بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Víra v srdci každého z nás bledne a obnosí se zrovna tak, jako i oblečení. Na nás je proto ji obnovovat ve výjimečných obdobích a časech, jako i nyní, v prvních deset dní Božího měsíce Zu l-hidždža. Alláh jejich přednosti popsal v Koránu i v Sunně.
Náš Pán praví:
وَأَذِّن فِي النَّاسِ بِالْحَجِّ يَأْتُوكَ رِجَالًا وَعَلَىٰ كُلِّ ضَامِرٍ يَأْتِينَ مِن كُلِّ فَجٍّ عَمِيقٍ ﴿٢٧﴾ لِّيَشْهَدُوا مَنَافِعَ لَهُمْ وَيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ فِي أَيَّامٍ مَّعْلُومَاتٍ عَلَىٰ مَا رَزَقَهُم مِّن بَهِيمَةِ الْأَنْعَامِ ۖ فَكُلُوا مِنْهَا وَأَطْعِمُوا الْبَائِسَ الْفَقِيرَ ﴿٢٨﴾
„A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých, aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých nad dobytčetem ze stád, jež Bůh jim v obživu daroval. Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého!“ (Hadždž: 27-28)
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vysvětluje أيام معلومات ajjámun me’lúmát – „dny známé“ jako prvních deset dní měsíce Zu l-hidždža, spojené s poutními obřady a se vzpomínáním Alláha.1
Sám Ibn ‘Abbás totiž slyšel Božího Posla صلى الله عليه وسلم říci:
مَا الْعَمَلُ فِي أَيَّامِ الْعَشْرِ أَفْضَلَ مِنَ الْعَمَلِ فِي هَذِهِ.
„Není žádných dní, během nichž by byl stejný vykonaný čin hodnotnější, neži v těchto desíti.“
Zeptali se ho: „Ani džihád na cestě Boží?“
Odpověděl:
وَلاَ الْجِهَادُ، إِلاَّ رَجُلٌ خَرَجَ يُخَاطِرُ بِنَفْسِهِ وَمَالِهِ فَلَمْ يَرْجِعْ بِشَىْءٍ
„Ani džihád na cestě Boží, kromě člověka, jenž vyjede do bitvy a vystaví nebezpečí jak sebe, tak i své jmění a nic z toho se nevrátí.“2
A jak ohromná je odměna mudžáhida víme moc dobře, například z hadísu od Abú Hurejryرضي الله عنه, kde za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم přichází muž a ptá se: „Ukaž mi skutek, který je roven džihádu.“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
لاَ أَجِدُهُ
„Žádný takový nenacházím,“ načež se ho zeptal:
هَلْ تَسْتَطِيعُ إِذَا خَرَجَ الْمُجَاهِدُ أَنْ تَدْخُلَ مَسْجِدَكَ فَتَقُومَ وَلاَ تَفْتُرَ وَتَصُومَ وَلاَ تُفْطِرَ
„Dovedl bys, když mudžáhid vyrazí, odejít do své mešity a tam se bez přestávky modlit, stále se postit a nepřerušit půst?“
„A kdo by to dokázal!“ uznal dotyčný.3
Proto je povinností každého jednoho z nás, abychom tyto výjimečné dny využili a přiblížili se k Alláhu cestou konání rozmanitých dobrých skutků, nejprve těch povinných a potom dobrovolných. K podobám dobra v těchto dnech patří modlitba, půst, recitace Koránu, milodary, obětiny, dobrota vůči ostatním a pomoc druhým.
Vznešený Alláh praví:
مَّن ذَا الَّذِي يُقْرِضُ اللَّهَ قَرْضًا حَسَنًا فَيُضَاعِفَهُ لَهُ وَلَهُ أَجْرٌ كَرِيمٌ
„Kdo tedy bude tím, jenž poskytne Bohu krásnou půjčku, aby mu ji Bůh dvojnásobně splatil a dostalo se mu odměny veliké?“ (Hadíd: 11)
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
ما من أيّامٍ أعْظَمُ عندَ اللهِ ولا أحَبُّ إليهِ فيهنَّ العملُ من هذِه الأيّامِ العشرِ
„Není dní lepších a ani takových, v nichž by byl dobrý čin Alláhu milejší, nežli v těchto deseti dnech.“4
Tyto dny jsou také výjimečné tím, že se v nich spojují hlavní způsoby uctívání, jako modlitba, milodar, půst a pouť.
