Chvála Alláhu, jen Jeho chválíme, jen Jeho prosíme o pomoc a o odpuštění. Utíkáme se k Alláhu před zlem nás samých i našich činů. Kohokoli Alláh správně vede, ten nebude nikým v blud uveden a kohokoli nechává bloudit, ten nebude nikým uveden na správnou cestu.
Chvála Alláhu, jen Jeho chválíme, jen Jeho prosíme o pomoc a o odpuštění. Utíkáme se k Alláhu před zlem nás samých i našich činů. Kohokoli Alláh správně vede, ten nebude nikým v blud uveden a kohokoli nechává bloudit, ten nebude nikým uveden na správnou cestu. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho Služebník a Posel.
Není pochyb o tom, že nauka a znalost (arab. العلم al-‘ilm) je předpokladem všech forem dobra, jak v tomto životě, tak i v životě posmrtném. Náboženství (arab. الدين ad-dín) je něco, čeho lze plně dosáhnout jedině získáním správné znalosti o něm.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Nauku získá jen ten, kdo se ji získat pokusí.“1
Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما pravil: „Alláh zaručil ochranu těm, kteří čtou Korán a podle toho, co je v něm, také jednají, že v tomto životě nikdy nesejdou na zcestí a na onom světě nebudou mezi nešťastnými a zoufalými.“ Poté recitoval:
فَإِمَّا يَأْتِيَنَّكُم مِّنِّي هُدًى فَمَنِ اتَّبَعَ هُدَايَ فَلَا يَضِلُّ وَلَا يَشْقَىٰ وَمَنْ أَعْرَضَ عَن ذِكْرِي فَإِنَّ لَهُ مَعِيشَةً ضَنكًا وَنَحْشُرُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ أَعْمَىٰ قَالَ رَبِّ لِمَ حَشَرْتَنِي أَعْمَىٰ وَقَدْ كُنتُ بَصِيرًا قَالَ كَذَٰلِكَ أَتَتْكَ آيَاتُنَا فَنَسِيتَهَا ۖ وَكَذَٰلِكَ الْيَوْمَ تُنسَىٰ
A věru k vám přijde ode Mne správné vedení." A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný, zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý a řekne: "Pane, proč jsi mne vzkřísil jako slepého, když dříve byl jsem vidoucí?" I odpoví Bůh: "Tak jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na ně zapomněl, stejně tak jsi ty dnes zapomenut!" (TáHá:123-125)2
Verš, jak je zřejmé, hovoří o jedinci, kterému se dostalo správného vědění, ale on ho odmítl.
Vznešený Alláh také řekl:
وَمَن يَعْشُ عَن ذِكْرِ الرَّحْمَٰنِ نُقَيِّضْ لَهُ شَيْطَانًا فَهُوَ لَهُ قَرِينٌ وَإِنَّهُمْ لَيَصُدُّونَهُمْ عَنِ السَّبِيلِ وَيَحْسَبُونَ أَنَّهُم مُّهْتَدُونَ حَتَّىٰ إِذَا جَاءَنَا قَالَ يَا لَيْتَ بَيْنِي وَبَيْنَكَ بُعْدَ الْمَشْرِقَيْنِ فَبِئْسَ الْقَرِينُ
A tomu, kdo vyhýbá se připomenutí milosrdného, tomu přidělíme satana, jenž bude druhem jeho věrným. A satani je budou z cesty Boží odvracet, zatímco lidé budou v domnění, že správně jsou vedeni. A když pak dostaví se člověk k Nám, řekne satanovi: "Kéž by mezi mnou a tebou byla vzdálenost jako mezi východem a západem! Jak špatný jsi byl druh!" (Zuchruf: 36 – 38)
Alláh vede Svým Světlem, světlem islámu, Koránu a vědění od Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Vznešený Alláh praví:
فَآمِنُوا بِاللَّهِ وَرَسُولِهِ وَالنُّورِ الَّذِي أَنزَلْنَا ۚ وَاللَّهُ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرٌ
Věřte tedy v Boha, posla Jeho i světlo, jež jsme vám seslali; Bůh dobře je zpraven o všem, co děláte. (Taghábun:8)
أَفَمَن شَرَحَ اللَّهُ صَدْرَهُ لِلْإِسْلَامِ فَهُوَ عَلَىٰ نُورٍ مِّن رَّبِّهِ ۚ فَوَيْلٌ لِّلْقَاسِيَةِ قُلُوبُهُم مِّن ذِكْرِ اللَّهِ ۚ أُولَٰئِكَ فِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ
Zdaž ten, jehož hruď Bůh rozevřel pro islám a jenž řídí se světlem od Pána jeho vycházejícím. . . ? Běda těm, jichž srdce jsou zatvrzelá vůči připomenutí Božímu, neboť oni jsou v zjevném bloudění. (Az-Zumar:22)
