بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
وَلَا تَمُدَّنَّ عَيْنَيْكَ إِلَىٰ مَا مَتَّعْنَا بِهِ أَزْوَاجًا مِّنْهُمْ زَهْرَةَ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا لِنَفْتِنَهُمْ فِيهِ ۚ وَرِزْقُ رَبِّكَ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰ
„A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání – to výkvět pomíjivý je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší.“ (TáHá: 131)
Vznešený Alláh od nás žádá zachovat vysoký standard mravnosti a morálky. Vede nás k tomu, abychom se přespříliš neupínali k tomuto světu a zaujali k němu vyvážený postoj. Abychom ho brali za prostředek a nikoli cíl.
Jedním z takových světských lákadel naší doby je touha po pozornosti, věhlasu a slávě, kdy člověk prahne po tom, aby si na něj druzí ukazovali prstem, aby sledovali, co říká a píše, aby byl v centru veškerého dění a aby to byly jeho názory, které všichni následují a přejímají. A když to nejde po dobrém, neváhá touto chorobou postižený člověk realizovat svůj cíl i za cenu rozporování víry a morálky i toho, že na sebe uvrhne Hněv Boží. Pak nejenže hřeší a páchá špinavosti, ale také vymýšlí inovace a mění předpisy víry. Sláva a žádostivost po ní totiž opíjí a zatemňuje mysl jako droga. A také působí halucinace, jako když žíznící vidí vodu a nakonec zjistí že vše byl jen přelud.
Proto cílem čehokoli, co muslim dělá, má být Alláh Jediný a nic jiného, v duchu Božích slov:
قُلْ إِنَّ صَلَاتِي وَنُسُكِي وَمَحْيَايَ وَمَمَاتِي لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ
„Rci: “Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Bohu, Pánu lidstva veškerého!“ (An’ám: 162)
Bude-li naším cílem cokoli jiného, než Alláh, potom se vystavujeme nebezpečí skrytého širku a riskujeme, že skončíme mezi těmi, jejichž osud popisuje v hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه sám Posel Boží صلى الله عليه وسلم:
إِنَّ أَوَّلَ النَّاسِ يُقْضَى يَوْمَ الْقِيَامَةِ عَلَيْهِ رَجُلٌ اسْتُشْهِدَ فَأُتِيَ بِهِ فَعَرَّفَهُ نِعَمَهُ فَعَرَفَهَا قَالَ فَمَا عَمِلْتَ فِيهَا قَالَ قَاتَلْتُ فِيكَ حَتَّى اسْتُشْهِدْتُ . قَالَ كَذَبْتَ وَلَكِنَّكَ قَاتَلْتَ لأَنْ يُقَالَ جَرِيءٌ . فَقَدْ قِيلَ . ثُمَّ أُمِرَ بِهِ فَسُحِبَ عَلَى وَجْهِهِ حَتَّى أُلْقِيَ فِي النَّارِ وَرَجُلٌ تَعَلَّمَ الْعِلْمَ وَعَلَّمَهُ وَقَرَأَ الْقُرْآنَ فَأُتِيَ بِهِ فَعَرَّفَهُ نِعَمَهُ فَعَرَفَهَا قَالَ فَمَا عَمِلْتَ فِيهَا قَالَ تَعَلَّمْتُ الْعِلْمَ وَعَلَّمْتُهُ وَقَرَأْتُ فِيكَ الْقُرْآنَ . قَالَ كَذَبْتَ وَلَكِنَّكَ تَعَلَّمْتَ الْعِلْمَ لِيُقَالَ عَالِمٌ . وَقَرَأْتَ الْقُرْآنَ لِيُقَالَ هُوَ قَارِئٌ . فَقَدْ قِيلَ ثُمَّ أُمِرَ بِهِ فَسُحِبَ عَلَى وَجْهِهِ حَتَّى أُلْقِيَ فِي النَّارِ . وَرَجُلٌ وَسَّعَ اللَّهُ عَلَيْهِ وَأَعْطَاهُ مِنْ أَصْنَافِ الْمَالِ كُلِّهِ فَأُتِيَ بِهِ فَعَرَّفَهُ نِعَمَهُ فَعَرَفَهَا قَالَ فَمَا عَمِلْتَ فِيهَا قَالَ مَا تَرَكْتُ مِنْ سَبِيلٍ تُحِبُّ أَنْ يُنْفَقَ فِيهَا إِلاَّ أَنْفَقْتُ فِيهَا لَكَ قَالَ كَذَبْتَ وَلَكِنَّكَ فَعَلْتَ لِيُقَالَ هُوَ جَوَادٌ . فَقَدْ قِيلَ ثُمَّ أُمِرَ بِهِ فَسُحِبَ عَلَى وَجْهِهِ ثُمَّ أُلْقِيَ فِي النَّارِ