K dalším podobám dobra a uctívání v těchto dnech patří pokání a zanechání hříchů a neposlušnosti vůči Alláhu. To patří k nejlepším a nejhodnotnějším činům obecně a v těchto dnech obzvláště. Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا تُوبُوا إِلَى اللَّهِ تَوْبَةً نَّصُوحًا عَسَىٰ رَبُّكُمْ أَن يُكَفِّرَ عَنكُمْ سَيِّئَاتِكُمْ وَيُدْخِلَكُمْ جَنَّاتٍ تَجْرِي مِن تَحْتِهَا الْأَنْهَارُ يَوْمَ لَا يُخْزِي اللَّهُ النَّبِيَّ وَالَّذِينَ آمَنُوا مَعَهُ
„Vy, kteří věříte! Obraťte se k Bohu s upřímným pokáním! Snad Pán váš vám vymaže špatné skutky vaše a uvede vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou, v den, kdy nezahanbí Bůh ani proroka, ani ty, kdož s ním věřili.“ (Tahrím: 8)
Pro toho, kdo sám není poutníkem, je dobré se v těchto dnech postit, kolik kdo zvládne, přičemž nejdůležitější je půst 9. dne, tzv. Den ‘Arefa, o němž podle Abú Katády رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
صِيامُ يومِ عَرَفَةَ، إِنِّي أحْتَسِبُ على اللهِ أنْ يُكَفِّرَ السنَةَ التي قَبلَهُ، والسنَةَ التي بَعدَهُ
„Za půst v den ‘Arefa doufám, že mi Alláh odpustí mé hříchy za předcházející i za následující rok.“5
K dobrým skutkům v těchto dnech patří i vzpomínání Alláha, Jeho velebení, oslavování a chválení.
V Ibn Omarově hadísu, který jsme výše ocitovali, nám Posel Boží صلى الله عليه وسلم doporučuje:
فأَكْثِرُوا فيهِنَّ مِنَ التسبيحِ والتهليلِ والتحميدِ والتكبيرِ.
„Co nejvíce během nich Alláha oslavujte, opakujte, že nic krom Něho nemá právo na uctívání, chvalte a velebte.“6
Al-Buchárí uvádí, že ‘Abdulláh ibn Omar a Abú Hurejra رضي اللله عنهم během těchto dní chodívali na trh a hlasitě tam pronášeli slova Alláhu akbar, tzv. tekbír, který po nich přítomní lidé také nahlas opakovali. Uvádí al-Albání v Irwáu l-ghalíl, podání č. 651.
Zikr je jednou z nejznamenitějších forem uctívání představuje celý život muslima.
Abu d-Derdá رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
أَلاَ أُنَبِّئُكُمْ بِخَيْرِ أَعْمَالِكُمْ وَأَزْكَاهَا عِنْدَ مَلِيكِكُمْ وَأَرْفَعِهَا فِي دَرَجَاتِكُمْ وَخَيْرٌ لَكُمْ مِنْ إِنْفَاقِ الذَّهَبِ وَالْوَرِقِ وَخَيْرٌ لَكُمْ مِنْ أَنْ تَلْقَوْا عَدُوَّكُمْ فَتَضْرِبُوا أَعْنَاقَهُمْ وَيَضْرِبُوا أَعْنَاقَكُمْ
„Což vás nemám zpravit o nejlepším a u vašeho Krále nejčistštím z vašich skutků, které vedou na nejvyšší stupně a jsou pro vás lepší, než udělovat zlato a stříbro? A které jsou pro vás lepší, nežli že se setkáte se svými nepřáteli, udeříte je po šíjích a oni udeří po šíjích vás?“
„Ovšemže ano,“ odpověděli přítomní.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odvětil:
ذِكْرُ اللَّهِ تَعَالَى
„Vzpomínání Alláha Vznešeného!“7
Alláh v souvislosti s modlitbou říká:
فَإِذَا قَضَيْتُمُ الصَّلَاةَ فَاذْكُرُوا اللَّهَ قِيَامًا وَقُعُودًا وَعَلَىٰ جُنُوبِكُمْ
„A když končíte modlitbu, vzývejte Boha vstoje, vsedě i vleže!“ (Nisá: 103)
V souvislosti s poutními obřady říká:
فَإِذَا قَضَيْتُم مَّنَاسِكَكُمْ فَاذْكُرُوا اللَّهَ كَذِكْرِكُمْ آبَاءَكُمْ أَوْ أَشَدَّ ذِكْرًا
„A když skončíte poutní obřady své, vzpomeňte Boha, tak jako vzpomínáte na otce své, a ještě usilovně ji!“ (Bekara: 200)
A v souvislosti s džihádem na cestě Boží praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِذَا لَقِيتُمْ فِئَةً فَاثْبُتُوا وَاذْكُرُوا اللَّهَ كَثِيرًا لَّعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ
„Vy, kteří věříte! Kdykoliv střetnete se s nějakým oddílem, vytrvejte pevně a vzývejte často Boha – snad dosáhnete úspěchu!“ (Anfál: 45)
Vzpomínání Alláha je též jedním z nejjednodušších způsobů uctívání, nevyžaduje žádné mimořádné úsilí, nepotřebuje zvláští místo, čas ani přípravu, ani rituální očistu a je pramenem nesmírné odměny.
