بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Boží Posel Músá/Mojžíš, mír s ním, je zajisté jedním z nejvýznamnějších proroků, jehož příběh se prolíná celým Koránem. Alláh s ním rozmlouval přímo, vyvolil ho nad ostatní lidi a očistil ho od všeho zlého, co o něm lidé navyprávěli. Bude jedním z proroků s nejvíce následovníky, protože působil dlouhou dobu mezi velkým počtem lidí.
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
عُرِضَتْ عَلَىَّ الأُمَمُ، فَجَعَلَ النَّبِيُّ وَالنَّبِيَّانِ يَمُرُّونَ مَعَهُمُ الرَّهْطُ، وَالنَّبِيُّ لَيْسَ مَعَهُ أَحَدٌ، حَتَّى رُفِعَ لِي سَوَادٌ عَظِيمٌ، قُلْتُ مَا هَذَا أُمَّتِي هَذِهِ قِيلَ هَذَا مُوسَى وَقَوْمُهُ. قِيلَ انْظُرْ إِلَى الأُفُقِ. فَإِذَا سَوَادٌ يَمْلأُ الأُفُقَ، ثُمَّ قِيلَ لِي انْظُرْ هَا هُنَا وَهَا هُنَا فِي آفَاقِ السَّمَاءِ فَإِذَا سَوَادٌ قَدْ مَلأَ الأُفُقَ قِيلَ هَذِهِ أُمَّتُكَ وَيَدْخُلُ الْجَنَّةَ مِنْ هَؤُلاَءِ سَبْعُونَ أَلْفًا بِغَيْرِ حِسَابٍ
“Byly mi ukázány národy, jeden či dva proroci prošli s jen malou skupinkou následovníků. Prošel další prorok a neměl za sebou nikoho. A pak prošel přímo přede mnou veliký zástup a já se zeptal: “Kdo je to? Jsou to moji následovníci?” Bylo mi řečeno: “Ne, nejsou. To jsou následovníci Músá عليه السلام.” A pak mi bylo ještě řečeno: “Pohlédni až na horizont!” A opravdu. Bylo tam tolik lidí, že zaplnili celý horizont. A pak mi bylo řečeno: “Podívej tam! A také támhle až k nebeské klenbě!” A opravdu, bylo tam tolik lidí, že zacláněli celý obzor. Bylo mi řečeno: “Toto vše jsou tví lidé. A z nich sedmdesát tisíc vejde do Ráje rovnou, bez zúčtování.“1
Músá byl příkladem člověka, který vždy a za všech okolností dává nade vším přednost službě Jedinému Alláhu a ze všech sil usiluje o Jeho spokojenost. Právě proto si ho Alláh vyvolil a toto mu umožnilo vést svůj lid k tomu, co Alláh miluje.
Músá totiž věřil Alláhu a Jeho řízení osudu:
عَسَىٰ رَبِّي أَن يَهْدِيَنِي سَوَاءَ السَّبِيلِ
“Určitě mne Pán můj povede cestou přímou.” (Kasas: 22)
Músá si totiž uvědomoval, že zdrojem všeho dobrého je Alláh a proto ho nepřestával prosit:
رَبِّ إِنِّي لِمَا أَنزَلْتَ إِلَيَّ مِنْ خَيْرٍ فَقِيرٌ
“Pane můj, jsem potřebný toho dobrodiní, které mi sešleš.” (Kasas: 24)
Mezi mnoha šlechetnými rysy tohoto prorockého velikána, které zapůsobily na jeho lid, je nepochybně i jeho hrdinství a síla jeho mužného charakteru.
Músáova síla se vidí už jeho raném mládí, kdy pomohl jinému muži z jeho utiskovaného lidu, byť se celá událost nebezpečně zvrhla v to, co Músá nikdy nechtěl:
وَدَخَلَ الْمَدِينَةَ عَلَىٰ حِينِ غَفْلَةٍ مِّنْ أَهْلِهَا فَوَجَدَ فِيهَا رَجُلَيْنِ يَقْتَتِلَانِ هَٰذَا مِن شِيعَتِهِ وَهَٰذَا مِنْ عَدُوِّهِ ۖ فَاسْتَغَاثَهُ الَّذِي مِن شِيعَتِهِ عَلَى الَّذِي مِنْ عَدُوِّهِ فَوَكَزَهُ مُوسَىٰ فَقَضَىٰ عَلَيْهِ ۖ قَالَ هَٰذَا مِنْ عَمَلِ الشَّيْطَانِ ۖ إِنَّهُ عَدُوٌّ مُّضِلٌّ مُّبِينٌ
“I vešel Mojžíš jednou do města ve chvíli, kdy obyvatelé to nepozorovali, a nalezl v něm dva muže, kteří spolu bojovali; jeden z nich patřil k jeho straně, zatímco druhý byl z jeho nepřátel. A ten, jenž patřil k jeho straně, požádal Mojžíše o pomoc proti nepříteli svému. I udeřil jej Mojžíš a ukončil život jeho; pak zvolal: “Toto je dílo satanovo, jenž nepřítelem je i svůdcem zjevným!” (Kasas: 15)
Když rozpoznal, k čemu vlastně došlo, nepokračoval v chybném kursu dál a uměl zavčasu dát ruce pryč. Ať si z něj proto vezmou příklad všichni, kteří opakují své chyby donekonečna a nemají sílu změnit své špatné návyky.
