Odkud pochází požár násilí

Logo XXL

‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl:

‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl:

سَمِعَ عَبْدَ اللَّهِ بْنَ عَمْرٍو رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُمَا ، سَمِعَ النَّبِيَّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ ، يَقُولُ : ” سَيَخْرُجُ نَاسٌ مِنْ قِبَلِ الْمَشْرِقِ ، وَيَقْرَءُونَ الْقُرْآنَ لا يُجَاوِزُ تَرَاقِيَهُمْ ، كُلَّمَا خَرَجَ مِنْهُمْ قَرْنٌ قُطِعَ ” , حَتَّى عَدَّهَا النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ زِيَادَةً عَلَى عَشْرِ مَرَّاتٍ ” كُلَّمَا خَرَجَ مِنْهُمْ ” .قَرْنٌ قُطِعَ ، حَتَّى يَخْرُجَ الدَّجَّالُ فِي بَقِيَّتِهِمْ
„Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „Od východu se objeví lidé, kteří budou recitovat Korán, ale on neprojde dál, než do jejich klíční kosti. Kdykoli svůj roh vystrčí, bude jim uražen a ulomen (Posel Boží صلى الله عليه و سلم tuto větu zopakoval více než desetkrát), až dokud se mezi posledními z nich neobjeví ad-Dedždžál!1
 
Věz, že násilnický extremizmus cháridžovců a jim podobných je jediným myšlenkovým směrem, který je největším protivníkem stojícím v příkré opozici proti Koránu, Sunně a menhedži, jímž se ubírali zbožní předkové.
 
Imám Sunny a jejích následovníků Ahmed ibn Hanbel pravil: „Co se cháridžovců týče, oni lid Sunny a společenství (arab. أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunna we l-džemá’a) označují za murdžíje2. Avšak tímto cháridžovci pronášejí lež. Nicméně právě oni sami jsou skutečnými sektáři, neboť se domnívají že jedině oni sami následují pravdu a nikdo druhý mimo ně, přičemž ten, kdo se s nimi rozejde v názorech, je podle nich nevěřící.3
 
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil:
„Těžko najdeš nějakého člověka s pokřivenou věroukou, aniž by se to odrazilo na jeho skutcích v praxi.“4
 
Uvádí se, že dva cháridžovci obcházeli Ka’bu, když v tom se jeden obrátil k tomu druhému a řekl mu: „Vidíš všechny tyto lidi? Ale do Ráje z těchto všech vstoupíme jen já a ty!“ Jeho společník se jej otázal: „Do Ráje, jehož šíře je jako nebesa i země? On je připraven jen pro tebe a pro mne?!“ „Ano!“ potvrdil první. „Dobrá,“ řekl mu jeho společník, „tak potom si ho nechej sám pro sebe.“ A odešel od něj pryč.5
 
Imám Muhammed ibn Husejn al-Ádžurrí pravil:
„Muslimové dávní i pozdější jsou zajedno v tom, že cháridžovci jsou zlými lidmi, národem zla, neposlušným vůči Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم, i když se třeba modlí, postí a předhánějí se ve zbožnosti. Nic z toho jim ale nepomůže. Navenek totiž ukazují, jak přikazují dobro a odvracejí od zla, ale ani to jim nepomůže. To proto, že Korán vykládají podle svých tužeb a proto, že klamou a balamutí muslimy. Alláh Vznešený nás na ně upozornil, jakož nás na ně upozornil i Boží Posel صلى الله عليه و سلم, jeho správně vedení chalífové po něm i všichni ostatní jeho společníci رضي الله عنهم أجمعين i všichni ti, kteří je v dobru následovali. Cháridžovci jsou špinaví a nečistí zlovolníci a všichni, kteří následují jejich cestu jsou jako sami cháridžovci. Tento myšlenkový směr dědí jedni od druhých od dávných dob až dodnes. Se šavlí útočí na ummu a její představitele a činí krev muslimů povolenou …“6
 
