jsou i slova Posla Božího صلى الله عليه وسلم, uváděná Abú Bekrem رضي الله عنه, jemuž Prorok صلى الله عليه وسلم řekl:
اخْرُجْ فَنَادِ فِي النَّاسِ مَنْ شَهِدَ أَنْ لَا إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ وَجَبَتْ لَهُ الْجَنَّةُ
“Vyjdi a oznam lidem, že kdokoli dosvědčí, že není božstva kromě Alláha, ten vejde do Ráje.“
Abú Bekr vypráví: “Vyšel jsem ven a cestou potkal Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه. Omar řekl: “Vrať se k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم, protože se obávám, že by to lidé začali brát za hotovou věc.” Vrátil jsem se tedy k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم. Zeptal se mě:
مَا رَدَّكَ
“Proč ses vrátil zpět?“
Abú Bekr mu sdělil, co mu Omar řekl a Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
صَدَقَ
“Pravdu děl.“3
Proto konej co nejvíce dobrých skutků, činů uctívání, kterými potěšíš Alláha, konej pro obecné blaho, přinášej radost, štěstí a úlevu ostatním okolo sebe a snaž se změnit svůj úmysl, abys i tu nejobyčejnější svou rutinu proměnil na dobrý skutek.
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:
“Člověk pracuje, aby jen uživil svou rodinu, utratí přitom spoustu majetku, ale uvnitř necítí, že by se tímto svým konáním přibližoval k Alláhu. Nemá ten úmysl. Na druhou stranu, přijde-li k němu chudobný a dotyčný mu udělí jeden drobný, cítí uvnitř, že si tímto zasluhuje Boží spokojenost a že se přiblížil Alláhu jen skrze ten penízek. Leč pravda je ta, že skutkem zaopatření vlastní rodiny, který je povinností, si lze u Alláha vysloužit daleko více mnohem hodnotnější odměny.“4
Nikdy nezapomeň! Tak jak konáš, s takovým úmyslem, s jakým jednáš, tak se ti také vrátí. Staré arabské přísloví říká:
كما تَدِينُ تُدَان
“Kemá tedínu tudán” – “jak budeš jednat ty s ostatními, tak bude jednáno i s tebou!“
Cokoli do světa vnášíš, to se ti od něj také vrátí. Ať už dobré, anebo špatné.
Vytrvej proto na cestě dobra.
Ibnu t-Tejmíja praví:
“Největší z výjimečných poct (arab. الكرامات al-kerámát) od Alláha je, že zůstaneš pevný a neochvějný na cestě pravdy.“5
Ibnu l-Kajjim pravil:
“Největší z výjimečných poct je vytrvalé následování pravdy (arab. الإستقامة al-istikáma).“6
Pokud ses nyní vydal správnou cestou, pokud ses chopil odhodlání konat dobro, pokud ses “z hospody vydal do mešity,” potom věz, že tvůj šejtán ti je pořád v patách. Nesetřásls ho. Myslíš, žes ho nechal tam? Co by tam dělal? On jde stále za tebou. Stále tě pronásleduje. Teprve teď začíná ten skutečný boj.
Setřes svého nepřítele a pospěš na hostinu, kterou připravil tvůj skutečný Pán, Všemohoucí Alláh!
