Ti, které pobuřuje islámský rituál obětování zvířat či obecně ti, kteří protestují proti konzumaci masa, mohou vycházet buď z ateistické či teistické výchozí pozice. V obou případech však přicházejí ve svých úvahách do kontradikce a protiřečí sobě samým.
Pokud je jejich výchozí pozice ateistická, tedy pokud nevěří, že Stvořitel existuje, potom sami ze sebe nedokáží ničemu stanovit jeho nadmateriální hodnotu, dokonce ani životu, kterýmkoli živým bytostem, ani vědomí, rozumu, pocitům. Ani lidem a ani zvířatům či jiným organizmům. Pokud uznáváme za pravdivý světonázor, který popírá existenci Jediného a Absolutního Stvořitele, jenž je výlučným dárcem a pramenem hodnotících kritérií, potom se zmůžeme nanejvýš jen na subjektivní, zkušenostně a kulturně podmíněné, hodnocení vzpomínaných jevů. Jejich hodnota spočívá na tom, že se na jejich hodnotě lidé dohodli. Vše, co existuje, je jen shluk částic a energie. Dokonce ani živé bytosti nejsou výjimkou. Pro objektivní hodnocení něčeho z těchto hromad částic neexistuje žádné měřítko, lhostejno zda jsou tyto hromady živé, či mrtvé. Pokud se budu jako ateista bouřit proti obětování zvířat, podle mých ateistických východisek nemám vlastně vidět rozdíl mezi zabíjením zvířat a šlapáním v prachu. Dokonce, viděno radikálně materialisticky, pozbude rozdílu konzumace chleba a konzumace lidského masa. Obojí, i chleba i můj lidský bližní, je z materialistického hlediska jen bezcílná kopa molekul. Ateisté, kteří čtou tyto řádky, jistě cítí přinejmenším znepokojení. Je tomu tak proto, že stále mají hluboko uvnitř sebe jisté morální hodnoty, mravní kompas, který jim říká, že milosrdenství je krásné a chvályhodné, zatímco krutost je ohavná. Jenže sám tento fakt je důkazem existence Stvořitele, který do vás toto hodnocení instinktivně vložil. A to je skutečnost, od které, jakožto ateisté, utíkáte.
Pokud je výchozí pozice odpůrců tohoto rituálu teistická, tedy pokud uznávají, že existuje Bůh, potom se dopouštějí chyby tím, že o zvířeti analogicky uvažují jako o člověku. To by se mohlo a může jen pokud a potud, dokud jsou lidé i zvířata identičtí ve svých požadavcích a úlohách, což by dál vyžadovalo důkaz ze Zjevení. A kamkoli dál bez důkazu ze Zjevení tomu brání rozdílnost jejich rolí a účelu, k němuž byli jednotliví tvorové stvořeni.
I vegan, o vegetariánovi nemluvě, každodenně a bez jakéhokoli důkazu porušuje své vlastní morální principy, když bezmyšlenkovitě zabíjí miliony živých bytostí, kterých životu sám přiřkl bez jakéhokoli objektivního kritéria menší hodnotu, než životu masného zvířete, které odmítá jíst. Žijí a cítí třeba právě i rostliny, kterými se sytí. Dopouští se tedy protimluvu a předkládá ničím nepodložená tvrzení. Své analogie buduje pouze na vlastním úsudku a samým tím jsou proto neplatné a nicotné. V tomto svém počínání pak takový odpůrce zapomíná na Stvořitele, který všemu přiřkl určitou hodnotu, určil, kdo je pro co stvořen a který Sám je Dárcem života i smrti. Pouze tento Jediný Pravý Bůh je jediný, kdo si může nárokovat právo nařídit či dovolit jednomu stvoření, aby vzalo život jinému. On je konec konců Tím, kdo každý den odnímá duše milionům stvořených bytostí, když k nim pošle anděla smrti, kterého tímto úkolem povinoval. A když k tomuto úkolu určil anděla, proč by k tomu nemohl určit i člověka? Myslí si snad takový odpůrce, že umírání je bezbolestné? Že umírajícího tvora nebolí, když mu anděl smrti rve duši z těla?
