OTÁZKA: V souvislosti se zhoubnými vlivy vnějšího prostředí, které útočí na naše děti a mládež, můžete zmínit důležitost výchovy k islámu a dát několik rad muslimským rodičům, jak pečovat o víru a identitu našich potomků v tomto prostředí? A jak k tomu využít nadcházející letní prázdniny?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho.
Povinností muslimských rodičů i muslimské mládeže je starat se o svou víru. Rodiče jsou před Alláhem zodpovědní za dobré, příkladné a islámské vychování svých dětí. Na oplátku jim plyne odměna i za dobré skutky jejich dětí. A samozřejmě že i zbožnost rodičů přináší užitek i dětem. Toto hojně potvrzuje jak Korán, tak i Sunna.
V koránském příběhu o Músá a Chidrovi عليهما السلام totiž čteme:
وَأَمَّا الْجِدَارُ فَكَانَ لِغُلَامَيْنِ يَتِيمَيْنِ فِي الْمَدِينَةِ وَكَانَ تَحْتَهُ كَنزٌ لَّهُمَا وَكَانَ أَبُوهُمَا صَالِحًا فَأَرَادَ رَبُّكَ أَن يَبْلُغَا أَشُدَّهُمَا وَيَسْتَخْرِجَا كَنزَهُمَا رَحْمَةً مِّن رَّبِّكَ ۚ وَمَا فَعَلْتُهُ عَنْ أَمْرِي ۚ ذَٰلِكَ تَأْوِيلُ مَا لَمْ تَسْطِع عَّلَيْهِ صَبْرًا
“A co se týká té zdi, ta patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě tom a byl pod ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich muž bezúhonný byl a Pán tvůj si přál, aby oni nejdříve dospělosti své dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z milosrdenství Pána tvého. A já pak nic z toho z rozhodnutí vlastního nečinil; a toto je výklad toho, v čem tys trpělivosti nebyl schopen.” (Kehf: 82)
Ibn Redžeb al-Hanbelí řekl:
“Tito dva mladíci byli zachráněni zbožností svého otce.
Muhammed ibn Munkedir říká: “Věru Alláh pečuje o děti i vnuky zbožného člověka, dokonce i o město, kde žije a oblast okolo. Alláh je i nadále chrání.“
Se’íd ibnu l-Musejjib řekl: “Synu můj! To pro tebe se snažím co nejvíce modlit, doufaje, že o mne Alláh bude pečovat tak, jako bude díky mě pečovat i o tebe.” A potom recitoval:
وَكَانَ أَبُوهُمَا صَالِحًا
“a otec jejich muž bezúhonný byl” (Kehf: 82)
Omar ibn ‘Abdil’azíz řekl: “Není věřícího, jenž by zemřel, aniž by o něj Alláh nepečoval tím, že bude pečovat i o jeho děti a vnuky.“1
Mojí první radou je pobídka k získávání užitečných informací o svém náboženství, o islámu a rozvoj osobní víry vašich dětí. Nyní, kdy školní povinnosti končí, můžete využít volného času a přivést své děti do mešity, zapsat je na víkendové islámské kroužky, které v mešitách probíhají, na kursy arabského jazyka a Koránu, na místa, kde si najdou muslimské kamarády, kteří žijí svou víru. Ze všeho nejdůležitější je však vštípit dětem znalost, smysl a lásku k víře v Jedinost a Jedinečnost Boží (arab. التوحيد at-tewhíd) a správnou islámskou věrouku následovníků Sunny a původního společenství muslimů (arab. عقيدة أهل السنة والجماعة akídetu ahli s-sunneti wel-džemá’a) a správnou metodu pochopení Božího náboženství, podle chápání našich zbožných předků (arab. منهج السلف الصالح menhedžu s-selefi s-sálih). To jim poskytne pevné základy osobní víry i nezbytné odpovědi na otázky proč zrovna věřit určitým věcem, anebo proč provádět či neprovádět dané úkony tím či oním způsobem. Správná věrouka je základem, na němž se buduje vše ostatní a ona je zároveň výchozím principem i jediným jazykem, kterého se Západ bojí a jediným, kterému rozumí. Byť sami můžeme být ještě teprve na začátku.