„Věru prvními z lidí, nad kým v Den Zmrtvýchvstání vynesen rozsudek, bude člověk zahynuvší mučednickou smrtí. Bude přiveden a žádán, aby uznal, že jej Alláh zahrnul dobrodiním, což uzná. „A k čemu jsi ho využil?“ zeptá se ho Alláh. Dotyčný odpoví: „Bojoval jsem kvůli Tobě, až jsem padl jako mučedník!“ Alláh odvětí: „Lžeš. Bojovals jen proto, aby se o tobě řeklo, jak jsi chrabrý. A říkalo se.“ Potom se rozkáže, aby byl odvlečen po tváři a vržen do Pekelného Ohně. Pak to bude člověk, který se učil nauce, vyučoval ji ostatní a recitoval Korán. Bude přiveden a žádán, aby uznal, že jej Alláh zahrnul dobrodiním, což uzná. „A k čemu jsi ho využil?“ zeptá se ho Alláh. Dotyčný odpoví: „Učil jsem se nauce, vyučoval jsem nauku i ostatní a recitoval jsem kvůli Tobě Korán!“ Alláh odvětí: „Lžeš. Učil ses totiž nauce proto, aby se o tobě říkalo, že jsi učenec. A recitovals Korán proto, aby se o tobě říkalo, že jsi recitátor. A říkalo se. Potom se rozkáže, aby byl odvlečen po tváři a vržen do Pekelného Ohně. A pak to bude člověk, kterého Alláh učinil boháčem a Alláh rozmnožil mu všechny rozmanité podoby majetku. Bude přiveden a žádán, aby uznal, že jej Alláh zahrnul dobrodiním, což uzná. „A k čemu jsi ho využil?“ zeptá se ho Alláh. „Nenechal jsem jedinou cestičku, na níž Ty miluješ, aby se rozdávalo jmění, aniž bych na ní něco ze svého majetku nerozdal, jen kvůli Tobě,“ odpoví dotyčný. Alláh odvětí: „Lžeš. Dělals to naopak jen proto, aby se o tobě řeklo, že jsi přeštědrý mecenáš. A řeklo se.“ Potom se rozkáže, aby byl odvlečen po tváři a vržen do Pekelného Ohně.“1
Honba za slávou odporuje přesvědčení o Jedinosti a Jedinečnosti Boží. Touha po ní se vzpírá skutečnému smyslu lidského bytí a ukazuje na převrácení hodnot. Je podstatou náboženské přetvářky, zneplatňuje zbožné činy a je odsouzena Božím Zákonem do té míry, že tento zakazuje se k ní i jen přiblížit.
V tomto duchu ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
مَنْ لَبِسَ ثَوْبَ شُهْرَةٍ أَلْبَسَهُ اللَّهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ ثَوْبَ مَذَلَّةٍ
„Kdo si na tomto světě oblékne šat slávy, tomu Alláh oblékne v Den Zmrtvýchvstání šat ponížení.“2
Honba za slávou je v příkrém protikladu k upřímnosti a proto před ní prchaly ty nejlepší generace lidí, které kdy žily. Jakoby utíkali před lvem.
Burejda ibnu l-Hasíb رضي الله عنه řekl: „Bojoval jsem i u Chajberu. Stoupal jsem, stejně jako ti se mnou, čím dál výš, dokud místo okolo mne nezůstalo prázdné a já všem na očích – a měl jsem na sobě červený oděv. A netuším, zda jsem kdy v islámu spáchal větší hřích, než tento – věhlas.“3
Vypráví se, že během jednoho tažení vypukl spor o velitelství mezi Abú ‘Ubejdou Ámirem ibnu l-Džerráhem رضي الله عنه a ‘Amrem ibnu l-‘Ás رضي الله عنه. Abú ‘Ubejda tehdy řekl ‘Amrovi: „Při Alláhu! I kdybys mi ty odepřel poslušnost, já se věru tvému rozkazu nevzepřu.“ A ustoupil ze svého nároku, podrobujíce se jeho velení.4
Honbu za slávou zavrhovaly i další generace. Sufján as-Sewrí pravil: „Střežte se honby za slávou! Nepřišel jsem ani k jedinému ze svých učitelů, aniž by mi nezakazoval honbu za slávou!“5
Naopak příkladem toho, kdo touží po slávě a moci je prokletý Faraon a jeho pohůnkové, o nichž Alláh říká:
وَنَادَىٰ فِرْعَوْنُ فِي قَوْمِهِ قَالَ يَا قَوْمِ أَلَيْسَ لِي مُلْكُ مِصْرَ وَهَٰذِهِ الْأَنْهَارُ تَجْرِي مِن تَحْتِي ۖ أَفَلَا تُبْصِرُونَ ﴿٥١﴾ أَمْ أَنَا خَيْرٌ مِّنْ هَٰذَا الَّذِي هُوَ مَهِينٌ وَلَا يَكَادُ يُبِينُ ﴿٥٢﴾ فَلَوْلَا أُلْقِيَ عَلَيْهِ أَسْوِرَةٌ مِّن ذَهَبٍ أَوْ جَاءَ مَعَهُ الْمَلَائِكَةُ مُقْتَرِنِينَ ﴿٥٣﴾ فَاسْتَخَفَّ قَوْمَهُ فَأَطَاعُوهُ ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا قَوْمًا فَاسِقِينَ ﴿٥٤﴾
„Faraón zvolal k lidu svému: “Lide můj, což nepatří mi vláda nad Egyptem i nad těmito řekami, jež u nohou tekou mi? Což to snad nevidíte? Což nejsem lepší než tenhle opovržený, jenž sotva vyjádřit se umí? Pročpak mu náramky zlaté shozeny nebyly či proč s ním andělé jako průvodci nepřišli?” A svedl svůj lid k lehkomyslnosti a uposlechli jej, neboť to lidé hanební byli.“ (Zuchruf: 51-54)
