Smysl verše „A vzali si své mnichy a rabíny za pány namísto Alláha“

اتَّخَذُوا أَحْبَارَهُمْ وَرُهْبَانَهُمْ أَرْبَابًا مِّن دُونِ اللَّهِ وَالْمَسِيحَ ابْنَ مَرْيَمَ وَمَا أُمِرُوا إِلَّا لِيَعْبُدُوا إِلَٰهًا وَاحِدًا ۖ لَّا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ ۚ سُبْحَانَهُ عَمَّا يُشْرِكُونَ

A vzali si učence své a mnichy své za pány vedle Boha a stejně tak i Mesiáše, syna Mariina, ačkoliv jim bylo přikázáno uctívat toliko Boha jediného. A není božstva kromě Něho, jenž slávou Svou povznesen je nad ty, kdož jsou k Němu přidružováni! (Tewba:31)

 

Tento verš výstižně ukazuje na lidskou vlastnost a tendenci k přehnanému velebení a nepřiměřené oddanosti a lásce, hraničící a někdy i překračující hranice zbožňování stvoření namísto Stvořitele, Který Jediný zasluhuje být uctíván, zbožňován a veleben.

 

Tento přehnaný a extrémní přístup není vlastní jen těm, o kterých se verš explicitně zmiňuje, ale všem lidem, včetně muslimů, kteří se rovněž musí mít na pozoru před touto léčkou. Ve skutečnosti všechny výtky, které se v Koránu na adresu nemuslimů, zejména židů a křesťanů objevují, jsou zde ponechány pro celé lidstvo a v užším smyslu pro muslimy, aby byly pamětlivi selhání vlastníků předešlých písem, aby jejich chyby neopakovali a vyvarovali se jich.

 

Princip nepřekročení mezí oddávaných poct stvořením byl porušen i mezi muslimy samotnými, přímo v řadách ummy se najdou ti, kteří např. věří, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم nebyl stvořen z hlíny jako každá jiná lidská bytost, ale ze světla, kteří věří, že je ve svém hrobě živ a odpovídá lidem na jejich prosby. Tito jedinci svou víru pošpinili modloslužebnictvím, přidružováním k Alláhu a panteistickým přesvědčením.

 

Výše uvedený verš hovoří o lidech mezi židy a křesťany, kteří namísto Boha a Jeho Zákona následovali výklady svých kněží, obětníků, rabínů, učenců a mnichů, kteří jim stanovovali povolené a zakázané na základě vlastních tužeb a nikoli v poslušnosti k tomu, co zjevil Všemohoucí.

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم vysvětlil smysl tohoto verše ‘Adímu ibn Hátimovi رضي الله عنه, který kdysi býval křesťanem. ‘Adí totiž namítl: „Ale oni je neuctívali,“ čímž myslel, že je nepovažovali za božstva, tedy neklaněli se jejich sochám, nestavěli jim zasvěcené chrámy, nepřinášeli jim oběti apod.

Dostalo se mu odpovědi:

‫بلى‬ ‫, إنھم‬ ‫حرموا ‬عليھم ‫الحالل ‬‫وأحلوا لھم‬ ‬ ‫الحرام‬ ‫فاتبعوھم‬‫، ‫‬ فذلك‬ ‫عبادتھم ‫إياھم‬. ‬

„Právěže ano. Oni jim zakazovali to, co bylo dovoleno a povolovali to, co bylo zakázno, přičemž je oni v tom následovali. A takto je uctívali.“¹

 

Podobné chování je zmíněno i v následujícím verši:

ثُمَّ قَفَّيْنَا عَلَىٰ آثَارِهِم بِرُسُلِنَا وَقَفَّيْنَا بِعِيسَى ابْنِ مَرْيَمَ وَآتَيْنَاهُ الْإِنجِيلَ وَجَعَلْنَا فِي قُلُوبِ الَّذِينَ اتَّبَعُوهُ رَأْفَةً وَرَحْمَةً وَرَهْبَانِيَّةً ابْتَدَعُوهَا مَا كَتَبْنَاهَا عَلَيْهِمْ إِلَّا ابْتِغَاءَ رِضْوَانِ اللَّهِ فَمَا رَعَوْهَا حَقَّ رِعَايَتِهَا ۖ فَآتَيْنَا الَّذِينَ آمَنُوا مِنْهُمْ أَجْرَهُمْ ۖ وَكَثِيرٌ مِّنْهُمْ فَاسِقُونَ