Proto jedna z rad Božího Posla صلى الله عليه وسلم zněla:
لاَ يَزَالُ لِسَانُكَ رَطْبًا مِنْ ذِكْرِ اللَّهِ
„Ať tvůj jazyk nikdy nepřestane být vlhký od vzpomínání Alláha!“8
(…)
Služebníci Boží!
Každý den obnovujte svou víru a smlouvu, kterou jste s Alláhem uzavřeli tím, že si připomínáte Alláha, neboť pravé věřící Vznešený Alláh popsal jako:
الَّذِينَ يَذْكُرُونَ اللَّهَ قِيَامًا وَقُعُودًا وَعَلَىٰ جُنُوبِهِمْ وَيَتَفَكَّرُونَ فِي خَلْقِ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ رَبَّنَا مَا خَلَقْتَ هَٰذَا بَاطِلًا سُبْحَانَكَ فَقِنَا عَذَابَ النَّارِ
„ty, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: “Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic – sláva Tobě! Ušetři nás trestu ohně pekelného!“ (Áli ‘Imrán: 191)
Alláh naopak kárá pokrytce za nedostatky při vzpomínání Alláha:
إِنَّ الْمُنَافِقِينَ يُخَادِعُونَ اللَّهَ وَهُوَ خَادِعُهُمْ وَإِذَا قَامُوا إِلَى الصَّلَاةِ قَامُوا كُسَالَىٰ يُرَاءُونَ النَّاسَ وَلَا يَذْكُرُونَ اللَّهَ إِلَّا قَلِيلًا
„Pokrytci se snaží oklamat Boha, ale On oklame je. A když vstávají k modlitbě, zvedají se lenivě a jen před lidmi předstírají a vzpomínají na Boha jen nepatrně.“ (Nisá: 142)
A nezapomeňte na pravý význam vzpomínání Alláha – vzpomínání srdcem, jazykem i řečí činů, jak ho definoval Se’íd ibn Džubejr, když řekl: „Připomínat si Alláha znamená poslouchat Ho. Kdokoli Alláha uposlechne, ten si ho připomenul, avšak kdokoli ho neuposlechne, ten si Ho nepřipomenul, byť ho jazykem třeba i mnoho slaví a mnoho recituje Korán.”9
Prosíme Alláha Všemohoucího, aby nás učinil těmi, kdo si Ho opravdu připomínají, jsou vůči Němu pokorní a odevzdaní do Jeho Vůle v tom, co nám předurčí i v tom, co nám stanovuje jako zákon! Ámín!
- Tak od něj uvádí Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 5/364.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 969.
- Takto ho zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2785.
- Zaznamenali ho v lehce odlišných verzích Ahmed v Musnedu, hadís č. 5446 a Šu’ajb al-Arnáút ho doložil jako sahíh na základě všech podání; ‘Abd ibn Humejd v Musnedu, hadís č. 805; a at-Taháwí v Šerhu Muškili l-ásár, hadís č. 2971 a toto je jeho verze.
- Z delšího hadísu zaznamenaného Muslimem v Sahíhu, hadís č. 1162.
- Zdroj výše uveden. Hadís je hasan či sahíh li-ghajrih.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3377 a toto je jeho znění; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3790; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 1441. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Techrídžu Miškáti l-masábíh, hadís č. 2209.
- Od ‘Abdulláha ibn Busra رضي الله عنه ho zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3375 a toto je jeho znění; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3793; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 17680. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 7700.
- Zaznamenali Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 4/276; a az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 4/326.