A jiným příkladem je Kárún a jeho nohsledi, o nichž Alláh praví:
فَخَرَجَ عَلَىٰ قَوْمِهِ فِي زِينَتِهِ ۖ قَالَ الَّذِينَ يُرِيدُونَ الْحَيَاةَ الدُّنْيَا يَا لَيْتَ لَنَا مِثْلَ مَا أُوتِيَ قَارُونُ إِنَّهُ لَذُو حَظٍّ عَظِيمٍ
„A vyšel k lidu svému s ozdobami svými; ti, kdož toužili po radovánkách života pozemského, zvolali: “Kéž bychom měli něco podobného tomu, čeho dostalo se Qárúnovi, neb on věru vlastníkem je blahobytu nesmírného!“ (Kasas: 79)
Stejně tak je prokletá každá myšlenka či ideologie, která v člověku probouzí faraonovské a kárúnovské manýry a odpor k hodnotám, které ztělesňovali proroci. Kolik je dnes jen takových, kteří získali mezi lidmi slávu a věhlas, kolik je těch, k nimž lidé vzhlíží, leč u andělů na nebesích a v očích Božích nemají pražádnou hodnotu! To proto, že upřednostnili pomíjivé nad trvalým! A kolik je naopak nenápadných, opovrhovaných a ponižovaných, kterým zavírají dveře před nosem, avšak u Alláha požívají popředního postavení! Avšak žebříček hodnot velké většiny lidí je nyní zcela převrácený.
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
تِلْكَ الدَّارُ الْآخِرَةُ نَجْعَلُهَا لِلَّذِينَ لَا يُرِيدُونَ عُلُوًّا فِي الْأَرْضِ وَلَا فَسَادًا ۚ وَالْعَاقِبَةُ لِلْمُتَّقِينَ
„A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili – a věru dobrý bude konec bohabojných.“ (Kasas: 83)
V hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
رُبَّ أَشْعَثَ مَدْفُوعٍ بِالأَبْوَابِ لَوْ أَقْسَمَ عَلَى اللَّهِ لأَبَرَّهُ
„Možná, že někdo rozcuchaný a zaprášený, ode dveří odháněný, kdyby se zapřísáhl Alláhu a prosil, Alláh by mu to dal.“6
Vždy existovali lidé, kteří se honili za slávou, byť je vrtkavá. To je však jen důkazem slabosti jejich víry a nikoli správnosti jejich cesty. Posel Boží صلى الله عليه وسلم naopak ukazoval, že pravá sláva je u Alláha. Je to Sa’ad ibn Mu’áz رضي الله عنه, jehož smrtí se otřásl Boží Trůn. Je to Bilál al-Habeší رضي الله عنه, koho sandály klapou v Ráji. Je to málo známá žena černé pleti, která uklízela v mešitě Posla Božího صلى الله عليه وسلم, kterou Posel Boží صلى الله عليه وسلم postrádal a za kterou se on osobně modlil pohřební modlitbu poté, co byla pohřbena. A je to malomocný Uwejs al-Karaní, jehož prosby by podle Posla Božího صلى الله عليه وسلم Alláh vždy vyslyšel. Nikdo z nich není ani kdovíjak krásný, ani kdovíjak bohatý, ani kdovíjak urozený, ani kdovíjak slavný, ale všichni jsou u Alláha výjimeční!
Proto radím nejprve sobě a potom i vám, abychom byli bohabojní a měli se napozoru před všemi podobami touhy po slávě, včetně nebezpečí sociálních sítí a masmedií.
Prosím Alláha, aby očistil naše úmysly a zbavil naše srdce přetvářky a touhy po slávě. Ó Bože, učiň nás Svými upřímnými služebníky, kteří neuctívají nikoho, nežli Tebe Jediného jen kvůli Tobě. Ámín!
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1905.
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4029; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 9560; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3606 a toto je jeho znění; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 5664. Al-Albání ocenil jako hasan v Sahíhu Suneni Ibni Mádža, hadís č. 2921.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 2/470.
- Zaznamenal Ibn Kesír v al-Bidájetu wen-nihája, 4/272.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 7/260.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č.2622.