Uvádí se, že velký učenec Muhammed ibn Sirín pravil:
„Nikdy jsem nikomu nic nezáviděl. Pokud by měl dotyčný vejít do Ohně, proč bych mu potom měl závidět nějakou pomíjivou vezdejší věc, když nakonec stejně skončí v Ohni? A pokud by měl vstoupit do Ráje, jakpak bych si vůbec mohl dovolit závidět někomu z lidí Ráje, kterým požehnal Sám Vznešený Alláh?“
Uvádí se, že velký učenec Muhammed ibn Sirín pravil:
„Nikdy jsem nikomu nic nezáviděl. Pokud by měl dotyčný vejít do Ohně, proč bych mu potom měl závidět nějakou pomíjivou vezdejší věc, když nakonec stejně skončí v Ohni? A pokud by měl vstoupit do Ráje, jakpak bych si vůbec mohl dovolit závidět někomu z lidí Ráje, kterým požehnal Sám Vznešený Alláh?“
Imám Muslim k tomu dodal:
„Neslyšeli jsme nic lepšího, než jsou tato Ibn Sirínova slova.“
Zaznamenal Abú Bekr ad-Dínewerí (také čteno jako ad-Dejnúrí) v al-Medžálisetu we džewáhiru l-‘ilm, čl. 2931.