يَا أَهْلَ الْكِتَابِ قَدْ جَاءَكُمْ رَسُولُنَا يُبَيِّنُ لَكُمْ كَثِيرًا مِّمَّا كُنتُمْ تُخْفُونَ مِنَ الْكِتَابِ وَيَعْفُو عَن كَثِيرٍ ۚ قَدْ جَاءَكُم مِّنَ اللَّهِ نُورٌ وَكِتَابٌ مُّبِينٌ يَهْدِي بِهِ اللَّهُ مَنِ اتَّبَعَ رِضْوَانَهُ سُبُلَ السَّلَامِ وَيُخْرِجُهُم مِّنَ الظُّلُمَاتِ إِلَى النُّورِ بِإِذْنِهِ وَيَهْدِيهِمْ إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ
Vlastníci Písma! Nyní již přišel k vám náš posel, aby vám jasně vyložil mnohé z toho, co skryli jste z Písma, a prominul vám mnohé. A přišlo k vám nyní od Boha světlo a Písmo zjevné, jímž Bůh povede ty, kdož usilují o Jeho zalíbení, po cestách míru a jímž je vyvede z temnot na světlo z dovolení Svého a dovede je tak ke stezce přímé. (Máida:15-16).
Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما uvádí, že Prorokصلى الله عليه و سلم když kráčel k ranní modlitbě, prosíval Alláha slovy: „Ó Alláhu, vlož do mého srdce světlo, do mých očí světlo a do mého sluchu světlo. A dej vzejít světlu po mé pravici i po mé levici, pode mnou i nade mnou, nech mne zahrnout světlem celého.“3 Tímto světlem je světlo duchovního poznání a konání v souladu s ním. Skrze něj Alláh odejme ponížení, pozdvihne zástupy a vrátí jejich tvářím výraz hrdosti.
Tím, co pozdvihuje nebo ponižuje, je podle imáma Málika právě znalost.
Ibn Omar رضل الله عنهما slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلمříci: „Pokud budete obchodovat s užitím úroku (arab. عينة ‘ína)4, chytíte se ocasů krav a zanecháte džihádu, Alláh na vás sešle ponížení a nesejme ho z vás, dokud se nenavrátíte ke svému náboženství (arab. دين dín).“5
Naopak díky znalosti lze dosáhnout vznešenosti, slovy Božími:
نَرْفَعُ دَرَجَاتٍ مَّن نَّشَاءُ ۗ إِنَّ رَبَّكَ حَكِيمٌ عَلِيمٌ
My pak povyšujeme na stupních, koho chceme, a Pán tvůj je věru moudrý, vševědoucí. (An’aam:83)
ۚ نَرْفَعُ دَرَجَاتٍ مَّن نَّشَاءُ ۗ وَفَوْقَ كُلِّ ذِي عِلْمٍ عَلِيمٌ
My obdařujeme různými stupni, koho chceme, a nad každým, kdo vědění ovládá, je vševědoucí. (Yusuf:76).
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja o výše citovaných verších poznamenává:
„Alláh pozdvihl Júsufa عليه السلام pro jeho znalost rolnictví a zemědělství. A co se týče Ibráhíma, toho rovněž pozdvihl díky jeho znalost, se kterou bránil tewhíd a vyvrsacel širk. (…) Příběh Ibráhíma عليه السلام se týkal znalosti důkazů a debaty určené k odstranění škody těch, kteří svým přesvědčením odporují islámu, zatímco příběh Júsufa byl příběhem vztajhujícím se ke znalosti správy státu a vlády nad zemí za účelem získání kýženého zisku. Tedy první příběh hovoří o tom, jak zabránit škodě pro víru a druhý o tom, jak pro ni získat užitek.“6
Na jiném místě praví:
„Hřích je výplodem neznalosti. Co se zlých činů týče, ty se oddělují jako větve z kmene neznalosti a násilnickosti, protože věru nikdo nespáchá žádný ošklivý a zlý skutek, nežli kvůli tužbám svého ega, které je k tomu sklonno. A nikdo nezanechá nějakého povinného dobrého činu, leda kvůli tomu, že tento čin nemá rád. Ve skutečnosti se tedy všechny zlé činy navracejí k ignoranci, protože jinak, pokud by dotyčný měl plnou znalost o tom, že takový čin mu způsobí hmatatelnou škodu, nikdy by něco takového nespáchal. A věru toto je vlastností těch, kteří disponují intelektem.“7
Proto někteří ze selef uvedli, že علم ‘ilm, tedy nauka, znalost či věda, je cestou ke každičké podobě toho, co je hodnotné.