A potom jsme vypravili v jejich stopách jiné posly své a vypravili jsme Ježíše, syna Mariina, a dali jsme mu Evangelium a vložili do srdcí těch, kdož jej následovali, mírnost a slitování; a mnišství si oni zavedli jako novotu – a nepředepsali jsme jim je – usilujíce zalíbit se Bohu. Avšak oni to nedodrželi vhodným dodržováním. A dali jsme těm z nich, kdož uvěřili, odměnu jejich, avšak mnozí z nich byli hanebníci.(Hadíd: 27)

 

V praktikách lidí, kteří se připisují křesťanské víře i dnes můžeme nalézt tyto různé formy uctívání, které vytvořil člověk, respektive které si vytvořili věřící sami, od posvátných chorálů a zpěvů přes vyvěšování svatých obrázků, ikon, soch apod. Původ ničeho z toho nelze vypátrat až k samému zdroji jejich víry, k jejich svatým knihám. Původní křesťané nic z toho nepraktikovali a vše toto se vyvinulo až posléze, historickým vývojem.

 

Ještě více deprimující zjištění je, že stejné praktiky se objevují i mezi muslimy, kteří navíc vlastní neislámské chování zaštiťují islámskými argumenty a alibistickými tvrzeními, že jen hledají potěchu Alláha. Ovšem činí tak způsobem, který je pouze potěchou jejich vlastních odchýlených tužeb.

 

Vznešený Alláh praví:

وَقَالَتِ الْيَهُودُ لَيْسَتِ النَّصَارَىٰ عَلَىٰ شَيْءٍ وَقَالَتِ النَّصَارَىٰ لَيْسَتِ الْيَهُودُ عَلَىٰ شَيْءٍ وَهُمْ يَتْلُونَ الْكِتَابَ ۗ كَذَٰلِكَ قَالَ الَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ مِثْلَ قَوْلِهِمْ ۚ فَاللَّهُ يَحْكُمُ بَيْنَهُمْ يَوْمَ الْقِيَامَةِ فِيمَا كَانُوا فِيهِ يَخْتَلِفُونَ

Říkají židé: "Křesťané nemají v ničem pravdu!" a křesťané zase tvrdí: "Židé nemají v ničem pravdu!" a přitom přec ti i oni čtou Písmo. A hovoří ti, kdož nic nevědí, podobně jako oni. V den zmrtvýchvstání však Bůh rozsoudí mezi nimi to, oč se hádali. (Bekara:113)

 

Tento verš poměrně ironicky popisuje situaci, kdy jak jedni, tak druzí, upírají svým protivníkům možnost, že by alespoň v něčem mohli mít pravdu.

Podobné chování ovšem shledáváme i u muslimů, kteří si pletou islám a muslimskou identitu, či islám jako náboženství, které Alláh přikázal následovat všem lidem ve všech časech a na všech místech, s praktikami, které konstruují náboženské sebepojetí muslimů a vyhraňují muslimy jako lidskou skupinu oproti všem ostatním.

 

Jak pravdivá jsou slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم, který pravil:

‫لتتبعن سنن ‫من ‫كان ‫قبلكم ‫شبر‬ ‫بشبر‬ ‫و ذراعا ا‫بذراع ‫حتى ‫لو ‬ ‫دخلوا ‫جحر ‫ضب‬ ‫لسلكتموه.

