O prorockém principu úcty k rodičům

child and parent hands photography

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Vznešený Alláh praví:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)

Milí bratři v islámu!

Vznešený Alláh praví:

وَقَضَىٰ رَبُّكَ أَلَّا تَعْبُدُوا إِلَّا إِيَّاهُ وَبِالْوَالِدَيْنِ إِحْسَانًا ۚ إِمَّا يَبْلُغَنَّ عِندَكَ الْكِبَرَ أَحَدُهُمَا أَوْ كِلَاهُمَا فَلَا تَقُل لَّهُمَا أُفٍّ وَلَا تَنْهَرْهُمَا وَقُل لَّهُمَا قَوْلًا كَرِيمًا ‎﴿٢٣﴾‏ وَاخْفِضْ لَهُمَا جَنَاحَ الذُّلِّ مِنَ الرَّحْمَةِ وَقُل رَّبِّ ارْحَمْهُمَا كَمَا رَبَّيَانِي صَغِيرًا ‎﴿٢٤﴾‏

Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim „Fuj!“ a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: „Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!“ (Isrá: 23-24)

K nejdůležitejším podobám mezilidských vztahů, na kterých Boží Zákon nechává svou nesmazatelnou pečeť, patří dobré chování k rodičům. To znamená prokazovat jim vděk, být vůči nim uctivý, nemluvit s nimi hrubě, pomáhat jim necestovat daleko bez jejich svolení a obecně se vyhýbat všemu, co působí jejich hněv. Rodiče jsou brána dobra, jež se nezavírá ani jejich úmrtím. Prosit za ně Alláha, či rozdávat v jejich jménu milodary lze i poté, co odejdou na lepší svět.

Na jiném místě Vznešený Alláh říká:

وَوَصَّيْنَا الْإِنسَانَ بِوَالِدَيْهِ حَمَلَتْهُ أُمُّهُ وَهْنًا عَلَىٰ وَهْنٍ وَفِصَالُهُ فِي عَامَيْنِ أَنِ اشْكُرْ لِي وَلِوَالِدَيْكَ إِلَيَّ الْمَصِيرُ

A uložili jsme člověku laskavost k rodičům jeho – neb nosila jej matka jeho se samými nesnázemi a odstavila jej po dvou letech – řkouce: „Buď vděčný Mně i rodičům svým neb u Mne je cíl konečný!“ (Lukmán: 14)

Starost o rodiče je vyzdvihována i Sunnou, podle níž jde o jednu z četných podob džihádu, boje na cestě Boží.

‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما byl přítomen, když kdosi žádal Posla Božího صلى الله عليه وسلم o účast na bojové akci proti nepříteli. Posel Boží صلى الله عليه وسلم se dotyčného otázal:

أحيٌّ والداك؟

Tví rodiče ještě žijí?

„Ano,“ odpověděl dotyčný.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu řekl:

ففيهِما فجاهِدْ.

Tvůj džihád je postarat se o ně.“ Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3004 a toto je jeho verze; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2549.

Dobro vůči rodičům bylo základním povahovým rysem nejlepších generací muslimů, kteří smýšleli, že může napravit mnohé chyby, velehříchy ba i zločiny našeho života.

Kajícník Tajsela ibn Mejjás, kdysi byl cháridžovcem a potom se ze svých bludů a hříchů kál. Vypráví, že se ho ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما zeptal: „Chtěl by ses vzdálit od Pekelného ohně? Chtěl bys vstoupit do Ráje?“

„Při Alláhu, chtěl bych!“ odpověděl Tajsela.

‘Abdulláh ibn Omar mu řekl: „Žije někdo z tvých rodičů?

„Mám ještě matku,“ odpověděl Tajsela.

Ibn Omar mu proto poradil: „Při Alláhu! Budeš-li s ní hezky hovořit, budeš-li ji krmit a starat se o ni, potom do Ráje určitě vstoupíš, vyvaruješ-li se velehříchů.1

Prokazovat dobro rodičům patří ke způsobům proroků, nejlepších synů Adamových, mír s nimi všemi.

Alláh hovoří v příběhu o Proroku Ismá’ílovi/Ismaelovi, mír s ním, o jeho pokornosti a dobrotě vůči jeho otci Ibráhímovi v té nejtěžší chvíli, když Alláh otci přikázal obětovat syna:

قَالَ يَا أَبَتِ افْعَلْ مَا تُؤْمَرُ ۖ سَتَجِدُنِي إِن شَاءَ اللَّهُ مِنَ الصَّابِرِينَ

Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš.“ (Sáfát: 102)

Alláh popisuje Svého výjimečného služebníka Jahjá/Jana Křitele, mír s ním:

وَكَانَ تَقِيًّا ‎﴿١٣﴾‏ وَبَرًّا بِوَالِدَيْهِ وَلَمْ يَكُن جَبَّارًا عَصِيًّا ‎﴿١٤﴾

A byl bohabojný a k rodičům dobrotivý a nebyl ani násilný, ani neposlušný.“ (Merjem: 13-14)

Ohledně ‘Ísá ibn Merjem/Ježíše syna Mariina, mír s ním, Všemohoucí Stvořitel cituje jeho slova, jež pronesl jako nemluvně v kolébce:

قَالَ إِنِّي عَبْدُ اللَّهِ آتَانِيَ الْكِتَابَ وَجَعَلَنِي نَبِيًّا ‎﴿٣٠﴾‏ وَجَعَلَنِي مُبَارَكًا أَيْنَ مَا كُنتُ وَأَوْصَانِي بِالصَّلَاةِ وَالزَّكَاةِ مَا دُمْتُ حَيًّا ‎﴿٣١﴾‏ وَبَرًّا بِوَالِدَتِي وَلَمْ يَجْعَلْنِي جَبَّارًا شَقِيًّا ‎﴿٣٢﴾‏ وَالسَّلَامُ عَلَيَّ يَوْمَ وُلِدتُّ وَيَوْمَ أَمُوتُ وَيَوْمَ أُبْعَثُ حَيًّا ‎﴿٣٣﴾‏

A promluvil chlapec: „Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a učinil mne prorokem. A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a almužnu; co živ budu, mi poručil a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil. A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy životu budu zas probuzen.“ (Merjem: 30-33)

Nejlepším příkladem dobra a respektu k rodičům je ovšem praotec proroků Ibráhím/Abrahám, mír s ním, jehož otec byl zatvrzelý nevěřící, uctívač falešných božstev a výrobce model vzývaných namísto Jediného Pravého Boha.