Jeden ze selef jednou pravil: „Ó bratře! Věru potomkem hříchu je bezohlednost. A věru tato bezohlednost s sebou nese zatvrzelost srdce. A věru, zatvrzelost srdce oddaluje člověka od Alláha. A věru, když se člověk oddálí od Alláha, toto s sebou přináší Oheň.“
Šejch ‘Abdusselám al-Burdžís zmínil ve své přednášce celkem devět překážek, které muslimům brání správně získávat znalost o svém náboženství.
1. Nezísávat nauku víry kvůli Alláhu a spáse na onom světě.
Od Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه se traduje velmi známý hadís, zaznamenaný v obou sbírkách Sahíh, kde Posel Božíصلى الله عليه و سلم praví: „Činy jsou souzeny podle úmyslu …“8
Abú Muslim al-Chawlání pravil: „Nic člověku nepřehradí cestu Boží tak, jako hledání pochvaly u lidí.“9
Hišám ad-Dustuwá’í, jeden z dávných učenců, známý svou důvěryhodností a hloubkou porozumění tomuto náboženství, pravil: „Při Alláhu! Nejsem schopen říci, zda jsem nějakého dne vyšel hledat hadísy pro potěchu Boží.“ Šu’ba na to pravil: „Není nikdo mezi lidmi, o kom bych mohl říci, že hledal hadísy jen pro potěchu Boží, kromě Hišáma, toho, který obchodoval s ládkami z Dustuwá. Říkal: „Kéž bychom byli v bezpečí před hadísy, abychom před nimi unikly a ony svědčily pro nás a nikoli proti nám.“ Pak Šu’ba dodal: „A pokud toto říkal Hišám, co potom my ostatní?“10
Imám az-Zehebí k tomu dodal:
„Ani já tohoto nejsem schopen. Věru selef totiž byli jedinci, kteří měli ve zvyku učit se hadísy jen pro potěchu Boží. Tímto se stali vznešenými a stali se též imámy, kteří byli následováni a byli majáky vedoucími jiné správnou cestou.
Hadísy hledala i jiná skupina lidí, jenže, předně, neměli čisté úmysly, nečinili tak pro potěchu Boží, vydobyli si pozornost a sami sebe pohnali ke spravedlnosti [před Alláhem]. A pak je nauka, protože ji získávali, nakonec přiměla k upřímnosti.“
V hadísu zaznamenaném Ibn Mádžou Posel Božíصلى الله عليه و سلم praví: „Ten, kdo se plně oddá věci [tj. úspěchu na onom světě], tomu Alláh vystačí v tom, co se týče světa vezdejšího. A kdokoli je rozpolcen mezi starosti tohoto světa, o toho se Alláh starat nebude a nechá ho některou z těchto věcí zničit.“11
Proto tím nejdůležitějším pro každého hledače nauky je starost o jeho úmysl (arab. نية níjja), jeho kultivace a ochrana před zkažením. Pokud hledač nauky bude svou aktivitou chtít získat něco z tohoto světa, pak především neuposlechl svého Pána. Prozradil se a jeho hřích se mu ve svých následcích vrátí a ničeho na tomto světě nedosáhne, kromě toho, co mu bylo předurčeno již přetím.
Hasan al-Basrí pravil: „Kdokoli hledá nauku kvůli tomuto světu, pak jemu náleží porce této nauky. A kdokoli ji hledá pro svět onen, ten ji věru také získá.“12
Abdulláh ibn Mubárek řekl: „Začátek nauky je mít čisté úmysly, poté musíš vykročit a naslouchat, potom pochopit, potom naučit se to zpaměti, potom tak konat v praxi a potom to šířit dále.“ Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlihi.