Ibn Tejmíjja o jejich vztahu ke Koránu poznamenal:
„Cháridžovci vykládají Korán vždy jen tak, aby pasoval na jejich přesvědčení a kohokoli, kdo se s nimi v tomto výkladu rozejde, prohlašují za nevěřícího, protože se v jejich viděním tímto svým nesouhlasem postavil na odpor samotnému Koránu. Proto kdokoli, kdo přijde s novým, vymyšleným stanoviskem vůči Koránu, které nemá oporu v Koránu samotném, a prohlásí každého, kdo se s ním neshodne, za nevěřícího, tak toho slova jsou horší než slova samotných cháridžovců.“7
 
Od Ka’ba al-Ahbára رضي الله عنه se uvádí slova: „Mučedníkům budou (v Soudný Den) dána dvě světla, avšak těm, které zabijí cháridžovci, bude dáno světel deset. Peklo má sedm bran a jedna z nich je připravena právě přímo pro cháridžovce. Vzbouřili se dokonce i proti proroku Daúdovi (Davidovi), mír s ním, v jeho době.8
Ibn Hubejra pravil: „Boj proti cháridžovcům je přednější, nežli boj proti modloslužebníkům – moudrost je v tom, že prostřednictvím boje proti cháridžovcům je zachovávána sama podstata islámu.9
 
Jako věřící a upřímní následovníci nejlepších generací této ummy máme povinnost a dluh vůči pravdě a spravedlnosti a proto musíme upozorňovat na zlo a nebezpečí, které cháridžovci a lidé obdobného smýšlení způsobují. Nejde o napadání cti jiných muslimů ani o kolaboraci s nepřítelem, nýbrž jde v prvé řadě o přímou a upřímnou radu pro všechny ty z muslimů, které mohla tato zhoubná ideologie oklamat.
 
Šejchu l-islám Ibn Tajmíjja tento princip vysvětluje slovy:
„Objasňovat chybu toho, kdo pochybil v určité náboženské otázce, ať už má teoretický nebo praktický charakter, pokud tak člověk činí na základě znalosti a spravedlivosti a s cílem poradit, je činem, za který bude dotyčný Alláhem odměněn. Obzvláště pak tehdy, hovoří-li o někom, kdo k určité inovaci nebo k určitému bludu vyzývá. Potom je povinností lid na někoho takového upozornit, upozornit na jeho stav. To proto, že zamezit zlu, které takový jedinec působí lidem je ještě důležitější, než zamezit zlu, které lidem působí lupiči přepadávající na cestách.“10
 
Proto objasňujeme a upozorňujeme, že tito a jim podobní extrémisté a rozsévači zkázy, předhánějící se navzájem v páchání násilí a zaštiťující se přitom účelově využívanými koránskými argumenty jsou inovátoři, následovníci tužeb a fanatiky, kteří přehánějí ve svém náboženství.
 
Šejch Midhát ibnu l-Hasan Áli Ferrádž na jejich adresu poznamenal:
„Nesnášejí přítomnost učenců, protože jejich dogma se nerodí nikde jinde, než mezi ignoranty a v jejich společenství, zatímco učenci odkrývají jejich bludy a klamy v celé jejich nahotě, čímž je přímo před zraky všech lidí zahanbují. Páteří těchto inovátorů a extremistů je prohlašování spravedlivě soudících učenců a hledačů nauky za nevěřící a jejich obviňováí ze zrady a zpronevěry svěřených závazků.
To vše, co proti nim učenci a hledači nauky dělají, však činí jen proto, aby se odkryly zkažené a choromyslné záměry těchto fanatiků, aby je opustili jejich stoupenci, vyšla najevo pravda a oni ztratili jakoukoli legitimitu.“
 
Posledním výhonkem tohoto prohnilého a dusivého cháridžovského plevele je organizace známá jako Dá’iš, zneužívající pojmu islámský stát a uzurpující si pro sebe termín chalífát. Vraždí muslimy po celém světě, stejně jako bere život i nemuslimům, kteří žijí pod ochranou muslimů, čímž znevažují dohody, které mezi sebou tito lidé uzavřeli a útočí tak na ummu jako celek a na hodnoty jí vyznávané.
 