Jeho síla se také projevila v situaci, kdy pomohl dvěma dívkám, jimž přítomnost pastýřů bránila v napojení jejich stáda v zemi Medjenských. Když pastýři skončili s napájením svých stád, zavalili studnu kamenem, který nemohlo zvednout ani deset mužů. Ibn Kesír uvádí od Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه, že Músá tento kámen zvedl sám, aby oněm dvěma dívkám umožnil dostat se k vodě.2
Vzešený Alláh pak uvádí, že tento skutek byl poté příčinou přímluvy jedné z dcer u jejich otce:
قَالَتْ إِحْدَاهُمَا يَا أَبَتِ اسْتَأْجِرْهُ ۖ إِنَّ خَيْرَ مَنِ اسْتَأْجَرْتَ الْقَوِيُّ الْأَمِينُ
“Jedna z žen řekla: “Otče můj, najmi jej jako pastýře, neboť nemůžeš najmout lepšího než tohoto muže silného a spolehlivého.” (Kasas: 26)
Ať proto Músá bude příkladem pro všechny z nás, že než přijmeme jakýkoli úkol, musíme k němu být náležitě způsobilí.
Další jeho mužnou charakteristikou byla totiž jeho spolehlivost a důvěryhodnost, schopnost stát si za svým slovem a dodržet ho. Toto Músá prokázal poté, co ho oplátkou za službu u něj po dobu osmi či deseti let otec obou dcer, prorok Šu’ajb, zasnoubil s jednou z nich. A jak na to zareagoval Músá?
Alláh uvádí jeho slova:
ذَٰلِكَ بَيْنِي وَبَيْنَكَ ۖ أَيَّمَا الْأَجَلَيْنِ قَضَيْتُ فَلَا عُدْوَانَ عَلَيَّ ۖ وَاللَّهُ عَلَىٰ مَا نَقُولُ وَكِيلٌ
“Dohodnuto je mezi mnou a tebou. A ať se rozhodnu pro kteroukoliv z těchto dvou lhůt, nechť na mne není činěn žádný nátlak. A Bůh je ručitelem toho, co říkáme.” (Kasas: 28)
Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما uvádí, že si nakonec zvolil tu delší lhůtu, aby se vůči tchánovi zachoval spravedlivěji a vstřícněji.3 Tímto nám Músá opět ukazuje, jak jednat s ostatními a chovat se k druhým.
Músá byl také mužem od rodiny, který se o své blízké pečlivě staral. Byl to on, kdo jim zajišťoval vše potřebné a naopak nebyl tím, kdo se nechává opečovávat. Byl tím, kdo svou rodinu vede a přikazuje jí a nikoli tím, kdo se nechává vést a nechává si přikazovat, což vidíme i v příběhu o jeho spatření hořícího keře:
فَلَمَّا قَضَىٰ مُوسَى الْأَجَلَ وَسَارَ بِأَهْلِهِ آنَسَ مِن جَانِبِ الطُّورِ نَارًا قَالَ لِأَهْلِهِ امْكُثُوا إِنِّي آنَسْتُ نَارًا لَّعَلِّي آتِيكُم مِّنْهَا بِخَبَرٍ أَوْ جَذْوَةٍ مِّنَ النَّارِ لَعَلَّكُمْ تَصْطَلُونَ
“A když Mojžíš dovršil lhůtu svou a odcestoval se svou rodinou, postřehl na úbočí hory Sinaje oheň jakýsi a pravil rodině své: “Zastavte se, postřehl jsem oheň a možná že vám o něm přinesu zprávu či nějaký žhavý uhlík, snad se ohřejete.” (Kasas: 29)
Jako všichni proroci, byl i Músá pravdomluvný a rovného charakteru. Ten se projevil i v situaci, kdy mu faraon dokola vyčítal jeho dávnou chybu z jeho mládí, když se přimíchal do rvačky, která stála život útočníka, jenž napadal jeho soukmenovce.