V Koránu vidíme, jak krásně k němu Ibráhím promlouvá a nazývá ho tak, jak má nejraději a nijak ho neuráží:

يَا أَبَتِ إِنِّي قَدْ جَاءَنِي مِنَ الْعِلْمِ مَا لَمْ يَأْتِكَ فَاتَّبِعْنِي أَهْدِكَ صِرَاطًا سَوِيًّا ‎﴿٤٣﴾‏ يَا أَبَتِ لَا تَعْبُدِ الشَّيْطَانَ ۖ إِنَّ الشَّيْطَانَ كَانَ لِلرَّحْمَٰنِ عَصِيًّا ‎﴿٤٤﴾‏ يَا أَبَتِ إِنِّي أَخَافُ أَن يَمَسَّكَ عَذَابٌ مِّنَ الرَّحْمَٰنِ فَتَكُونَ لِلشَّيْطَانِ وَلِيًّا ‎﴿٤٥﴾‏

Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou. Otče můj, neuctívej satana; vždyť on vzpurný byl vůči Milosrdnému. Otče můj, obávám se, aby se tě nedotkl trest od Milosrdného a aby ses přítelem satanovým nestal.“ (Merjem: 43-45)

Jeho slova vyjadřují respekt a starost o otcovo dobro. Nijak se nad otce nepovyšuje a ani si nemyslí, že je moudřejší.

Následující dialog ukazuje na Ibráhímovo oplácení zlého dobrým. I když se na něj otec oboří a vyhrožuje mu smrtí, Ibráhím pro něj nechce zlé a prosí Alláha o odpuštění pro něj:

قَالَ أَرَاغِبٌ أَنتَ عَنْ آلِهَتِي يَا إِبْرَاهِيمُ ۖ لَئِن لَّمْ تَنتَهِ لَأَرْجُمَنَّكَ ۖ وَاهْجُرْنِي مَلِيًّا ‎﴿٤٦﴾‏ قَالَ سَلَامٌ عَلَيْكَ ۖ سَأَسْتَغْفِرُ لَكَ رَبِّي ۖ إِنَّهُ كَانَ بِي حَفِيًّا ‎﴿٤٧﴾‏

I řekl otec jeho: “Ty tupit chceš božstva moje, Abrahame? Nepřestaneš-li, pak tě věru ukamenuji! A nyní se ode mne na delší dobu vzdal!” Pravil Abraham: “Mír s tebou! Budu prosit Pána svého o odpuštění pro tebe, vždyť On je mi příznivě nakloněn.“ (Merjem: 46-47)

Na jiných místech v Koránu se dozvídáme, že Ibráhím opravdu prosil Alláha, aby odpustil jeho otci:

رَبَّنَا اغْفِرْ لِي وَلِوَالِدَيَّ وَلِلْمُؤْمِنِينَ يَوْمَ يَقُومُ الْحِسَابُ

Pane náš, odpusť mně i rodičům mým i věřícím v den, kdy nastane zúčtování!“ (Ibráhím: 41)

وَاغْفِرْ لِأَبِي إِنَّهُ كَانَ مِنَ الضَّالِّينَ

A odpusť otci mému, že patřil mezi bloudící!“ (Šu’ará: 86)

A činil tak, dokud mu Alláh nezjevil, aby s tím po otcově smrti přestal.

(…)

Služebníci Boží!

Náš vztah k rodičům je měřítko správnosti naší víry, naší obliby u Alláha i míry našeho následování přímé cesty Božích proroků, nejlepších synů lidstva. Kdo je nepokorný a neuctivý vůči svým rodičům, nebude nikdy skutečným věřícím. Spokojenost Boží tkví ve spokojenosti našich rodičů s námi. A Boží Hněv a trest přichází s tím, pokud je rozhněváme, či jim způsobíme nepohodlí. Nezapomeňte, že mezi prosbou rodiče za jeho dítě a mezi Všeslyšícím, který každou prosbu vyslyší, není překážky.

Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

ثلاثُ دعَواتٍ مُستجاباتٌ لهنَّ، لا شَكَّ فيهنَّ: دعوةُ المظلومِ، ودعوةُ المسافِرِ، ودعوةُ الوالِدِ على ولَدِه.

Tři prosby jsou vyslyšeny a není ohledně nich pochyb: prosba ukřivděného, prosba cestujícího a prosba rodiče proti potomkovi.2

Proto dělejte tak, aby vaši rodiče prosili za vás a nikoli proti vám.

Prosíme Alláha, aby nám umožnil dobro vůči rodičům, aby nám i jim odpustil a uvedl nás všechny společně do zahrad Ráje. Ámín!

  1. Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-Mufred, hadís č. 8. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Adebi l-mufred, hadís č. 6.
  2. Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 8581 a Šu’ajb al-Arnáút ho doložil jako hasan li-ghajrihi; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1536; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1905; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3862; a al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 32.