Pravý důvod zkaženosti národů

Hovoříce o zlu následovníků předešlých písem, Alláh říká:

وَتَرَىٰ كَثِيرًا مِّنْهُمْ يُسَارِعُونَ فِي الْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ وَأَكْلِهِمُ السُّحْتَ ۚ لَبِئْسَ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ

“A vidíš mnohé z nich, jak pospíchají k hříchu, k nespravedlnosti a k pohlcování toho, čeho neprávem nabyli. Jak hnusné je to, co dělají!” (Máida: 62)

Vznešený Alláh následně nedává zkaženost následovníků předešlých zjevení za vinu primárně jednotlivcům mezi nimi a ani dokonce jejich světským vládcům. Viní jejich náboženské lídry a učence, jejichž úkolem bylo jim správně předávat náboženství, tlumočit jim nauku víry a vychovávat je k poslušnosti vůči Alláhu.

Vznešený Alláh proto v následujícím verši praví:

لَوْلَا يَنْهَاهُمُ الرَّبَّانِيُّونَ وَالْأَحْبَارُ عَن قَوْلِهِمُ الْإِثْمَ وَأَكْلِهِمُ السُّحْتَ ۚ لَبِئْسَ مَا كَانُوا يَصْنَعُونَ

“Proč jim nezabrání rabíni a učenci, aby nevedli hříšné řeči a nepohlcovali neprávem nabyté? Jak hnusné je to, co provádějí.” (Máida: 63)

Hárim ibn Hajján varoval: “Mějte se na pozoru před zkaženým učencem!“

Doslechl se o tom Omar ibnu l-Chattáb. Sám se nejvíce obával, aby náhodou nebyl mezi nimi a proto po Hárimovi žádal vysvětlení: “Kdo je zkažený učenec?“

Hárim mu odpověděl: “Mé úmysly byly jen ty nejlepší. Zkažený učenec je imám, předák, někdo, kdo je dáván za vzor a hovoří o nauce, avšak jeho činy jsou hříšné. Tím mate lidi a proto oni scházejí na zcestí.“¹

Aš-Ša’bí z tohoto důvodu jednou řekl: “Držte se co nejdál od hříšníka z řad učenců a ignoranta z řad zbožných uctívačů. Toto jsou dvě pohromy vedoucí k rozkolům!“²

Pravý učenec hodný následování je pouze ten, který je jak učený, tak i zbožný. Jak ovšem poznat toho zbožného?

Abú Házim Selema ibn Dínár na tuto otázku odpověděl: “Skutečným učencem nebudeš, dokud nezískáš tři vlastnosti: nezhřešíš proti těm nad tebou, nebudeš opovrhovat těmi pod tebou a nevezmeš si nic z tohoto světa výměnou za své znalosti.“³

Tj. nebudeš se vzpírat proti těm, kteří nad tebou mají autoritu, buď náboženskou, jako starší učenci a tví šejchové, anebo politickou, že bys využil svého vlivu a přízně svých stoupenců proti vůdcům muslimů, čímž bys podnítil rozkol mezi muslimy. Nebudeš opovrhovat těmi pod tebou, tvými učedníky a stoupenci, jakož i masami, nebudeš považovat sebe za někoho lepšího jen proto, žes získal o špetku více znalostí, než oni. A nikdy neprodáš nauku víry, kterou nosíš, za vezdejší statky, pohodlnou pozici či mrzký peníz.

