OTÁZKA: Často čtu a srovnávám to, co píší muslimové a nemuslimové a jak reagují na soudobé vědecké, filozofické i společenské problémy a nejrozmanitější výzvy moderní doby. Jako muslim sice stále pevně věřím tomu, že islám má na vše odpovědi, ale u muslimů je velmi často vůbec nenacházím. Dokonce se mi stává, že jejich odpovědi ve mně po srovnání s tím, co píší jinověrci, probudí ještě více pochybností. Jak vysvětlit víru v dnešní době tím správným způsobem tak, aby po takovém vysvětlení nezůstal prostor pro žádnou pochybnost?
ODPOVĚĎ:
Milý bratře, nermuť se nad pochybnostmi, protože ty zasahují každého z nás. Tím spíše v dnešním světě přehlceném bezcennými tlachy. Naopak se raduj, protože to, že cítíš ve svém srdci nevoli a obavu z pochybností, s nimiž se setkáváš, je důkazem přítomnosti víry ve tvém srdci a tvé bázně před Alláhem. A tato bázeň, jak říkal už veliký bojovník této ummy proti bludům a pochybnostem, Ibn Tejmíja, “je základem každičkého dobra na tomto i na onom světe.“1
Přijmi ode mne s dovolením nejprve následujících pět rad:
1. Vrať se na to, co je jasné a z čeho vycházíš. Oním prvobytným základem, o němž hovořím a ke kterému se musíš navrátit, jsou obě tvá svědectví, že není božstva hodného uctívání, kromě Alláha Jediného, jenž nemá společníka, a že Muhammed صلى الله عليه وسلم, Jeho milovaný a Jím vyvolený, je služebníkem a poslem. Pronesl jsi je a vydal ses cestou, kterou ti vytýčila. Přece se neobrátíš zpět.
Vznešený Alláh, Ten Jediný Pravý Bůh, kterého uctíváš, ti shůry sedmera nebes poručil:
فَأَقِمْ وَجْهَكَ لِلدِّينِ حَنِيفًا ۚ فِطْرَتَ اللَّهِ الَّتِي فَطَرَ النَّاسَ عَلَيْهَا ۚ لَا تَبْدِيلَ لِخَلْقِ اللَّهِ ۚ ذَٰلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَ النَّاسِ لَا يَعْلَمُونَ
“Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil. Stvoření Boží pak změnit nelze – a toto je náboženství neměnné, však většina lidí to neví.” (Rúm: 30)
‘Irbád ibn Sáríja رضي الله عنه vypráví, že tvůj milovaný Posel Boží صلى الله عليه وسلم, tvůj největší učitel a nejvyšší vzor, pravil:
لقد ترَكْتُكُم على مِثلِ البَيضاءِ، لَيلُها كنَهارِها، لا يَزيغُ بعدي عنها إلّا هالِكٌ.
“Již jsem vás zanechal na cestě jasné jako den a noc, ze které nesejde nikdo, leda ten, kdo spěje zkáze vstříc.“2
Potřebuješ snad následovat a ubírat se ve šlépějích jiného a lepšího ztělesnění vyšší pravdy, většího dobra a vytříbenější mravnosti, než byl on?
