Vznešený Alláh řekl:
فَإِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا ﴿٥﴾ إِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا ﴿٦﴾
“Vždyť se strastmi i úleva přichází, věru, že se strastmi i úleva přichází!” (Inširáh: 5-6)
Všimněte si, že Vznešený Alláh použil v těchtou dvou verších arabské předložky مع me’a znamenající “s (něčím)” a nikoli بعد be’de znamenající “po (něčem),” jakoby chtěl naznačit, že ulehčejí provází už samotnou onu těžkost. Na úlevu není třeba čekat, je třeba se po ní dívat už v daném momentu a hledat ji přímo v daném okamžiku.
Navíc se výrok “se strastmi i úleva přichází” hned dvakrát opakuje. Výraz العسر al-‘usr – “strast, těžkost” je užit pokaždé s určitým členem, zatímco výraz يسر jusrun – “úleva, ulehčení,” je vždy ve formě neurčité. Toto podle většiny výkladů Koránu implikuje existenci hned dvou úlev při každé jedné konkrétní těžkosti. A Alláh ví nejlépe.
Al-Hasan al-Basrí, velký učenec z generace následovníků Prorokových صلى الله عليه وسلم společníků, ať je s nimi všemi Alláh spokojen, uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم jednou vyšel mezi lidi celý rozzářený radostí a opakoval právě tento verš. Al-Hasan k tomu dodal: “Žádná strast nikdy nezíská převahu nad dvěma úlevami.“1
Velký vykladač Koránu Katáda ibn Di’áma uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم sdělil svým druhům tento verš jako radostnou zvěst a dodal:
لَنْ يَغْلِبَ عُسْرٌ يُسْرَيْنِ
“Těžkost nikdy nepřeváží nad dvěma ulehčeními.“2
Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí důvod seslání těchto Božích slov. Posel Boží صلى الله عليه وسلم se jednou zastavil u díru do země a řekl:
لَوْ جَاءَ الْعُسْرُ فَدَخَلَ هَذَا الْجُحْرَ لَجَاءَ الْيُسْرُ فَدَخَلَ عَلَيْهِ فَأَخْرَجَهُ
“Kdyby těžkost zalezla do této díry, ulehčení by ji následovalo i do ní a tuto těžkost by z ní vytáhlo!“
A potom Alláh seslal verše: “Vždyť se strastmi i úleva přichází, věru, že se strastmi i úleva přichází!” (Inširáh: 5-6)3
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه uvádí stejný hadís, jen s tím rozdílem, že výše uvedená Prorokova صلى الله عليه وسلم slova nebyla důvodem seslání výše citovaných veršů, ale jejich přímým Prorokovým صلى الله عليه وسلم výkladem.4
Přirozeným jevem na tomto světě je střídání se dob hojnosti, dostatku, radosti a štěstí s dobami nouze, nedostatku, smutku a nesnází. Jednou jsi dole a jednou nahoře – to je realita tohoto světa. Skutečný věřící je trpělivý a nepropadá proto zoufalství a beznaději.
Vznešený Alláh z tohoto důvodu praví:
وَتِلْكَ الْأَيَّامُ نُدَاوِلُهَا بَيْنَ النَّاسِ وَلِيَعْلَمَ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا
“Takové dny šťastné i nešťastné necháváme střídat mezi lidmi, aby Bůh rozeznal ty, kdož uvěřili” (Áli ‘Imrán: 140)
Kdyby takových těžkých časů nebylo, bylo by snadné být věřícím a ten skutečně upřímný by byl k nerozeznání od malověrného či pokrytce. Jen těžká doba má moc oddělit zrno od plev!
Skutečný věřící ví, že každá nesnáz ho má posílit a pozvednout. Že Alláh nikdy nepošle zkoušku, v níž by on, je-li opravdu věřící, neobstál. A dobře si je vědom skutečnosti, že nesnadný čas bude vždy zanedlouho vystřídán časem snadnějším a dobou příznivější. Proto je jednak prozíravý a v časech snadných se připravuje na časy nesnadné a navíc je i vytrvalý ve své trpělivosti v dobách nouze, protože po nich jistojistě ještě přijdou i doby hojnosti.