A toto vysvětluje, proč Alláh Vznešený pravil:
قُلْ هَٰذِهِ سَبِيلِي أَدْعُو إِلَى اللَّهِ ۚ عَلَىٰ بَصِيرَةٍ…
Rci: "Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem (Júsuf:108)
V souvislosti s tímto veršem poskytl šejch Ibn ‘Usejmín následující vysvětlení slova بصيرة basíra, viditelný důkaz, zmíněného v tomto verši, které dle něj zahrnuje tři významy:
„… že člověk vyzývá k Alláhu na základě viditelného důkazu, se znalostí okolností, v jakých se lidé, které vyzývá, nacházejí. Jasným důkazem je i způsob, jakým vyzývá. A jasným důkazem je i podstata toho, k čemu vyzývá.“13
Na jiném místě o tom, co je viditelným důkazem, říká:
„Není to jenom šarí’atská znalost. Spíše to v sobě zahrnuje znalost šarí’y, znalost podmínek těch, kteří jsou vyzýváni a znalost způsobu, jakým dosáhnout zamýšleného efektu, což je moudrostí (arab. حكمة hikma). Tedy viditelný důkaz spočívá v šarí’atských pravidlech, ve znalosti situace vyzývaných i ve znalosti způsobu a cesty, jak doručit výzvu.“14
Vznešený Alláh pravil:
وَاتَّقُوا اللَّهَ ۖ وَيُعَلِّمُكُمُ اللَّهُ ۗ وَاللَّهُ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمٌ
A bojte se Boha, vždyť Bůh vás věru učí a ví o všech věcech. (Bekara:282)
V druhé polovině tohoto verše je nám sdělováno, že je to Alláh, kdo dává znalost, nikoli, že pokud budeme bohabojní, znalost automaticky získáme. Imám as-Síbewejh, jeden z největších učenců v otázkách jazyka a gramatiky, který v arabské jazykovědě znamená totéž, co al-Buchárí v nauce o hadísech, řekl: „Spojka „a“ mezi „bojte se Boha“ a „Bůh vás věru učí“ pouze připojuje jedno k druhému tím, že to zmiňuje jedno za druhým, nikoli, že první polovina konstatace je předpokladem naplnění druhé poloviny.15
2. Být pyšný, do sebe zahleděný a opojený samým sebou.
Pýcha a okouzlení samým sebou je jedním z největších hříchů a tomu, kdo hledá nauku a je na cestě stát se učencem, vůbec nesluší. Naopak pokora je znakem toho, že dotyčný má ze znalosti, kterou získal, užitek, stejně jako toho, že tato znalost je obšírná.
Kdo disponuje znalostí, nemá právo vymlouvat se a důkaz je proti němu ustaven o to důrazněji, nežli je tomu v případě člověka nevědomého.
Pýcha je výsadou pouze Vznešeného Alláha. Abú Sa’íd a Abú Hurejra slyšeli Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci: „Vznešený Alláh praví: „Důstojnost (arab. عزة ‘izza) je mým spodním oděvem (إزار izár) a vzenšenost (arab. كبرياء kibrijá´) je Mým pláštěm. Každého, kdo o to bude se Mnou soupeřit, potrestám.“16
Imám aš-Šáfi’í pravil: „Věru jsem si postěžoval Wekí’ovi17 ohledně problému se svou pamětí. Navedl mě k cestě zlepšení a řekl mi, abych zanechal hříchu. Zpravil mne o tom, že nauka je světlem18 a světlo Alláh nedává hříníkovi.“
Vznešený Alláh praví o Ráji:
تِلْكَ الدَّارُ الْآخِرَةُ نَجْعَلُهَا لِلَّذِينَ لَا يُرِيدُونَ عُلُوًّا فِي الْأَرْضِ وَلَا فَسَادًا ۚ وَالْعَاقِبَةُ لِلْمُتَّقِينَ
A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili – a věru dobrý bude konec bohabojných. (Kasas:83)
Naopak o zpupných nevěřících je řečeno:
قُتِلَ الْإِنسَانُ مَا أَكْفَرَهُ مِنْ أَيِّ شَيْءٍ خَلَقَهُ مِن نُّطْفَةٍ خَلَقَهُ فَقَدَّرَهُ
Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný! Z čeho jej Pán jeho stvořil? Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil (‘Abese:17-19)
Ajjúb as-Sihtijání pravil: „Věru pro učence se sluší sypat si na hlavu prach, aby byl pokorný.“
Selef říkávali: „Ten z hledačů nauky, který je nejpokornější, také získá nejvíce nauky, právě tak, jako se v nejhlubší prohlubni země zachytí nejvíce vody.“
Ibnu l-Džewzí uvádí, že hledač nauky se nemůže zbavit pýchy, kromě pokud si uvědomí dvojí:
-
Boží důkaz je ustaven omnoho pevněji a omnoho naléhavěji hovoří v neprospěch lidí nauky. Desítky možností a omluv, které mají k dispozici neznalí, nejsou dány učenci. Proto vskutku zločin toho, kdo neuposlechne Alláha, ač má znalost, je mnohem závažnější, neboť dotyčný nenaplnil nároky, které na něj kladlo privilegium znalosti, kterým ho Alláh obdařil.
