OTÁZKA: Existuje nějaká rada pro ty z hledačů nauky, kteří se unáhleně vyjadřují o jiných, dávají za povinnost něco, co není ve skutečnosti povinností a hovoří o věcech, které podporují rozdílnost a podněcují prohloubení neshod?
OTÁZKA: Existuje nějaká rada pro ty z hledačů nauky, kteří se unáhleně vyjadřují o jiných, dávají za povinnost něco, co není ve skutečnosti povinností a hovoří o věcech, které podporují rozdílnost a podněcují prohloubení neshod? Vždyť ohledem některých z těchto záležitostí panuje neshoda mezi učenci, ale i přesto někteří hledači znalosti přehánějí ve svém odsudku svých oponentů, šíří svá obvinění např. na internetu a toto potom způsobuje rozkol mezi hledači nauky.
ODPOVĚĎ:
Každý muslim a tím spíše hledač nauky má povinnost být bohabojný, mít bázeň před Alláhem Vznešeným a Velebeným, má se zaměstnat hledáním nauky a jejím získáváním, má znát cesty, kterými prošli největší z učenců současnosti, jako byli šejchové Ibn Báz, Ibn ‘Usejmín, aš-Šenkítí nebo al-Albání.
To znamená, že se dotyčný má držet na uzdě a vědět, co zaměstnávalo tyto velké učence při jejich hledání znalosti.
Co se týče toho, kdo je pohlcen tím, že ten říká to a ten řekl ono (arab. قيل و قال kíle we kále), kdo se pídí po chybách ostatních a varuje před ostatními, že někdo druhý je takový a takový, pak taková náplň volného času drží lidi daleko od nauky. Zamestnat se něčím takovým naprosto ničemu a nikomu neprospívá.
Člověk se má krotit a získávat užitek z nauky a odkazování na ni. Pokud se někdo dopustí chyby a je jedním z ahlu s-sunna a hledačů nauky, pak není dovoleno se někoho takového zříci a varovat před ním. Naopak by dotyčnému mělo být umožněno se ze své chyby poučit, měl by na ni být upozorněn a před ní varován. Zavrhnout ho, bojkotovat ho a varovat před ním – nic z toho není ani spravedlivé a ani neprospívá získávání znalosti. Protože pokud by se ahlu s-sunna takto chovali, jistojistě by pomalu a pozvolna, kousíček po kousíčku vymizeli a mezi nimi by, viděno touto optikou, nikdo nezůstal! Chybujeme totiž všichni.
Naopak, člověk musí krotit sám sebe, má získávat znalost a toto má být jeho jediným zaměstnáním. Nemá se soustředit na to, co kdo říká, protože ti, kteří se příliš soustředí na to, co říkají nebo tvrdí druzí, nikdy žádnou znalost nezískají a nikdy se jí naplno neoddají. Jediné, čemu se plně oddají, bude zkoumání toho, co kdo říká. Tímto není zajištěn žádný přínos a tkví v tom pouze škoda v tom smyslu, že se člověk zaměstná chybami druhých. Oddávat se těmto záležitostem, které nepřináší žádný užitek nikomu a ani tomu, kdo jimi ztrácí čas, brání člověku v tom, aby se obohatil těmi lidmi, kteří přináší dobro a kteří se plně věnují hledání nauky.
Odpovídal: šejch muhaddis ‘Abdulmuhsin al-‘Abbád al-Bedr, Medína
Zdroj: Záznam přednášky v naučném kroužku v mešitě Mesdžidu l-Kibletejn ze 3. redžebu 1430/ 25. 6. 2009 kř. éry.
Původní verze přednášky ke stažení na