Kniha, knižní a čtenářská kultura byla a je symbolem muslimské civilizace, kultivovanosti a pokroku.
Nenávist ke knize je a byla společným rysem všech, kteří kdy bojovali proti islámu. Mongolové, když vyplenili Bagdád, sesbírali všechny knihy a naházeli je do Tigridu. Bylo jich tolik, že přehradily řeku a voda ztemněla sepraným inkoustem. Když křesťanská vojska dobyla Córdobu, sesbírali všechny muslimské knihy, které mohli nalézt a spálili je na hranici.
Nyní vám předkládáme jeden z nejkrásnějších chvalozpěvů o knize, který napsal al-Džáhiz, jeden z nejznámějších a nejproslavenějších spisovatelů ‘abbásovské doby:
“Kniha je poklad nádherný i předobrý společník,
Hřejivá zábava, vítaný host i příjemný vrstevník,
Nádoba plná znalostí a vědění,
Krabička vznešených duchovních odhalení!
Chceš-li, můžeš se s ní usmát nad podivným,
Chceš-li, můžeš s ní plakat nad jímavým.
Je sbírkou dovedného vyprávění,
Řetězcem je stop zdárného rozmyšlení.
Jemností mysli je i dávné moudrosti,
Věky zkalené lidské zkušenosti.
Je zprávou o minulých pokoleních
Národech dávných i dalekých krajích.
Pohlédneš-li do ní, dá ti zalíbení
A bude mravů tvých okrášlení.
Naučí tě řečnictví a vybrousí jazyk,
Šíři dá prsům tvým, když vezmeš ji za zvyk!
Dokud se s ní družíš, spojen s ní zůstáváš
I nejtenčí nití, ale vždy se k ní poutáváš.
Žádnou škodu ona nikomu nepřináší,
Ale když chybí, vše zlé se na tě snáší.
Pak bude spoluřečník tuze zlý
Každý, kdo se k ní zpátky neuchýlí!
Nedá-li ti nic, pak ani to není hřích,
Že ti brání jen sedávat ve dveřích!
Civět na kolemjdoucí a napadat jejich soukromí
A brebentit s těmi, kdo jsou nejvíce pitomí,
Mít podíl na sprostomluvě jejich,
Plytkém chápání a činech hanebných!
Už v tom je pro tebe jistojistě spása
Člověčenství člověka ochrana a krása!
I kdyby v ní nebylo dobra jiného
Během času s knihou stráveného
Než bezpečí před lelkováním a zabíjením času
Poznal bys požehnání knihy i notnou její krásu!“1
Z arabštiny přebásnil: Alí Větrovec