-
Každý učenec musí vědět, že pýcha nenáleží nikomu jinému, nežli Alláhu a pokud si ji přisvojí kdokoli z Jeho stvoření, Alláh ho začne nenávidět.19
Proto nechť se každý student nauky má velmi dobře na pozoru před pýchou, domýšlivostí, sebeláskou a vychloubačností (arab. كبر kibr), což jsou vlastnosti nenáviděné jak Alláhem, tak i věřícími. Protože kdokoli se kvůli Alláhu poníží, toho Alláh pozdvihne – a naopak, kdokoli neskloní hlavu kvůli Alláhu, toho poníží Alláh Sám.
1Tj. pokusí se jí naučit. Hadís zaznamenal imám ad-Dárekutní v al-Afrád; al-Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád a jako hasan jej ocenil šejch al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 2328.
2Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musennefu, 13/371; Abu l-Fadl ‘Abdurrahmán ar-RázíveFedáilu l-Kur´án, podání č. 84 ; a Hákim val-Mustedreku, 2/381. Viz též at-Tefsíru s-sahíh, 3/382.
3Muttefekun ‘alejhi.
4Tj. směna, kdy jedna strana nezíská ekvivalent svého prodaného produktu v plné výši, např. směna sušených datlí za čerstvé.
5Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 3462; al-Bejhekí v as-Sunenu l-Kubrá, 5/316; a ad-Dulábí v al-Kuná. Al-Albání jej doložil jako sahíh v as-Silsiletu s-sahíhah, hadís č. 11.
6Viz Medžmú_u l-fetáwá, 14/493.
7Viz al-Hasanetu we s-sejji´a, str.70.
8Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal ho al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 1; 54, 2529; 3898; 5070; a 6689; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1907.
9Uvádí jej az-Zehebí v Sijeru l-a’lámi n-nubelá, 7/150.
10Ibidum.
11Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 207. Al-Albání jej ocenil jako hasan.
12Zaznamenal al-Chatíb al-Baghdádí v Iktidáu l-‘limi l-‘amal, str. 66.
13Viz Kawlu l-mufíd, 1/161.
14Ibidum.
15Ve skutečnosti je to přesně naopak. Tím, že získáváme nauku, stáváme se stále více bohabojnými. Nikoli, že by nám fakt, že jsme na začátku byli bohabojní, zaručil automatický úspěch v získávání znalostí.
16Zaznamenal Muslim v Sahíhu. Uvádí jej i an-Newewí v Rijádu s-sálihín, sv. 1., hadís č. 618.
17On je Abú Sufján Wekí’ ibnu l-Džerráh ar-Rewásí, jeden z šejchů, u kterých se aš-Šáfi’í učil. Je muhaddisem Iráku, o kterém Jahjá ibn Ma’ín pravil: „Neviděl jsem nikoho, kdo by vyprávěl hadísy čistě s úmyslem pro potěchu Boží, kromě Wekí’a a nikdy jsem neviděl, že by měl někdo paměť lepší, než měl Wekí’. Wekí’ ve svém čase byl tím, co byl ve své době al-Awzá’í.“ Imám Ahmed o Wekí’ovi pravil: „Byl imámem muslimů ve své době.“ Sám Wekí’ pravil: „Kdokoli hledá hadísy tak, jak jsou, ten je z lidí sunny a kdokoli je hledá proto, aby podpořily jeho názor, ten je člověkem inovace.“
18Podle jiných verzí „světlem od Alláha.“
19Viz Tehzíbu l-Ihjá, 2/136.