„Věru budete následovat zvyklosti těch, kdož byli před vámi, píď po pídi, loket po lokti, natolik, že i kdyby vešli do ještěří díry, vlezete za nimi.“

Zeptali se jej: „Myslíš tím židy a křesťany, ó Posle Boží?“ Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl:

‫فمن إذا؟

„A koho potom?“²

 

Tato slova Proroka صلى الله عليه و سلم se naplnila v chování mnoha dnešních muslimů, kteří se svými činy stali nepřáteli Božími tím, čeho se dopouštějí a jak se chovají. Napodobují ty zvyklosti, které byly přítomny u následovníků předcházejících zjevení, nebo u modloslužebníků, a byly Alláhem odsouzeny.

 

Korán a Sunna na mnoha místech před něčím takovým varuje. Všichni vzděĺaní učenci, jejichž erudici i zbožnost potvrdila staletí dějin, odsuzovali praktiky takových muslimů i jejich vůdců, považujíce je za činy ignorantů a bludařů.

 

Je povinností každého muslima vysvětlovat svou víru lidem a vynasnažit se, aby jeho vysvětlení bylo pochopeno správně. Vše, co stojí v Koránu a v Sunně je pravdou a ničím než pravdou, zatímco vše, co Koránu a Sunně protiřečí, je falší, prázdnou fabulací, lží a nikdy být pravdou nemůže.

 

Zijád ibn Lebíd رضي الله عنه slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci:

‫ذاك‬ ‫عند ‬ ‫أوان‬ ‫ذھاب ‫العلم.

„Takto se postupně vytratí znalost.“

Zeptal se: „Posle Boží, a jak se může vytratit znalost, když my čteme Korán, čtou jej i naši synové a budou jej číst i synové jejich synů?“

Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil:

‫ثكلتك‬ ‫أمك ‫زياد‬ ‫إن‬ ‫كنت‬ ‫ألراك ‫من‬ ‫أفقه‬ ‫رجل ‫بالمد‫ينة ‬ ‫أوليس‬ ‫ھذه‫ اليھود‬ ‫والنصارى‬ ‫يقرءون ‫التوراة‬ ‫إلى‬ ‫يوم ‫القيامة ‫قال‬‬ ‬‬ ‫والإنجيل لا‫يعملون‬ ‫بشيء مما‬‬. ‬‬

„Matka ať tě ztratí, Zijáde, měl jsem tě za jednoho z nejchápavějších mužů v Medíně. Což židé a křesťané nečtou Tóru a Evangelium, leč nekonají dle toho, co je v něm?“³

 

Vymizení znalosti je taktéž jedním z příznaků příchodu Soudného Dne. Tehdy převládne všeprostupující zjevná ignorance, mnoho lidí bude číst dostupné knihy, aniž by cokoli z nich pochopili. Tento nárůst čtoucích a studujících nijak neznamená, že lidé budou oplývat moudrostí, správným vhledem a adekvátním pochopením.

Spíše nebudou rozumět vůbec ničemu a hojnost znalosti, nauky a věd okolo nich jim nebude vůbec v ničem ku prospěchu.

 

Abú ‘Ámir al-Hawrání uvádí, že jednou se Mu’áwíja ibn Abí Sufján رضي الله عنه postavil, aby pronesl kázání. V něm řekl:

„Prorok صلى الله عليه و سلم se takto jednou také postavil a pronesl řeč, ve které uvedl, že:

„Cožpak se ti, kteří byli před vámi z lidí písma, nerozešli na 72 sekt a cožpak se toto vyznání se rozpadne na 73 sekt a všechny budou v ohni, kromě jediné, kterou bude Společenství (arab. الجماعة al-džemá’a).“ Společenství! A že v této ummě:

 وَإِنَّهُ سَيَخْرُجُ مِنْ أُمَّتِي أَقْوَامٌ تَجَارَى بِهِمْ تِلْكَ الأَهْوَاءُ كَمَا يَتَجَارَى الْكَلْبُ لِصَاحِبِهِ ‏لاَ يَبْقَى مِنْهُ عِرْقٌ وَلاَ مَفْصِلٌ إِلاَّ دَخَلَهُ.