Toto je možno také číst z rady proroka Júsufa/Josefa, mír s ním, vládci Egypta a jeho poddaným:
قَالَ تَزْرَعُونَ سَبْعَ سِنِينَ دَأَبًا فَمَا حَصَدتُّمْ فَذَرُوهُ فِي سُنبُلِهِ إِلَّا قَلِيلًا مِّمَّا تَأْكُلُونَ ﴿٤٧﴾ ثُمَّ يَأْتِي مِن بَعْدِ ذَٰلِكَ سَبْعٌ شِدَادٌ يَأْكُلْنَ مَا قَدَّمْتُمْ لَهُنَّ إِلَّا قَلِيلًا مِّمَّا تُحْصِنُونَ ﴿٤٨﴾ ثُمَّ يَأْتِي مِن بَعْدِ ذَٰلِكَ عَامٌ فِيهِ يُغَاثُ النَّاسُ وَفِيهِ يَعْصِرُونَ ﴿٤٩﴾
“Odpověděl Josef: “Budete sít sedm let podle zvyku svého a to, co sklidíte, ponecháte v klasech kromě té malé části, již sníte. A poté později přijde sedm let suchých, jež pozrou vše, co předtím jste shromáždili, kromě malé části, již stranou uschováte. A po tomto přijde jeden rok, v němž lidem dostane se deště a v němž opět lisovat budou!” (Júsuf: 47-49)
Právě v této súře také můžeme nalézt útěchu, že každému ukřivděnému se dostane nejen cesty ven, ale i omluvy, že z každé hluboké díry, do které nás někdo vhodí, existuje cesta vzhůru, že každý křivě obviněný bude očištěn, každý bezprávně uvězněný propuštěn a každý nespravedlivě ponižovaný si vyslouží poklony ostatních!
A na závěr, ve známém a často citovaném delším hadísu ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vzpomíná mezi radami, které mu poskytl Posel Boží صلى الله عليه وسلم, když ho ještě jako malého chlapce vozil za sebou na svém jízdním zvířeti i toto:
وَاعْلَمْ أَنَّ النَّصْرَ مَعَ الصَّبْرِ، وَأَنْ الْفَرَجَ مَعَ الْكَرْبِ، وَأَنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا
“… A věz, že vítězství přichází spolu s trpělivostí, že rozptýlení obav přichází spolu s tísní a že věru s těžkostí i úleva přichází!“5
- Zaznamenali at-Taberí v al-Džámi’u l-bejáni fí te´wíli áji l-Kur´án, 24/495; ‘Abdurrezzák v Tefsíru, podání č. 3643. Jako slova Proroka صلى الله عليه وسلم uvádí toto vysvětlení al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 3950. Jedná se však o mursel podání, protože mezi al-Hasanem a Prorokem صلى الله عليه وسلم chybí vypravěč. Isnád do al-Hasana je ovšem sahíh, jak uvádí Ibn Hadžer al-‘Askalání v Taghlíku t-te’lík, 4/372.
- Zaznamenal at-Taberí v al-Džámi’u l-beján, 24/496. Jako hasan ho ocenil Ibn Hadžer al-‘Askalání ve Fethu l-Bárí, 8/712.
- Zaznamenal al-Hákim v Mustedreku, hadísy č. 3010 a 3552. Jako sahíh ho doložil as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 7428. Uvádí ho i al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 7530; at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsatu, hadís č. 1525; a Ibn Abí Hátim v Tefsíru, podání č. 19921. V jeho isnádu však al-Hejsemí nachází ‘Áida ibn Šurejha, který je slabý vypravěč, viz Medžme’u z-zewáid, 7/142. Problémem at-Taberáního isnádu je, že ho od Anase nikdo kromě ‘Áida nevypráví, viz al-Mu’džemu l-awsat, 2/145. Ibn Redžeb nachází dalšího slabého vypravěče Humejda ibn Hammáda, viz Núru l-iktibás, 3/167.
- Tuto verzi uvádí al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 7/3263; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 9977. Aš-Šewkání zde opět nachází slabého vypravěče ‘Áida ibn Šurejha, jehož za slabého považuje Abú Hátim ar-Rází, viz Fethu l-Kadír, 5/667.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2516 jako hasan sahíh; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 2803 v lehce odlišné verzi. Jako sahíh ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu Rijádi s-sálihín, hadís č. 62.