Šejch Dr. Sa’d Turkí al-Haslán v souvislosti s nimi varoval:
„Každý, kdo brání, podporuje a sympatizuje s Dá’iš je jejich spolupachatelem v každé kapce jimi bezprávně prolité muslimské krve. A té je věru hodně.“
 
Muslimové se v souvislosti s touto a podobnými bojůvkami mají držet pravidla stanoveného jednou provždy Poslem Božím صلى الله عليه و سلم. Ma’kíl ibn Jesár رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
الْعِبَادَةُ فِي الْهَرْجِ كَهِجْرَةٍ إِلَىَّ.
Uctívání v časech krveprolití je jako hidžra ke mně.11
 
Podle an-Newewího hadís znamená, že za zbožné činy uctívání v časech bezhlavého zabíjení je stejná odměna jako za hidžru k Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم v jeho době.12
 
Šejch Dr. Muhammed Hasan v souvislosti s tímto hadísem uvedl:
„Ty se nyní nacházíš v časech krveprolití a pokušení. Uctívat Alláha zbožnými činy je v tomto čase odměnou rovno vykonání hidžry k Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم.
Proto se drž vzpomínání Alláha (arab. zikr), prosby k Alláhu o odpuštění (arab. istighfár), slavení Alláha (arab. tesbíh), klopení zraku, strážení si jazyka (před pomluvami, klevetami a urážkami), neubližování druhým, recitace Koránu, noční modlitby, udělování milodaru, dobrého chování vůči rodičům, konání dobra vůči všem stvořením a milosti vůči všem stvořením. A ještě jednou – milosti vůči všem stvořením bez výjimky. A též trpělivosti, když tě druzí budou osočovat.
Takto dosáhneš štěstí na tomto i na onom světě, pocítíš šíři a volnost ve své hrudi, vyrovnaný klid ve svém srdci a pokoj, který se spustí na tvé tělo.“13

Jeden z největších soudobých znalců Sunny šejch Mešhúr Hasan Áli Selmán ovšem upozornil, že existuje i jeden slabý hadís, který je velmi často citován v souvislosti s organizací Dá’iš. Nachází se rovněž v díle Nu’ajma ibn Hammáda Kitábu l-fitan. Nu’ajm zde vypráví od al-Welída14, ten od Rušádejna15, ten od ‘Abdulláha ibn Lehí’y al-Misrího16, ten od Abú Kabíla17, ten od Abú Rumána18 a ten od ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Když uvidíte černé zástavy, zůstaňte bez hnutí kdekoli jste, nepohněte ani rukou ani nohou, protože za nimi se objeví slabomyslný lid, který nebere pražádný ohled. Jejich srdce budou jako kusy železa. Budou se nazývat Státem, ale nedodrží ani smlouvu, ani dané slovo. Budou vyzývat k pravdě, ale ve skutečnosti vůbec nebudou jejími lidmi. Jejich jména budou jen kunjá (tj. arabská tradiční forma přezdívky složená ze slov Abú + jméno dítěte dotyčného, např. Abú ‘Abdulláh) a jejich přídomky odvozené od názvů míst (měst, vesnic či zemí, např. al-Baghdádí podle Bagdádu). Budou mít dlouhé vlasy jako ženy. Zůstanou, dokud se nerozhádají sami mezi sebou a poté Alláh toho z nich, koho bude chtít, dovede k pravdě.” V řetězci tohoto hadísu figuruje muž známý jako Ibn Leí’a nebo Ibn Lehí’a, kterému zhořela knihovna a on poté již nebyl schopen rozlišovat mezi autentickými a neautentickými hadísy. Je proto slabý a jeho vyprávění od spolehlivých vypravěčů je možno přijmout, zatímco ta od slabých nikoli. A toto je od slabých.
Někteří k tomuto isnádu dodávají Kutajbu ibn Sa’ída al-Balchího a Isháka ibn ‘Ísu at-Tabá’a, kteří jsou akceptovatelní a vyprávějí od Ibn Lehí’y. Nicméně ani tak není isnád dostatečně podložený, není autentický až k Prorokoviصلى الله عليه و سلم. Na druhou stranu ale ani nejde o falzifikát.
 