Abú Furád as-Sulemí vyprávěl: “Byli jsme u Posla Božího صلى الله عليه وسلم, když poručil přinést mísu s vodou, aby vykonal rituální očistu. Namočil do ní ruku, vykonal očistu a my jsme ho potom následovali. Potom jsme se z vody, kterou předtím Prorok صلى الله عليه وسلم použil k očistě, napili.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم se nás zeptal:
مَا حَمَلَكُمْ عَلَى مَا صَنَعْتُمْ؟
“Co vás přimělo tak učinit?“
“Láska k Alláhu a Jeho Poslu,” odpověděli jsme.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم nám řekl:
فَإِنْ أَحْبَبْتُمْ أَنْ يُحِبَّكُمُ اللَّهُ وَرَسُولُهُ فَأَدُّوا إِذَا ائْتُمِنْتُمْ، وَاصْدُقُوا إِذَا حَدَّثْتُمْ، وَأَحْسِنُوا جِوَارَ مِنْ جَاوَرَكُمْ
“Pakliže chcete, aby vás miloval Alláh a Jeho Posel, potom cokoli, co se vám svěří jako závazek, vykonejte tak, jak nejlépe dovedete, říkejte pravdu ve všem, o čem hovoříte a buďte těmi nejlepšími sousedy pro všechny, kteří se nacházejí okolo vás.“3
2. Hledej útěchu pro sebe a podporu pro tvou bázeň před Alláhem v praktizování své víry, ať už se týká povinností, tak i dobrovolných skutků, protože to, co pociťuješ, souvisí se slábnutím víry, která potřebuje posilnit dobrým činem, stejně jako se nesmí oslabit konáním činů špatných. Nesmíš se ke svému islámu stavět jako k výčtu názorových pozic, které zastáváš, ale jako k esenci tvého vlastního života. Jako k tomu, bez čehož by tvůj život už ani nebyl životem.
Vzpomínej Alláha, pros Ho odpuštění a upínej se k Němu. Utíkej se k Němu před pochybami a pokrytectvím. Opakuj fráze velebení, oslavování a chvály. Toto bude pro tebe štítem proti pokrytectví, aby ho šejtán cestou pochybností nevnesl do tvého srdce.
V delším hadísu od al-Hárise ibnu l-Hárise al-Aš’arího رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
العبدُ لا ينجو من الشيطان إلا بذكرِ اللهِ.
“Služebník se nespasí před šejtánem ničím, kromě vzpomínáním Alláha.“4
Ibnu l-Kajjim praví:
“Jedním ze znaků pokrytectví je nedostatek vzpomínání Alláha Vznešeného.“5
3. Drž se Vznešeného Koránu, který léčí choroby srdce a mezi nimi především pochybnosti. Studuj ho a ponoř se do jeho hloubi jako lovec perel do temně modrých hlubin moře, pátraje po nejskrytějších a nejvzácnějších perlách jeho významů.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ قَدْ جَاءَتْكُم مَّوْعِظَةٌ مِّن رَّبِّكُمْ وَشِفَاءٌ لِّمَا فِي الصُّدُورِ وَهُدًى وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ
“Ó lidé, nyní vám přišlo od Pána vašeho varování a uzdravení toho, co v hrudích je skryto, i správné vedení a milost pro věřící.” (Júnus: 57)
Ibnu l-Kajjim řekl:
“Abys získal z Koránu co nejvíce přínosů, upři k němu svou pozornost z celého svého srdce. Recituj ho a zároveň mu naslouchej. Zaměstnej jím všechny své smysly. Ponoř se do něj, jakoby promlouval přímo k tobě, jakoby jeho slova byla zjevována přímo tobě. Jakoby k tobě hovořil Ten, Jenž je prost veškerých nedostatků. Pochop, že koránská zvěst je určena tobě osobně, tak, jak byla vyřčena jazykem Božího Posla صلى الله عليه وسلم, kterého si k tomu Alláh vyvolil.
A Alláh Vznešený říká:
إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَذِكْرَىٰ لِمَن كَانَ لَهُ قَلْبٌ أَوْ أَلْقَى السَّمْعَ وَهُوَ شَهِيدٌ
“V tom věru je připomenutí pro toho, kdo ruce má či uši nastavuje a je sám svědkem očitým.” (Káf: 37)“6
4. Očisti své srdce náboženskou praxí od všech špatných vlastností, nedbalosti, lhostejnosti a pochybovačnosti. Bojuj proti svému egu uctíváním od modlitby až po půst a zaměstnej se rozjímáním a studiem nauky a Sunny.