Mojí druhou radou je varování před falešným a zmrzačeným pojetím osobní svobody jednotlivce. Skutečná svoboda lidské bytosti spočívá v podrobení se Vůli a Zákonu Stvořitele člověka, Jediného Pravého Boha. Člověk je sám o sobě vznešená a svobodná bytost a proto jen jeho Stvořitel je oprávněn určovat lidskému jedinci, společnosti i lidstvu jako celku, co smí a co nesmí. Mezi rodiči, kteří si přejí islámsky usměrňovat své ratolesti a vzpurnou mládeží vznikají často spory, které se točí okolo subjektivního chápání osobní svobody mladých. Ti ovšem nedokážou porozumět tomu, že jejich nízké tužby a touhy po hříchu a zakázaném konání je nevedou ke svobodě, ale přivádí je do otroctví šejtána a falešných božstev. Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín říká:
“Pokud někdo v situaci, kdy mu někdo poskytne nějakou radu, že by něco měl či neměl, odpoví, že “je svobodný člověk,” pak pokud tím myslí, že není otrokem nikoho z lidí, je jeho tvrzení vpořádku. Pokud tím však míní, že povinnost sloužit Alláhu (arab. العبودية al-‘ubúdíja) se na něho nevztahuje, potom dotyčný člověk vůbec nechápe, co tato povinnost znamená. O skutečné svobodě nemá takový člověk ani ponětí. Protože pokud někdo neslouží Alláhu, je ve službách někoho jiného, než Jeho. Tím, že si neustále opakuje, jak je svobodný, že nemusí sloužit Alláhu, ve skutečnosti jen obelhává sebe sama.
Pokud hříšník v situaci, kdy je upozorňován na svůj hřích, odpovídá, že je svobodný a může si dělat, co chce, je třeba mu odpovědět: Nemáš právo vzpírat se Alláhu, svému Pánu. Naopak, pokud budeš vůči svému Pánu neposlušný a vzpurný, přestáváš být Božím služebníkem a stáváš se otrokem prokletého šejtána a svých nízkých chtíčů.“2
Proto dbejte na islámskost a hierarchii při uspořádání své rodiny a domácnosti. Nedovolte svým dětem, aby se hřešíce stávali následovníky šejtána a k tomu navíc přidávali i hřích neposlušnosti vůči rodičům. Muslimská domácnost se sklání před Božím Zákonem. Otcové jsou hlavami rodin vyžadujícími poslušnost ve všem, dokud nepřikazují něco, co je zakázáno. Proto ať se podle toho chovají a starají se i o to, co se děje doma jako skuteční muži a nikoli obživlé peněženky. Matka je srdcem této domácnosti a je zodpovědná za své děti, kvůli čemuž vyžaduje respekt a úctu. Tu si nevydobude vysedáváním před televizí, touláním se mimo dům a vysedáváním u kamarádek. Její síla a úctyhodnost naopak pramení z uznání neotřesitelnosti pozice otce coby hlavy domácnosti. Pokud je matka rozumná, sama aktivně podporuje autoritu otce a je vůči němu poslušná a pokorná, protože pokud projeví vůči němu svou neposlušnost a nepokornost, děti to od ní odkoukají a budou se dříve či později chovat drze a vzpurně i vůči ní a budou zneužívat rozporů ve výchovných stylech obou rodičů.
Mojí třetí řadou je vytvořit a probudit u vašich dětí vztah k muslimské ummě, pocit sounáležitosti s ní, smysl pro loajalitu k věřícím na základě jejich víry a distanc od nevěřících pro jejich nevíru (arab. الولاء والبراء al-weláu wel-berá). Ráj má své brány a své brány má i Peklo. U každé z nich stojí ti, kteří k příslušné bráně vyzývají. Proto se upínejte k těm, kteří vyzývají do Ráje a vystříhejte se těch, kteří zvou do Pekla. V dnešní době zůstala skutečná morálka jen v islámu a mezi muslimy, jediní muslimové dnes aktivně bojují proti ideologiím nemorálnosti a jediní správně chápou pojmy morálky a etiky.