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vyprávěl: “Seděl jsem s Poslem Božím صلى الله عليه وسلم, který odpočíval po mém boku. Spatřil jsem muže v bílém vedle něho. Jen Alláh Sám ví, jak nádherně vypadali! Zastavili se nedaleko ode mne. A skupinka z nich se posadila ke hlavě Posla Božího صلى الله عليه وسلم, zatímco druzí si posedali k jeho nohám. Pak si řekli mezi sebou: “Neviděli jsme služebníka, kterému bylo dáno tolik, jako tomuto prorokovi! Jeho oči spí, ale jeho srdce stále bdí!” Uveďte mu podobenství o Pánu, který zbudoval palác a potom v něm uspořádal hostinu, kam pozval lidi na jídlo a pití. Kdokoli na jeho výzvu odpověděl, tomu se dostalo pohoštění z jeho jídla a jeho pití, avšak kdokoli jeho pozvání odmítl, byl potrestán!” Potom oni muži v bílém odešli a Posel Boží صلى الله عليه وسلم se v tom okamžiku vzbudil. Poté Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
سَمِعْتَ مَا قَالَ هَؤُلَاءِ وَهَلْ تَدْرِي مَنْ هَؤُلَاءِ
“Slyšel jsem všechno, co říkali. A zdalipak víš, kdo ti muži byli?“
Řekl jsem: “Alláh a Jeho Posel vědí nejlépe.”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:
هُمُ الْمَلَائِكَةُ وَالْمَثَلُ الَّذِي ضَرَبُوا الرَّحْمَنُ تَبَارَكَ وَتَعَالَى بَنَى الْجَنَّةَ وَدَعَا إِلَيْهَا عِبَادَهُ فَمَنْ أَجَابَهُ دَخَلَ الْجَنَّةَ وَمَنْ لَمْ يُجِبْهُ عَاقَبَهُ أَوْ عَذَّبَهُ
“To byli andělé. Podobenství, které uvedli, je o Milostiplném, Požehnaném a Vznešeném. To on vybudoval Ráj a pozval Své služebníky do něj. Kdokoli Jeho pozvání nepřijme, bude přísně potrestán.“7
Taková je realita světa. To ty sám si vybíráš, kde se nakonec ocitneš, bez ohledu na to, že Alláh ví o tvé volbě už dopředu, od samého začátku.
Dostat se do Pekla je velmi jednoduché. Tam se dostaneš úplně sám a velmi snadno. Dostane tě tam tvoje pýcha a zatvrzelé odmítání pravdy, tvoje lhostejnost a vyhýbání se pravdě anebo tvoje nadutost a zabedněnost s níž následuješ to, čemu tvé ego přivyklo. Do pekla jsi odsoudil sám sebe jen ty sám a to ty jsi sám sobě nejkrutější a nejméně milosrdný soudce. Potom neplakej a nepros o Boží Milost, protože jsi sám nedokázal zaplakat sám nad sebou a před Boží Milostí jsi utíkal!
Pokud ovšem usiluješ o Ráj, musíš si ho zasloužit. Musíš se vydat na cestu k němu. To tvoje nohy tě musí donést do paláce tvého Pána na hostinu, kterou ti připravil. Na této cestě k Jeho spokojenosti musíš ledacos hořkého spolknout a přetrpět mnoho toho, co ti není po vůli. Nelze jinak, než zanechat množství toho, co je ti jinak slastné a libé. Někdy budeš muset plavat i proti proudu, být i osamoceným podivínem, jinakým a jiným, než všichni ostatní ve tvém nejen bližším, ale i vzdálenějším okolí.
Ale … Pokud nenacházíš své štěstí a vnitřní klid v pokornosti vůči Stvořiteli, pokud tě neuspokojuje a nečiní šťastným tvé dobré skutky a to, že konáš dobro pro druhé … proč a k čemu potom vůbec žít? Ptej se sám sebe. Protože život, v němž nebudeš schopný prokázat, že jsi dobrým člověkem, opravdu nemá žádný smysl.
Tato naše víra je nazvána vírou konání dobra. Proto ať je konání dobra vetkáno do každého momentu tvého života. Víš, že kdo dobro činí, tomu bude dobrem oplaceno. A na obou světech, na tomto i na onom, ho bude provázet úspěch a štěstí.
Ať tebe i mne i nás všechny Alláh učiní mezi šťastlivci. Ámín!
- Hadís je muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7552; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 6901.
- Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v al-Ichlás, str. 5.
- Zaznamenal Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 105. Jako sahíh jeho isnád doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1135.
- Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 4/389.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 11/320. Srov. také Amrádu l-kulúb we šifáuhá, str. 49.
- Viz Medáridžu s-sálikín, 2/106.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2861 jako hasan gharíb.