 
 
1 Zaznamenal Nu’ajm ibn Hammád v Kitábu l-fiten, hadís č. 1490.
2 Tj. těmi, kteří popírají negativní vliv hříchu na víru a odmítají odpadlíky označovat za odpadlíky.
3 Zaznamenal Abú Ja’lá v Tabekátu l-hanábila, 1/36.
4 Viz Iktidáu s-siráti l-mustakím, 1/121.
5 Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikád, 8/1037.
6 Viz Kitábu š-šarí’a, 1/325-326.
7 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 20/164.
8 Zaznamenal al-Ádžurrí v Kitábu š-šarí’a, 1/337.
9 Uvádí Ibn Hadžer al-Askalání ve Fethu l-Bárí, 12/301.
10 Viz Minhádžu s-sunna, 5/146.
11 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2948; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3985 jako sahíh.
12 Viz Rijádu s-sálihín, hadís č. 1366 a komentář k němu.
13 Viz Fadíletu š-šejchi Muhammed Hassán.
14 Jeho jméno je al-Welíd ibn Muslim a je mudellisem, tj. zmatkovitým vypravěčem, páchajícím tedlísu t-teswíja, kdy vypravěč záměrně či nezáměrně vypustí ze svého isnádu někoho, kdo je ve skutečnosti slabým vypravěčem. Např. spolehlivý šejch vypráví od někoho, kdo je slabý, který vypráví od jiného spolehlivého a on pak jméno tohoto slabého vypustí, takže se navenek zdá, jako by tento slabý uprostřed isnádu ani nebyl.
15 Rušádejn ibn Sa’dís je slabý vypravěč.
16 ‘Abdulláh ibn Lehí’a al-Misrí je slabý vypravěč. Al-Buchárí uvádí od al-Humejdího, že Jahjá ibn Sa’íd al-Kattán o něm řekl: „Nevyprávím od něj.“ ‘Alí ibnu l-Medína pravil: „Slyšel jsem ‘Abdurrahmána ibn Mehdího říci o vypráveních ‘Abdulláha ibn Jezída al-Kasíra od Ibn Lehí’y: „Nepřejímám od něj nic, ani málo, ani hodně.“ ‘Alí ibnu l-Medína také uvádí, že Bišr ibnu s-Surrá pravil: „Pokud uvidíš Ibn Lehí’u, nic od něj nepřejímej.“ ‘Abdulkerím ibn ‘Abdurrahmán an-Nesáí uvádí, že jeho otec pravil: „On (Ibn Lehí’a) není důvěryhodný.“ Jahjá ibn Ma’ín řekl: „Je slabý v hadísu a nemá být užíván. Vyprávěl totiž od kdekoho.
17 Abú Lehí’ův šejch Abú Kabíl al-Mu’áfirí je v jádru pravdomluvný a spolehlivý, ale najde se i pár jeho kritik.
18 Abú Rumán je medžhúl, neznámá osoba. Ibn Menda jej sice zmiňuje, ale bez ocenění, jen s poznámkou, že vypráví i odmítnuté hadísy. Figuruje jako vypravěč od ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه dokonce v isnádu jednoho hadísu, u nějž máme doloženo, že jde o falzum.