K tomuto účelu doporučuji, aby v průběhu letních prázdnin, kdy mají vaše děti hromadu volného času, vycestovaly někde do většinově muslimské země, někam, kde se islám žije ve veřejné sféře, někde, kde venku zní svolávání k modlitbě a kde všem na očích ční symboly islámu, kde se na veřejnosti respektují islámské zásady morálky, etikety a chování jak v každodenním jednání mezi lidmi, tak ve vnějším vzhledu i slovním projevu. Může to být jak země, kde sami máte své kořeny a odkud jste přišli vy či vaši předkové, tak třeba i kterákoli jiná. A muslimům-konvertitům místního původu radím, aby si takové místo ve vlastním zájmu urychleně našli. Jen v takovém prostředí mohou vaše děti i vy sami navázat i nezbytný kontakt s respektovanými a renomovanými islámskými učenci, jejichž usměrnění a vedení jsou pro další vývoj jejich spirituality a duchovní růst nutné. Toto lze v prostředí ČR jen velmi těžko.
Tímto způsobem vaše děti poznají praktickou alternativu proti bezbožnému hodnotovému systému, vnucovanému liberálním Západem a nebudou se cítit zahnány do kouta, když se stanou svědky konfliktu mezi hodnotami, které jim byly vštěpovány vámi doma a anti-hodnotami, které na ně ze všech stran útočí z okolního prostředí.
Má poslední rada proto zní chránit vaše děti před všemi podobami modloslužebnictví a nevíry, zla a zkaženosti, které jsou v našem prostředí všudypřítomné, a dohlížet pečlivě na proces jejich vzdělávání, odrůstání a vyspívání.
Nezapomínejte při tom na svá ústavou ČR garantovaná a zákonem ukotvená rodičovská práva na výchovu vašich dětí shodně vašemu osobnímu přesvědčení a tomu, co vy považujete za nejsprávnější. Tyto vaše rodičovské nároky mají být a – chvála Alláhu – stále ještě jsou těmi nejdůležitějšími. Vaše slovo rozhoduje a vaše ruka je ta, která je nahoře, nikoli ruka státu, sociální služby či vzdělávacího systému. Nikdo nemá právo vnucovat vašim dětem, v co mají nebo nemají věřit, co si mají myslet a jak se mají nebo nemají chovat.
Máte právo se informovat, co se na školách, kam vaše děti chodí, učí a jak se to učí. Toto právo vám neupírá ani sekulární legislativa naší republiky, dokonce ani potom, co vaše dítě dosáhne zletilosti, dokud studuje a dokud je na vás ekonomicky závislé. Máte právo na informace o prospěchu a chování vašich dětí i o všem, co je negativně ovlivňuje. Máte nezcizitelné právo jako rodič a zákonný zástupce svých dětí osobně zakročit proti všem negativům, která zpozorujete, a to jak přímo u svých dětí, tak i v rámci vzdělávacích či výchovných institucí, které vaše děti navštěvují, způsobem, kterým to předvídá a upravuje panující legislativa. Jako zákonní zástupci svých dětí máte stále ještě právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí vzdělávání.
Máte právo být písemně informován o předmětu, obsahu i stylu výuky, máte právo omluvit své dítě z rodiných důvodů z takové výuky, která podle vás vnucuje dětem ideologické nesmysly, ohrožuje jejich mravní výchovu či nevyhovuje vašemu přesvědčení. Máte též právo podávat stížnosti na cokoli, co shledáváte závadným, porušujícím mravní výchovu či svobodu vyznání a náboženské praxe, u příslušné školní inspekce. Máte právo proti tomu spolu s ostatními stejně smýšlejícími rodiči předkládat a podepisovat petice. Pokud to uznáte za vhodné, máte dokonce právo vzdělávat své děti ve věku základní školy pouze doma, s pravidelným přezkušováním u některé ze základních škol, s nimiž se na tom domluvíte.
Buďte si toho vědomi a svých rodičovských práv obratně využívejte. Svým osobním odporem proti podvratným myšlenkám a ideologiím zla, které v současnosti do vzdělávacího systému pronikají, nebojujete jen za sebe a své děti, ale i za všechny ostatní občany v podobné situaci, protože se stáváte precedentem v boji proti způsobům výchovy, které diskriminačním způsobem zvýhodňují výchovné styly výlučně zaměřené na materialistický výklad světa a na individuální prospěch jednotlivce. Možná ani nevíte, kolik dalších rodičů, včetně nemuslimských, vás bude ve vaší věci ochotno podpořit.
A Alláha prosíme o správné vedení pro nás i naše nejmladší. Ámín!
Odpovídal: Alí Větrovec