بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
وَقَضَىٰ رَبُّكَ أَلَّا تَعْبُدُوا إِلَّا إِيَّاهُ وَبِالْوَالِدَيْنِ إِحْسَانًا ۚ إِمَّا يَبْلُغَنَّ عِندَكَ الْكِبَرَ أَحَدُهُمَا أَوْ كِلَاهُمَا فَلَا تَقُل لَّهُمَا أُفٍّ وَلَا تَنْهَرْهُمَا وَقُل لَّهُمَا قَوْلًا كَرِيمًا ﴿٢٣﴾ وَاخْفِضْ لَهُمَا جَنَاحَ الذُّلِّ مِنَ الرَّحْمَةِ وَقُل رَّبِّ ارْحَمْهُمَا كَمَا رَبَّيَانِي صَغِيرًا ﴿٢٤﴾
„Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim „Fuj!“ a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: „Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!“ (Isrá: 23-24)
K nejdůležitejším podobám mezilidských vztahů, na kterých Boží Zákon nechává svou nesmazatelnou pečeť, patří dobré chování k rodičům. To znamená prokazovat jim vděk, být vůči nim uctivý, nemluvit s nimi hrubě, pomáhat jim necestovat daleko bez jejich svolení a obecně se vyhýbat všemu, co působí jejich hněv. Rodiče jsou brána dobra, jež se nezavírá ani jejich úmrtím. Prosit za ně Alláha, či rozdávat v jejich jménu milodary lze i poté, co odejdou na lepší svět.
Na jiném místě Vznešený Alláh říká:
وَوَصَّيْنَا الْإِنسَانَ بِوَالِدَيْهِ حَمَلَتْهُ أُمُّهُ وَهْنًا عَلَىٰ وَهْنٍ وَفِصَالُهُ فِي عَامَيْنِ أَنِ اشْكُرْ لِي وَلِوَالِدَيْكَ إِلَيَّ الْمَصِيرُ
„A uložili jsme člověku laskavost k rodičům jeho – neb nosila jej matka jeho se samými nesnázemi a odstavila jej po dvou letech – řkouce: „Buď vděčný Mně i rodičům svým neb u Mne je cíl konečný!“ (Lukmán: 14)
Starost o rodiče je vyzdvihována i Sunnou, podle níž jde o jednu z četných podob džihádu, boje na cestě Boží.
‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما byl přítomen, když kdosi žádal Posla Božího صلى الله عليه وسلم o účast na bojové akci proti nepříteli. Posel Boží صلى الله عليه وسلم se dotyčného otázal:
أحيٌّ والداك؟
„Tví rodiče ještě žijí?“
„Ano,“ odpověděl dotyčný.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu řekl:
ففيهِما فجاهِدْ.
„Tvůj džihád je postarat se o ně.“ Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3004 a toto je jeho verze; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2549.
Dobro vůči rodičům bylo základním povahovým rysem nejlepších generací muslimů, kteří smýšleli, že může napravit mnohé chyby, velehříchy ba i zločiny našeho života.
Kajícník Tajsela ibn Mejjás, kdysi byl cháridžovcem a potom se ze svých bludů a hříchů kál. Vypráví, že se ho ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما zeptal: „Chtěl by ses vzdálit od Pekelného ohně? Chtěl bys vstoupit do Ráje?“
„Při Alláhu, chtěl bych!“ odpověděl Tajsela.
‘Abdulláh ibn Omar mu řekl: „Žije někdo z tvých rodičů?“
„Mám ještě matku,“ odpověděl Tajsela.
Ibn Omar mu proto poradil: „Při Alláhu! Budeš-li s ní hezky hovořit, budeš-li ji krmit a starat se o ni, potom do Ráje určitě vstoupíš, vyvaruješ-li se velehříchů.“1
Prokazovat dobro rodičům patří ke způsobům proroků, nejlepších synů Adamových, mír s nimi všemi.
Alláh hovoří v příběhu o Proroku Ismá’ílovi/Ismaelovi, mír s ním, o jeho pokornosti a dobrotě vůči jeho otci Ibráhímovi v té nejtěžší chvíli, když Alláh otci přikázal obětovat syna:
قَالَ يَا أَبَتِ افْعَلْ مَا تُؤْمَرُ ۖ سَتَجِدُنِي إِن شَاءَ اللَّهُ مِنَ الصَّابِرِينَ
„Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš.“ (Sáfát: 102)
Alláh popisuje Svého výjimečného služebníka Jahjá/Jana Křitele, mír s ním:
وَكَانَ تَقِيًّا ﴿١٣﴾ وَبَرًّا بِوَالِدَيْهِ وَلَمْ يَكُن جَبَّارًا عَصِيًّا ﴿١٤﴾
„A byl bohabojný a k rodičům dobrotivý a nebyl ani násilný, ani neposlušný.“ (Merjem: 13-14)
Ohledně ‘Ísá ibn Merjem/Ježíše syna Mariina, mír s ním, Všemohoucí Stvořitel cituje jeho slova, jež pronesl jako nemluvně v kolébce:
قَالَ إِنِّي عَبْدُ اللَّهِ آتَانِيَ الْكِتَابَ وَجَعَلَنِي نَبِيًّا ﴿٣٠﴾ وَجَعَلَنِي مُبَارَكًا أَيْنَ مَا كُنتُ وَأَوْصَانِي بِالصَّلَاةِ وَالزَّكَاةِ مَا دُمْتُ حَيًّا ﴿٣١﴾ وَبَرًّا بِوَالِدَتِي وَلَمْ يَجْعَلْنِي جَبَّارًا شَقِيًّا ﴿٣٢﴾ وَالسَّلَامُ عَلَيَّ يَوْمَ وُلِدتُّ وَيَوْمَ أَمُوتُ وَيَوْمَ أُبْعَثُ حَيًّا ﴿٣٣﴾
„A promluvil chlapec: „Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a učinil mne prorokem. A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a almužnu; co živ budu, mi poručil a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil. A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy životu budu zas probuzen.“ (Merjem: 30-33)
Nejlepším příkladem dobra a respektu k rodičům je ovšem praotec proroků Ibráhím/Abrahám, mír s ním, jehož otec byl zatvrzelý nevěřící, uctívač falešných božstev a výrobce model vzývaných namísto Jediného Pravého Boha.