„budou tací, kteří budou následovat své tužby tak, jako pes následuje svého pána, dokud tužba nenechá žádný z jeho tělesných orgánů, kousků masa, cév, nebo kosti, aniž by do ní nevnikla.“⁴

 

V jiném podání, můžeme číst:

‬ ‫وإنه‬ ‫سيخرج ‫في‫ أمتي أقوام ‫تجاري ‫بھم‬ ‫تلكالﻷهواء‫ كما‬ ‫يتجارى ‫الكلب ‫بصاحبه لا ‬ ‫يبقى‬ ‫منه‬ ‫عرق و لا ‫مفصل إلا دخله. ‫والله‬ ‫يا ‫معشر ‫العرب ‫لئن‬ ‫لم ‫تقوموا‫بما‬ ‫جاء ‫به‬ ‫نبيكم ‫صلى‬ ‫الله‬ ‫عليه وسلم ‫لغيركم‬ ‫من‬ ‫الناس ‫أحرى ألا ‫يقوم‬ به.‬ ‫‬‬‬ ‬‬‬‬‬‬

„… a že „z mé ummy vzejdou lidé, kteří budou následovat své tužby, jako pes následuje svého pána, dokud tužba nezanechá jediného orgánu v jejich těle, aniž by do něj nevešla.“ Ó shromáždění Arabů, při Alláhu, nebudete-li vy následovat to, s čím přišel váš Prorok صلى الله عليه و سلم pak ostatní lidé to nebudou následovat tím spíše.“⁵

 

Ti, kteří se snaží o vlastní spásu zakázanými prostředky vycházejí z nejrůznějších sekt a kultů, ovšem nevycházejí z islámu.

 

Velmi názorná jsou slova, která zachytil Abú Hurejra رضي الله عنه od Posla božího صلى الله عليه و سلم:

‫سيكون‬ ‫في‬ ‫آخر‬ ‫أمتي‬ ‫أناس ‫يحدثونكم‬ ‫بما‬ ‫لم‬ ‫تسمعوا ‫أنتم و لا ‫آباؤكم ‫فإياكم‬ ‫وإياھم!

„Mezi posledními z mé ummy budou lidé, jež vám budou vyprávět věci, které jste neslyšeli ani vy, ani vaši otcové, střezte se jich proto!“⁶

 

Tento hadís má velký a hluboký význam, poskytuje totiž základní kritérium, podle kterého poznáme zkažená slova, která jsou lží a vedou k falešným přesvědčením.

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم dále také prohlásil:

لا يؤمن أحدكم حتى يكون هواه تبعا لما جئت به.

„Nikdo z vás zcela neuvěří, dokud jeho tužba nebude v plném souladu s tím, s čím jsem byl poslán.” ⁷

 

Lidé, kteří se tomuto vzpírají, neposuzují své jednání podle šarí’y, ale vzhlížejí ke svým skupinám jako k jediné cestě vedoucí ke spáse. Nevidí, že některé jejich konání je podle šarí’y inovací, ale této inovaci podřizují samotné vysvětlení šarí’y. Vlastně se o víru nestarají, uniká jim její moudrost a vedení, které poskytuje.

 

Pravý muslim naopak každý svůj čin poměřuje Koránem a Sunnou, podřizuje své vlastní sklony následování Proroka صلى الله عليه و سلم a toho, s čím přišel. Tím, jak roste naše víra, roste i naše láska k Alláhu Vznešenému a k Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم, tím se pro nás šarí’a stává čím dál více nikoli břemenem, ale ulehčením, celkovou úlevou. Člověk pak nachází potěšení v tom, když žije v souladu s ní a je vděčen Alláhu za to, že seslal celistvý návod pro úspěšný život, bez něhož by lidstvo bloudilo v temnotě.

 

Nechť nás Alláh učiní těmi, kteří jsou spokojeni se Sunnou Jeho milovaného, Posla Božího صلى الله عليه و سلم, kteří nesměšují jeho slova se slovy ostatních stvoření. Nechť ulehčí této ummě a znovu uvede muslimy na správnou a přímou cestu. Ámín.