Músá tehdy faraonovi odpověděl:
قَالَ فَعَلْتُهَا إِذًا وَأَنَا مِنَ الضَّالِّينَ ﴿٢٠﴾ فَفَرَرْتُ مِنكُمْ لَمَّا خِفْتُكُمْ فَوَهَبَ لِي رَبِّي حُكْمًا وَجَعَلَنِي مِنَ الْمُرْسَلِينَ ﴿٢١﴾
“Spáchal jsem to v době, kdy byl jsem ještě jedním z bloudících, a uprchl jsem před vámi, neb jsem se vás bál. Pán můj mi pak moudrost daroval a jedním ze svých poslů mě učinil.” (Šu’ará: 20-21)
Músá řekl, jak se věci měly. Nevymlouval se na nic, přiznal se a necítil se dotčeně. Ne jako mnoho dnešních muslimských mladíků v Evropě i ve světě, kteří nedokážou nic jiného, než si hrát na ostré hochy a pak jen fňukat nad tím, že se s nimi nejedná fér.
Músá prokazuje svou zralou mužnou osobnost i v situaci, kdy na faraonovy pokusy zesměšnit ho reguje moudrými slovy:
أَوَلَوْ جِئْتُكَ بِشَيْءٍ مُّبِينٍ
“I otázal se Mojžíš: “A což když ti předvedu důkaz zřetelný?” (Šu’ará: 30)
Nevolí unáhlený, agresivní a křiklavý způsob předvedení důkazů pravdivého náboženství, ale jedná s rozvahou. Své oponenty seznamuje se svým sdělením postupně a názorně. Postupoval totiž podle Božího příkazu jemu a jeho bratrovi, jak s tyranem na Nilu mluvit:
فَقُولَا لَهُ قَوْلًا لَّيِّنًا لَّعَلَّهُ يَتَذَكَّرُ أَوْ يَخْشَىٰ
“a řečí mírnou k němu promluvte, snad vzpamatuje se či zalekne.” (TáHá: 44)
Nezapomeňme – nikdo z nás není lepší, než Músá a nikdo z našich oponentů není horší, než faraon. Kolik jen škody napáchali nejen v naší zemi střemhlavé pokusy nevyzrálých holobrádků, naivně si myslících, že svými eskapádami pomáhají islámu a muslimům!
Músá nebyl jako mnoho lidí dnes, kteří nejprve útočí a když pak dojde na věc, stáhnou se a utečou. Naopak, začal jemně a když vyšlo najevo, že faraon je zatvrzelý bezvěrec, modloslužebník a krutovládce, neváhal Músá sáhnout i k ostřejším slovům:
لَقَدْ عَلِمْتَ مَا أَنزَلَ هَٰؤُلَاءِ إِلَّا رَبُّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ بَصَائِرَ وَإِنِّي لَأَظُنُّكَ يَا فِرْعَوْنُ مَثْبُورًا
“Ty věru víš, že to byl jedině Pán nebes a země, jenž seslal to jako znamení objasňující. A já se domnívám, Faraóne, že ke zkáze jsi odsouzený!” (Isrá: 102)
Tvrdost i jemnost má své místo a nelze ji použít v situacích, kam nepatří. Moudrý je ten, kdo dokáže rozpoznat, kdy zvolit jeden a kdy naopak druhý přístup.