V Koránu vidíme, jak krásně k němu Ibráhím promlouvá a nazývá ho tak, jak má nejraději a nijak ho neuráží:
يَا أَبَتِ إِنِّي قَدْ جَاءَنِي مِنَ الْعِلْمِ مَا لَمْ يَأْتِكَ فَاتَّبِعْنِي أَهْدِكَ صِرَاطًا سَوِيًّا ﴿٤٣﴾ يَا أَبَتِ لَا تَعْبُدِ الشَّيْطَانَ ۖ إِنَّ الشَّيْطَانَ كَانَ لِلرَّحْمَٰنِ عَصِيًّا ﴿٤٤﴾ يَا أَبَتِ إِنِّي أَخَافُ أَن يَمَسَّكَ عَذَابٌ مِّنَ الرَّحْمَٰنِ فَتَكُونَ لِلشَّيْطَانِ وَلِيًّا ﴿٤٥﴾
„Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou. Otče můj, neuctívej satana; vždyť on vzpurný byl vůči Milosrdnému. Otče můj, obávám se, aby se tě nedotkl trest od Milosrdného a aby ses přítelem satanovým nestal.“ (Merjem: 43-45)
Jeho slova vyjadřují respekt a starost o otcovo dobro. Nijak se nad otce nepovyšuje a ani si nemyslí, že je moudřejší.
Následující dialog ukazuje na Ibráhímovo oplácení zlého dobrým. I když se na něj otec oboří a vyhrožuje mu smrtí, Ibráhím pro něj nechce zlé a prosí Alláha o odpuštění pro něj:
قَالَ أَرَاغِبٌ أَنتَ عَنْ آلِهَتِي يَا إِبْرَاهِيمُ ۖ لَئِن لَّمْ تَنتَهِ لَأَرْجُمَنَّكَ ۖ وَاهْجُرْنِي مَلِيًّا ﴿٤٦﴾ قَالَ سَلَامٌ عَلَيْكَ ۖ سَأَسْتَغْفِرُ لَكَ رَبِّي ۖ إِنَّهُ كَانَ بِي حَفِيًّا ﴿٤٧﴾
„I řekl otec jeho: “Ty tupit chceš božstva moje, Abrahame? Nepřestaneš-li, pak tě věru ukamenuji! A nyní se ode mne na delší dobu vzdal!” Pravil Abraham: “Mír s tebou! Budu prosit Pána svého o odpuštění pro tebe, vždyť On je mi příznivě nakloněn.“ (Merjem: 46-47)
Na jiných místech v Koránu se dozvídáme, že Ibráhím opravdu prosil Alláha, aby odpustil jeho otci:
رَبَّنَا اغْفِرْ لِي وَلِوَالِدَيَّ وَلِلْمُؤْمِنِينَ يَوْمَ يَقُومُ الْحِسَابُ
„Pane náš, odpusť mně i rodičům mým i věřícím v den, kdy nastane zúčtování!“ (Ibráhím: 41)
وَاغْفِرْ لِأَبِي إِنَّهُ كَانَ مِنَ الضَّالِّينَ
„A odpusť otci mému, že patřil mezi bloudící!“ (Šu’ará: 86)
A činil tak, dokud mu Alláh nezjevil, aby s tím po otcově smrti přestal.
(…)
Služebníci Boží!
Náš vztah k rodičům je měřítko správnosti naší víry, naší obliby u Alláha i míry našeho následování přímé cesty Božích proroků, nejlepších synů lidstva. Kdo je nepokorný a neuctivý vůči svým rodičům, nebude nikdy skutečným věřícím. Spokojenost Boží tkví ve spokojenosti našich rodičů s námi. A Boží Hněv a trest přichází s tím, pokud je rozhněváme, či jim způsobíme nepohodlí. Nezapomeňte, že mezi prosbou rodiče za jeho dítě a mezi Všeslyšícím, který každou prosbu vyslyší, není překážky.
Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
ثلاثُ دعَواتٍ مُستجاباتٌ لهنَّ، لا شَكَّ فيهنَّ: دعوةُ المظلومِ، ودعوةُ المسافِرِ، ودعوةُ الوالِدِ على ولَدِه.
„Tři prosby jsou vyslyšeny a není ohledně nich pochyb: prosba ukřivděného, prosba cestujícího a prosba rodiče proti potomkovi.“2
Proto dělejte tak, aby vaši rodiče prosili za vás a nikoli proti vám.
Prosíme Alláha, aby nám umožnil dobro vůči rodičům, aby nám i jim odpustil a uvedl nás všechny společně do zahrad Ráje. Ámín!
- Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-Mufred, hadís č. 8. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Adebi l-mufred, hadís č. 6.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 8581 a Šu’ajb al-Arnáút ho doložil jako hasan li-ghajrihi; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1536; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1905; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3862; a al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 32.