Toto nejsou důvody, proč se získává nauka. O těch skutečných důvodech hovoří Habíb ibn ‘Ubejd: “Studujte nauku, snažte se ji pochopit a brát si z ní užitek. Nestudujte proto, abyste se naukou zdobili, pyšnili a honosili. Protože pokud budete žít dlouho, zajisté uvidíte dobu, kdy budou lidé studovat nauku jen tak na ozdobu, jako se zdobí krásnými šaty.“⁴

Pozoruhodná slova pronesl i al-Hasan al-Basrí: “Lidé zůstanou pevní na dobru, dokud se budou co do zbožnosti a učenosti lišit. Až se stanou stejnými, propadnou zkáze.“⁵

Potom se srdce těch, kteří studovali víru, nebudou nijak lišit od srdcí nevzdělanců, ba možná budou ještě i horší. Pochopení víry se stane povrchním a plytkým a náboženství se stane obchodovatelnou komoditou. Toto podle al-Firjábího s nevolí pozoroval i Sufján as-Sewrí. Když viděl takové studenty nauky, kteří byli nehodni toho, aby se stali učenci, jeho tvář změnila výraz vztekem a pohoršením. Al-Firjábí se ho zeptal: “Abú ‘Abdilláhu, všiml jsem si, že když vidíš tyto lidi, jak si zapisují nauku, je ti z toho těžko.” Sufján mu odpověděl: “Nauka patřívala Arabům a těm, kteří byli vůdci mezi svými lidmi. Ale potom je opustila a přešla do rukou takové spodiny. A pak se změnila i víra.“⁶

Podstatu této změny víry od správného vedení k bludu popisovali už společníci Posla Božího صلى الله عليه وسلم.

Huzejfa ibnu l-Jemán رضي الله عنه: “Skuttečný blud přichází, když schválíte něco, co jste předtím odsuzovali, protože šlo o špatnost a když začnete odsuzovat něco, co jste předtím schvalovali. Proto se mějte na pozoru před měněním barev v náboženství, protože náboženství Boží je jen jedno jediné.“⁷

‘Adí ibn Hátim رضي الله عنه řekl: “Zůstanete na cestě dobra, dokud nezačnete schvalovat něco, co jste předtím odsuzovali a odsuzovat něco, co jste předtím považovali za správné. A tak dlouho, dokud budou učenci mezi vámi moci hovořit beze strachu.“⁸

Mu’áz ibn Džebel رضي الله عنه přiblížil následky takového měnění barev v podobě devalvace jakýchkoli hodnot, když řekl: “Lidé! Objeví se čtyři vlastnosti, kdokoli může, ať se jim vyhne! Nadejde doba, kdy faleš a blud získá navrch. A doba, kdy člověk řekne: “Při Alláhu! Sám nevím, kde stojím.” Takový nebude podle nauky ani žít a ani na ní nezemře. Přijde doba, kdy člověk začne svůj den následujíce jednu víru a skončí ji následujíce jinou. A přijde doba, kdy bude člověku nabídnuto ze jmění, které lidem jen Alláh poskytuje, aby na oplátku na požádání označil něco za špatné a bludné, pročež si vyslouží Boží Hněv.“⁹

Abú Hámid al-Ghazálí uzavírá:

“Věru zkaženost národa pramení ze zkaženosti vládců. A zkaženost vládců zase přichází díky zkaženosti učenců. Pokud by nebylo zkažených učenců a soudců, zkaženost vládců by se omnoho zmenšila. Sami vládcové by se obávali, že učenci jejich zlo odmítnou schválit.“¹⁰

Také řekl:

“Co se dnešní doby týče, pak věru tužby uvěznily jazyky učenců do okovů a proto oni mlčí. A i kdyby promluvili, jejich slova by se neodrazila na jejich činech a proto by ani tak neuspěli. Pokud by byli upřímní, pokud by si přáli skutečnou nauku, jistojistě by pak dosáhli úspěchu. Proto zkaženost národa bývá způsobena zkažeností jeho vládců a zkaženost vládců vzniká díky zkaženosti učenců. A zkaženost učenců přichází proto, že ve svém srdci dají přednost lásce k majetku a funkcím. Koho opanuje touha po tomto světě, ten nebude schopen vybízet k dobru a odvracet od zla a napravovat zkažené ani mezi obyčejnými masami, natož pak mezi vládci a mocipány!“¹¹