Músá byl v neposlední řadě i člověkem, který dokázal zcela jasně dát průchod své nevoli a hněvu, ale jen tehdy, když se jednalo o porušování Božích příkazů. Jeho odsudky neposlušnosti a vzpurnosti bývaly příkré a nekompromisní, k nikomu se nevtíral, nebál se ničích výčitek a nepropadal pocitům falešné lítosti vůči nikomu. Alláh popisuje, jak se zachoval, když uviděl svůj lid, jak propadl modloslužebnictví a začal uctívat zlaté tele:
فَرَجَعَ مُوسَىٰ إِلَىٰ قَوْمِهِ غَضْبَانَ أَسِفًا ۚ قَالَ يَا قَوْمِ أَلَمْ يَعِدْكُمْ رَبُّكُمْ وَعْدًا حَسَنًا ۚ أَفَطَالَ عَلَيْكُمُ الْعَهْدُ أَمْ أَرَدتُّمْ أَن يَحِلَّ عَلَيْكُمْ غَضَبٌ مِّن رَّبِّكُمْ فَأَخْلَفْتُم مَّوْعِدِي
“I vrátil se Mojžíš k lidu svému rozhněván i zarmoucen a řekl: “Lide můj, cožpak Pán váš vám neučinil slib překrásný? Či byla snad úmluva pro vás příliš dlouhá anebo jste chtěli, aby na vás padl hněv Pána vašeho, že jste tak slib svůj porušili, jímž jste se mi zavázali?” (TáHá: 86)
A muži, který zničil víru Izraelitů zavedením uctívání zlatého telete, sdělil:
وَانظُرْ إِلَىٰ إِلَٰهِكَ الَّذِي ظَلْتَ عَلَيْهِ عَاكِفًا ۖ لَّنُحَرِّقَنَّهُ ثُمَّ لَنَنسِفَنَّهُ فِي الْيَمِّ نَسْفًا
“Pohleď na božstvo své, jež jsi uctívat nepřestal – věru je spálíme a jako popel je do moře rozmetáme!” (TáHá: 97)
Jenže Músá neodsuzoval jen chyby druhých, ale dokázal vždy uznat i svou chybu, vynasnažil se o nápravu a prosil Alláha o odpuštění, jako v případě rvačky, do níž se v mládí zapletl:
قَالَ رَبِّ إِنِّي ظَلَمْتُ نَفْسِي فَاغْفِرْ لِي فَغَفَرَ لَهُ ۚ إِنَّهُ هُوَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ ﴿١٦﴾ قَالَ رَبِّ بِمَا أَنْعَمْتَ عَلَيَّ فَلَنْ أَكُونَ ظَهِيرًا لِّلْمُجْرِمِينَ
“Řekl: “Pane můj, sám sobě jsem ukřivdil, odpusť mi!” A odpustil mu, vždyť On věru je odpouštějící, slitovný. A řekl dále: “Pane můj, pro dobrodiní, jímž jsi mne zahrnul, nebudu již nikdy zlovolníků pomocníkem!” (Kasas: 16-17)
Ať na tato slova pamatují všichni ti, jimž je vlastní logika smečky vlků, kteří podporují jen ty své a nejsou schopni připustit, že můžeme mít zločince i ve vlastních řadách, bez ohledu na to, v jak nevýhodné pozici se nacházíme.
(…)
Služebníci Boží!
Toto jsou jen některé z impozantních ctností tohoto Božího Proroka, který byl také pokorný a shovívavý. Toto nic neubralo na jeho velikosti, ba právě naopak.
Músáova skromnost se projevila při jeho setkání s Chidrem, člověkem, zřejmě také prorokem, kterému bylo dáno něco vědění, čím Músá nedisponoval a co chtěl získat.
Chidrovi, který měl být jeho učitelem, Músá řekl:
سَتَجِدُنِي إِن شَاءَ اللَّهُ صَابِرًا وَلَا أَعْصِي لَكَ أَمْرًا
“Bude-li Bůh chtít, shledáš mě trpělivým a já neoslyším rozkazu žádného.” (Kehf: 69)
Jeho shovívavost a milosrdenství se projevilo, když otřes zahubil skupinu z jeho mužů, kteří se vydali setkat se s Nejvyšším Pánem poté, co někteří z Izraelitů odmítli uvěřit v Jediného Pravého Boha, dokud ho očima neuvidí.
Músá za ně tehdy prosil:
لَ رَبِّ لَوْ شِئْتَ أَهْلَكْتَهُم مِّن قَبْلُ وَإِيَّايَ ۖ أَتُهْلِكُنَا بِمَا فَعَلَ السُّفَهَاءُ مِنَّا ۖ إِنْ هِيَ إِلَّا فِتْنَتُكَ تُضِلُّ بِهَا مَن تَشَاءُ وَتَهْدِي مَن تَشَاءُ ۖ أَنتَ وَلِيُّنَا فَاغْفِرْ لَنَا وَارْحَمْنَا ۖ وَأَنتَ خَيْرُ الْغَافِرِينَ
“Pane můj, kdybys byl chtěl, byl bys je zahubil již dříve a mne s nimi. Hodláš nás zahubit kvůli tomu, co učinili hlupáci mezi námi? Vždyť je to jen Tvé pokušení, jímž dáváš zbloudit, komu chceš, a jímž také vedeš toho, koho chceš! Tys ochráncem naším, odpusť nám a slituj se nad námi, vždyť Tys nejlepší z odpouštějících!” (A’ráf: 155)
Nechť pro nás bude Músá zářným příkladem ve světě plném novodobých faraonů a zlatých telat současnosti.
Prosíme Alláha prosbou Jeho upřímného služebníka Músá: Pane náš, jsme potřební toho dobrodiní, které nám sešleš. Ámín!