Někteří odpůrci tohoto rituálu dokonce natočili propagandistické spoty, v nichž děti pláčí nad svými zvířátky, která měla být obětována ve svátek. Snaží se tak vyvolat výčitky svědomí u věřících, kteří tento rituál praktikují. Jenže podle stejné logiky můžeme natočit děti jak pláčou kvůli jakékoli banální věci, nebo i kvůli tomu, co víme, že je pro ně objektivně dobré. Protože děti reagovali jen na danou situaci jen z emočního úhlu pohledu a jejich projev je proto vytržen z celého širšího kontextu. Dítě třeba pláče i při porodu. Myslíte si, že porod je pro dítě bezbolestný, když je vypuzeno z dělohy matky, vrženo do vnějšího světa a odstřiženo od pupečníku a placenty, skrze které doposud žilo? Ba naopak, je bolestivým šokem srovnatelným s poražením zvířete při halál porážce. I během porodu na těle novorozence přerušujeme spojení, které bylo součástí jeho těla a které bylo pro něj nezbytně důležité, aby dýchal a přijímal živiny. Zrod a umírání jsou dva nejbolestivější, nejnáročnější a nejvíce šokující okamžiky v životě každého tvora. Znamená to tedy, že by bylo nemorální rodit, protože novorozence tím mrzačíme a vystavujeme bolesti?
Skutečně nemorální věc je vzít Bohu právo brát život rozhodováním o tom, kdo bude žít a kdo zemře, a uzurpovat si toto právo pro sebe. Neexistuje žádné objektivní kritérium, podle kterého bychom dokázali spravedlivě určit hodnotu životů. Musí existovat Absolutní Soudce, absolutní pramen všech hodnotících kritérií, někdo, ke komu se lidé obracejí a na základě jeho nařízení se rozhodují v konkrétních situacích, co je dobré a co je špatné. Jakákoli jiná cesta znamená protimluv a anarchii.
Tvrzení, že milosrdenství je samo o sobě dobré a čím je někdo milosrdnější, tím je i lepší a naopak, samozřejmě platí. Jenže je to Jediný Pravý Bůh, Stvořitel nás všech, kdo určuje, co je milosrdné a co milosrdné není v té či oné situaci. Odporovat Milostiplnému a Smilovnému Alláhu, Všeznajícímu a Vševědoucímu Pánu, je vrcholem protimluvu a anarchie. Lidé se snaží uvažovat sami za sebe a zapomínají na Něho, který je zdrojem veškeré moudrosti. Pak se stává, že se dopouštějí unáhleného generalizování a aplikování obecně pravdivých principů na zvláštní a výjimečné situace, v nichž neplatí. Zapomínají přitom, odkud se bere morálka v lidském nitru, kdo vkládá do srdcí lidí vrozenou dobrotu a instinktivní sklon chovat se v souladu se základní morálkou.
Pokud by si na to lidé vzpomenuli, snadno by pochopili, že i tento islámský obřad, stejně jako veškerá ostatní nařízení Božího Zákona, jsou plně v souladu s Boží Moudrostí. Některá z těchto ponaučení jsou však rozpoznatelná jen cestou Zjevení a proto ten, kdo Zjevení odmítá, zavírá oči i před touto moudrostí. Sám sebe zbavuje možnosti toto rozpoznat.
Vznešený Alláh v příběhu o vyhnání z Ráje praví prokletému šejtánovi, Adamovi, Evě a přeneseně i jejich potomkům:
قُلْنَا اهْبِطُوا مِنْهَا جَمِيعًا ۖ فَإِمَّا يَأْتِيَنَّكُم مِّنِّي هُدًى فَمَن تَبِعَ هُدَايَ فَلَا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلَا هُمْ يَحْزَنُونَ ﴿٣٨﴾ وَالَّذِينَ كَفَرُوا وَكَذَّبُوا بِآيَاتِنَا أُولَٰئِكَ أَصْحَابُ النَّارِ ۖ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ
“Pravili jsme: “Odejděte odtud všichni! A až k vám přijde ode Mne správné vedení, ti, kdož následovat budou vedení Mé, nemusí se bát a nebudou zarmouceni. Však ti, kdož neuvěří a znamení Naše za lež prohlásí, ti budou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní.” (Bekara: 38-39)
Jak může někdo odmítat Zjevení a posuzovat negativně něco, čehož hodnotu je možné spatřit právě skrze Zjevení? Není to vrchol kontradikce?
Odpovídal: Alí Větrovec