Ibn Tejmíja pravil:
“Srdce je tím, co stojí nejvýše a vládne zbytku těla. Ostatní části těla jsou jako jeho vojáci. Pokud se stane král zkaženým, budou zkažená i jeho vojska, kterým takový král velí.“7
Ber své pochybnosti ne jako břemeno, ale jako výzvu, která tě motivuje v lepším poznání své víry a pohání tě na cestě studia islámských nauk ze správných zdrojů správným způsobem od správných učitelů.
Nová pochybnost pak bude pro tebe novým dobrodružstvím v poznávání velkolepých pravd islámu a spravedlivosti Božího Zákona. Nakonec tě tato epizoda ve tvém životě dovede k výšinám, o nichž jsi na počátku ani neměl zdání. Buď za to vděčný a nepřestávej děkovat Alláhu za to, že tě vede správnou cestou, narozdíl od mnoha dalších, kterými však nikdy neopovrhuj, abys nepřišel o dobro správného vedení ty sám.
‘Abdul’azíz ibn Báz pravil:
“Služebník Boží může podstupovat zkoušky nouzí, nemocí či procházet nejrůznějšími výzvami, aby prokázal svou schopnost být jak vděčný, tak i trpělivý.“8
5. Braň se před škodlivými vlivy tvého okolí v tom, co čteš, co posloucháš a sleduješ a s kým se družíš. Nenechej se ovlivnit ničí negativitou a pochybovačností.
Abú Rázín رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَثَلُ الْمُؤْمِنِ مَثَلُ النَّحْلَةِ لَا تَأْكُلُ إِلَّا طَيِّبًا وَلَا تَضَعُ إِلَّا طَيِّبًا
“Příklad věřícího je jako příklad včely, nejí nic, nežli jen to, co je dobré a nenechává po sobě nic, nežli jen to, co je dobré.“9
Buď jako včela a nebuď jako moucha. Včela sedá na krásné a voňavé květy a druží se jen se samými pilnými a dobrými včelami a produjuje a šíří samé zdravé věci, zatímco moucha sedá na nevábné a zapáchající ohavnosti, stýká se s podlými a otravnými mouchami a šíří nemoci a nákazy.
Vyber si i ty společnost a vlivy pozitivně ovlivňující tvé směřování na tomto i na onom světě a nikoli kontakty a tendence, které tě nakazí svou negativitou. Již ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: “Člověk provází a druží se s tím, koho má rád a kdo je jako on.“10
A vždy si dávej pozor, od koho čerpáš informace, tím spíše u koho hledáš poučení o své víře, protože Ibn Tejmíja praví:
“Nikomu není dovoleno hovořit o víře bez znalostí a ani mu není dovoleno pomoci někomu, kdo hovoří o náboženství, aniž k tomu má patřičné znalosti, stejně jako není dovoleno přimýšlet si k víře cokoli, co není její původní součástí.“11
- Viz Džámi’u l-mesáil, 9/179.
- Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 43; v delší verzi Ahmed v Musnedu, hadís č. 17142; a Ibn Abí ‘Ásim v as-Sunna, hadís č. 48 a toto je jeho verze. Al-Albání tento hadís doložil jako sahíh v Techrídžu kitábi s-Sunna, hadís č. 48.
- Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, hadís č. 6517. Al-Albání ho oceňuje jako hasan na základě podpůrných podání. Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 6/1264-1266.
- Podobný hadís v lehce odlišném znění uvádí at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2863; v tomto znění ho uvádí al-Munzirí v at-Terghíbu wet-terhíb, 2/328, a jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi wet-terhíb, 1612.
- Viz al-Wábilu s-sajjib, str. 196.
- Viz al-Fewáid, str. 3.
- Viz Džámi’u l-mesáil, 4/378.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá Ibni Báz, 6/254.
- Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 247. Jako sahíh ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu Sahíh Ibni Hibbán, 1/482.
- Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, 2/476.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 22/240.